ČNB > Často kladené dotazy > Ukončení kurzového závazku

Ukončení kurzového závazku

 

Občané i firmy profitovali ze stabilního kurzu; proč u něj ČNB raději nezůstane a vrací se k již „překonanému“ režimu cílování inflace?

Nezávislá měnová politika fungující v režimu cílování inflace české ekonomice pomáhá. Ukázalo se to zřetelně i v období po vypuknutí globální krize. Právě ukončený kurzový závazek nebyl novým cílem měnové politiky ČNB, ale jejím dočasným nástrojem použitým po vyčerpání prostoru pro další pokles úrokových sazeb. Zákonným úkolem ČNB zůstává cenová stabilita vyjádřená v podobě 2% inflace. S cílováním inflace je přitom dlouhodobě konzistentní tzv. režim (řízeně) plovoucího kurzu. Kurz v naší malé otevřené ekonomice často slouží jako tlumič šoků, které na ni dopadají. Přizpůsobení prostřednictvím pohybu kurzu je hladší a méně bolestné, než kdyby se muselo odehrát skrze reálné veličiny, jako jsou zaměstnanost či mzdy.

V dlouhém období hodnota kurzu odráží vývoj ekonomických fundamentů. Pokud ale dochází k velkým výkyvům kurzu, které neodpovídají vývoji ekonomiky, centrální banka je svou politikou může zmírňovat. Předpokládáme, že režim plovoucího měnového kurzu bude uplatňován až do vstupu ČR do eurozóny, resp. do tzv. mechanismu ERM II. Přijetí eura je politickým rozhodnutím, které v dohledné době nelze očekávat. I proto vstup do ERM II nikdy nebyl zvažovanou variantou ukončení kurzového závazku.

Co bude ČNB dělat s nakoupenými eury?

ČNB si nakoupená eura ponechá ve svých devizových rezervách a bude je nadále investovat do kvalitních a bezpečných instrumentů. V dohledné době nebude odprodávat ani výnosy z těchto devizových rezerv.

Jak intervence ovlivní hospodaření ČNB?

Podle článku 98 Ústavy ČR a v souladu s primárním právem EU je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu. Cílem ČNB proto není maximalizace jejího zisku. Oslabení kurzu přispělo v letech 2013–2014 k dosažení účetního zisku ČNB, v jehož důsledku došlo k úplnému uhrazení kumulované účetní ztráty ČNB z předchozích let. To ovšem nebyl účel intervencí, neboť primární cíl měnové politiky, jímž je dosahovat cenovou stabilitu, má vždy přednost před dopady opatření ČNB do jejího hospodářského výsledku. Dlouhodobě bude výsledek hospodaření ČNB záležet na vývoji kurzu a úrokových sazeb doma i v zahraničí. Tendence kurzu posilovat v dlouhém horizontu se může po opuštění režimu používání měnového kurzu obnovit, ale v podstatně menší míře než před krizí.

Hrozí v budoucnu návrat k nějaké formě kurzového závazku?

Nelze vyloučit, že případné silné či trvalé protiinflační šoky by v budoucnu mohly obnovit riziko výrazného a dlouhodobého podstřelování inflačního cíle či dokonce hrozbu deflace. To by ČNB – po vyčerpání prostoru pro uvolňování měnové politiky snižováním úrokových sazeb – mohlo opět donutit k využívání kurzu jako nástroje měnové politiky či k přijetí jiného nekonvenčního nástroje. Návrat ke kurzovému závazku je však v nejbližší době vysoce nepravděpodobný, neboť inflace se nachází nad 2% cílem ČNB, a to v podmínkách solidně rostoucí české ekonomiky, zvyšujících se mezd a s tím souvisejících robustních domácích, resp. celkových inflačních tlaků.

ČNB na současné výrazné inflační tlaky reagovala zvýšením svých měnověpolitických sazeb. Nepovede to k nadměrnému zdražení úvěrů pro domácnosti a podniky?

Úrokové sazby jsou standardním nástrojem, kterým centrální banka stabilizuje domácí cenový a ekonomický vývoj. V době, kdy hrozila recese a pokles cen, a přitom byly vyčerpány možnosti hlavního nástroje (měnověpolitické sazby klesly na technickou nulu), byla ČNB nucena začít používat kurz jako další nástroj pro uvolnění měnové politiky. Pozitivní ekonomický vývoj umožnil ukončení kurzového závazku a návrat k používání úrokových sazeb jakožto standardního nástroje měnové politiky. Zvyšování úrokových sazeb je tedy návratem k normálnímu stavu. Navzdory zvýšení úrokových sazeb na srpnovém měnovém jednání bankovní rady je však jejich výše stále hluboko pod hodnotami, které byly v minulosti běžné.

ČNB se chlubila, jak v minulých letech pomáhala ekonomice, ale teď ji naopak zvyšováním úrokových sazeb začíná brzdit. Není to politika „brzda–plyn“?

Měnová politika ze své podstaty nemůže dlouhodobě urychlovat ekonomický růst a snižovat nezaměstnanost. Může ale pomáhat tlumit jejich výkyvy, jinými slovy vyhlazovat hospodářský cyklus. A přesně to ČNB v minulých letech dělala. Urychlovala růst, když byla ekonomika na dně a nezaměstnanost poblíž rekordně vysokých hodnot, čímž bránila vzniku deflace. Nyní se – dosud velmi uvolněné – měnové podmínky přesunou do neutrální polohy, aby nedošlo k přehřátí ekonomiky a trhu práce, což by vedlo k dlouhodobému setrvání inflace nad cílem a k dalším makroekonomickým a finančním nerovnováhám.

Neměla ČNB počkat se zvyšováním sazeb na pozdější dobu?

V situaci, kdy je ekonomika lehce nad svým potenciálem a inflace je udržitelným způsobem u cíle, je třeba postupně posouvat měnové podmínky do neutrální polohy. Ve směru žádoucího posunu měnových podmínek k normálu doposud částečně působilo mírné posílení kurzu koruny vůči euru, které pozorujeme od ukončení kurzového závazku. Úrokové sazby ponechané na nulových hodnotách by však působily nadále výrazně uvolněně a mohly by vést k nežádoucímu přehřátí ekonomiky, trhu úvěrů a nemovitostí a k přestřelení inflace ještě více nad cíl. ČNB proto přistoupila ke zvýšení úrokových sazeb, které by do budoucna měly postupně zamířit směrem ke svým tzv. neutrálním hodnotám. Koneckonců ukončení kurzového závazku bylo podmíněno právě tím, že se ČNB v krátké době navrátí k používání úrokových sazeb coby svého standardního nástroje.

Koruna od ukončení kurzového závazku postupně posiluje. Jak to, že zboží z dovozu (elektronika, exotické ovoce, benzín) či dovolené nezlevnily, nebo zlevnily mnohem méně, než odpovídá posílení koruny – těšili jsme se tedy na posílení kurzu a zlevnění věcí zbytečně?

Proti kurzovým pohybům mohou být dovozci – stejně jako vývozci – zajištěni (a to nejen finančními instrumenty, ale například též takzvanými kurzovými doložkami ve smlouvách). Proto se – zejména krátkodobě – výkyvy kurzu nemusejí v odpovídající míře promítat v cenách dováženého zboží. Současně nějakou dobu potrvá, než se vyprodají skladové zásoby zboží dovezeného ještě během období trvání kurzového závazku. Obecně přitom platí, že rozhodnutí o zohlednění změn kurzu v cenách, které účtují svým tuzemským zákazníkům, je plně v kompetenci dovozců a prodejců, kteří navíc do svých kalkulací promítají i jiné nákladové, resp. poptávkové vlivy než jen nákupní ceny.

Prognóza ČNB očekává, že aktuálně již jen lehce proinflační působení dovozních cen se záhy změní na protiinflační. Tento vývoj bude odrážet utlumenou dynamiku zahraničních výrobních cen a právě posilující kurz koruny. Začátkem příštího roku se tak inflace sníží k dvouprocentnímu cíli České národní banky a na horizontu měnové politiky, tedy v druhé polovině příští roku, se bude nacházet lehce pod ním.

Proč inflace v letošním roce přestřeluje inflační cíl ČNB?

Dosud pozorované a pro zbytek letošního roku prognózované přestřelení inflačního cíle – v rámci horní poloviny jeho tolerančního pásma – je vyjádřením toho, že ČNB v souladu se svou předchozí komunikací opustila svůj kurzový závazek až s vidinou dlouhodobě udržitelného a robustního plnění inflačního cíle. V této situaci může měnová politika ČNB směřovat k méně uvolněnému nastavení, jehož první fází bylo ukončení kurzového závazku. Na to nyní navázalo odpoutání úrokových sazeb od jejich nulové dolní meze. Uvedený vývoj měnových veličin se v následujícím vývoji inflace projeví se standardním časovým odstupem a inflace se v příštím roce stabilizuje v blízkosti 2% cíle.

Po více než čtyřech letech podstřelování inflačního cíle nelze krátkodobé nadstřelení cíle vnímat jako problém. Ve vývoji inflace se dosud navíc projevují některé jednorázové šoky z přelomu loňského a letošního roku, které v ročním horizontu z velké části odezní. Prostor pro zpřísňování měnové politiky cestou zvyšování úrokových sazeb není shora nijak omezen. ČNB vnímá svůj cíl symetricky, a bude proto připravena zvyšovat sazby tak, aby v případě proinflačních šoků udržela inflaci v blízkosti cíle i do budoucna.