Jak má povinná osoba podle AMLZ postupovat k zajištění účinného řízení rizik spojených s rizikovými jurisdikcemi?

I. Obecně k zeměpisnému riziku

Souvislost činnosti povinné osoby se zahraničními jurisdikcemi (nebo naopak čistě lokální povaha její činnosti) je jedním z faktorů, které ovlivňují míru rizika jejího zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tento aspekt povinná osoba musí zohlednit ve svém hodnocení rizik (§ 21a AMLZ) a při posuzování rizikovosti konkrétních klientů/obchodních vztahů a obchodů v jejich rámci realizovaných (§ 7 odst. 2 písm. a) až d) AML vyhlášky), přičemž tento ukazatel může riziko snižovat i zvyšovat.

Zeměpisná rizika musí povinná osoba identifikovat v návaznosti na povahu své činnosti a při zohlednění v tomto ohledu relevantních informací (rizikové faktory podle AMLZ a AML vyhlášky, národní hodnocení rizik koordinované Finančním
analytickým úřadem (FAÚ), otevřené zdroje, atd.). Při vypracování vlastního seznamu rizikových jurisdikcí je v každém případě vhodné využít více důvěryhodných informačních zdrojů. Zároveň musí povinná osoba ve svém systému vnitřních zásad nastavit navazující postupy, které bude následně uplatňovat v návaznosti na identifikovaná rizika. Tyto postupy musí identifikovaná rizika účinně řídit, mj. s cílem zajistit odhalení případného podezřelého obchodu.

Klíčové z hlediska boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je zejména přijetí odpovídajících opatření k řízení rizik vyplývajících ze spojení s jurisdikcemi s vyšším rizikem. Důvody vyšší rizikovosti některých jurisdikcí mohou být různé, může se jednat např. o země se zvýšenou kriminalitou (drogové kartely, korupce, atd.), které mohou být z tohoto důvodu zdrojem
ilegálních prostředků; země nedostatečně uplatňující opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (země označené jako takové na seznamu Finančního akčního výboru /FATF/ a Evropské unie /EU/, některé tzv. „off-shore jurisdikce“, aj.), přes které ilegální prostředky bývají často převáděny; či země spojené s teroristickými organizacemi (zejména tedy  země a území, vůči jejichž subjektům mezinárodní společenství (OSN a EU) přijalo mezinárodní sankce). Právní předpisy ponechávají povinným osobám při řízení zeměpisného rizika prostor pro uvážení. Povinné osoby však musí v návaznosti na AML vyhlášku za vysoce rizikové považovat vždy alespoň země označené FATF či přímo účinným předpisem EU jako země, které nemají účinné systémy pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, anebo se podílí na nelegálním šíření zbraní hromadného ničení.

V případě činnosti povinné osoby související s těmito jurisdikcemi musí povinná osoba vždy uplatnit opatření podle § 9 odst. 3 a 4 AML vyhlášky (viz níže).

Souvislost činnosti se zeměpisným rizikem 
V rámci svých vnitřních předpisů musí povinná osoba posoudit zeměpisná rizika s ohledem na veškeré vztahy a propojení se zahraničními jurisdikcemi a nastavit odpovídající postupy k řízení identifikovaných rizik. Zde se může jednat např. o spojení se zahraničními jurisdikcemi prostřednictvím klientů a jejich transakcí či přímo o vlastní vazbu povinné osoby na zahraniční jurisdikci
(např. ve formě pobočky, či jiných členů skupiny nebo vlastních transakcí). Toto stanovisko se zabývá zeměpisným rizikem pouze z pohledu identifikace a řízení zeměpisných rizik spojených s jednotlivými klienty, obchody a obchodními vztahy a ponechává stranou rizika spojená s přeshraničním působením povinné osoby (ve formě pobočky či prostřednictvím skupiny) a jejich
řízení.


II. Identifikace zeměpisného rizika
Povinné osoby musí v návaznosti na § 21a AMLZ vypracovat hodnocení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, která mohou nastat v rámci jejich činnosti. V hodnocení rizik musí být zohledněny i faktory možného vyššího rizika uvedené v příloze č. 2 AMLZ, mezi které patří mj. následující faktory zeměpisného rizika:

1. země, které byly orgány Evropské unie nebo mezinárodními institucemi, zabývajícími se opatřeními proti legalizaci výnosů z  trestné činnosti, financování terorismu nebo šíření zbraní hromadného ničení označeny jako země, které nemají účinné systémy pro boj proti praní peněz a financování terorismu, nebo se podílí na nelegálním šíření zbraní hromadného ničení,

2. země, které byly ve věrohodných zdrojích označeny jako země s významnou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti,

3. země, na které byly uvaleny sankce, embarga nebo podobná omezující opatření uložená např. Evropskou unií nebo Organizací spojených národů, nebo

4. země, které poskytují finanční prostředky nebo podporu pro teroristickou  činnost nebo ve kterých působí identifikované teroristické organizace. Konkrétní zdroje informací k jednotlivým výše uvedeným faktorům jsou uvedeny v části IV níže.

Ve svém hodnocení rizik tedy povinná osoba určí země, které v rámci její činnosti představují vyšší riziko legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (zejména s ohledem na zemi původu klienta, skutečného majitele, či destinaci/původ transakce). Při definování tohoto seznamu musí povinná osoba v návaznosti na § 9 odst. 3 a 4 AML vyhlášky vždy spojovat s vyšším rizikem alespoň země označené jako země, které nedostatečně nebo vůbec neuplatňují opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu FATF, nebo přímo účinným předpisem EU. Dále povinná osoba posoudí, zda jsou pro její činnost rizikové i další země a při tomto posuzování zohlední alespoň i ostatní výše uvedené faktory geografického rizika z přílohy č. 2 AMLZ, a následně je jako takové označí ve svém seznamu rizikových zemí. 

Kromě faktorů uvedených v příloze č. 2 AMLZ poskytují vodítko k posuzování rizikovosti jednotlivých zahraničních jurisdikcí rovněž obecné pokyny Evropských orgánů dohledu k rizikovým faktorům v oblasti AML1, které doplňují další relevantní faktory, např. v oblasti daňové spolupráce (zejména s ohledem na tzv. „off-shore jurisdikce“) či kvality trestního systému dané země. Povinná osoba dále bere v potaz i jiné jí dostupné informace, zejména národní hodnocení rizik, informace poskytované FAÚ a orgány činnými v trestním řízení, informace jí známé v rámci skupiny, informace jí známé ze své vlastní činnosti či důvěryhodné informace
z veřejných zdrojů.

Zde zdůrazňujeme, že vytvoření seznamu rizikových zemí není jednorázovou aktivitou, povinná osoba musí naopak zajistit, aby jí sestavený seznam byl vždy aktuální. Ve svém seznamu musí vždy zohlednit případné změny seznamů vydaných FATF či EU, ale zároveň musí podnikat přiměřené kroky s cílem průběžně monitorovat okolnosti, které by mohly ovlivnit rizikovost ostatních
jurisdikcí.


III. Postupy k řízení rizik
V návaznosti na identifikovaná rizika (včetně zeměpisného rizika) povinná osoba podle § 21 odst. 5 písm. c) AMLZ a § 6 AML vyhlášky stanoví ve svém systému vnitřních zásad postupy, podle nichž bude přiměřeně stanovovat rizikový profil klientů (kategorizovat klienty) a uplatňovat vůči nim odpovídající opatření za účelem řízení identifikovaných rizik.

Jestliže je při splnění požadavků podle AMLZ povinné osobě známo, že klient, jeho skutečný majitel, či osoba oprávněná jednat s institucí jménem klienta je osobou se zemí původu (ve smyslu definice v § 3 odst. 1 písm. b) AML vyhlášky) v zemi označené jako rizikové FATF, nebo přímo účinným předpisem EU, existuje vždy v daném obchodu nebo obchodním vztahu zvýšené riziko zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. V souladu s § 7 odst. 2 písm. a) až c) a zejména § 9 odst. 3 písm. a) AML vyhlášky je potřeba toto riziko zohlednit v rizikovém profilu tohoto klienta (takovému klientovi tedy musí být přiřazen rizikový profil s vyšším rizikem (vyšší riziková kategorie)). Postupy povinné osoby uplatňované vůči klientovi (§ 8 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 2 AML vyhlášky) pak musí odpovídat rizikovému profilu daného klienta, přičemž vyšším rizikům odpovídají přísnější postupy tak, aby povinná osoba byla schopna identifikovat případný podezřelý obchod (zejm. by se mělo jednat o získání širšího okruhu informací o klientovi a obchodním vztahu a o zesílené monitorování obchodního vztahu s klientem a jeho obchodů).

Povinná osoba musí rovněž posoudit rizika související se situací, kdy je se zemí označenou jako rizikovou FATF, nebo přímo účinným předpisem EU spojena transakce (tedy předmět obchodu má být poskytnut z/do rizikové země) a uplatnit odpovídající opatření k řízení tohoto rizika (§ 7 odst. 2 písm. d), § 8 odst. 2 a § 9 odst. 2, 4 a 6 AML vyhlášky). V návaznosti na § 9 odst. 6 
AML vyhlášky musí povinná osoba alespoň získat větší množství informací a vždy zkoumat pozadí a účel těchto transakcí. V praxi tedy může být dostatečným opatřením skutečnost, že povinná osoba získá takové informace, které dostatečně odůvodní (a tyto důvody zaznamená), proč se v daném případě nejedná o podezřelý obchod či případně u transakcí v rámci obchodního vztahu, proč daná transakce není důvodem ke zvýšení rizika obchodního vztahu. V případě, že povinná osoba již těmito informacemi disponuje, pak je nemusí vyžadovat opětovně, pouze ověřuje jejich aktuálnost. 

Jak vyplývá z výše uvedeného, konkrétní požadavky stanovené právními předpisy se vztahují pouze k zemím označeným jako rizikové FATF, nebo přímo účinným předpisem EU2. U ostatních zemí je ponechán přístup na uvážení povinné osoby (např. zda u všech jí identifikovaných rizikových zemí přijme stejný přístup jako u zemí uvedených výše), zavedené postupy však musí být odůvodněné a musí účinně řídit identifikované riziko spojené s danou zemí.

Přijatá opatření musí účinně řídit konkrétní rizika identifikovaná povinnou osobou. Povinná osoba tedy musí vzít v potaz i povahu své činnosti (včetně využívaných distribučních kanálů), nabízených produktů a konkrétní zranitelnosti, kterým jsou tyto vystaveny s ohledem na jednotlivé rizikové země. Jako příklad lze uvést země považované za rizikové s ohledem na jejich spojitost s terorismem, kde je nezbytné zohlednit mj. riziko zneužití převodů finančních prostředků v nízkých hodnotách k financování terorismu a jedním z odpovídajících opatření může být snížení limitů pro monitorování transakcí s takovými zeměmi. Tato úvaha a navazující opatření však nebudou aplikovatelné povinnou osobou, která nenabízí převody peněžních prostředků nebo v případě země/jurisdikce, která je riziková z jiného důvodu (např. „off-shore země“).

Zdůrazňujeme, že transakce či obchod spojený s rizikovou zemí není automaticky podezřelým obchodem ve smyslu § 6 AML zákona, ledaže je zároveň splněna některá z podmínek dle § 6 odst. 2 AML zákona. V návaznosti na okolnosti konkrétního obchodu a informace zjištěné při kontrole klienta (včetně rizikovosti země zohledněné v rámci rizikového profilu klienta) může však povinná osoba dospět k závěru, že se o podezřelý obchod jedná. V takovém případě nastávají následky jako při zjištění jakéhokoliv jiného podezřelého obchodu, tedy zejména povinnost oznámit podezřelý obchod Finančnímu analytickému úřadu v souladu s § 18 AMLZ, popřípadě odložit splnění příkazu klienta dle § 20 AMLZ.


IV. Externí zdroje
Seznam zemí s významnými nedostatky v oblasti boje proti legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu uveřejňovaný FATF: http://www.fatf-gafi.org/countries/#high-risk
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675 ze dne 14. července 2016, kterým se směrnice (EU) 2015/849 EP a Rady doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky (konsolidovaná verze ke dni 6. březnu 2018, v anglickém jazyce)3: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:02016R1675-20180306

Informace k aktuálně účinným předpisům v oblasti mezinárodních sankcí: http://www.financnianalytickyurad.cz/mezinarodni-sankce/informace-k-aktualneucinnym-predpisum-mezinarodnich-sankci.html

Seznam zemí považovaných za srovnatelné z pohledu vnitrostátního práva v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu zveřejňovaný FAÚ: http://www.financnianalytickyurad.cz/stanoviska-fau.html

Nadnárodní a národní hodnocení rizik http://www.financnianalytickyurad.cz/hodnoceni-rizik.html

Demonstrativní výčet zdrojů informací o úrovni korupce a jiné zdrojové trestné činnosti v zahraničních jurisdikcích:
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (korupce) http://www.oecd.org/corruption/
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (daňové ráje) http://www.oecd.org/countries/monaco/list-of-unco-operative-tax-havens.htm
Rada Evropy – GRECO (korupce) https://www.coe.int/en/web/greco
Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) http://www.unodc.org/

V rámci dohledu nad finančním trhem Česká národní banka poskytuje účastníkům finančního trhu podporu při řešení nejasných otázek s cílem usnadnit plnění povinností, které jim předpisy na finančním trhu ukládají, a předcházet porušování těchto předpisů. Přehled vydaných stanovisek České národní banky týkajících se odborných regulatorních dotazů je publikována prostřednictvím speciální aplikace.