Covidová stopa v prognózách ČNB

Makroekonomická prognóza ČNB slouží jako důležité vodítko při rozhodování bankovní rady o nastavení úrokových sazeb. Její základ tvoří jádrový predikční model (od roku 2019 model g3+), do kterého vstupují expertní úpravy vzešlé z debat ekonomů a tvůrců měnové politiky. Základní scénář prognózy popisuje nejpravděpodobnější budoucí vývoj domácí ekonomiky a z něho vyplývající návrh nastavení základních úrokových sazeb tak, aby inflace na horizontu měnové politiky (v období vzdáleném cca 12 – 18 měsíců) dosáhla cíle ČNB v hodnotě dvou procent.

Podstatnou součástí nikdy nekončícího procesu zlepšování predikčního modelu je zpětný pohled na naplňování dříve uveřejněných prognóz. V ČNB se k němu v rámci interní diskuse pravidelně vracíme. Jde o důležitou zpětnou vazbu nejen pro získání cenných zkušeností a ponaučení pro další prognostickou práci aparátu ČNB, ale i pro její další uživatele. V aktuální jarní Zprávě o měnové politice (ZoMP) toto vyhodnocení poprvé v nové formě předkládáme i našim čtenářům, rozšířené na prognózy z období celého sledovaného roku a doplněné o simulaci se znalostí dnes již známých dat a událostí. Zveřejněním vyhodnocení naplňování prognóz chceme přispět k dalšímu zvýšení transparentnosti měnové politiky směrem k odborné i široké veřejnosti.

Předmětem tohoto blogu je představení nového formátu evaluace prognóz sestavených v průběhu roku 2020. Podrobnou analýzu tohoto cvičení přitom přináší příloha Zprávy o měnové politice – jaro 2022.

Covidová škola prognózování

Rok 2020 byl specifický bezprecedentní velikostí a charakterem šoků, kterým byla světová ekonomika vystavena v souvislosti s šířením nemoci covid-19 a hekticky přibývajícími protiepidemickými opatřeními. Ačkoli se v této době přesnost našich prognóz nevyhnutelně snížila, lze konstatovat, že prognostický rámec ČNB prokázal dostatečnou pružnost, aby se s nastalou extrémní situací důstojně vyrovnal, čímž trvale přispíval k udržení vysoké kredibility měnové politiky ČNB v uplynulém období.

Zimní prognóza zveřejněná v únoru 2020 byla ještě připravena bez většího povědomí o propukající první vlně nového onemocnění covid-19, které se šířilo z Číny do celého světa, Česko nevyjímaje (první výskyt nemoci v Česku byl zaznamenán 1. března 2020, den po zveřejnění prognózy zemřel první pacient s covidem v Evropě).  Následná protiepidemická opatření zaváděná v reakci na šíření nemoci, obrátila naruby nejen ekonomický, ale i celkový společenský život. Ze zpětného pohledu tak nepřekvapivě předurčila obrovskou míru nenaplnění této poslední před-covidové prognózy.

S přípravou jarní Zprávy o měnové politice v roce 2020 pak pro nás nastala opravdová škola prognózování. Nově vzniklá situace s neobvykle vysokým podílem expertních náhledů a zásahů zabalených do hekticky se měnících podmínek a výrazně narůstajících nejistot si vyžádala učení se za pochodu, práci s novými datovými zdroji a také využití inovativních přístupů k modelování.

Vývoj v zahraničí – cenová bouře na obzoru

Významným předpokladem prognóz jsou výhledy budoucího zahraničního vývoje. Ty se v roce 2020 pokoušely zachytit (a ve zpětném pohledu i v souhrnu celkem úspěšně odhadly) opakované pandemické vlny a s nimi související uzavírky evropských ekonomik, které byly prostřídané návraty do normálu. Růst zahraničních cen byl zpočátku tlumen poklesem poptávky, souvisejícím s příchodem pandemie. Co ale prognózy z roku 2020 nepředpokládaly, byly silné proinflační tlaky způsobené déle trvajícími výraznými poruchami a přetížeností globálních výrobních řetězců, které se velmi záhy začaly intenzivně propisovat do růstu zahraničních cen. Zahraniční cenový růst pak nabyl během roku 2021 až skokového charakteru, když se přidaly dopady energetické a komoditní krize, následované vpádem Ruska na Ukrajinu (který prognózy z roku 2020 pochopitelně nemohly předpokládat). Tento překvapivě silný růst cen v zahraničí se začal během posledního roku nemilosrdně propisovat i do domácí ekonomiky, kde vývoj inflace v posledních měsících nabral obrysy cenové bouře.

Domácí inflace – exploze na horizontu

Prognózy inflace z roku 2020 zpočátku dobře odpovídaly skutečnému cenovému vývoji, kdy se inflace shora navrátila zpět do inflačního pásma a setrvala v něm až do poloviny roku 2021. Výrazným překvapením bylo dramatické zrychlení domácí inflace od jeho druhé poloviny. To bylo taženo nejen výše popsanými zahraničními vlivy, ale také neutuchajícími domácími poptávkovými tlaky, ve kterých se projevovalo i předchozí vytváření vynucených úspor. Dozvuky stabilizačních protiepidemických opatření z roku 2020 a další fiskální stimuly vlády podporovaly pokračující přehřívání trhu práce a dále tak přifukovaly zadrženou poptávku. Výsledkem byl přetrvávající solidní spotřebitelský apetit a ochota domácností tolerovat vyšší ceny, které otevřely vrátka dalšímu zdražování. To se názorně projevilo i na dále se silně přehřívajícím trhu nemovitostí. Na vzniklou situaci reagovala ČNB zvyšováním úrokových sazeb od poloviny roku 2021 a to podstatně rychleji, než předpovídaly prognózy z roku 2020. Po prudkém snížení sazeb ČNB na jaře 2020 v návaznosti na očekávání covidem taženého propadu domácí poptávky a utlumeného cenového vývoje tak došlo k obratu ve vývoji měnové politiky.

Kurz a HDP – poučení z krize

Ačkoliv byla domácí ekonomická aktivita silně poznamenaná globálními covidovými vlnami a problémy v dodavatelských řetězcích, predikce dokázaly tyto faktory zachytit a uspokojivě odhadnout i rozsah jejich dopadů do HDP. Nemalou zásluhu na tom měly nově použité techniky, zejména práce s vysokofrekvenčními daty (např. v podobě indexu Rushin) a detailní odvětvové analýzy, které úspěšně krmily jádrový predikční model g3+. Díky za ně a kéž bychom měli takto silný arzenál i pro predikce jiných veličin. U některých z nich nás vývoj opakovaně silně překvapoval. Např. koruna na nové události prudce reagovala, a její prognózy se tak od skutečnosti značně odchylovaly. Nicméně události jako byl nástup nových mutací covidu, příchod a distribuce vakcín, vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině a rychle se měnící sentiment na finančních trzích lze predikovat jen s velkou dávkou štěstí, pokud vůbec.

Zajímavý pohled na covidové období nabízí i zpětně vytvořená hypotetická prognóza startující na konci roku 2020, která se opírá o dnes již známou skutečnost všech standardních předpokladů a exogenních vstupů do predikce. Výsledná simulace je blíže pozorované skutečnosti než tehdejší autentická prognóza. To je bezesporu pochvala pro samotný jádrový predikční model g3+ a dobré znamení pro kvalitu dalších prognóz. Nicméně ani tato hypotetická predikce nereplikuje pozorovaná data zdaleka dokonale. Česká ekonomika totiž v poslední době zažila skutečně bezprecedentním vývoj s ohromnými výkyvy, kdy jsme byli opakovaně překvapováni zcela novými skutečnostmi, které ani sebelepší modelový rámec přesně nepředpoví.

Covidová pandemie a její následky se staly nemalou výzvou pro prognostický rámec ČNB, ale nebyli jsme v tom sami. Těm, kteří se s ní dokázali vyrovnat ještě lépe než ČNB, posíláme velké uznání! Všem pak přejeme brzký návrat klidnějšího období, ve kterém je prognózování sice možná o něco nudnější, zato však o poznání spolehlivější.