Proč jsou strukturální makroekonomické modely důležité pro prognózu a měnovou politiku?
V nedávné době se ve veřejném prostoru rozběhla debata o roli makroekonomických modelů při prognózování a rozhodování tvůrců měnové politiky. Většina vyspělých centrálních bank strukturální makroekonomický model pro svoji prognózu využívá.[1] Na druhou stranu je možné zaslechnout hlasy o tom, že i moderní strukturální makroekonomické modely jsou založeny na silně zjednodušujících předpokladech, dávají chybné predikce, a mohou tak svádět tvůrce měnové politiky na scestí. Cílem tohoto příspěvku je přinést pohled ekonomů a manažerů ČNB, kteří se svojí prací spolupodílejí na budování analytického a prognostického aparátu měnové politiky, resp. na přípravě čtvrtletní makroekonomické prognózy, která slouží jako podklad pro rozhodování bankovní rady ČNB. Na základě těchto prognóz a dalších modelových simulací a úvah formuluje odborný aparát ČNB doporučení pro bankovní radu ohledně optimální reakce centrální banky vzhledem k aktuální měnověpolitické situaci.
Na úvod poznamenejme, že aplikované strukturální makroekonomické modely v praxi nikdy nefungují takříkajíc „na knoflík“, jako automatický „black box“. Mnohé hlasy kritické k modelovému aparátu jsou totiž založeny na nepřesné znalosti toho, jak modelové prognózy ve skutečnosti vznikají.[2] Autoři tohoto blogu za celou svoji kariéru nikdy neviděli – ani v ČNB, ani v jiné instituci provádějící hospodářskou politiku –, že by se makroekonomická prognóza tvořila „mechanicky“ na základě pouhého spuštění automatického algoritmu v rámci zjednodušeného[3] makroekonomického modelu. Právě proto, že jsou si tvůrci prognóz vědomi mnoha nezbytných modelových zjednodušení a omezení, spočívají praktická prognostická cvičení vždy v integraci expertních úprav a dalších nemodelových vstupů do modelové prognózy. Tyto expertní úpravy ze širší perspektivy vnášejí do prognózy barvitost a celistvost makroekonomického příběhu, a z užší perspektivy mohou vylepšit modelovou prognózu o chybějící mechanismy či informace.
Expertní úpravy jsou tedy nedílnou součástí prognózy. Jsou výsledkem pohledu sektorových expertů, kteří tím, že znají a průběžně analyzují jednotlivé segmenty ekonomiky, např. inflaci, trh práce, ekonomickou aktivitu, trh nemovitostí, fiskál nebo platební bilanci, mohou upozorňovat na nutnost zakomponování dodatečných informací a mechanismů, které v modelu nejsou obsaženy a které jsou pro konkrétní prognózu relevantní. Tyto informace mohou být založeny na intuici expertů, na výsledcích sektorových empirických či ekonometrických analýz nebo na simulacích se satelitními makroekonomickými modely, které podrobněji zkoumají daný sektor. Dostupné sektorové analýzy, expertní úpravy a satelitní modely by však neměly být používány paralelně jako jakási konkurence modelové prognóze, nýbrž jako její integrální část. Jinak by totiž v principu nešlo zajistit, aby expertní a mimomodelové analýzy různých makroekonomických veličin byly vzájemně konzistentní. Lze tedy říci, že modelový rámec hlídá vzájemnou konzistenci celé prognózy a umožňuje strukturovat diskusi nad aktuálním makroekonomickým příběhem.[4] Model sám o sobě nemusí dávat stoprocentně správné odpovědi, ale vede uživatele prognózy k tomu, aby kladli správné otázky.
Příkladem expertní informace, která zásadním způsobem ovlivnila makroekonomickou prognózu, může být rozklad poklesu HDP v průběhu pandemie COVID-19 na trendovou a cyklickou složku. Automatická modelová identifikace (či chcete-li filtrace) by čistě z vývoje ekonomické aktivity bez znalosti souvislostí vedla k závěru, že pandemický propad HDP byl z velké části způsoben poklesem cyklické složky, což by mělo implikovat dezinflační až deflační tlaky. Při zpracovávání makroekonomických prognóz však analytici ČNB správně identifikovali, že v průběhu pandemie došlo vlivem uzavírek ekonomiky a omezení světového obchodu k dramatickému poklesu potenciálního produktu. To znamená, že pokles cyklické složky výstupu byl mírnější a dezinflační tlaky omezené.
Díky tomu mohla ČNB již koncem roku 2020 vydat prognózu avizující růst úrokových sazeb od poloviny roku 2021. Od loňského června pak ČNB skutečně – jako jedna z prvních centrálních bank na světě – zahájila, a posléze výrazně akcelerovala, proces zvyšování úrokových sazeb v reakci na zesilující inflační tlaky.[5] Zvídavý čtenář může najít další příklady vkládání expertních informací do modelové prognózy např. v publikaci Research and Policy Notes 2/2013.
Určitá míra zjednodušení a transparence je naopak výhodou strukturálních makroekonomických modelů. Právě pro jejich relativní jednoduchost a přehlednost je možné vkládat expertní úpravy na správná místa a správným způsobem, a tím tedy v rámci modelové architektury dotvářet plnokrevný makroekonomický příběh, prognózu. To také demonstruje výhodu strukturálních modelů oproti empiricky orientovaným modelům typu VAR, bridge equations, nebo metod strojového učení, které formulaci či dotváření příběhu neumožňují. Tyto empirické metody jsou nesmírně důležité pro krátkodobou prognózu, ale nemohou nahradit příběhový rámec strukturálních modelů.
Zkušenosti autorů tohoto blogu ukazují, že to nejsou modelové mechanismy vedoucí k nekonzistentním predikcím, ale někdy to mohou být právě parciální úvahy a analýzy, které mohou sice individuálně ukazovat správným směrem, ale díky „koktailovému“ efektu jejich výsledek může být zavádějící. Jako příklad můžeme uvést – ve zkrácené formě – následující řetězec úvah, který jsme v různé formě několikrát v nedávné době slyšeli: vysoká inflace sníží reálné příjmy domácností, což sníží jejich reálnou kupní sílu a poptávku, což se pak promítne do cenotvorby firem a povede ke snížení inflace či dokonce deflaci. Jinými slovy, tento řetězec úvah vede k tvrzení, že vysokou inflaci vyléčí právě vysoká inflace! To je ovšem odvážné tvrzení, které není ve shodě ani s moderními makroekonomickými modely, ani s empirií.[6] Je vskutku krajně riskantní se domnívat, že vysoká inflace odezní automaticky, tak nějak sama od sebe, aniž by byl nutný zásah hospodářské politiky[7]. I proto je důležité ukotvit makroekonomickou prognózu i měnové rozhodování vnitřně konzistentním modelem.
Znamená to, že jsou strukturální modely používané v současné době v hospodářsko-politických institucích nekritizovatelné? Samozřejmě, že ne. Centrální banky věnují velkou pozornost tomu, jak se který model či jeho segment nebo dílčí předpoklad osvědčují v praxi. Stejně tak se samy sebe, případně kolegů z jiných centrálních bank či akademiků, neustále ptají, zda by jiné předpoklady, modelové specifikace či mechanismy nezvýšily přesnost a přesvědčivost modelových predikcí. Jako příklad oblasti strukturálního modelování, v níž v současnosti probíhá intenzivní výzkum v centrálních bankách včetně ČNB, uveďme výzkum v oblasti omezené racionality a informační množiny ekonomických subjektů. [8]
Závěrem tedy zopakujme: Moderní centrální banky využívají strukturální makroekonomické modely při svém prognózování z dobrých důvodů, nejedná se o módní výstřelek či libůstku matematizujících ekonomů odtržených od reality. Jak jsme se snažili zdůraznit, makroekonomická prognóza není výsledkem automatického spuštění modelu; naopak praktické prognózy využívají znalosti sektorových expertů a výsledky parciálních či satelitních analýz. Tyto mimo-modelové vstupy jsou integrovány do modelového rámce, a stávají se tak součástí výsledné prognózy. Model přitom hlídá vnitřní konzistenci celé prognózy a umožňuje strukturovat diskusi nad aktuálním makroekonomickým příběhem, do které se v přípravných fázích prognózy mohou zapojit také samotní tvůrci měnové politiky. V tomto duchu je organizován prognostický a měnověpolitický proces také v ČNB. Ta díky svým bohatým modelářským zkušenostem, vysoké expertize v měnověpolitické oblasti a svému renomé již dlouhá léta poskytuje zahraniční technickou pomoc, o kterou nás často žádají kolegové z mnoha jiných centrálních bank.
[1] ČNB používá g3+ model, který je zdokumentován v CNB Working Paper 7/2020, resp. v tematické příloze Zprávy o inflaci III/2019 a v populární formě v blozích ČNB Predikční model ČNB dostává nové plus a Model g3+ boduje. Přehled makroekonomických modelů používaných v jiných zemí uvede v posledním červencovém týdnu publikovaný příspěvek J. Tonnera v Zaostřeno na ….
[2] Schématický popis prognostického procesu ČNB je k dispozici v sekci často kladených dotazů z oblasti měnové politiky Jak vzniká prognóza.
[3] Každý makroekonomický model je ze své podstaty zjednodušený – jinak by se nejednalo o model. Nezjednodušená je pouze realita samotná: modely konstruujeme právě proto, abychom ji mohli lépe porozumět a zachytit. Jak říká klasické rčení: All models are wrong but some are useful (všechny modely jsou chybné, ale některé jsou užitečné)
[4] Model je spíše než producentem číselné prognózy více tvůrcem kvalitativního příběhu, nástrojem zajištění konzistence a celkové disciplíny v rámci strukturovaného prognostického cvičení (tzv. story-telling device, consistency check and disciplining tool).
[5] Podrobnější analýza tohoto rozkladu je k dispozici v publikaci Globální ekonomický výhled – květen 2021.
[6] Každá část výše uvedeného řetězce je intuitivní a je možné najít studie, které to podporují. Problémem tedy není chyba v jedné konkrétní části, ale výsledná kombinace. A je to právě modelová prognóza, která realističnost součtu parciálních a expertních úprav hlídá.
[7] Zde jsou nyní neobyčejně poučné a aktuální publikace nositele Nobelovy ceny za ekonomii Thomase Sargenta, např. jeho kniha „The Conquest of American Inflation“.
[8] Příklad výzkumu ČNB v této oblasti je CNB Working Paper 7/2021.