Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

ČNB by mohla letošní zvýšení provést až na jaře či v létě. Bude jasněji o vývoji domácí i světové ekonomiky, říká nový člen rady Holub

Leoš Rousek (ihned.cz 23. 1 . 2019)

Od léta 2018 zvedla Česká národní banka svou základní úrokovou sazbu, takzvané dvoutýdenní repo, již sedmkrát na současných 1,75 procenta. Zatímco vyšší úroky spolu se zpřísněním podmínek, za kterých mohou banky poskytnout úvěry na bydlení, vedly k růstu úroků z hypoték na téměř tři procenta, úročení vkladů je stále hluboko pod inflací. Tak nyní činí zhruba dvě procenta.

Podle ekonoma Tomáše Holuba, který byl loni v prosinci po osmnácti letech působení na různých postech v rámci centrální banky jmenován do její sedmičlenné bankovní rady, lze ale těžko očekávat, že výnosy na bankovních účtech pokryjí více než ztráty způsobené inflací.

"Pokud chtějí lidé v bankách o něco vyšší výnos, tak se samozřejmě musí přesouvat zpátky do termínovaných nebo spořících účtů. Na nich je průměrná výše úrokových sazeb někde okolo 1,3 - 1,4 procenta a postupně se zvyšuje s tím, jak si banky začínají více konkurovat o vklady. Ten proces samozřejmě může pokračovat. Můžeme se zdola blížit ke dvěma procentům, to znamená alespoň k pokrytí inflace," řekl Holub.

Koruna neposiluje tak rychle, jak ČNB odhadovala, přestože základní úrokové sazby určované centrální bankou rostly. Proč se tak děje a proč kurz domácí měny již po několikáté neodpovídá prognóze ČNB?

Předpokládali jsme, že v prostředí celkem robustního růstu domácí ekonomiky a zvyšujícího se kladného rozdílu mezi českými a eurovými sazbami bude koruna tlačena k posílení. Předpokládali jsme tedy, že se návrat měnové politiky k normálnímu nastavení odehraje z velké části přes kurz koruny. Ve chvíli, kdy se to neděje, tak jsme svým způsobem rádi, že nám to vytvořilo více prostoru pro normalizaci měnové politiky (po ukončení intervencí proti posilování koruny v dubnu 2017, pozn. red.) prostřednictvím úrokových sazeb. Odpoutali jsme se díky tomu celkem viditelně od nulové dolní meze úrokových sazeb, kterou bych přirovnal k rohu boxerského ringu, ze kterého se centrální banka, pokud může, samozřejmě ráda dostane. V tom "rohu" má ztížené možnosti pro ovlivňování měnové politiky.

Zvyšování sazeb pomáhá také druhému z našich cílů, kterým je finanční stabilita. Jde o zbrzdění možné spirály mezi hypotečními úvěry a cenami nemovitostí. Slabší kurz koruny jsme proto vnímali jako příležitost k tomu, abychom sazby rychleji zvýšili. Tuto příležitost jsme získali hlavně díky změně globálního sentimentu mezi investory vůči rozvíjejícím se trhům, který nastal loni na jaře. Tehdy oslabovaly nebo minimálně neposilovaly všechny měny v regionu. V případě koruny bylo oslabení díky silné ekonomice a rostoucím úrokům relativně mírné a v poslední době se kurz koruny posunul k o něco silnějším hodnotám.

Neortodoxní opatření centrálních bank v nedávných letech umožnila do oběhu dostat hodně peněz s cílem rozpohybovat ekonomiku. Platí dnes, že měnové nástroje fungují tak, jak fungovaly před těmito opatřeními? Nebo dochází k celkové změně v tom, co mohou centrální banky, včetně české, dělat?

Co se týče fungování měnových nástrojů, tak samozřejmě přenos změn v nastavení měnové politiky do ekonomiky vždy trvá dlouho a délka těchto zpoždění může být proměnlivá. Z mého pohledu vidíme, že tento přenos funguje celkem dobře. Možná ale v některých případech byla ta zpoždění o trochu delší, než jsme si mysleli. A to se netýká jen kurzu, ale platí to i pro trh práce. Ten byl už delší dobu relativně nažhavený. I když zaměstnanost rostla a lidí bez práce bylo naopak stále méně, mzdy začaly růst se zpožděním. To bylo možná delší, než je obvyklé, protože jsme se vynořovali z desetiletého období opakovaných ekonomických recesí a mentální nastavení lidí ve smyslu okamžitě požadovat vyšší platy tím bylo asi také poznamenané.

V případě růstu sazeb z hypoték nastalo delší zpoždění proto, že tam vznikl souběh s opatřeními ČNB s cílem zabránit přehřátí odvětví úvěrů na bydlení. Proběhla marketingová kampaň ve stylu "poslední šance na získání dostupné hypotéky". V takovém prostředí nebyly banky ochotny zvyšovat hypoteční úrokové sazby, aby neprohrály boj o tržní podíl. Jakmile tato mánie opadla, vidíme, že sazby hypoték jsou najednou blízko tří procent, což je úplně normální přenos měnové politiky do ekonomiky, jenom možná o pár měsíců pozdržený některým specifickým faktorem. Také u sazeb na termínovaných nebo spořících vkladech u bank vidíme, že začaly jít nahoru.

Jestli rostou úroky na bankovních vkladech, tak jen velmi vlažně. Zde je zpoždění ještě delší.

Myslím si, že dlouhodobě pokrytí inflace je maximum, co od tohoto produktu můžeme čekat. Lidé si diví, že jim bankovní vklady nepokryjí ani inflaci. Ale to je dáno i tím, že drží spoustu peněz na běžných vkladech, které jsou primárně určené pro bankovní transakce, a ne pro tvorbu a zhodnocení úspor. Lidé se pomalu začnou vracet k termínovaným a spořícím účtům, které přeci jen začínají nabízet vyšší zhodnocení oproti běžným kontům. Ale spořící účet je stále konzervativním bankovním produktem, který dlouhodobě maximálně pokryje inflaci. Teď jsou na nich sazby v průměru 1,3 či 1,4 procenta, zatímco inflace je na dvou procentech. Pokud chce někdo dlouhodobě kladné reálné výnosy (převyšující míru inflace, pozn. red.) musí volit méně konzervativní finanční nástroje, které už jsou ale samozřejmě spojené s určitou mírou rizika.

Co je potřeba k tomu, aby spořící účty mohly nabízet úročení pokrývající alespoň inflaci?

Sazby ČNB se musí zvýšit ještě alespoň o jeden procentní bod. Pak si myslím, že tam je nějaká reálná šance pro to, aby v kombinaci s dosud zčásti nepromítnutými dopady předchozích zvýšení úrokových sazeb centrální banky vzrostly sazby na termínovaných vkladech u bank někam do blízkosti dvou procent, i když asi spíš lehce pod tuto úroveň. Že by v dohledné době byly sazby na spořících účtech vyšší než dvě procenta, není podle mého názoru reálné.

Jak rychle byste si přál, aby ČNB přistupovala ke zvyšování svých úrokových sazeb?

Kurz zůstává faktorem, který mluví ve prospěch rychlejšího zvyšování sazeb oproti naší prognóze. Ale jednak ta naše prognóza mnoho zvyšování sazeb nevidí a jednak přestalo platit to, že všechno ostatní se vyvíjí v souladu s našimi předpoklady. V zahraničí oslabil ekonomický růst a zároveň výrazně klesla cena ropy. Celkově tak zeslábly inflační tlaky v eurozóně. Trh proto očekává, že Evropská centrální banka bude držet záporné sazby až do konce roku 2020. Faktor kurzu, který mluví ve prospěch zvýšení, a zahraniční vývoj, který mluví naopak proti němu, se podle mě vzájemně zhruba kompenzují. Věřím, že nějaký prostor pro zvyšování sazeb v letošním roce nastane, ale nemusí to nutně být v jeho začátku. Dovedu si tak představit, že naše pauza ve zvyšování sazeb, kterou jsme si dali v prosinci, může pokračovat. Může to trvat klidně dvě, tři zasedání v řadě, než přistoupíme k dalšímu zvýšení.

Zdá se, že dochází ke změnám působnosti ČNB ve smyslu, že musí více než v minulosti věnovat čas dohledu nad trhem spotřebitelských úvěrů?

Naše role se rozhodně hodně posunula. ČNB je nyní v pozici státního orgánu, který licencuje nebankovní zprostředkovatele a poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Trh se díky tomu pročistil. Společnosti aktivní na tomto trhu musí dokazovat, že nepostupují predátorským způsobem. Musí dokázat, že vám poskytují úvěr v dobré víře, že máte za daných parametrů reálnou šanci jej splácet. Není to snaha dostat vás do předlužení a pak získat třeba vaši nemovitost přes různé sankční poplatky.

Nově se zabýváme také šedým trhem. K informacím o něm se dostaneme hlavně díky stížnostem od někoho, kdo se cítí být poškozeným. Snažíte se takové provinilce vystopovat, pak je případně sankcionovat. Tohle je daleko těžší část této naší práce, ale my se o to snažíme. Nemáme kapacity na to, abychom dělali pochůzkáře, abychom hledali někoho, kdo nabízí úvěry pokoutně. Sledujeme ale i internet a reagujeme i na to, pokud někdo úvěry nabízí neoprávněně online.

Nemáte obavy z případného zpomalení ekonomiky v USA, která roste už téměř deset let v řadě, a případných dopadů na ekonomiky v Evropě, včetně Česka?

Osobně délce trvání ekonomického růstu v Americe zas až takovou roli nepřikládám. Bývalá šéfka Fedu Janet Yellenová říkávala, že období ekonomického růstu neumírají stářím, ale pod vlivem nepříznivých událostí. Proto bych se spíš obával dopadů obchodních sporů mezi Amerikou a Čínou, formy odchodu Velké Británie z Evropské unie či rozpočtového patu americké vlády.

Je ve světle těchto obav stále reálný poslední odhad ČNB, že by česká ekonomika mohla letos růst o 3,3 procenta?

Ve stávající situaci mi to přijde příliš optimistické. Růst bych viděl někde poblíž tří procent. Nevím, jestli mírně pod, nebo mírně nad třemi procenty. Už loňský rok zřejmě skončil růstem lehce pod třemi procenty.

ČNB je kladeno za vinu, že vámi zavedeným opatřením zpřísňujících podmínky pro získání hypoték, napomáháte k rozevírání nůžek mezi lidmi z pohledu majetku. Co si o tom myslíte?

Určitě bych nekladl rovnítko mezi dostupnost bydlení a dostupnost hypoték. Dostupnost bydlení je primárně o tom, že fyzicky existují domy a byty, že se staví nové a že nabídka na trhu bydlení dokáže pružně reagovat na rostoucí poptávku. To se tady z různých důvodů neděje, takže snadná dostupnost hypoték se nakonec může projevovat pouze ve zvyšování cen nemovitostí. A to samozřejmě spíš nahrává starším generacím, které už vlastní nemovitost z minulosti, zatímco dostupnost bydlení pro mladé rodiny se v takových podmínkách spíš zhoršuje. Ona se ale zhoršuje nikoli kvůli nějakým omezením parametrů hypoték, ale zhoršuje se zejména kvůli rostoucí ceně bytů a domů. Opatření ČNB, které mají zabránit vzniku neřízené spirály mezi příliš dostupnými hypotékami a rychle rostoucími cenami nemovitostí, můžeme tedy vnímat tak, že dostupnost bydlení pro mladší rodiny nějakým způsobem zachovává. Byť samozřejmě ne pro všechny. My se domníváme, že dostupnost úvěru bude omezena maximálně pro deset procent žadatelů o hypotéky, kteří jsou nejvíce rizikoví.

Jak vnímáte myšlenku, kterou nedávno naznačil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že by vláda měla zvážit zavedení vyššího zdanění nemovitostí, které si lidé pořídili za účelem investice a nikoli k bydlení?

Zavedení těchto změn nám dlouhodobě doporučuje Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) i Mezinárodní měnový fond. My máme daně z nemovitostí dlouhodobě nízko, což některé vlastníky nenutí své byty nabídnout k pronájmu. Navíc část nabídky pro běžnou populaci může být z trhu dlouhodobého nájemního bydlení stažena ve prospěch krátkodobých pronájmů například turistům. Nejenže se tedy těch bytů nestaví dost, ale část jejich nabídky z trhu zmizela do této zóny. Pokud se setká růst poptávky s malou nebo zmenšující se nabídkou, tak z toho nemůže být nic jiného než prudký růst cen. Centrální banka to svými nástroji nemůže vyřešit, jen může omezit, aby ten rozkmit na trhu nemovitostí nezpůsobil nějaký průšvih v budoucnosti. Ale podstatu problému malé nabídky bytů v této zemi my prostě ovlivnit nemůžeme.