K odstoupení od smlouvy podle zákona o směnárenské činnosti
1) Jak postupovat při náhlé změně provozní doby, a to i ve vztahu k běhu lhůty pro odstoupení od směnárenského obchodu?
Ustanovení: § 16a, § 16a odst. 1 a 3, § 16d odst. 1 a 2, § 16h ZSČ
Podle § 16a odst. 3 ZSČ platí, že lhůta k realizaci odstoupení (o délce 3 hodin) běží pouze během provozní doby určené pro styk s veřejností v provozovně, ve které zákazník směnárenský obchod provedl.
Současně podle § 16a odst. 3 ZSČ platí, že je-li lhůta přerušena, neskončí dříve než za 30 minut od okamžiku, kdy počala znovu běžet; podle důvodové zprávy k ZSČ: „Lhůta je typicky přerušena přerušením provozní doby provozovny (polední pauza, konec provozní doby v daný den apod.), to dává klientovi vždy alespoň 30 minut na odstoupení od chvíle, kdy je provozovna opět otevřena (provozní doba a lhůta pro odstoupení opět běží).“
Zákazník se může dovolat provozní doby uvedené právě na dokladu o provedení směnárenského obchodu, viz § 16a odst. 3 ZSČ, a v takovém případě nemůže provozovatel směnárenské činnosti zákazníkovi namítat uplynutí doby k realizaci odstoupení; například po svévolném, resp. na dokladu o provedení směnárenského obchodu neavizovaném prodloužení provozní doby.
Na straně druhé je třeba vzít v potaz, že podle § 16h ZSČ může dojít k modifikaci smluvního ujednání ve prospěch zákazníka, což by se typicky projevilo v situaci, kdy se zákazník vrátí k provozovně již po ukončení regulérní provozní doby uvedené na dokladu atd., nicméně provozovatel umožní zákazníkovi vstup do provozovny, resp. realizaci jeho práva odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu ve smyslu § 16a odst. 1 ZSČ.
Význam takto stanovené ochrany zákazníka je nutno spatřovat mj. v ochraně dobré víry zákazníka v údaje o provozní době uvedené na dokladu o provedení směnárenského obchodu; zákazníkovi nelze přičítat k tíži neavizovaná prodloužení (neavizovaná prodloužení lze přičítat zákazníkovi jen k jeho prospěchu), ale ani zkrácení provozní doby pro realizaci jeho práva na odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu ve smyslu § 16a ZSČ. Informace o pravidelné přestávce v provozní době (typicky polední pauzy) pak budou konkrétně zaznamenány do povinného vymezení provozní doby, resp. zákonem předvídanou formou sděleny zákazníkovi.
Současně je nutno vycházet z toho, že podle § 16d odst. 1 ZSČ může zákazník odstoupit od dotčené smlouvy o směnárenském obchodu ve lhůtě o délce 6 měsíců ode dne provedení inkriminovaného směnárenského obchodu, a to i jinde než v provozovně, ve které byl proveden směnárenský obchod, a to pro případ, že nemůže odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu pro překážku na straně provozovatele směnárenské činnosti, stejně tak (analogicky) jako pro případ, že neodstoupil od smlouvy, protože byl provozovatelem uveden v omyl nebo jej provozovatel neinformoval o právu odstoupit od smlouvy, viz § 16d odst. 2 ZSČ.
2) Je možné omezit, resp. jakkoliv podmiňovat právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu?
Ustanovení: § 16a odst. 1 ZSČ
Podle § 16a odst. 1 ZSČ platí, že zákazník může od smlouvy o směnárenském obchodu odstoupit do 3 hodin od provedení směnárenského obchodu, a to v provozovně, ve které směnárenský obchod provedl; odstoupení se musí vztahovat na celý rozsah smlouvy o směnárenském obchodu.
Zákonná úprava záměrně neklade na zákazníka jakékoliv požadavky; odstoupení od směnárenského obchodu může proto dojít i zcela neformálně, např. položením, resp. vrácením obdržené směněné částky na přepážku, resp. provozovateli směnárenské činnosti; důvodem takové úpravy je zajištění, resp. zvýšení ochrany zákazníka, přičemž jakékoliv podmiňování či ztěžování by bylo v přímém rozporu s dotčenou právní úpravou. Z jednání zákazníka nicméně musí být patrné, kdo jej činí a čeho se domáhá.
3) Kdo při odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu volí mezi náhradním plněním (vyplacením rozdílu) a vrácením peněžních prostředků?
Ustanovení: § 16c odst. 1 ZSČ
Možnost (právo) volby má provozovatel. Tato možnost volby ze strany provozovatele má zabránit tomu, aby byl provozovatel sankcionován i při jeho vůli klientovi vyhovět. Ustanovení § 16c odst. 1 ZSČ má pak podle důvodové zprávy upravovat tzv. náhradní plnění, a to s ohledem na možnost řešení situace, kdy směnárník nemá již k dispozici hotovost dané měny, kterou směnil se zákazníkem a ten následně zamýšlí odstoupit od smlouvy. Toto ustanovení umožňuje provozovateli splnit svou povinnost vrácením složené částky i formou náhradního plnění v měně, kterou vydal zákazníkovi. Náhradní plnění spočívá v dorovnání ve výši rozdílu mezi zákazníkem složenou částkou po přepočtu při použití kurzu české měny k cizí měně vyhlášeného ČNB pro den předcházející dni provedení směnárenského obchodu, a částkou, která byla zákazníkovi po provedení směny skutečně vyplacena. V takovém případě zákazník přijaté peněžní prostředky nevrací.
4) Jakým způsobem (telefonicky, e-mailem, datovou schránkou atp.) a do kdy lze odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu mimo provozovnu?
Ustanovení: § 16d odst. 1, § 16e ZSČ, § 559 a násl. OZ
Podle § 16d odst. 1 ZSČ platí, že nemůže-li zákazník odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu proto, že mu v tom brání překážka na straně provozovatele, může od smlouvy odstoupit ve lhůtě 6 měsíců ode dne provedení směnárenského obchodu, a to i jinde než v provozovně, ve které byl proveden směnárenský obchod.
Ve vztahu k odstoupení realizovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb pak podle § 16e ZSČ platí, že lhůta pro odstoupení podle § 16d odst. 1 ZSČ je zachována, jestliže zákazník v jejím průběhu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odešle odstoupení od smlouvy provozovateli.
Lze současně odkázat na § 559 a násl. OZ ohledně formy právních jednání s tím, že ZSČ záměrně neklade na zákazníka jakékoliv požadavky. V této souvislosti lze také odkázat na odpověď na dotaz „Je možné omezit, resp. jakkoliv podmiňovat právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu?“.
5) Je možno podmiňovat právo zákazníka odstoupit od smlouvy, kterou bylo zákazníkovi v souvislosti se směnárenským obchodem poskytnuto zboží či služba bezplatně (ev. po splnění určitých podmínek), resp. jde o tzv. doplňkovou službu?
Ustanovení: § 14 odst. 5, § 16c odst. 2 ZSČ, příloha č. 1 písm. s) ZOS
Podle § 16c odst. 2 ZSČ poskytne-li provozovatel zákazníkovi v souvislosti se směnárenským obchodem tzv. doplňkovou službu ve smyslu § 14 odst. 5 ZSČ, může zákazník spolu s odstoupením od smlouvy o směnárenském obchodu odstoupit i od smlouvy o doplňkové službě.
Doplňkovou službou se přitom podle § 14 odst. 5 ZSČ míní prodej nebo poskytnutí doplňkového zboží nebo doplňkové služby; rozuměno tak, že jde i o zboží či služby, o kterých je zákazníkovi tvrzeno, že jsou zdarma (ve smyslu dotazu). Ačkoliv tedy ZSČ nedefinuje pojem „doplňková služba“ je zřejmé, že se musí jednat o službu nabízenou zákazníkovi ve spojení se směnárenským obchodem. Z textu ZSČ či z důvodové zprávy k jeho novele účinné od 1. 4. 2019, resp. jejího smyslu a účelu nevyplývá, že by zákonodárce chtěl tento pojem omezit pouze na úplatné služby.
Dojde-li v souvislosti se smlouvou o směnárenském obchodu k poskytnutí doplňkových služeb či zboží zdarma, pak mj. s ohledem na nutnost zajistit ochranu zákazníka ve smyslu novely ZSČ je takové smluvní ujednání považováno právě za uzavřené v souvislosti se směnárenským obchodem podle § 16c odst. 2 ZSČ.
Pro posouzení nekalých obchodních praktik podle ZOS lze vycházet z toho, že se vždy poměřují a posuzují pohledem průměrného spotřebitele s tím, že jsou zakázány nejen před rozhodnutím spotřebitele a v jeho průběhu, ale také kdykoliv po něm. I z tohoto důvodu lze mít pochybnosti o poskytování doplňkového zboží či služby zdarma, pokud by odstoupení spotřebitele od směnárenského obchodu bylo podmiňováno vrácením takového zboží nebo služby.
6) V jakém rozsahu se vrací úplata za provedení směnárenského obchodu při odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu?
Ustanovení: § 12a, § 16a odst. 2, § 16b odst. 2 ZSČ
Nepřevyšuje-li částka složená zájemcem k provedení směny částku odpovídající 1 000 EUR, je provozovatel povinen vrátit zákazníkovi přijatou úplatu v plné výši. Nastane-li situace, kdy částka směny nebude přesahovat hodnotu odpovídající 1 000 EUR a bude-li např. za nákup šeků účtována úplata ve výši 5 %, zákazníkovi bude při odstoupení od smlouvy vrácena úplata v plné výši.
Převyšuje-li částka složená zájemcem k provedení směny částku odpovídající 1 000 EUR, vztahuje se odstoupení pouze na část obchodu odpovídající částce 1 000 EUR a v tomto poměru vrátí provozovatel zákazníkovi také část úplaty, kterou vypočte proporcionálně. Tedy např. při nákupu šeků v hodnotě 1 500 EUR, bude zákazníkovi při odstoupení od smlouvy vrácena úplata ve výši 5 % z hodnoty odpovídající 1 000 EUR a úplata ve výši 5 % ze zbývající částky 500 EUR nebude zákazníkovi vrácena.
Převyšuje-li částka složená zájemcem k provedení směny částku odpovídající 1 000 EUR a je-li úplata stanovena fixní částkou za každý jednotlivý obchod, např. při směně, resp. nákupů šeků při fixním poplatku za každý jejich nákup, provozovatel zákazníkovi úplatu ani její část nevrátí.
Převyšuje-li částka složená zájemcem k provedení směny částku odpovídající 1 000 EUR a je-li úplata stanovena procentuálně nebo fixní částkou, ale úplata se vztahuje jen na část peněžních prostředků složených zákazníkem, typicky v případě, že úplata je za směnu mincí a zákazník složil část v bankovkách a část v mincích, zákazník sám určí, od které části obchodu odstupuje, zda od části zatížené poplatkem nebo nikoliv – a podle toho se provozovatel zachová. Pokud zákazník odstoupí od smlouvy v části, která byla složená v mincích, směnárník mu navrátí i úplatu, případně její část (není-li odstoupeno od smlouvy v celé části složené v mincích).
7) Jakým způsobem vrací provozovatel peněžní prostředky při odstoupení od smlouvy? Lze tyto prostředky zasílat na bankovní účet klienta v případě odstoupení v provozovně?
Ustanovení: § 16a, § 16b, § 16c, 16f ZSČ; § 1908 OZ, § 1957 OZ
Odstoupením od smlouvy o směnárenském obchodu (viz § 16a nebo § 16b ZSČ) vzniká účastníkům v rozsahu účinků odstoupení vzájemná restituční povinnost, tj. povinnost provozovatele směnárenské činnosti vrátit přijaté peněžní prostředky zákazníkovi a naopak.
V této souvislosti podotýkáme, že provozovatel si podle § 16c odst. 1 ZSČ může alternativně zvolit místo vyplacení částky, která byla zákazníkem složena k provedení směny, vyplacení rozdílu mezi částkou, která by byla zákazníkovi vyplacena po provedení směny při použití kurzu české měny k cizí měně vyhlášeného ČNB pro den předcházející dni provedení směnárenského obchodu, a částkou, která byla zákazníkovi po provedení směny skutečně vyplacena; v takovém případě zákazník přijaté peněžní prostředky nevrací, a ani ze strany provozovatele nejde o vrácení, ale o doplacení rozdílu.
Podle § 16f ZSČ přitom platí, že odstoupí-li zákazník od smlouvy o směnárenském obchodu podle § 16a nebo 16b ZSČ, provozovatel není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky dříve, než mu (i) přijaté peněžní prostředky vrátí zákazník, nebo (ii) vrácení přijatých peněžních prostředků zákazník nabídne a provozovatel je nepřijme.
Dluh provozovatele vůči zákazníkovi zaniká až jeho splněním, přičemž je povinností provozovatele tento dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas (viz § 1908 OZ).
Ze smyslu a účelu ZSČ vyplývá, že povinnost provozovatele směnárenské činnosti vrátit peněžní prostředky zákazníkovi má být primárně realizována vyplacením hotovosti v provozovně, v níž došlo k odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu (srov. § 16a odst. 1 ZSČ). Vyplacení hotovosti představuje proto i s ohledem na povahu směnárenského obchodu řádné splnění dluhu.
V případě, že zákazník (věřitel) výslovně požaduje splnění dluhu bezhotovostně prostřednictvím banky (poskytovatele platebních služeb) nebo pošty (poštovním poukazem), je možné tak učinit; dluh je pak splněn v souladu s § 1957 OZ. Dlužník (provozovatel) však nemůže věřiteli (zákazníkovi) proti jeho vůli bezhotovostní úhradu vnutit, resp. jakkoliv podmiňovat vrácení peněz např. tvrzenou „povinností“ sdělit číslo účtu atp. V této souvislosti odkazujeme na odpověď na otázku „Je možné omezit, resp. jakkoliv podmiňovat právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu?“.
Způsob splacení dluhu provozovatelem bude ale vyplývat z okolností uzavření daného směnárenského obchodu a bude se vždy posuzovat individuálně.
8) Lze se s klientem poté, co projeví vůli odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu, dohodnout na uzavření nové smlouvy, v rámci níž bude klientovi nabízen kurz výhodnější než v předchozí smlouvě, a to namísto řádného vypořádání původní smlouvy o směnárenském obchodu? Je možné namísto řádného dorovnání kurzového rozdílu podle § 16c ZSČ dorovnat klientovi tento kurzový rozdíl pouze částečně a dohodnout se na uzavření nové smlouvy, v rámci níž bude klientovi nabízen kurz výhodnější než v předchozí smlouvě?
Ustanovení: § 16a odst. 1, § 16b odst. 1, § 16c ZSČ
S odkazem na znění § 16a odst. 1 (§ 16b odst. 1) ZSČ platí, že neklade-li zákonná úprava záměrně na zákazníka ve vztahu k odstoupení jakékoliv požadavky s tím, že jakékoliv podmiňování či ztěžování odstoupení by bylo v přímém rozporu s dotčenou právní úpravou[1], pak ani na základě uzavření nového smluvního vztahu (smlouvy o směnárenském obchodu) není možné, aby bylo jakkoliv dotčeno nebo ztěžováno odstoupení od předchozí smlouvy o směnárenském obchodu či znemožněno vypořádání postupem předpokládaným v § 16c ZSČ. Jinými slovy není možné podmiňovat provedení vypořádání odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu tím, že nejprve dojde k uzavření nové smlouvy o směnárenském obchodu (či odsouhlasení smluvních podmínek, např. směnného kurzu).
Dojde-li k odstoupení od směnárenského obchodu ze strany zákazníka ve smyslu § 16a (§ 16b) ZSČ a využije-li provozovatel práva (volby) postupu podle § 16c odst. 1 ZSČ – tzv. dorovnání, pak provozovateli vzniká povinnost vyplatit zákazníkovi rozdíl mezi částkou, která by bývala byla zákazníkovi vyplacena při provedení směny při použití kurzu české měny k cizí měně vyhlášeného ČNB pro den předcházející dni provedení směnárenského obchodu (tj. kurz ke dni D – 1), a částkou, která byla zákazníkovi po provedení směny skutečně vyplacena. V takovém případě zákazník pro daný směnárenský obchod, od něhož bylo odstoupeno, dosud přijaté peněžní prostředky nevrací, naopak je zákazníkovi provozovatelem vyplacen (dorovnán) rozdíl ve smyslu § 16c odst. 1 ZSČ, a to ve výši nejméně podle kurzu české měny k cizí měně vyhlášeného ČNB pro den předcházející dni provedení směnárenského obchodu.
Použití příznivějšího smluvního kurzu, než kurzu plynoucího ze zákonné úpravy při odstoupení a následném tzv. dorovnání podle § 16c odst. 1 ZSČ, viz shora, zákonná úprava nebrání; vždy však musí být zajištěno to, že zákazníkovi bude rozdíl vyplacen nejméně podle kurzu české měny k cizí měně vyhlášeného ČNB pro den předcházející dni provedení směnárenského obchodu.
Pakliže po zákazníkem provedeném odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu a jeho vypořádání (řešení vzájemných dluhů účastníků plynoucích z již uzavřeného směnárenského obchodu, od kterého bylo odstoupeno) dojde na základě volního projevu zákazníka a provozovatele k uzavření nové smlouvy o směnárenském obchodu, pak se vzájemná práva a povinnosti účastníků této smlouvy řídí touto novou smlouvou o směnárenském obchodu, a to [opět] vč. práva na odstoupení atd.
Protože jednotlivé skutkové a právní okolnosti odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu a uzavření smlouvy nové mohou či budou hrát zásadní roli, bude vždy nutno posoudit předestřené jednání individuálně
----------
[1] Viz odpověď na otázku „Je možné omezit, resp. jakkoliv podmiňovat právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu?“.