Studie využívá data ze Statistik rodinných účtů k analýze vývoje trhu spotřebitelských půjček domácnostem v České republice v období 2000-2008. Zatímco podíl domácností, které si půjčují, zůstával v daném období relativně stálý a nepřesáhl 40 procent, velikost půjček vzrostla. Na základě několika různých modelů odhadujeme, které faktory mají vliv na to, zda domácnost čerpá úvěr. V další části pomocí dat z Výběrových šetření příjmů a životních podmínek z období 2005-2008, která obsahují informace o splácení úvěrů, analyzujeme, jak dokáže standardní indikátor dluhového břemene předpovídat default. V souvislosti s tím navrhujeme alternativní indikátor: upravené dluhové břemeno (UDB), které definujeme jako poměr úvěrových splátek k disponibilnímu příjmu, tj. čistému příjmu domácností po odečtení životního minima (jak je stanoveno Českým statistickým úřadem na základě složení domácností). Ukazuje se, že tento alternativní indikátor předpovídá default lépe než standardní indikátor dluhového břemene. Vzhledem k tomu, jaké informace jsou v datech k dispozici, definujeme default poměrně široce jako neschopnost zaplatit úvěrové splátky ve stanoveném termínu. Na základě rozdělení rizika defaultu přes různé úrovně upraveného dluhové břemene navrhujeme klasifikovat domácnosti s UDB vyšším než 30 procent jako příliš zadlužené; tyto domácnosti mají 17 procentní riziko defaultu podle naší definice. V závěru poukazujeme na úzkou souvislost mezi lokální přílišnou zadlužeností a místními ekonomickými šoky a doporučujeme, aby analýza agregátního rizika defaultu brala v úvahu regionální variaci v zadluženosti, a to s ohledem na regionální ekonomické podmínky.
JEL kódy: D12, D14, G21, R29.
Klíčová slova: dluhové břemeno, úvěry domácnostem, riziko defaultu podle regionů, splácení.
Vydáno: prosinec 2010
Ke stažení: CNB WP No 10/2010 (pdf, 1.4 MB)