K testu vhodnosti při poskytování investičních služeb

Soubor otázek a odpovědí.

1) Uplatní se test vhodnosti i u zákazníků – právnických osob (vč. subjektů veřejného práva)?

Povinnost zkoumat v určitých případech, zda je investice vhodná pro zákazníka, a za tím účelem získat informace o jeho odborných znalostech, zkušenostech, finančním zázemí a investičních cílech (tzv. test vhodnosti), je obecná a vztahuje se na vybrané investiční služby bez ohledu na povahu zákazníka, tedy i na právnické osoby (včetně osob veřejného práva, např. obcí či krajů).

Obchodník s cennými papíry (OCP) musí mít podle čl. 54 odst. 6 nařízení 2017/565 zavedenou strategii, která předem stanoví, jak provádět posouzení vhodnosti v případě, že zákazníkem je právnická osoba.

Finanční situace a investiční cíle se budou posuzovat nepochybně přímo ve vztahu k právnické osobě. Přestože čl. 54 odst. 6 nařízení 2017/565 hovoří pouze o právnických osobách, které požádaly o zacházení jako s profesionálním zákazníkem, v souladu s podstatou uvedené povinnosti se tímto způsobem musí přistupovat ke všem právnickým osobám, bez ohledu na to, zda požádaly o zacházení jako s profesionálním zákazníkem či nikoli (což potvrzuje bod 61 obecných pokynů).

Při posuzování vhodnosti budou na základě čl. 54 odst. 6 nařízení 2017/565 hodnoceny znalosti a zkušenosti odpovědné osoby oprávněné provádět obchody.  Pokud však dohoda se zákazníkem určí jinak - je například možné, že členové představenstva nebudou mít potřebné znalosti v oblasti kapitálového trhu, ale společnost bude mít útvar treasury disponující analytiky a dalšími zkušenými a informovanými osobami (typicky ve velkých společnostech) - mohou být brány jako základ pro posouzení znalostí a zkušeností právnické osoby právě znalosti a zkušenosti zástupců tohoto útvaru, a to i jako útvaru jako celku, nejen jedné osoby pověřené jednáním navenek (fyzická osoba nebo osoby rozhodné z hlediska testu vhodnosti jsou dále společně označovány jako „odpovědná osoba“).

Strategie OCP by měla určit, od koho budou shromažďovány nezbytné informace a jak bude provedeno posouzení vhodnosti (bod 58 obecných pokynů). Obecné pokyny dále v bodech 59 a 60 uvádějí, že OCP by při zjišťování odpovědné osoby měl vycházet z platného vnitrostátního rámce1 a případně ověřit, zda je tato osoba skutečně podle příslušného vnitrostátního práva oprávněna provádět obchody na účet předmětného zákazníka. Toto ověření je samozřejmě v rámci obezřetného podnikání nezbytné, ale jak se uvádí výše, není nutně rozhodující pro určení odpovědné osoby pro účely testu vhodnosti u zákazníků - právnických osob.

2) Musí OCP aktualizovat informace o zákazníkovi před každou investicí, kterou pro zákazníka provádí?

Na základě čl. 54 odst. 7 nařízení 2017/565 mají OCP, kteří mají se zákazníkem trvalý vztah (například mu poskytují průběžné poradenství nebo službu obhospodařování majetku zákazníka2, povinnost prokazatelně zavést vhodná pravidla a postupy s cílem zajistit, že informace o zákaznících jsou aktuální. Podle obecného pokynu č. 5 (bod 52 obecných pokynů) tyto postupy stanoví, jaká část shromážděných informací o zákazníkovi by měla být aktualizována a jak často, a dále též, jak by měla aktualizace probíhat a jaký postup OCP přijme v případě, že obdrží dodatečné nebo aktualizované informace a také když zákazník požadované informace neposkytne. Z právních předpisů a ani obecných pokynů tedy neplyne potřeba aktualizace informací před každou investicí, OCP ale má povinnost zavést v souladu se zmíněnými pravidly vhodné postupy, aby měl o zákazníkovi aktuální informace.

Považujeme za samozřejmé, že se nelze spoléhat např. na mnoho let staré údaje o investičních cílech nebo finančním zázemí (částečně se mohou měnit i další prvky hodnocení). Aktualizace nicméně probíhá podle postupů, které nastaví a přijme sám OCP. Máme za to, že ověřování nezbytně nemusí probíhat několikrát ročně a zřejmě ani každý rok. Podle bodu 54 obecných pokynů se četnost aktualizace může měnit v závislosti například na rizikových profilech zákazníků a s ohledem na druh doporučeného finančního nástroje.

Pokud nicméně zákazník odmítne v průběhu ověření potvrdit, že jeho finanční zázemí je stále alespoň takové, jako na počátku vztahu, je zřejmé, že nelze nadále vycházet z původního vyhodnocení, a bez získání aktuálních informací nelze posoudit, zda by další poskytování služby bylo pro zákazníka vhodné. Přitom je nezbytné rozlišovat případy, které zjevně mohou mít pro běžného zákazníka podstatný význam a případy menší investice, kdy ani případná změna finančního zázemí nehraje podstatnou roli. 

V bodě 56 obecných pokynů je rovněž zdůrazněna nutnost mít zavedený postup pro prověření, ať už před uzavřením obchodu, nebo později, zda zákazníkův profil nebyl aktualizován účelově, např. příliš často nebo pouze krátce po provedení poslední změny, pokud ke změně došlo ve dnech bezprostředně předcházejících doporučené investici. OCP tímto prověřováním řídí případné riziko, že zákazník bude vybízen k aktualizaci vlastního profilu tak, aby se jevil vhodnějším pro určitý investiční produkt, který by pro něho jinak vhodný nebyl, aniž by došlo ke skutečné změně zákazníkovy situace.

V rámci aktualizace má také smysl zjišťovat změny jen v tom rozsahu, v jakém mohou mít vliv na posouzení vhodnosti investice pro zákazníka. Současně však upozorňujeme, že i u aktivně obchodujících zákazníků může dojít k poklesu úrovně jejich znalostí a zkušeností (např. pokud zákazník s určitým typem investičního nástroje po dlouhou dobu neobchoduje a změnilo se tržní prostředí, tak původní zkušeností budou obtížně použitelné). Obdobně by měl OCP postupovat i ve vztahu k dílčím změnám v majetkové situaci zákazníka. 3

3) Je nezbytné vždy vyhodnocovat věk a zjišťovat rodinný stav a situaci zákazníka, případně v jakých případech a v jakém rozsahu?

Podle bodu 27 obecných pokynů  patří mezi skutečnosti, které mohou vypovídat o finančním zázemí a investičních cílech zákazníka, i věk, rodinný stav a rodinná situace zákazníka. Upozorňujeme však, že jde o příklady možných prvků testu vhodnosti, nikoli o jeho povinné součásti. 

Máme za to, že smyslem získávání těchto údajů je základní rozlišení, např. pokud určitá osoba posílá část příjmů na investice, s odchodem do důchodu se může změnit jak podíl těchto prostředků na příjmech zákazníka, tak i míra očekávané likvidity (v tomto ohledu věk souvisí s dalšími potenciálními prvky hodnocení finančního zázemí a investičních cílů podle bodu 27 obecných pokynů, a to potřebou likvidity, respektive potřebou financování budoucích finančních závazků. 

Rodinný stav je v obecných pokynech zmiňován zejména v souvislosti s tím, nakolik je zákazník oprávněn disponovat s majetkem4.  V případě, že jde o investice ve vztahu k malým hodnotám, které podle dostupných informací nemohou výrazně ovlivnit finanční situaci zákazníka, lze tyto nákupy považovat za obvyklou správu majetku v mezích běžných investičních cílů a zjišťování rodinné situace pak není potřebné.

Informace o rodinném stavu či situaci jsou tudíž jen jedním z možných podkladů pro hodnocení finančního zázemí a investičních cílů zákazníka. Při rozhodování, jaké informace jsou nezbytné, by OCP v souladu s bodem 29 obecných pokynů měli mít na paměti dopad, který by jakákoliv významná změna dané informace mohla mít s ohledem na posouzení vhodnosti.

4) Jaký by měl být rozsah dotazů na finanční zázemí zákazníka?

OCP musí zjistit údaje o příjmech, majetku a závazcích zákazníka v rozsahu nutném pro posouzení vhodnosti dané investiční služby (obhospodařování majetku či poradenství)5.  Podle čl. 54 odst. 2 nařízení 2017/565 si OCP od (potenciálního) zákazníka vyžádá takové informace, které potřebuje k tomu, aby porozuměl podstatným skutečnostem o zákazníkovi a při náležitém zvážení povahy a rozsahu poskytované služby získal přiměřený základ pro stanovení, že zákazník mimo jiné dokáže finančně unést související investiční rizika odpovídající jeho investičním cílům.

Není přitom nutné zjišťovat přesný rozsah majetku a závazků, postačí zjištění, že rozsah je minimálně takový, aby zákazník mohl bez zásadních negativních dopadů a přiměřeně svým investičním cílům nést rizika spojená s investicí. Je zřejmé, že u standardních a likvidních nástrojů stačí podstatně menší rozsah informací než u nástrojů složitých, rizikových a nelikvidních. 

Na druhé straně je nezbytné znovu posoudit vhodnost poskytované investiční služby a případně zjistit dodatečné informace, pokud se zásadně změní podmínky, na jejichž základě byla naposledy vyhodnocena. Pokud např. zákazník hodlá významně zvýšit objem majetku svěřeného OCP k obhospodařování nebo OCP hodlá v rámci služby investičního poradenství doporučit investici do nelikvidních dluhopisů, s kterými zákazník dosud nemá žádné zkušenosti, měl by před tím OCP vždy vyhodnotit, zda rizika podstupovaná zákazníkem vzhledem ke zvýšenému objemu majetku jsou nadále v souladu s jeho finančním zázemím a investičními cíli.

5) Má OCP ověřovat údaje získané od zákazníka za použití externích zdrojů?

Podle čl. 55 odst. 3 nařízení 2017/565 je OCP oprávněn spolehnout se na informace poskytnuté jeho zákazníky nebo potenciálními zákazníky, ledaže je mu známo nebo by mu mělo být známo, že tyto informace jsou zjevně zastaralé, nepřesné či neúplné. Právní předpisy tedy nevyžadují aktivní ověřování správnosti informací získaných od zákazníka.

OCP by však měli být ostražití, pokud jde o rozpory mezi jednotlivými shromážděnými informacemi, a měli by se se zákazníkem spojit s cílem vyjasnit podstatné rozpory a nepřesnosti (což uvádí i bod 50 obecných pokynů). Ověřováním se tak nerozumí kontrola z vnějších, na zákazníkovi nezávislých zdrojů, ale pouze kontrola, zda nejsou údaje poskytnuté zákazníkem zjevně nereálné či vnitřně rozporné. 

Podle obecného pokynu č. 4 v bodě 44 obecných pokynů by se OCP neměli nadměrně spoléhat zejména na sebehodnocení zákazníka. OCP se proto bez dalšího nemůže spoléhat na hodnotící soudy typu "mám dostatečné zkušenosti a dostatečné finanční zdroje". Otázky v investičním dotazníku musí vést zákazníka k tomu, aby poskytl konkrétnější informace, které umožní, aby OCP sám provedl vyhodnocení vhodnosti. U určitého typu otázek může být na místě i křížové ověření poskytnutých údajů (příkladem je, pokud zákazník uvádí, že má zkušenosti z obchodování s deriváty, doplnit otázku na znalost pojmů či technik s tímto obchodováním spojených). V případě, že OCP spoléhají na nástroje, které jsou k dispozici zákazníkům v rámci procesu posuzování vhodnosti (jako jsou dotazníky nebo software pro kategorizaci rizikového profilu zákazníka), měli by zajistit, že mají vhodné systémy a kontroly k zajištění že tyto nástroje řádně plní svůj účel, a že získané informace jsou dostatečné, spolehlivé a zjevně si neodporují. Například podle bodu 48 obecných pokynů by software pro profilování rizika mohl zahrnovat kontroly konzistence odpovědí poskytnutých zákazníky s cílem upozornit na rozpory mezi jednotlivými shromážděnými informacemi. 
Lze tedy shrnout, že rizika spojená s uváděním nepravdivých údajů nebo jejich zamlčováním nese v zásadě zákazník. Ze zákona i obecných pokynů však plyne, že OCP by měl
(a) reagovat na zjevné nepřesnosti a rozpory v odpovědích, a to z informací dostupných OCP z komunikace se zákazníkem (bez nutnosti kontroly z veřejných zdrojů nebo jiných externích zdrojů, ledaže jde o informaci zcela nepochybně veřejně známou),
(b) formulovat otázky srozumitelně a objektivně,
(c) nespoléhat na sebehodnotící tvrzení zákazníka bez jejich ověření jinými způsoby (např. doplňujícími otázkami nebo předložením modelových případů z praxe).

6) Jak předcházet zkreslení údajů zákazníkem, a snížit tak riziko přístupu zákazníka k investicím, které pro něj nejsou vhodné?

OCP by podle čl. 54 odst. 7 nařízení 2017/565 měli podniknout přiměřená opatření k tomu, aby zajistili spolehlivost informací shromážděných o zákaznících nebo potenciálních zákaznících. Jistému riziku účelového zkreslení ze strany zákazníka se nelze vyhnout. Text dotazníku by k tomu ale neměl navádět. Jedním z možných - dílčích - prvků prevence zkreslení je, že zákazník nezná metodu hodnocení odpovědí pro účely testu vhodnosti. Význam tohoto opatření je ale různý podle metody hodnocení.

OCP by měl také zajistit, aby jeho zaměstnanci a další pracovníci prováděli testy vhodnosti odpovědně, zdůraznili zákazníkovi účel a význam poctivých odpovědí pro vyhodnocení a nenaváděli zákazníky ke zkreslování odpovědí. Za tím účelem je vhodné provádět interní školení, ale také je třeba zavést kontrolní mechanismy, včetně tzv. skryté kontroly (mystery shopping). Potřeba efektivních kontrolních nástrojů roste s tím, jak roste objem a rizikovost předpokládaných investic.

7) Do jaké míry je nutné zjišťovat "veškeré dostupné informace o zákaznících" a "veškeré podstatné charakteristiky investic" podle obecných pokynů?

V bodě 74 obecných pokynů se uvádí:
"Podniky, které chtějí nalézt pro zákazníky vhodné investice, by měly stanovit strategie a postupy, jak zajistit, že důsledně zohledňují:
- veškeré dostupné informace o zákazníkovi, které jsou nezbytné k posouzení, zda je daná investice vhodná, včetně informací o stávajícím portfoliu investic daného zákazníka (a alokaci aktiv v rámci tohoto portfolia),
- veškeré podstatné charakteristiky investice zvažovaných v rámci posouzení vhodnosti, včetně všech příslušných rizik a veškerých přímých nebo nepřímých nákladů, které zákazník ponese."

Máme za to, že veškerými dostupnými informacemi o zákaznících pro účely testu vhodnosti se rozumějí veškeré informace dostupné OCP z dosavadní komunikace se zákazníkem (včetně komunikace telefonické či emailové). Nespadá sem zjišťování dalších informací z externích zdrojů (např. internet, tisk, atd.). 

Právo vycházet z údajů poskytnutých zákazníkem podle čl. 55 odst. 3 nařízení 2017/565 je podmíněno tím, že OCP neví a ani neměl vědět, že jsou tyto informace zjevně neúplné, nepřesné nebo nepravdivé. Pokud tedy OCP v rámci komunikace se zákazníkem v průběhu poskytování investiční služby zjistí (nebo by zjistil, kdyby údaje přiměřeně aktualizoval nebo kdyby analyzoval rozpory v tvrzeních zákazníka), že informace poskytnuté zákazníkem neodpovídají skutečnosti, je povinen z toho vyvodit odpovídající závěr, tj. např. nedoporučit investici do konkrétního investičního nástroje, jehož povahu zákazník zjevně nepochopil.

Naopak pokud jde o veškeré podstatné charakteristiky investic, považujeme za nezbytné, aby OCP doporučil jen takovou investici (nebo ji v rámci obhospodařování majetku zákazníka realizoval), u které zná její podstatné charakteristiky vč. rizik a nákladů. Z povinnosti odborné péče OCP plyne v tomto případě požadavek na objektivní posouzení vlastností investice.

Při určování rozsahu informací, jež jsou pro posouzení vhodnosti nezbytné, musí OCP s přihlédnutím k § 15h odst. 2 ZPKT6  a bodům 33 až 40 obecných pokynů zohlednit zejména:
- povahu a rozsah poskytované služby (schopnost zákazníka porozumět investičnímu doporučení ve vztahu k rizikům a povaze každého investičního nástroje; u obhospodařování majetku zákazníka může být rozsah znalostí a zkušeností zákazníka méně podrobný než v případě investičního poradenství; více informací bude nezbytné získat při obhospodařování celého portfolia ve srovnání s poskytnutím konkrétní rady pro investici jednorázové finanční částky, která představuje jen malou část zákazníkova portfolia); 
- druh investičního nástroje nebo obchodu, který může OCP doporučit nebo uzavřít, včetně složitosti a úrovně rizika (např. u složitých a rizikových nástrojů by podniky měly shromáždit více podrobných informací o zákazníkovi, než v případě méně složitých či rizikových nástrojů7; u nelikvidních nástrojů by měl OCP získat informace o době, po kterou je zákazník ochoten nástroj držet);
- povahu a rozsah služby, kterou může OCP poskytovat (např. služby poskytované jen profesionálním zákazníkům);
- potřeby a poměry zákazníka (celkový majetek včetně informací o případných omezeních směřujících k nakládání s tímto majetkem; trvalost příjmů a jejich původ (například zaměstnání, z pronájmů atd.); závazky a plánované výdaje zákazníka do budoucna; držené investice u ostatních OCP; zjištěné informace o investičních cílech zákazníka); a 
- povahu zákazníka (neprofesionální, profesionální zákazník nebo způsobilá protistrana); u profesionálního zákazníka či způsobilé protistrany se lze odůvodněně domnívat, že zákazník disponuje nezbytnou úrovní zkušeností a znalostí. 
OCP by měl být obzvláště opatrný, pokud informace shromážděné od zákazníka naznačují jeho potenciální zvýšenou zranitelnost (např. v důsledku věku, úrovně gramotnosti, fyzické nebo duševní kondice nebo omezení, nebo neschopnosti posoudit informace o nabízené službě). Pokud jde o zranitelné zákazníky, OCP by měl mít zavedené postupy, aby byl schopen porozumět tomu, co činí tyto zákazníky zranitelnými, pochopit jejich potřeby a zajistit, aby produkty a služby, které poskytuje, podporovaly zájmy a spravedlivé zacházení se zranitelnými zákazníky.

8) Kdy lze výsledky hodnocení testu vhodnosti považovat za "uspokojivé" ve smyslu bodu 76 obecných pokynů? 

Bod 76 obecných pokynů uvádí, že OCP, kteří se "...při procesu posuzování vhodnosti spoléhají na nástroje (např. na vzorová portfolia, software pro alokaci aktiv nebo nástroj pro profilování rizika pro potenciální investory), by měli mít vhodné systémy a mechanismy kontroly, které zajistí, že tyto nástroje vhodně slouží svému účelu a jejich výsledky jsou uspokojivé." Mají se tak na mysli automatizované nástroje, které na základě údajů vložených zákazníkem automaticky vyhodnotí test vhodnosti nebo jeho dílčí prvky.

Pokud OCP zavede určitý automatizovaný nástroj, musí mít představu, co od něj čeká. Nástroj pro vyhodnocení investičních dotazníků musí nepochybně zajišťovat, že výsledky budou věrohodně vypovídat o rizikovém profilu zákazníka a dalších podstatných okolnostech. Podle bodu 77 obecných pokynů nevyhoví nástroj, který by klasifikoval zákazníky nebo investiční produkty obecně bez zohlednění veškerých případných zvláštností.

Příkladem neuspokojivého výsledku je automatické zařazení zákazníka do skupiny "dynamických" podle vysokého bodového hodnocení jedné odpovědi, která si přitom odporuje s odpověďmi na jiné (méně bodované) otázky. Vyhodnocení informací od zákazníka pomocí určitého bodového systému (např. pokud sčítá body z jednotlivých složek vhodnosti) může být nevhodné, pokud při určitém rozložení bodů může jinak zcela nezkušený a konzervativní zákazník dosáhnout spekulativního investičního profilu, např. jen vzhledem k dlouhodobému horizontu investice nebo vysokému finančnímu zázemí.

OCP, kteří provádějí vyhodnocení vhodnosti prostřednictvím automatizovaných systémů, by měli zajistit, aby dosahované výsledky byly spolehlivé a konzistentní. Zejména by měli pravidelně sledovat a testovat algoritmy, z nichž vychází vhodnost doporučeného obchodu nebo obchodu provedeného na účet zákazníka. Při definování těchto algoritmů by OCP měli zohlednit povahu a charakteristiky produktů začleněných do jejich nabídky určené zákazníkům. Přinejmenším by OCP měli podle bodu 82 obecných pokynů mimo jiné stanovit vhodnou dokumentaci návrhu systému (rozhodovací stromy nebo pravidla pro učinění rozhodnutí); mít zdokumentovanou strategii testování; mít zavedené vhodné strategie a postupy pro přezkum, řízení změn, aktualizaci a opravu chybovosti algoritmu; mít zavedené vhodné zdroje, včetně lidských a technologických zdrojů a vhodný interní postup závěrečné kontroly s cílem zajistit, že se OCP řídí výše uvedenými kroky.

V neposlední řadě by OCP měli podle bodu 100 obecných pokynů zajistit, aby jejich zaměstnanci dostatečně použitým technologiím a algoritmům rozuměli a byli schopni výsledek automatizovaného poradenství přezkoumat.

9) Je možné v rámci testu vhodnosti zařadit zákazníky do určitých skupin, ve kterých k nim bude přistupováno v zásadě shodně?

Ano, je to možné, ale takto vytvořené skupiny nesmějí být příliš obecné. Podle bodu 77 obecných pokynů nevyhoví nástroj, který by klasifikoval zákazníky nebo investiční produkty obecně bez zohlednění veškerých případných zvláštností. Například pokud by OCP zavedl dvě kategorie zákazníků, méně zkušeným by nabízel podílové listy a zkušenějším by automaticky bez dalšího rozlišování radil investice do dluhopisů, akcií a derivátů. Pro zákazníka, pro něhož jsou vhodné investice do akcií, nemusí být vhodné i investice do derivátů. Zařazení takového zákazníka bez dalšího do skupiny "jiné nástroje než podílové listy" by znamenalo vytvoření příliš obecné klasifikace.

Naopak tím není vyloučeno, že v rámci obhospodařování majetku zákazníka zavede OCP několik skupin, do kterých zařadí zákazníky s velmi blízkými výsledky testu vhodnosti.

10) Může OCP v rámci obhospodařování majetku zákazníka s konzervativním investičním profilem investovat část jeho majetku do rizikovějších nástrojů?

Podle bodu 74 obecných pokynů by měl OCP vzít v úvahu dostupné relevantní informace o zákaznících, včetně současného portfolia investic zákazníka a alokaci aktiv v rámci daného portfolia. Máme za to, že obecně konzervativní investiční cíle nebo i nižší zkušenosti a znalosti nevylučují, aby zákazník svěřil OCP do obhospodařování část svého majetku, pokud jde o malou část, která není podstatná vzhledem k objemu celkového majetku zákazníka nebo jeho příjmů.

Po provedení testu vhodnosti tak nelze vyloučit situaci, kdy OCP jinak konzervativnímu zákazníkovi umožní, aby malou část svého investičního portfolia svěřil OCP k obhospodařování, při němž budou nakupovány akcie (pokud je podstatně větší část portfolia zákazníka spravována konzervativním způsobem, byť třeba ne u stejného OCP)8

Není ovšem přípustné, aby OCP jen na základě informace o tom, že zákazník má další rozsáhlý majetek, který neinvestuje na kapitálových trzích, vyhodnotil potenciální ztrátu všech nebo podstatné části prostředků svěřených zákazníkem k obhospodařování jako nevýznamnou a sám zvolil pro zákazníka spekulativní investiční strategii v rozporu s jeho znalostmi, zkušenostmi a investičními cíli zjištěnými v rámci testu vhodnosti.

---------------

1 V České republice právní předpisy upravují pravidla jednání jménem, nebo za právnickou osobu, ale nikoliv určení fyzické osoby, která má být zohledněna při testu vhodnosti za právnickou osobu.

2 Bližší vymezení pojmu "trvalý vztah" obsahuje soubor odpovědí na otázky související s novým režimem MiFID 2 / MiFIR, konkrétně otázka č. 6, kde se uvádí, že "za trvalý vztah se zákazníkem považovat každý vztah, který nebude v průběhu roku založen pouze na realizaci jednorázového příkazu zákazníka (např. prodej investičních nástrojů v rámci dědického řízení, darování investičních nástrojů), případně omezen pouze na specifické poradenství při takové jednorázové transakci." 
3 Nařízení 2017/565 uvádí, že "Investiční podnik je oprávněn spolehnout se na informace poskytnuté jeho zákazníky nebo potenciálními zákazníky, ledaže je mu známo nebo by mu mělo být známo, že tyto informace jsou zjevně zastaralé, nepřesné či neúplné."
4 Podle § 714 občanského zákoníku z roku 2012: "V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. … Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání." Podobně i v § 146 odst. 2 občanského zákoníku z roku 1964 "Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný."
5 § 15h odst. 2 ZPKT: "Informace … je obchodník s cennými papíry povinen získat v rozsahu, který mu umožní vyhodnotit, zda poskytnutí investiční služby … odpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik, zejména jeho toleranci k riziku a schopnosti nést ztráty."
6 "Informace … je obchodník s cennými papíry povinen získat v rozsahu, který mu umožní vyhodnotit, zda poskytnutí investiční služby uvedené v odstavci 1, poskytnutí rady ohledně investičního nástroje nebo provedení obchodu s investičním nástrojem v rámci investiční služby uvedené v odstavci 1, odpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik, zejména jeho toleranci k riziku a schopnosti nést ztráty."
7 ESMA v bodu 36 obecných pokynů uvádí, že u "složitých produktů orgán ESMA očekává, že podniky provedou důkladné posouzení (mimo jiné) znalostí a zkušeností zákazníka, včetně například jeho schopnosti pochopit mechanismy, kvůli kterým je investiční produkt "složitý", skutečnosti, zda zákazník již s takovými produkty obchodoval (například deriváty nebo produkty na principu pákového efektu), časového období, po které s těmito produkty obchodoval, atd."
8 Uvedenému postupu nebrání ani související požadavky na řízení produktů. Charakteristika produktu určeného široké skupině cílových zákazníku s přihlédnutím k bodu 19 obecných pokynů k požadavkům na řízení produktů podle směrnice MiFID II může zahrnovat nebo se překrývat s popisem pro omezenější skupiny cílových zákazníků, vždy v závislosti na shodě jedné nebo více kategorií pro posouzení cílového trhu (typ zákazníků, jimž je produkt určen; znalosti a zkušenosti; finanční situace se zaměřením na schopnost nést ztráty; riziková tolerance a slučitelnost poměru rizika a výnosů produktu s cílovým trhem; a cíle a potřeby zákazníků).

V rámci dohledu nad finančním trhem Česká národní banka poskytuje účastníkům finančního trhu podporu při řešení nejasných otázek s cílem usnadnit plnění povinností, které jim předpisy na finančním trhu ukládají, a předcházet porušování těchto předpisů. Přehled vydaných stanovisek České národní banky týkajících se odborných regulatorních dotazů je publikována prostřednictvím speciální aplikace.