Jak mají banky a ostatní povinné osoby podléhající dohledu České národní banky postupovat v situaci, kdy není možné zjistit vlastnickou a řídící strukturu klienta?

Pokud jde o potřebu, význam a postupy ke zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta právnické osoby a jeho skutečného majitele, podrobný popis je obsažen v Metodickém pokynu č. 3 Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“) ze dne 29. října 2013, aktualizovaném dne 17. května 2017, ke zjišťování skutečného majitele povinnými osobami, dostupném na jeho internetových stránkách.1 V návaznosti na metodický pokyn FAÚ se toto stanovisko věnuje konkrétně situaci, kdy nelze vlastnickou a řídící strukturu klienta zjistit, a blíže rozpracovává rizikový faktor „neprůhledná vlastnická struktura“ podle AML vyhlášky. 

Zároveň zdůrazňujeme, že povinnost zajistit zpětnou rekonstruovatelnost postupů povinné osoby v návaznosti na § 18 AML vyhlášky se vztahuje na celý proces zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta, jeho rizikovou kategorizaci i následné uplatňování odpovídajících opatření k řízení rizik.

I. Ke způsobu zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta
K naplnění zákonného požadavku, aby povinná osoba znala vlastnickou a řídící strukturu klienta, včetně jeho skutečného majitele (§ 9 odst. 2 písm. b) AMLZ), je klíčové, aby měla povinná osoba v tomto ohledu úplné a aktuální informace. Zároveň musí podniknout přiměřené kroky , aby k ověření těchto informací využívala takové zdroje či kombinaci zdrojů, aby neměla pochybnosti
o pravdivosti nebo správnosti a věrohodnosti zjištěných informací.

Kromě informací zjištěných z veřejného rejstříku, evidence svěřenských fondů nebo evidence údajů o skutečných majitelích vedených orgánem veřejné moci České republiky, či obdobného rejstříku nebo evidence jiného státu, ponechává AML vyhláška (§ 3 odst. 1 písm. c)) na povinných osobách, aby samy vyhodnotily a určily, které další zdroje či jejich kombinace považují za důvěryhodné (s tím, že i k veřejným rejstříkům by povinná osoba měla přistupovat kriticky, např. v případě pochybností o aktuálnosti uvedených informací). Postupy zavedené povinnou osobou v tomto ohledu musí být odůvodněné a upravené v jejích vnitřních předpisech (systému vnitřních zásad).

II. K postupu vůči klientům, jejichž vlastnickou a řídící strukturu nelze zjistit
Jestliže povinná osoba není z důvěryhodných zdrojů (viz výše) schopna zjistit vlastnickou a řídící strukturu klienta, či všechny jeho skutečné majitele, a tento stav je důsledkem nesoučinnosti klienta při provádění kontroly klienta (např. potřebné informace nelze zjistit z veřejných rejstříků a klient odmítá potřebné dokumenty poskytnout), musí povinná osoba odmítnout uzavření obchodního vztahu (§ 15 odst. 1 AML zákona) a oznámit podezřelý obchod FAÚ (§ 6 odst. 2 písm. c) AML zákona)2.

V případě, kdy klient poskytne veškerou součinnost, přesto však není možné z důvěryhodných zdrojů ani při aplikaci § 4 odst. 4 písm. a) bodu 4 a písm. b) bodu 3 AMLZ zjistit jeho řídící a vlastnickou strukturu či všechny jeho skutečné majitele, jedná se o situaci, kdy je v obchodu či obchodním vztahu přítomen rizikový faktor „neprůhledná vlastnická struktura klienta“ podle § 3 odst. 1 písm. c) AML vyhlášky (s výjimkou uvedenou v § 9 odst. 3 písm. d) AML vyhlášky – některých osob kótovaných na regulovaném trhu3).

Povinná osoba musí zvážit, zda není naplněn rizikový faktor „neprůhledná vlastnická struktura“ i v případě, kdy v návaznosti na § 4 odst. 4 písm. a) bod 4 a písm. b) bod 3 AMLZ a v souladu s metodickým pokynem FAÚ č. 3 označí za skutečného majitele klienta „osobu, která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu“ (ať již je tato osoba označena za skutečného majitele z důvodu, že skutečný majitel ve smyslu osoby disponující stanoveným počtem hlasovacích práv, příjemce prostředků či osoby ovládající klienta, neexistuje, či protože jej nelze určit). 

Tento rizikový faktor by ve výše uvedeném případě totiž zanikl pouze tehdy, jestliže by povinná osoba z důvěryhodného zdroje zjistila, že klient nemá žádného jiného skutečného majitele, a proto za něj označila výše uvedenou osobu vykonávající nejvyšší vedoucí funkci. Předpokladem je, že je povinné osobě známa celá řídící a vlastnická struktura. Jednalo by se tedy především o situace, kdy by vlastnická a řídící struktura byla rozdělena mezi velké množství fyzických osob, případně o právnickou osobu vlastněnou státem, dále o církve a náboženské společnosti, apod.

III. Následný postup v případě „neprůhledné vlastnické struktury“
V případě, že povinná osoba usoudí, že u klienta je naplněn rizikový faktor „neprůhledné vlastnické struktury“, a v rámci pravidel podle § 8 odst. 2 písm. a) AML vyhlášky nerozhodne o odmítnutí navázání obchodního vztahu, musí u takového klienta v návaznosti na § 9 odst. 3 písm. d) AML vyhlášky stanovit rizikový profil s vyšším rizikem (tedy zařadit jej do kategorie vyššího rizika oproti
standardní rizikové kategorii, kterou by takový klient podle postupů povinné osoby jinak naplnil).

Dále ve vztahu k takovému klientovi musí povinná osoba uplatňovat zesílenou kontrolu klienta, tedy odpovídající (zpřísněné) postupy (§ 9 odst. 2 AML vyhlášky). Konkrétní dodatečná opatření musí zvolit povinná osoba způsobem, který zajistí odpovídající řízení rizik souvisejících s případným zneužitím netransparentní vlastnické a řídící struktury klienta. Tyto postupy musí být jasně upraveny ve vnitřních předpisech povinné osoby.


1 http://www.financnianalytickyurad.cz/download/FileUploadComponent1750233108/1495011685_cs_metodicky_pokyn_c_3_zjistovani_skutecneho_majitele.pdf
2 Zde odkazujeme na stanovisko FAÚ ze dne 3. srpna 2017 k neuskutečnění obchodu podle § 15 AMLZ, podle kterého: „Povinnost podání OPO podle § 6 odst. 2 písm. c) AMLZ za této situace [v případě nedostatku součinnosti klienta] není třeba vykládat rigidně: podle aktuální situace povinná osoba zváží, zda je předpoklad získání příslušného vysvětlení od klienta, který je například jen dočasně nedostupný.“
3 Podle § 9 odst. 3 písm. d) se o neprůhlednou vlastnickou strukturu nejedná, pokud je klient „právnickou osobou, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobnému evropskému regulovanému trhu, pokud podléhá požadavkům na zveřejnění informací rovnocenným požadavkům práva Evropské unie“.

V rámci dohledu nad finančním trhem Česká národní banka poskytuje účastníkům finančního trhu podporu při řešení nejasných otázek s cílem usnadnit plnění povinností, které jim předpisy na finančním trhu ukládají, a předcházet porušování těchto předpisů. Přehled vydaných stanovisek České národní banky týkajících se odborných regulatorních dotazů je publikována prostřednictvím speciální aplikace.