Tato práce se zabývá provázaností rozhodování o úvěrech v různých národních pobočkách nadnárodní banky. Činí tak teoreticky i empiricky. Zaprvé formulujeme model banky, která deleguje řízení své zahraniční organizační jednotky na místního manažera s nepřenositelnou kvalifikací. Banka se od ostatních mezinárodních investorů liší minimální hranici likvidity, která – je-li jí dosaženo – má za následek „run“ na banku a regulatorní kroky. Proto jsou rozhodnutí o úvěrech ovlivněna delegováním a opatrnostními motivy. Následně ukazujeme, že tyto dva jevy tvoří samostatný kanál propagace šoků odvozený z preferencí akcionáře banky a motivace manažera. Působení tohoto kanálu může vést buď k „nákaze", tedy k paralelním reakcím objemu úvěrů v obou zemích na nerovnováhu v domovské zemi mateřské banky, nebo ke standardní „diverzifikaci“, kdy reakce optimalizátora standardního mezinárodního portfolia v rámci organizačních jednotek ve dvou zemích mají protichůdný směr. Zejména může dojít k tomu, že dopad exogenních šoků na úvěry má opačné znaménko v prostředí „relationship banking“ než při řízení poboček podle zásady „at arm’s length“. Zadruhé sestavujeme velký vzorek nadnárodních bank a jejich poboček/dceřiných společností a prostřednictvím metod panelové regrese hledáme přítomnost úvěrové nákazy. Ohledně nákazy získáváme smíšené výsledky v závislosti na domovské zemi mateřské banky a hostitelské ekonomice, v níž došlo k přeshraniční penetraci. Přestože se většina nadnárodních bank chová v souladu s efektem nákazy, u více než jedné třetiny tomu tak není. Vedle toho se zdá, že přítomnost nákazy se vztahuje k zeměpisné poloze dceřiných společností.
Klíčová slova: delegování, diverzifikace, úvěrová nákaza, nadnárodní banka, panelová regrese
Vydáno: prosinec 2006
Ke stažení: CNB WP No. 9/2006 (pdf, 338 kB)