Jaká sdělení lze považovat za veřejnou nabídku cenných papírů pro účely povinnosti sestavit prospekt?

Za veřejnou nabídku cenných papírů pro účely povinnosti sestavit prospekt je třeba považovat jakékoliv sdělení týkající se převoditelných cenných papírů obsahující alespoň identifikaci cenného papíru, emitenta a vymezení ceny včetně uvedení informace, jak lze nabízené cenné papíry nabýt.

Definice veřejné nabídky cenných papírů obsažená v čl. 2 písm. d) Nařízení o prospektu[1] vychází z pojetí veřejné nabídky coby každého sdělení (činěné v jakékoli podobě a jakýmkoli způsobem), které umožňuje investorům učinit investiční rozhodnutí ve vztahu k nabízeným cenným papírům.

Pro to, aby se jednalo o veřejnou nabídku, musí jít o sdělení:

  • adresované (více) osobám[2]
  • týkající se „způsobilých“ převoditelných cenných papírů[3]
  • obsahující dostatečné informace o podmínkách nabídky a nabízených cenných papírech
  • umožňující učinit investiční rozhodnutí (o koupi nebo upsání)[4]
  • šířené s cílem vyvolat v adresátech sdělení zájem o nabízené cenné papíry

Aby bylo možné učinit rozhodnutí o nabytí (o koupi nebo upsání) nabízeného cenného papíru, musí nabídka obsahovat alespoň identifikaci cenného papíru, uvedení jeho emitenta a cenu. Lze totiž předpokládat, že již tento rozsah informací o nabízeném cenném papíru bude pro investora dostatečný pro učinění investičního rozhodnutí. Za identifikaci cenného papíru je možné považovat i jen obecné označení druhu cenného papíru (např. akcie). Materiální podmínky veřejné nabídky budou naplněny též v případě, pokud zmíněné údaje budou definovány nepřímo (např. způsob konstrukce ceny), nebo uvedeny odkazem (např. na internetové stránky, kde jsou uvedeny další informace).

V této souvislosti je ilustrativní rozhodnutí KCP/12/2003[5], které reagovalo na nabídku, jejíž jednotlivé projevy byly činěny na několika internetových stránkách (stránka účastníka a stránky, na které se odkazovalo) a některé podstatné informace byly sdělovány pouze telefonicky. Z rozhodnutí tehdejší Komise pro cenné papíry plyne, že „jednání nabízejícího je nutné posuzovat komplexně, a jednotlivé jeho projevy není možné vytrhávat z kontextu, ve kterém působily na investory. O veřejnou nabídku půjde tehdy, pokud bude v důsledku daného jednání umožněno neomezenému okruhu osob zjistit bez přiměřených obtíží podmínky nabytí cenného papíru, na jejichž základě mohou tyto osoby uzavřít smlouvu k nabytí cenného papíru. Naopak nerozhodný je technický způsob, jakým jsou informace sdělovány.“[6]

--------

[1] Toto ustanovení Nařízení o prospektu definuje veřejnou nabídku jako: „sdělení osobám v jakékoli podobě a jakýmkoli způsobem, které uvádí dostatečné informace o podmínkách nabídky a cenných papírech, které jsou nabízeny, tak, aby byl investor schopen rozhodnout se o koupi nebo o upsání těchto cenných papírů“.

[2] K tomu srov. odpověď České národní banky na dotaz veřejnosti s názvem: „Okruh osob jako znak veřejné nabídky pro účely povinnosti sestavit prospekt“.

[3] Cenné papíry, které mohou být předmětem veřejné nabídky, vymezuje čl. 2 písm. a) Nařízení o prospektu.

[4] Tam, kde v rámci procesu nabytí cenného papíru bude chybět možnost akceptace (nabyvatel se nebude moci rozhodnout, zda cenný papír nabyde), se nebude jednat o nabídku. V praxi se tak může dít v případě některých zaměstnaneckých „akciových“ programů.

[5] Toto rozhodnutí bylo uveřejněné ve Věstníku Komise pro cenné papíry č. 3/2003.

[6] Shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 55/2006-96 ze dne 10. 1. 2007.