Soubor odpovědí na dotazy související s regulací ochrany proti zneužívání trhu a transparentností – 28. 11. 2018

  1. Přehled relevantních právních předpisů a jejich zkratky
  2. Význam odpovědí
  3. Působnost právní úpravy ochrany proti zneužívání trhu a oznamování finančních nástrojů
  4. Vnitřní informace
  5. Uveřejnění vnitřní informace a podmínky jejího odložení
  6. Nediskriminační šíření vnitřní informace
  7. Povinnosti zasvěcených osob
  8. Sondování trhu
  9. Seznam zasvěcených osob
  10. Komunikace emitenta finančního nástroje s investory
  11. Obchodování (potenciálně) zasvěcených osob
  12. Manažerské transakce
  13. Manipulace s trhem
  14. Podezření ze zneužití trhu
  15. Sankce spojené se zneužitím trhu
  16. Pravidelná informační povinnost emitenta
  17. Volba referenčního státu pro účely plnění informační povinnosti
  18. Průběžná informační povinnost emitenta
  19. Oznamování podílu na hlasovacích právech
  20. Jazykový režim uveřejňovaných a zasílaných informací
  21. Zasílání informací České národní bance
  22. Uveřejňování povinně uveřejňovaných informací

1. Přehled relevantních právních předpisů a jejich zkratky

ZPKT – Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů

Prováděcí vyhláška – vyhláška č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci, ve znění vyhlášky č. 191/2011 Sb. a č. 159/2016 Sb.

MAR – nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu

Prováděcí směrnice Komise (EU) 2015/2392 – Prováděcí směrnice Komise (EU) 2015/2392 ze dne 17. prosince 2015 k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o oznamování skutečných nebo možných porušení tohoto nařízení příslušným orgánům.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/347 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/347 ze dne 10. března 2016, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o přesný formát seznamů zasvěcených osob a pro aktualizaci těchto seznamů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/378 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/378 ze dne 11. března 2016, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o časové rozvržení, formát a vzor pro podávání oznámení příslušným orgánům podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014.

Nařízení Komise v přenesené působnosti (EU) 2016/522 – Nařízení Komise v přenesené působnosti (EU) 2016/522 ze dne 17. prosince 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o výjimku pro některé veřejné orgány a centrální banky třetích zemí, ukazatele manipulace s trhem, prahové hodnoty pro zveřejnění, příslušný orgán pro oznamování odložení zveřejnění, povolování obchodů během uzavřeného období a druhy obchodů osob s řídicí pravomocí podléhající oznamovací povinnosti.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/523 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/523 ze dne 10. března 2016, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o formát a vzor pro oznamování a zveřejňování obchodů osob s řídicí pravomocí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/908 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/908 ze dne 26. února 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o stanovení regulačních technických norem týkajících se kritérií, postupu a požadavků pro zavedení uznávaného tržního postupu a požadavků na jeho zachování, ukončení nebo změnu podmínek jeho uznání.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/909 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/909 ze dne 1. března 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o regulační technické normy pro obsah oznámení, která mají být předkládána příslušným orgánům, a sestavování, zveřejňování a vedení seznamu oznámení.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/957 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/957 ze dne 9. března 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o regulační technické normy pro vhodná opatření, systémy a postupy a rovněž vzory oznámení, které se mají používat k prevenci, odhalování a oznamování zneužívání trhu či podezřelých pokynů nebo obchodů.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/958 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/958 ze dne 9. března 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o regulační technické normy, kterými se stanoví technická opatření pro objektivní předkládání investičních doporučení nebo jiných informací doporučujících či navrhujících investiční strategii a pro uveřejňování konkrétních zájmů nebo upozorňování na střety zájmů.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/959 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/959 ze dne 17. května 2016, kterým se stanoví prováděcí technické normy pro sondování trhu, pokud jde o systémy a vzory oznámení, které mají používat účastníci trhu zpřístupňující vnitřní informace, a o formát záznamů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/960 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/960 ze dne 17. května 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o regulační technické normy pro vhodná opatření, systémy a postupy pro účastníky trhu zpřístupňující vnitřní informace, kteří provádějí sondování trhu.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1052 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1052 ze dne 8. března 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, pokud jde o regulační technické normy pro podmínky vztahující se na programy zpětného odkupu a stabilizační opatření.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1055 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1055 ze dne 29. června 2016, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o technické prostředky pro vhodné zveřejňování vnitřních informací a odklad zveřejnění vnitřních informací v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1158 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1158 ze dne 29. června 2017, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o postupy a formuláře pro výměnu informací příslušných orgánů s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy podle článku 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/292 – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/292 ze dne 26. února 2018, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o postupy a formuláře pro výměnu informací a pomoc mezi příslušnými orgány podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 o zneužívání trhu.

2. Význam odpovědí

Tyto odpovědi vyjadřují názor pracovníků České národní banky. Bankovní rada České národní banky případně může zaujmout odlišný názor.

Současně upozorňujeme, že na základě diskuse v rámci ESMA, a případně i z dalších důvodů, může dojít ke změně předkládaných odpovědí. V tom případě poskytne ČNB dotčeným osobám vždy dostatečný čas pro přizpůsobení.

Případné další dotazy je možné ČNB zasílat v souladu s Přístupem České národní banky k poskytování odpovědí na dotazy v oblasti finančního trhu.

3. Působnost právní úpravy ochrany proti zneužívání trhu a oznamování finančních nástrojů

  • 1. Na co se vztahuje regulace MAR?

    MAR se týká obchodování s investičními nástroji, které jsou přijaty k obchodování, obchodované nebo pro něž byla podána žádost o přijetí k obchodování na regulovaném trhu1), v mnohostranném obchodním systému nebo v organizovaném obchodním systému, včetně od nich odvozených nástrojů (dále jen „finanční nástroje“).2)

    Právní úprava MAR se dle čl. 2 odst. 1 věta 2 rovněž vztahuje na jednání nebo obchody, včetně nabídek, týkající se dražeb povolenek na emise (povolenky na emise skleníkových plynů) nebo od nich odvozených dražených produktů, a to i když se nejedná o finanční nástroje, na dražební platformě povolené jako regulovaný trh v souladu s nařízením Komise (EU) č. 1031/2010.

    Vymezení manipulace s trhem a její zákaz (čl. 12 a 15 MAR) se dle čl. 2 odst. 2 MAR vztahují rovněž na:

    • spotové komoditní smlouvy, které nejsou velkoobchodními energetickými produkty a kde obchod, pokyn nebo jednání má, pravděpodobně bude mít nebo má mít vliv na cenu nebo hodnotu finančního nástroje,
    • druhy investičních nástrojů, včetně derivátových smluv nebo derivátových nástrojů pro přenos úvěrového rizika, kde obchod, pokyn, nabídka nebo jednání má nebo pravděpodobně bude mít vliv na cenu nebo hodnotu spotové komoditní smlouvy, kde cena nebo hodnota závisí na ceně nebo hodnotě těchto finančních nástrojů, a
    • jednání v souvislosti s referenčními hodnotami (benchmarky).

    Zneužíváním trhu s velkoobchodními energetickými produkty se zabývá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (REMIT). Jeho úprava týkající se vnitřní informace a manipulace s trhem s velkoobchodními energetickými produkty je velmi podobná regulaci MAR.

  • 2. Kdo a jak oznamuje finanční nástroje při jejich přijetí k obchodování v obchodním systému nebo naopak jejich stažení?

    Podle čl. 4 odst. 1 MAR organizátoři regulovaných trhů, obchodníci s cennými papíry, organizátoři mnohostranných obchodních systémů nebo organizovaných obchodních systémů oznámí bezodkladně České národní bance každý finanční nástroj, pro nějž byla předložena žádost o přijetí k obchodování v jejich obchodním systému, jež byl přijat k obchodování nebo s nímž je obchodováno poprvé. Rovněž oznámí České národní bance finanční nástroje, které již nejsou obchodovány nebo již nejsou přijaty k obchodování, ledaže je datum, kdy tento finanční nástroj přestane být obchodován nebo není přijat k obchodování, známo a bylo uvedeno ve výše uvedeném oznámení.

    Česká národní banka technickou část procesu oznamování delegovala na Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (Financial Instruments Reference Data System – systém FIRDS). Evropský orgán pro cenné papíry a trhy vede seznam takto oznámených finančních nástrojů. Náležitosti oznámení a další související pravidla uvádí čl. 4 odst. 1 věta 3 MAR a prováděcí nařízení k MAR. 3)

4. Vnitřní informace

  • 1. Jak je vymezena vnitřní informace?

    MAR ukládá emitentům finančních nástrojů v čl. 17 odst. 1 povinnost uveřejňovat tzv. vnitřní informace, které se jich přímo týkají.

    Vnitřní informace musí vykazovat následující znaky uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. a) MAR, které musejí být splněny současně:

    1. týká se přímo nebo nepřímo jednoho nebo několika emitentů finančního nástroje nebo jednoho nebo několika finančních nástrojů;
    2. není veřejně známá („nebyla uveřejněna“);
    3. je přesná;
    4. měla by poté, co by se stala veřejně známou, pravděpodobně významný dopad na ceny těchto finančních nástrojů nebo na ceny souvisejících derivátových finančních nástrojů.
  • 2. Co je „skutečnost významná pro vývoj ceny finančního nástroje“?

    Vnitřní informací je podle MAR skutečnost, která se přímo nebo nepřímo týká i) finančního nástroje ii) jiného nástroje, který nebyl přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu4), mnohostranném obchodním systému nebo organizovaném obchodním systému a jehož hodnota se odvozuje od finančního nástroje, iii) emitenta takových finančních nástrojů nebo iv) jiné skutečnosti významné pro vývoj ceny finančního nástroje.

    Jedná se zejména o informace, které se přímo dotýkají emitenta finančního nástroje, jeho hospodářské situace a vyhlídek do budoucna, popřípadě které se týkají práv plynoucích z finančního nástroje.

    Kromě toho jde o značné množství informací, které se emitenta finančního nástroje, ceny jeho finančního nástroje apod. týkají nepřímo – např. o rostoucí ceně ropy, změně úrokových sazeb, uzavření dohody regulovaného trhu s tvůrcem trhu o zajištění likvidity k akciím emitenta finančního nástroje aj. Naprostá většina takových informací se šíří nezávisle na emitentovi finančního nástroje. Pokud by však nastala situace, kdy se emitent finančního nástroje nebo kdokoliv jiný dozví přesnou neveřejnou informaci, která může mít významný vliv na hospodaření emitenta finančního nástroje a výnosy z účasti na něm a je cenotvorná, je povinen nakládat s ní jako s vnitřní informací. Na rozdíl od přímých vnitřních informací není však emitent finančního nástroje povinen nepřímé informace uveřejnit (srov. čl. 17 odst. 1 MAR). Emitent finančního nástroje i všechny další osoby, které mají vnitřní informaci k dispozici, jsou vázáni pravidly pro nakládání s vnitřními informacemi (viz níže).

    Vnitřní informací mohou být i pokyny k obchodování zadané typicky obchodníkovi s cennými papíry nebo investičnímu zprostředkovateli. Je zřejmé, že osoba disponující vnitřní informací o pokynu s potenciálním dopadem na cenu finančního nástroje by mohla takovou informaci využít pro svůj prospěch.

    Příklady takových skutečností jsou obsaženy níže.

    V MAR se používá pojmu „cena“ finančního nástroje, což zahrnuje aktuální či závěrečný kurz finančního nástroje uveřejňovaného organizátory trhu a jinou cenu, kterou se rozumí např. cena nástrojů na trh teprve přijímaných nebo nástrojů odvozených, kde nelze o tradičně pojímaném kurzu hovořit.  

  • 3. Jak je definována „veřejně známá informace“?

    Za veřejně známou se považuje informace, která je dostupná alespoň té části investorů, kteří se shromažďováním informací tohoto typu a jejich hodnocením aktivně zabývají. Nestačí však, aby se o informaci dověděla pouze část investorů např. jako akcionáři na valné hromadě. I kdyby se valné hromady zúčastnili všichni akcionáři, nebyla by totiž známa potenciálním investorům. Obecně se považuje informace za veřejně známou, je-li dostupná širokému okruhu investorů neurčitého počtu.

    Není podstatné, zda informaci uveřejnil emitent finančního nástroje či zda se stala známou z jiných zdrojů (jiné osoby ale mohou mít povinnost mlčenlivosti, např. zasvěcené osoby, viz níže).

    Veřejně známá je i taková informace, která je dostupná současným i potenciálním investorům, i když nebyla uveřejněna včas a řádně, postupem popsaným v MAR a dalších relevantních předpisech. Uveřejněním informace se rozumí zpřístupnění v zásadě neomezenému okruhu subjektů, zároveň platí, že informace rozšířené pomocí internetových portálů nebo agentur podle § 20 odst. 2 Prováděcí vyhlášky5) jsou veřejně dostupné.

  • 4. Jak je ohraničena „přesná informace“?

    Podle čl. 7 odst. 2 MAR se za vnitřní informaci považuje pouze informaci přesné povahy. Jejím obsahem musí být skutečnost, která nastala, nebo skutečnost, kterou lze v budoucnu důvodně očekávat, a je dostatečně určitá, aby bylo možné na jejím základě učinit závěr o dopadu na cenu finančního nástroje nebo souvisejícího derivátového finančního nástroje. Informace je přesná, pokud je natolik určitá a spolehlivá, že se na jejím základě může investor rozhodovat. V případě dlouhodobého procesu, který má vyústit nebo vyústí v konkrétní okolnosti či událost, lze tyto budoucí okolnosti či tuto budoucí událost považovat za informace přesné povahy. Shodné platí i pro dílčí kroky tohoto procesu, které jsou spojeny s vyústěním v tyto budoucí okolnosti nebo v tuto budoucí událost nebo v tuto okolnost či událost vyústí.

    Přesná tedy může být informace o tom, že kótovaná společnost jedná o převzetí jiné společnosti, přestože zatím konečné rozhodnutí nepadlo a k převzetí třeba ani nedojde. Podobně může být přesná informace o tom, že se okruh zájemců o strategické partnerství zúžil bez ohledu na to, že konečný vítěz zatím není znám. Podmínkou přesnosti tedy není definitivnost informace.

    U budoucích skutečností se vychází z úvahy ex ante (z dřívějšího pohledu), což je důležité zejména pro okamžik uveřejnění – nelze čekat na okamžik, kdy skutečnost nastane, stačí, je-li dostatečně pravděpodobné, že v budoucnu nastane (nastala skutečnost, z níž lze usuzovat, že jiná budoucí skutečnost pravděpodobně nastane). V souvislosti s pravděpodobností v budoucnu na jedné straně nestačí pouhá možnost, na druhé straně není vyžadována pravděpodobnost hraničící s jistotou6).

    Naopak přesnou informací nejsou dohady, fámy a nepodložené spekulace. Informace se má týkat skutečnosti, která nastala, probíhá, nebo se pravděpodobně má stát.

    To však bez dalšího neznamená, že emitent finančního nástroje nemá za žádných okolností povinnost na takové dohady, fámy a spekulace reagovat. Emitent finančního nástroje by na ně měl reagovat např. v případě, kdy uveřejnění vnitřní informace odložil a na veřejnost evidentně unikají její části nebo unikla tato informace celá. Pokud dohady vznikají ve větší míře a na trhu se šíří fámy, bude zpravidla důvodem nedostatek podložených informací. V tom případě je nutné, aby emitent finančního nástroje uveřejněním řádné a přesné informace (např. že neuzavřel určitou smlouvu nebo že nedochází k výměně ve vedení společnosti) situaci vyjasnil.

  • 5. Co je znakem „významného dopadu na cenu“?

    Informace může být vnitřní informací, pouze pokud má cenotvorný potenciál. Požadavek na dopad významné změny ceny upřesňuje v čl. 7 odst. 4 MAR jako předpoklad, že rozumný investor vezme takovou informaci v úvahu při investičním rozhodování.

    Rozumný investor vychází z průměru jak profesionálních, tak drobných neprofesionálních investorů, nepředpokládají se u něj hluboké odborné znalosti z oblasti finančního trhu, práva, účetnictví, matematiky atd., na druhé straně to je investor rozvážný, zvažující pro i proti každé investice.

    Není možné předem přesně vymezit, jak velký pohyb ceny v procentech je pohybem významným – záleží na volatilitě kurzu či jiné ceny konkrétního finančního nástroje, trendu na trhu a dalších okolnostech (např. objemu obchodované emise, vývoji objemu obchodování). Navíc vždy jde o pohyb potenciální (z pohledu ex ante), tedy v důsledku neměřitelný, pozdější skutečná změna anebo skutečnost, že ke změně nedošlo, nemá vliv na posouzení informace jako vnitřní

    Dopad jedné informace může být kompenzován jinou informací také působící na cenu finančního nástroje (např. odstoupení předsedy představenstva emitenta při současném získání významné zakázky). V takovém případě však musí být uveřejněny informace obě, bez ohledu na to, že kvůli vzájemné kompenzaci vlivu těchto informací nedojde ke změně ceny finančního nástroje. Určitá informace nemusí nutně způsobit růst či pokles ceny finančního nástroje též vzhledem k tomu, že cena již v sobě zahrnují určité spekulace a jejich potvrzení k dalšímu růstu či poklesu nepovede. Příkladem může být informace „o výsledku řízení o povolení fúze před Úřadem na ochranu hospodářské soutěže“, když investorům již byla známa informace o probíhajícím řízení o povolení fúze. Pokud je všeobecně očekáváno povolení fúze, nemusí mít uveřejnění informace o povolení na cenu žádný potenciální dopad. Opačný případ (tj. nepovolení fúze) však potenciální dopad na cenu mít bude a takovou informaci je nutné uveřejnit. Uveřejnění lze ovšem doporučit i v prvním případě (tj. povolení fúze), už proto, že vzhledem k nejisté povaze spekulací nemusela být pozitivní informace zahrnuta do ceny plně – v pochybnostech o tom, zda je informace cenotvorná, se doporučuje její uveřejnění.

    Pro posouzení podmínky „významný dopad na cenu“ je zapotřebí brát v potaz zejména následující kritéria:

    • předpokládaný dopad skutečnosti na činnost nebo výsledek hospodaření emitenta finančního nástroje apod.,
    • relevance informace samotné jako jednoho z kritérií ovlivňujících cenu finančního nástroje,
    • spolehlivost zdroje informace,
    • tržní veličiny, které ovlivňují význam informace pro cenu finančního nástroje (např. dosavadní cena finančního nástroje, jejich obvyklá volatilita, likvidita finančního nástroje, kurzové vztahy k jiným souvisejícím finančním nástrojům, objem obchodovaných finančních nástrojů, nabídka a poptávka po daném finančním nástroji apod.).

    Užitečným indikátorem relevance informace mohou být následující okolnosti:

    • stejný typ informací v minulosti cenu ovlivnil,
    • komentáře analytiků popisují informaci jako významnou pro ovlivnění ceny,
    • emitent finančního nástroje sám se srovnatelnou informací v minulosti zacházel jako s vnitřní informací.

    Na kurz či jinou cenu akcií může mít dopad větší okruh skutečností, než je tomu v případě dluhopisů. V případě dluhopisů se ve vztahu k informacím o emitentovi finančního nástroje samotném uplatní informační povinnost zejména v případech, kdy se mění schopnost emitenta finančního nástroje plnit závazky z dluhopisů, případně jde o změnu emisních podmínek s významem pro vlastníky dluhopisů (např. změna splatnosti), změnu ratingu apod.

  • 6. Jaké jsou „skutečnosti způsobilé přímo přivodit významnou změnu ceny“?

    Příklady skutečností způsobilých přímo přivodit významnou změnu ceny, tedy skutečností, které nastávají ve sféře emitenta finančního nástroje – na tyto skutečnosti se vztahuje povinnost uveřejnit vnitřní informaci emitentem finančního nástroje:

    • roční, půlroční, mezitímní a předběžné výsledky hospodaření, rovněž významné změny v interních predikcích těchto veličin, případné významné změny v údajích souvisejících s následným auditem,
    • informace o skutečnostech na straně emitenta finančního nástroje, které indikují neočekávané významné dopady do výsledků hospodaření (zejména neočekávané zvýšení či snížení nákladů či výnosů),
    • změna auditora, pokud se nejedná o standardní změnu auditora (rotaci) podle § 43 odst. 4 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů (např. kvůli existenci významných rozporů mezi názorem emitenta finančního nástroje a auditora, jež mohou vyústit v odmítnutí výroku k účetní závěrce, byť nejsou tyto rozpory uvedeny jako důvod ukončení smluvního vztahu),
    • významné zvýšení/snížení majetku nebo čistého majetku emitenta finančního nástroje (např. významné změny v ocenění majetku emitenta finančního nástroje),
    • informace o zřízení/zrušení zástavního práva na významnou část majetku emitenta finančního nástroje (např. zastavení obchodního závodu emitenta),
    • změny v obchodních, výrobních nebo odbytových podmínkách, včetně změn v podnikatelské činnosti, které významně ovlivňují výkonnost emitenta finančního nástroje; jedná se například o změnu zaměření činnosti emitenta finančního nástroje, diverzifikace jeho činnosti, expanze na nové trhy či ztráta pozice na trzích, na nichž emitent finančního nástroje působí, zavedení nového významného produktu, nového nebo inovovaného výrobního procesu, získání nebo ztráty významných obchodních partnerů, uzavření nebo vypovězení významných smluv, odstávky ve výrobě,
    • informace o haváriích a živelních pohromách ve sféře emitenta finančního nástroje, jestliže mohou mít významný dopad na podnikatelskou činnost emitenta finančního nástroje,
    • informace o zahájení insolvenčního řízení či o vstupu do likvidace u významných obchodních partnerů či dlužníků emitenta finančního nástroje,
    • informace týkající se získání patentů a licencí emitentem finančního nástroje či o jejich zániku (zrušení, odnětí), jestliže mohou mít zásadní význam pro jeho podnikatelskou činnost,
    • další skutečnosti, jež mohou mít významný vliv na činnost emitenta finančního nástroje, např. udělení či odnětí povolení významných pro podnikání emitenta finančního nástroje, získání či ztráta významné investiční pobídky, zakázky, záruky či dotace, projednání a schválení návrhu rozhodnutí o významných investičních akcích, získání, poskytnutí nebo ztráta významné půjčky nebo úvěru, informace o objevení nebo získání nových nalezišť nerostných surovin, informace o významných korekcích v odhadu výtěžnosti stávajících nalezišť apod.,
    • projednání a schválení plánu restrukturalizace emitenta finančního nástroje,
    • projednání a schválení návrhu rozhodnutí o prodeji či pachtu obchodního závodu nebo jeho části, pokud by to znamenalo závažný dopad do podnikatelské činnosti emitenta finančního nástroje,
    • projednání a schválení záměru přeměny emitenta finančního nástroje,
    • zahájení insolvenčního řízení či vstupu emitenta finančního nástroje do likvidace,
    • pozastavení činnosti emitenta finančního nástroje úředním rozhodnutím,
    • vznik, změna či zánik ovlivnění, ovládnutí či řízení emitenta finančního nástroje, např. vznik koncernu, jehož je emitent součástí apod.,
    • podstatné změny v majetkových účastech emitenta finančního nástroje či jeho podílech na hlasovacích právech, které mají výrazný dopad na emitenta, např. nabytí/převod majetkové účasti (podílu) či její části, včetně projednání a schválení záměru významné akvizice/prodeje,
    • informace o tom, že se emitent finančního nástroje stane cílem nabídky převzetí7) nebo že hlavní akcionář zahájil postup směřující k vytěsnění (squeeze-out) minoritních akcionářů nebo jen dosáhl hranice 90% podílu na hlasovacích právech emitenta finančního nástroje,
    • povolení či nepovolení fúze nebo prodeje obchodního závodu emitenta finančního nástroje správním úřadem a jiná správní rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže ohledně emitenta finančního nástroje,
    • informace o zahájení nebo ukončení soudních, správních nebo rozhodčích řízení, které mají nebo by mohly mít významný vliv na finanční situaci nebo ziskovost emitenta finančního nástroje, např. uložení významné pokuty nebo povinnosti k náhradě škody významného rozsahu, včetně řízení s významným dopadem na reputaci emitenta finančního nástroje apod.,
    • projednání a rozhodnutí o významných změnách ve statutárních, dozorčích a řídících orgánech emitenta finančního nástroje, typicky návrh na výplatu dividendy,
    • návrh a následné rozhodnutí o rozdělení zisku,
    • návrh a následné rozhodnutí o snížení nebo zvýšení základního kapitálu, nové emisi investičních nástrojů vydávaných emitentem finančního nástroje, která významně ovlivní jeho finanční situaci nebo činnost,
    • změny týkající se práv z finančních nástrojů vydaných emitentem finančního nástroje (např. změna emisních podmínek předpokládající změnu délky splatnosti),
    • projednání a rozhodnutí týkající se nabývání vlastních finančních nástrojů (buy-back program) nebo rozsáhlých transakcí s jinými finančními nástroji,
    • návrh a následné rozhodnutí o vyřazení finančních nástrojů z obchodování na regulovaném trhu, projednání a schválení návrhu rozhodnutí o přeměně podoby akcií, informace o doručení rozhodnutí organizátora regulovaného trhu o vyloučení finančních nástrojů z obchodování na regulovaném trhu.
  • 7. Jaké jsou „skutečnosti způsobilé nepřímo přivodit významnou změnu ceny“?

    Příklady skutečností způsobilých nepřímo přivodit významnou změnu ceny finančního nástroje, tedy skutečností, které nastávají mimo sféru emitenta finančního nástroje – na tyto skutečnosti se nevztahuje povinnost uveřejnit vnitřní informaci emitentem finančního nástroje:

    • informace o datech a statistických údajích zveřejňovaných oficiálními statistickými institucemi,
    • informace o obsahu blížící se publikace zpráv ratingových agentur,
    • informace o obsahu blížící se publikace investičních doporučení a návrhů týkající ceny finančních nástrojů,
    • rozhodnutí centrální banky týkající se úrokových sazeb,
    • návrhy či rozhodnutí vlády týkající se zdaňování, průmyslové politiky, obsluhy státního dluhu apod.,
    • přijetí nebo nepřijetí zákona upravující daňové sazby, či obecně oblast daní, odpisů apod.,
    • návrhy či rozhodnutí vlády týkající se změny vládních pravidel na vypočítávání různých tržních ukazatelů, především s ohledem na jejich složení,
    • informace o plánovaných právních předpisech týkajících se emitentů finančního nástroje,
    • informace o změnách ve způsobu obchodování s finančními nástroji (změny v tržních segmentech, přechody od aukčního obchodování ke kontinuálnímu a naopak, změny tvůrců trhu, vypořádacích podmínek atd.),
    • informace o koupi či prodeji významného objemu finančních nástrojů třetími osobami (aniž by přitom překročily některý z významných prahů účasti na emitentovi, což by šlo považovat za informaci vnitřní, ve sféře emitenta),
    • významné informace o konkurentech emitenta finančního nástroje.

    U výše uvedených příkladů upozorňujeme (týká se i předchozího bodu), že se jedná pouze o výčty demonstrativní. Naopak zařazení do výše uvedených seznamů neznamená bez dalšího, že jde o vnitřní informaci – vždy je potřeba zkoumat potenciální dopad konkrétní informace na cenu finančního nástroje u každého emitenta finančního nástroje individuálně.

  • 8. Co je zapotřebí v případě posuzování vnitřní informace ještě zohlednit?

    V případě procesů, kdy informace dostává konkrétní obrysy postupně (idea, záměr, diskuze, návrh, rozhodnutí), bude zpravidla z hlediska okamžiku vzniku takové informace relevantní okamžik, ke kterému lze učinit závěr, že již jde o informaci natolik konkrétní a v dané fázi rozhodnutou, že z ní lze usoudit na určité pravděpodobné důsledky pro emitenta finančního nástroje nebo příslušný finanční nástroj, např. zařazení věci na program valné hromady, projednání představenstvem apod.

    Související problematiku představují tzv. vícefázová rozhodnutí, která jsou součástí dlouhodobého procesu, který má vyústit nebo vyústí v konkrétní okolnost či událost (čl. 7 odst. 3 MAR). Taková rozhodnutí se obvykle přijímají tak, že základní rozhodnutí postupně doplňují nebo modifikují ještě rozhodnutí další, která se základním rozhodnutím úzce souvisí. Příkladem může být rozhodnutí emitenta finančního nástroje provést dobrovolnou nabídku převzetí vůči jiné společnosti, kterou se rozhodla ovládnout, dosud se však nerozhodl o ceně, kterou chce vlastníkům účastnických cenných papírů cílové společnosti nabídnout. Jeho rozhodnutí provést nabídku převzetí je totiž dostatečně přesné, ačkoliv by bez stanovení ceny nabídnuté vlastníkům účastnických cenných papírů bylo neproveditelné. Kvalifikaci uvedeného rozhodnutí jako vnitřní informace nebrání ani ta skutečnost, že se emitent finančního nástroje vzhledem ke stanovenému protiplnění a svým finančním možnostem nakonec rozhodne jinak a nabídku převzetí vůbec neuskuteční (např. představenstvo cílové společnosti se k nabídce staví negativně, obranná opatření přijatá cílovou společnosti by nabídku výrazně prodražila, náklady na převzetí dosáhly takové výše, že jsou mimo finanční možnosti emitenta, došlo ke změně přístupu banky, která se podílí na transakci apod.). Proto je zapotřebí zkoumat v každé fázi rozhodování, zda se již jedná o přesnou informaci, kterou lze klasifikovat jako vnitřní (srov. čl. 7 odst. 2 věta druhá MAR)8).

    Pokud jde o investiční doporučení („kupujte akcie A., cílová cena akcií A. je 300 Kč, prodej akcií A. je v současné době nevýhodný“ apod.), která mohou mít na cenu příslušných finančních nástrojů rovněž značný dopad, jedná se o zvláštní kategorii, na kterou kladou dodatečné nároky čl. 20 a 21MAR a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2016/958.9) Investiční doporučení vytvářená na základě veřejných informací, ačkoliv mohou být cenotvorná, nepodléhají režimu vnitřních informací (výjimkou je informace o obsahu připravovaného investičního doporučení, které by mohlo významně ovlivnit cenu finančního nástroje). Dílčí krok (rozhodnutí) v rámci dlouhodobého procesu pak v souladu s čl. 7 odst. 3 MAR bude třeba považovat za vnitřní informaci, pokud naplní znak přesnosti.

5. Uveřejnění vnitřní informace a podmínky jeho odložení

  • 1. Kdy je třeba uveřejnit vnitřní informaci?

    Emitent finančního nástroje je dle čl. 17 odst. 1 MAR povinen každou vnitřní informaci, která se ho přímo týká, „co nejdříve“10) uveřejnit (viz níže), konkrétnější podmínky stanoví § 19 a 20 Prováděcí vyhlášky a prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1055. Informace, která se emitenta finančního nástroje týká nepřímo, sice zůstává vnitřní informací, dokud nebude veřejně dostupná, emitent finančního nástroje ji však uveřejnit nemusí (srov. čl. 17 odst. 1 MAR). Podmínky uveřejnění vnitřní informace týkající se povolenek na emise (povolenky na emise skleníkových plynů) stanoví čl. 17 odst. 2 MAR, minimální prahové hodnoty určuje čl. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/522.

    Evropskou regulací použitá lhůta „co nejdříve“ se podle našeho názoru nejvíce blíží v českém právním řádu použité lhůtě „bezodkladně“. Lhůtu „co nejdříve je proto možno vyložit jako přiměřený časový úsek, v němž je emitent finančního nástroje schopen uveřejnit vnitřní informaci za daných okolností, s využitím všech možností pro splnění povinnosti a při svém běžném chodu11). Emitent finančního nástroje by však měl předem nastavit své mechanismy tak, aby včasné uveřejňování zajistil. Pokud emitent finančního nástroje sděluje určitou informaci novinářům, na valné hromadě a jiným podobným způsobem, musí zajistit uveřejnění této informace nejpozději současně s jejím sdělením (srov. čl. 17 odst. 8 MAR).

    Podle čl. 17 odst. 1 MAR rovněž platí, že emitent finančního nástroje nesmí uveřejnění vnitřní informací spojit s uváděním svých činností na trh.

  • 2. Za jakých podmínek lze odložit uveřejnění vnitřní informace?

    Uveřejnění informace lze podle čl. 17 odst. 4 MAR odložit, pouze pokud

    • jsou pro odložení závažné důvody („pravděpodobné ohrožení oprávněných zájmů emitenta finančního nástroje“),
    • neuveřejněním informace nebude veřejnost klamána („uvedena v omyl“)12) a
    • emitent finančního nástroje je schopen zajistit důvěrnost této informace.

    Zvláštní pravidla pro odložení uveřejnění vnitřní informace platí podle v čl. 17 odst. 5 a 6 MAR pro úvěrové instituce nebo finanční instituce, které jsou emitenty finančního nástroje, za účelem zachování stability finančního systému (podmínky jsou spojené s veřejným zájmem, je nutný souhlas České národní banky)13).

    Za rozhodnutí o odložení uveřejnění vnitřní informace odpovídá emitent finančního nástroje. Jedná se zejména o informace o probíhajícím jednání, pokud by uveřejnění vnitřní informace ohrozilo jeho výsledek nebo řádný průběh (ne všechna důvěrná jednání však opravňují emitenta finančního nástroje k odložení uveřejnění vnitřní informace), o informace o výsledcích probíhajícího výzkumu, jejichž uveřejnění by celý proces ohrozilo, nebo o rozhodnutí či předjednané smlouvě, k jejichž účinnosti je třeba dodatečného schválení jiným orgánem emitenta finančního nástroje (tedy nikoliv např. bezpodmínečné schválení státním úřadem), pokud by uveřejnění vnitřní informace ohrozilo její správné posouzení ze strany investorské veřejnosti, a to i přes uvedení informace o nutnosti dodatečného schválení.

    Samotné závažné důvody přitom k odložení uveřejnění vnitřní informace nestačí, pro odložení je vždy zapotřebí, aby tím nebyla klamána veřejnost (zejména, pokud je veřejnost na základě předchozí informace od emitenta finančního nástroje informována zcela opačně nebo očekávání veřejnosti jsou důvodně zcela odlišná) a emitent finančního nástroje zajistil důvěrnost informace, tj. zabránil jejímu nekontrolovanému šíření.14)

    O odložení musí emitent finančního nástroje okamžitě poté, co uveřejnil vnitřní informaci,15) uvědomit Českou národní banku, a to včetně uvedení důvodů pro odložení. Podmínky odkladu stanoví čl. 17 odst. 4 a 5 MAR. Související povinnosti stanoví čl. 17 odst. 6 až 8 MAR, náležitosti oznámení obsahuje čl. 4 a 5 prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1055.

    Emitent finančního nástroje musí po celou dobu odložení zajistit důvěrnost informace, tedy

    1. omezit počet osob, které vnitřní informaci znají, na nezbytné minimum (vnitřní informaci by měly znát pouze osoby, které vnitřní informaci nutně potřebují k řádnému výkonu své činnosti u nebo pro emitenta finančního nástroje, případně k výkonu působnosti podle veřejného práva),
    2. zavést organizační i technická opatření proti úniku informací (jejich příprava se doporučuje předem, viz níže),
    3. poučit každého, komu informaci předává, o povinnostech, které plynou ohledně vnitřní informace z právních předpisů, včetně sankcí za porušení těchto předpisů (viz níže), a
    4. vést seznam zasvěcených osob (viz níže).

    Jako vhodný standard organizačních a technických opatření podle písm. b) lze uvést:

    • vytváření informačních bariér jako např. tzv. čínských zdí (oddělení osob, které mají přístup k vnitřní informaci, a s vnitřní informací spojených materiálů, vytvářením úseků s fyzicky omezeným přístupem, důkladným zajištěním místností, kde jsou informace ukládány, zákazem ponechávat informace na pracovním stole nebo na sdíleném pevném disku, zákazem diskutovat otázky s nimi spojené v tzv. open space kancelářích, kde je mohou zaslechnout i jiní pracovníci),
    • zajištění bezpečnosti informačních systémů jako např. nastavením přístupových práv vybraným osobám, začleněním správců informačních systémů do systému zabezpečení ochrany vnitřních informací, vytvářením pravidel pro případ poruch informačních systémů, pravidelným testováním informačních systémů,
    • vytváření pravidel pro sdělování vnitřních informací osobám mimo emitenta finančního nástroje jako např. tvorbou formálních procedur pro sdělování informací, zajištěním utajení vzájemné komunikace, stanovením pravidel, které je třetí osoba povinna zachovávat, zajištěním kontroly třetí osoby ze strany emitenta finančního nástroje (zejména opatření na zabezpečení ochrany vnitřních informací).

    Pokud emitent finančního nástroje zjistí, že vnitřní informace unikla a má ji k dispozici osoba nezavázaná mlčenlivostí, nelze její uveřejnění odkládat (čl. 17 odst. 7 MAR). Není přitom podstatné, že taková informace unikla v nepřesné nebo neúplné podobě. Povinnost „co nejdřívějšího“ uveřejnění vnitřní informace nastává také tehdy, pokud odpadly důvody, pro které bylo uveřejnění vnitřní informace odloženo.

  • 3. Jaké povinnosti mají v souvislosti s uveřejňováním vnitřní informace další osoby vedle emitenta?

    Povinnost „co nejdřívějšího uveřejnění“ i povinnost přijmout preventivní opatření k předcházení úniku informací má pouze emitent finančního nástroje. Pokud však má vnitřní informaci k dispozici kdokoliv jiný (např. auditor nebo advokát), vztahují se na něj všechny povinnosti zasvěcené osoby (viz níže).

    Povinnosti „co nejdřívějšího“ uveřejnění vnitřní informace se nelze zprostit poukazem na to, že obdobnou povinnost má ohledně stejné informace podle jiných právních předpisů třetí osoba.

    Jiná povinná osoba podle § 121b ZPKT plní pouze povinnost uveřejnit vnitřní informaci. Když zjistí, že emitent finančního nástroje, který sám v České republice informační povinnosti nepodléhá, uveřejnil informaci, jež je v České republice považována za vnitřní, tak tuto informaci v České republice sám uveřejní (srov. § 121b ZPKT). Povinnost „co nejdřívějšího uveřejnění“ dává jiné povinné osobě možnost, aby vnitřní informaci uveřejněnou emitentem finančního nástroje zpracovala tak, aby se dala uveřejnit v České republice podle českých právních předpisů (eventuálně lze uveřejnit odkazem na původní vnitřní informaci). Povinnost „co nejdřívějšího uveřejnění“ však vyžaduje, aby jiná povinná osoba měla mechanismy, které by jednak zajistily rychlé zjištění toho, že emitent finančního nástroje vnitřní informaci uveřejnil (např. automatizovanou aplikaci sledující internetové stránky emitenta finančního nástroje), jednak umožnily, aby tato informace byla rychle v České republice podle českých právních předpisů uveřejněna (např. osobu, která uveřejnění podle českých právních předpisů zajistí). Součástí odpovídajícího systému je předpisová základna obsahující konkrétní postupy v souvislosti s „náhradním“ uveřejněním vnitřní informace a konkrétní povinnosti, vč. vymezení odpovědných osob.

    Pokud vnitřní informace, u níž bylo odloženo její uveřejnění, přestane být cenotvorná, nemusí již být následně uveřejněna. Do okamžiku, kdy informace přestane být cenotvorná, však musí emitent dodržovat všechny povinnosti vyplývající z právní úpravy zacházení s vnitřní informací.16)

6. Nediskriminační šíření vnitřní informace

  • Jak by měla být šířena vnitřní informace?

    Vnitřní informace uveřejňované emitentem finančního nástroje, případně jinou povinnou osobou, by měly být šířeny tak, aby k nim byl zajištěn neupřednostňující, snadný a bezúplatný přístup (viz též čl. 2 a 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1055). To znamená, že stejná informace musí být zároveň zaslána (v elektronické podobě) České národní bance, příp. organizátorům regulovaných trhů, na nichž jsou finanční nástroje emitenta přijaty k obchodování, a zároveň uveřejněna v obvyklém formátu (viz níže).

    Jako příklad lze uvést situaci, kdy emitent finančního nástroje zasílá organizátorovi regulovaného trhu informaci o předběžných hospodářských výsledcích. V souladu s výše uvedeným je potřeba nakládat s těmito výsledky jako s vnitřní informací a náležitým způsobem je zároveň uveřejnit. Při uveřejňování informací je nutné, aby všem investorům byly poskytnuty informace po obsahové stránce shodné a ve stejném čase (§ 127 odst. 2 ZPKT)17).

    Nelze například akceptovat, aby emitent, jehož akcie na majitele jsou kótované a který zároveň vydal nekótované akcie na jméno, upřednostňoval při uveřejňování informací vlastníky akcií na jméno např. tím, že ti obdrží informace podrobněji rozpracované či komentované, zatímco ostatní investoři budou pouze upozorněni, že informace jsou k dispozici. Rovněž není přípustné činit rozdíly mezi jednotlivými investory např. tak, že klíčové informace budou poskytnuty přednostně či exkluzivně majoritnímu akcionáři a teprve poté ostatním účastníkům trhu. Taktéž postup, podle něhož by vnitřní informace byla nejprve zaslána organizátorovi regulovaného trhu, přednostně se s ní seznámili jeho členové a teprve poté byla informace uveřejněna, není přípustný (naopak zaslání vnitřní informace organizátorovi regulovaného trhu, aby ji uveřejnil současně s emitentem, je v pořádku).

    Podobně není přípustné, aby byli akcionáři jakkoli zvýhodňováni před ostatními potenciálními investory. Např. pokud se v pozvánce na valnou hromadu ke schválení účetní závěrky emitenta finančního nástroje uvádějí vybrané údaje z účetní závěrky s uvedením doby a místa, v němž je účetní závěrka akcionářům k nahlédnutí, je nezbytné, aby účetní závěrka byla uveřejněna (ať už jako součást výroční zprávy nebo způsobem, jakým se uveřejňují vnitřní informace) nejpozději v okamžik, kdy je dána k dispozici akcionářům.

    Zvýhodňovat nelze ani zájemce o akvizici podílu v emitentovi finančního nástroje. Vzhledem k procesu due diligence, který akvizici podílu často předchází, není vyloučeno, že při něm dosud neznámé a neuveřejněné vnitřní informace vyjdou najevo. Dokud není informace uveřejněna, musí osoba, která se vnitřní informaci v rámci due diligence dozvěděla a tím se stala zasvěcenou osobou, postupovat podle pravidel stanovených čl. 8 a násl. MAR (viz níže).

7. Povinnosti zasvěcených osob

  • Jaké mají zasvěcené osoby povinnosti?

    Přestože MAR požadavkem „co nejdřívějšího“ uveřejnění všech přímých vnitřních informací riziko jejich zneužití podstatně omezuje, může nastat prodlení mezi vznikem informace a jejím uveřejněním (srov. níže pasáž týkající se informačního omezení (embarga)). Z hlediska nakládání s vnitřní informací není podstatné, z jakého důvodu k prodlení došlo – např. protože emitent finančního nástroje uveřejnění v souladu s MAR odložil, pro opomenutí emitenta finančního nástroje nebo jiné povinné osoby, technické potíže nebo vznikla-li informace nezávisle na emitentovi finančního nástroje nebo jiné povinné osoby (u protistrany apod.) a emitent finančního nástroje nebo jiná povinná osoba ji zatím nemají vůbec nebo postrádají v přesné podobě.

    MAR (implicitně) označuje osoby, které mají přístup k vnitřní informaci před jejím uveřejněním, jako zasvěcené osoby. Jsou jimi všichni, kdo vnitřní informací disponují a vědí nebo mohou vědět, že se jedná o vnitřní informaci. U určitých osob se povědomí, že jde o vnitřní informaci, předpokládá (jedná se o osoby, které získají vnitřní informaci z titulu svého zaměstnání, povolání nebo funkce18), podílu na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech emitenta finančního nástroje, plnění svých povinností nebo v souvislosti s trestným činem).

    Zasvěcené osoby mají ve vztahu k vnitřní informaci tři povinnosti:

    1. zákaz finanční nástroj zcizit nebo jej nabýt nebo se o jeho nabytí či zcizení pokusit (lhostejno zda přímo nebo nepřímo, zda na účet svůj nebo účet třetí osoby)19) – výjimky stanoví čl. 9 MAR;
    2. zákaz činit přímá či nepřímá investiční doporučení týkající se finančních nástrojů, kterých se informace týká;
    3. zachovat mlčenlivost a zamezit zpřístupnění vnitřní informace jiné osobě (včetně zamezení zpřístupnění informace jinou cestou než přímým sdělením).

    Zákon nerozlišuje mezi osobami právnickými a fyzickými, povinnost proto dopadá na jakoukoli osobu, která vnitřní informaci získá (např. na emitenta finančního nástroje i jeho pracovníky, poradenskou kancelář i jednotlivé osoby, které pro ni působí, apod.).

    Po nabytí statusu zasvěcené osoby může být problém zvolit rovněž tzv. blanket order cancellation policy (tj. bez jakékoliv diskrece zrušit všechny stávající pokyny – k nákupu či prodeji – týkající se předmětného finančního nástroje), protože i takové jednání může být využitím (zneužitím) vnitřní informace.20)

    Vedle jednání při zpětném odkupu vlastních investičních nástrojů nebo při cenové stabilizaci investičního nástroje za podmínek stanovených nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/105221) je nejdůležitější výjimkou ze zákazu uloženého zasvěcené osobě v čl. 9 odst. 3 MAR plnění závazku ze smlouvy uzavřené před získáním vnitřní informace. Jedná se o ujednání, jehož podmínky nemůže zasvěcená osoba po získání vnitřní informace ovlivnit.

    Zatímco zákaz činit doporučení platí absolutně, mlčenlivost se neporuší v případě, kdy je podle čl. 10 odst. 1 MAR poskytnutí informací součástí běžného výkonu zaměstnání, povolání či plnění povinnosti dané osoby (např. sdělení informace spolupracovníkům nebo externím poradcům, kteří se podílejí na plnění stejného úkolu, popřípadě její sdělení vedení emitenta finančního nástroje nebo osobám, které mají následně zajistit její řádné uveřejnění).22) Osoba, která hodlá učinit nabídku převzetí, může sdělit svůj záměr advokátní kanceláři, která pro ni nabídku připraví. Pokud se však vnitřní informace poskytne mimo rámec běžného výkonu zaměstnání, povolání či plnění povinnosti dané osoby (tj. třetí osobě), je třeba ji uveřejnit současně (v případě úmyslného předání) nebo neprodleně poté (v případě neúmyslného předání); to neplatí, pokud třetí osoba podléhá rovněž povinnosti zachovávat mlčenlivost – srov. čl. 17 odst. 8 MAR.

    Legitimní důvod sdělení vnitřní informace je nutný nejen u právnické osoby, ale též u konkrétní fyzické osoby, které má být informace sdělena. Jestliže je mlčenlivost prolamována, je třeba počínat si zvláště obezřetně a zejména osobu, jíž je informace sdělována, výslovně upozornit na to, že je jí sdělována vnitřní informace.

    Pokud osoba, která má obvykle přístup k vnitřním informacím, obchoduje bez znalosti konkrétní neveřejné informace, mohou takové obchody vyvolat u veřejnosti pochyby. V závěru této části jsou uvedena doporučení, která mohou prostor pro podobné pochyby minimalizovat.

8. Sondování trhu

  • Čím se vyznačuje sondování trhu?

    Zcela novou úpravou doplněnou do MAR představuje sondování trhu uvedené v čl. 11. Sondováním trhu se rozumí jednání mezi osobou prodávající (resp. zamýšlející prodat) finanční nástroje a jedním nebo více potenciálními investory před oznámením obchodu s cílem zjistit zájem potenciálních investorů o případný obchod a jeho cenu, velikost a strukturu.23) Sondování trhu zahrnuje primární nebo sekundární nabídku finančních nástrojů a je odlišné od běžného obchodování. Hlavními povinnými osobami v oblasti sondování trhu jsou emitent finančního nástroje, předkladatel sekundární nabídky finančního nástroje nebo osoby jednající na jejich účet.

    Sondování trhu může být spojeno s nabídkou převzetí (čl. 11 odst. 2 MAR). Sondování trhu samo o sobě není považováno za zneužívání trhu a případné zpřístupnění vnitřní informace se považuje za zpřístupnění této informace v rámci běžného výkonu zaměstnání, povolání či plnění povinností, pokud účastník trhu poskytující při sondování vnitřní informaci splnil podmínky stanovené v čl. 11 odst. 3 a 5 MAR.

    Podmínkou řádného procesu sondování trhu je:

    1. písemné zaznamenání zpřístupnění vnitřní informace účastníkem trhu a celého souvisejícího procesu včetně dotčených osob a jejich uchovávání alespoň po dobu 5 let,24)
    2. získání souhlasu osoby, které je sondování trhu určeno, s obdržením vnitřních informací,
    3. informování osoby, které je sondování trhu určeno, o zákazu využít tyto informace či pokusit se využít tyto informace k tomu, aby nabyla nebo zcizila, na vlastní účet či na účet třetí strany, finanční nástroje, jichž se tyto informace týkají,
    4. informování osoby, které je sondování trhu určeno, o zákazu využít tyto informace či pokusit se využít tyto informace k tomu, aby zrušila či pozměnila pokyn, který byl již vydán a který se vztahuje na finanční nástroj, jehož se tyto informace týkají, a
    5. informování osoby, které je sondování trhu určeno, o tom, že svým souhlasem s obdržením těchto informací se zavazuje k tomu, že s těmito informacemi bude zacházet jako s vnitřními.25)

    V rámci sondování trhu kontroluje účastník trhu a osoba, jíž je sondování trhu určeno, zda poskytnuté informace nepřestaly být v průběhu sondování trhu vnitřními informacemi. V případě, kdy účastník trhu zjistí, že poskytnuté informace přestaly být vnitřními, co nejdříve vyrozumí osoby, které je obdržely.26)

    Účastník trhu, který zaznamenal zpřístupnění vnitřní informace, tento záznam předloží na žádost České národní bance.

9. Seznam zasvěcených osob

  • 1. Jaké povinnosti má emitent v souvislosti s vedením seznamu zasvěcených osob?

    Emitent finančního nástroje je v souvislosti s ochranou vnitřních informací povinen zajistit vedení seznamu osob, které mají přístup k vnitřní informaci, tedy zasvěcených osob. Podrobnosti k vedení seznamu stanoví čl. 18 MAR a prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/347. V seznamu jsou uvedeny osoby, jimž emitent finančního nástroje vnitřní informace sám zpřístupňuje: jeho vedení, zaměstnanci27) a osoby vykonávající pro emitenta finančního nástroje činnost na základě smlouvy, včetně osob pro ně pracujících nebo osob, na které byly činnosti, jež zahrnují přístup k vnitřní informaci, delegovány28). Naopak pracovníci propojených osob a většinoví nebo významní akcionáři na seznamu být vedeni nemusí, pokud nejsou současně výše uvedenými osobami.

    Druh smlouvy mezi osobou, která má přístup k vnitřní informaci, a emitentem finančního nástroje je bez významu, zahrnuty jsou např. vztahy jak pracovněprávní, tak obchodněprávní.

    Osoby, které vykonávají činnost „pro emitenta“ mohou tuto činnost vykonávat na základě jakéhokoliv smluvního vztahu (nejen příkazního a komisionářského), tato slova je zapotřebí vykládat podle jejich obvyklého významu. Za osoby vykonávající činnost „pro emitenta“ naopak není možné pokládat např. pracovníky soudů a státního zastupitelství a dalších veřejných úřadů.

    Podle MAR je emitent finančního nástroje povinen zajistit vedení seznamu zasvěcených osob. Nemusí jej tedy vést sám, ale může k jeho vedení zmocnit třetí osobu (srov. čl. 18 odst. 2 věta druhá MAR). Může např. v mandátní smlouvě upravit povinnost spolupracující advokátní kanceláře vypracovat seznam osob, které v rámci kanceláře mají přístup k vnitřní informaci, a dostát tak povinnosti vyplývající pro něho z MAR. Osoba vedoucí seznam za emitenta finančního nástroje se stane sama také osobou, která má přístup k vnitřní informaci. Odpovědnost za řádné vedení seznamu však zůstává vždy na emitentovi finančního nástroje.

    Na základě přílohy č. 1 (vzor 1) nařízení Komise (EU) 2016/347 se doporučuje vést seznam zasvěcených osob ke každé vnitřní informaci zvlášť, pokud se nejedná o osoby, které mají permanentní přístup k vnitřní informaci (vzor 2). Případné vyšetřování zneužití vnitřní informace pak nedopadne na osoby, které sice mají přístup k některým vnitřním informacím, ale ne k té, jíž se týká vyšetřování.

    Seznam je třeba zasílat České národní bance s uvedením všech osob, které k takové informaci mají přístup, nestačí např. pouze odkaz na právnickou osobu, která pro emitenta finančního nástroje vykonává nějakou činnost. Seznam se zasílá České národní bance na základě její permanentní žádosti bez zbytečného odkladu po jeho sestavení nebo aktualizaci (srov. § 12 odst. 2 Prováděcí vyhlášky).

    Emitent finančního nástroje zasílá České národní bance k jedné vnitřní informaci vždy jen jeden seznam osob, které mají přístup ke konkrétní vnitřní informaci (srov. čl. 2 nařízení Komise (EU) 2016/347). To však nebrání tomu, aby si pro své účely z praktických důvodů vytvářel seznamy dílčí (např. za jednotlivé vnější osoby).

    Z hlediska efektivní kontroly toku informací je důležitá aktualizace seznamu tak, aby seznam obsahoval vždy aktuální údaje o okruhu osob, které mají přístup k vnitřní informaci. Potřeba aktualizace je výrazná zejména v případě odkladu uveřejnění vnitřní informace.

    Seznam, který byl zaslán České národní bance, by měl být aktualizován bez zbytečného odkladu, tj. urychleně v co nejkratší době po tom, co došlo ke změně (např. nová osoba nabude přístup k vnitřní informaci, což je vždy významná změna seznamu). Každá aktualizace s sebou přináší povinnost seznam znovu zaslat České národní bance. Na druhé straně platí, že seznámí-li se s vnitřní informací celá skupina osob (třeba i postupně v krátkém časovém horizontu), posílá se aktualizovaný seznam pouze jednou, ne vícekrát po jednotlivých osobách.

    Emitent finančního nástroje musí podle čl. 18 odst. 2 MAR zajistit, aby osoby uvedené v seznamu byly seznámeny s povinnostmi stanovenými právními předpisy pro nakládání s vnitřními informacemi a sankcemi, které právní předpisy spojují se zneužitím nebo neoprávněným rozšiřováním vnitřních informací (tuto činnost může delegovat na jinou osobu, např. na školicí subjekt). Zasvěcené osoby musí seznámení s uvedenými povinnostmi emitentovi finančního nástroje písemně potvrdit.

    Emitent finančního nástroje vede seznam v elektronické podobě a uchovává jej podle čl. 18 odst. 5 MAR alespoň po dobu 5 let od jeho vytvoření, pokud byl seznam aktualizován, alespoň po dobu 5 let od jeho poslední aktualizace. Po tuto dobu také zajistí uchování informací souvisejících s vedením seznamu (např. způsob a čas seznámení osob s vnitřní informací). Tuto činnost může emitent delegovat na jinou osobu. Způsob uchovávání informací není předepsán, uchovávání by však mělo probíhat takovým způsobem, aby byly údaje jednoduše dohledatelné a aby jejich uchovávání nebudilo pochyby o jejich autentičnosti.

    Pravidla vedení seznamu a zajištění splnění ostatních povinností by měl emitent finančního nástroje upravit vnitřním předpisem, který vymezí konkrétní povinnosti jeho pracovníků a současně i odpovědnost za jejich plnění.

  • 2. Jaké výjimky platí pro emitenty, jejichž finanční nástroje jsou přijaty k obchodování na trhu pro růst malých a středních podniků, v souvislosti se seznamem zasvěcených osob?

    Podle čl. 18 odst. 6 MAR platí, že emitenti, jejichž finanční nástroje jsou přijaty k obchodování na trhu pro růst malých a středních podniků, jsou osvobozeni od povinnosti sestavit seznam zasvěcených osob. Podmínkou osvobození je splnění těchto podmínek:

    1. emitent přijme veškerá přiměřená opatření s cílem zajistit, aby veškeré osoby s přístupem k vnitřním informacím znaly právní a regulační povinnosti, které pro ně vyplývají, a byly si vědomy sankcí souvisejících s obchodováním zasvěcené osoby a nedovoleným zpřístupněním vnitřní informace, a
    2. emitent je schopný sestavit a předložit na žádost České národní banky seznam zasvěcených osob.

    Vzhledem k tomu, že osvobození je spojeno s povinností uvedeného emitenta předložit na žádost České národní banky seznam zasvěcených osob, musí emitent shromažďovat veškeré potřebné údaje, aby byl schopen v případě potřeby seznam co nejdříve sestavit a předložit.

10. Komunikace emitenta finančního nástroje s investory

  • Jak by měl emitent finančního nástroje komunikovat s investory?

    Uveřejňování vnitřních informací, jako jedna ze složek komunikace s investory, by měla být pečlivě plánována a mít jasné cíle a procedury. Emitent finančního nástroje by měl postupovat podle níže uvedeného návodu:

    • Úlohu jednotlivých útvarů, zaměstnanců a dalších osob při komunikaci s analytiky, investory a tiskem by měl emitent finančního nástroje jasně definovat. Z hlediska včasného a přehledného uveřejňování vnitřních informací je vhodné, aby emitent finančního nástroje určil osoby, které budou mít uveřejňování a zasílání vnitřních informací České národní bance v náplni práce, jsou seznámeny s politikou emitenta finančního nástroje a znají regulatorní požadavky, které se uveřejňování týkají; např. člen vedení emitenta finančního nástroje, tiskový mluvčí nebo – vzhledem k technické povaze uveřejňování informací emitentem finančního nástroje – zvlášť pověřený pracovník. Nezbytná je přitom zastupitelnost takových osob, nemoc nebo dovolená pověřeného pracovníka nejsou důvodem pro odklad uveřejnění. V této souvislosti je také potřebné, aby emitenti finančního nástroje České národní bance sdělili jména určených osob (kontaktní osoby podle § 18 Prováděcí vyhlášky).
    • V rámci urychlení procesu uveřejňování vnitřních informací lze doporučit, aby emitent finančního nástroje měl předem stanovený standardizovaný postup uveřejňování informací (od identifikace informace přes rozhodnutí o tom, zda jde o vnitřní informaci, způsob jejího zpracování po určení kanálů, kterými bude šířena, např. stanovením internetového portálu, který bude emitent finančního nástroje využívat).
    • Zaměstnanci nesmí vnitřní informaci nikomu sdělovat, pokud k tomu v rámci obezřetného zacházení s vnitřní informací nebyli určeni (např. za účelem uveřejnění vnitřní informace).
    • Je vhodné, aby emitent finančního nástroje měl transparentní politiku komunikace (např. publikováním kalendáře uveřejňovaných skutečností; tento kalendář však nesmí odporovat lhůtám pro uveřejňování stanoveným právními předpisy).
    • Při setkání s akcionáři, analytiky nebo na tiskové konferenci by měl emitent finančního nástroje odpovídat na otázky obezřetně a s vědomím, že při takové příležitosti není možné poskytovat vnitřní informace. Podobně, je-li valná hromada příležitostí k diskuzi se členy představenstva o problémech, které se emitenta finančního nástroje týkají, musí emitent finančního nástroje organizačně zabezpečit, aby vnitřní informace, o níž se má na valné hromadě diskutovat, byla nejpozději současně s konáním valné hromady uveřejněna.
    • Emitent, jehož finanční nástroje jsou kótovány na regulovaných trzích ve více zemích, musí koordinovat uveřejňování informací ve všech těchto zemích tak, aby investoři v každé zemi měli přístup ke stejným informacím ve stejnou dobu (viz níže).

    K predikcím budoucího vývoje:

    • Jestliže emitent finančního nástroje přistoupí k uveřejnění predikce výsledků svého hospodaření či dalších relevantních skutečností týkajících se jeho budoucího směřování, měl by na každou podstatnou změnu této predikce veřejnost upozornit.
    • Při svých predikcích musí emitent finančního nástroje postupovat obezřetně. Emitent finančního nástroje by měl předem veřejnost upozornit na skutečnost, že udávané hodnoty (či jiné skutečnosti) jsou pouhým očekáváním, a jasně a zřetelně prezentovat důvody, které ho k predikci vedou. Emitent finančního nástroje by měl uvést podmínky a předpoklady dosažení předjímaných hodnot a informovat o hlavních rizicích, které mohou zabránit tomu, aby se předpověď naplnila.
    • Emitent finančního nástroje není obecně povinen komentovat nebo opravovat investiční doporučení analytiků. Nicméně v případě, kdy by příslušná doporučení vedla k rozsáhlým a závažným nedorozuměním na trhu, měl by emitent finančního nástroje vážné omyly korigovat.

11. Obchodování (potenciálně) zasvěcených osob

  • 1. Jak by se měla chovat (potenciálně) zasvěcená osoba?

    Ustanovení čl. 8 a násl. MAR obsahují pravidla, která směřují k tomu, aby zasvěcená osoba nezneužila vnitřní informaci nebo ji nezneužila jiná osoba, která by jednala na základě doporučení zasvěcené osoby. Proto se zasvěcené osobě zakazují transakce s finančními nástroji, doporučování takových transakcí a ukládá se jí povinnost mlčenlivosti. Zasvěcená osoba může provádět transakce s finančními nástroji pomocí zástupce jednajícího na její účet nebo portfolio manažera za podmínky, že zástupce jedná na základě dříve schváleného transparentního transakčního plánu (viz níže) nebo portfolio manažer výhradně na základě svého uvážení. Zástupce nebo portfolio manažer samozřejmě nesmí dostávat investiční doporučení (pokyny) od zasvěcené osoby, mezi vznikem a uveřejněním vnitřní informace platí mezi těmito osobami a zasvěcenou osobou zákaz komunikace. Protože každá transakce na účet zasvěcené osoby může vzbudit podezření na využití vnitřní informace, lze zasvěceným osobám doporučit následující kroky:

    • Od počátku působení ve funkci, s níž je spojen přístup k vnitřním informacím, je vhodné používat transparentní transakční plány (viz níže) a naopak je třeba se vyhnout neplánovaným transakcím s finančními nástroji, kterých se může vnitřní informace týkat.
      • Transakční plán je písemný dokument mezi zasvěcenou osobou a jejím zástupcem jednajícím na její účet s předem danými podrobnými podmínkami předpokládaných transakcí – zejména o objemu transakcí, předpokládaných transakčních cenách, době provádění transakcí a důvodech provádění transakcí. Je třeba připomenout, že po získání přístupu k vnitřní informaci je již na vydání transakčního plánu pozdě. To neplatí, týká-li se transakční plán budoucích vnitřních informací.
      • Transakční plán nesmí být zpětně upravován, je např. vhodné ho zaznamenat v zápisu z jednání příslušného orgánu emitenta finančního nástroje, uveřejnit na internetové adrese emitenta finančního nástroje, apod. Postupuje-li zástupce důsledně podle předchozího transakčního plánu (ať je to pro zasvěcenou osobu výhodné nebo ne), nehrozí v takovém případě bezdůvodné podezření na využití vnitřní informace.
    • Pokud je pro zasvěcenou osobu nebo s ní spojenou osobu vykonávána správa portfolia, je vhodné z této správy vyloučit finanční nástroje emitenta finančního nástroje nebo finanční nástroje od nich odvozené, aby nevzniklo podezření z využití vnitřní informace. Podezření nevznikne tehdy, pokud portfolio manažer postupuje výhradně na základě svého uvážení.
    • Je vhodné, aby osoba, která byla v postavení zasvěcené osoby, neprovedla transakci s finančními nástroji, jichž se vnitřní informace týká, bezprostředně po uveřejnění vnitřní informace. Měla by dát nezasvěcených osobám čas k vyhodnocení uveřejněné informace.

    Je vhodné, aby emitent finančního nástroje zajistil zakotvení výše zmíněných a obdobných principů ve svém vnitřním předpisu (etický kodex apod.) a působil tak na chování zasvěcených osob z řad svých zaměstnanců a členů orgánů. Takový vnitřní předpis by měl obsahovat systém zákazů a příkazů eliminujících riziko zneužití vnitřních informací; na jeho základě by měly být vypracovány individuální transakční plány a smlouvy o obhospodařování finančních nástrojů.

    Specifickou oblast představují legitimní jednání podle čl. 9 MAR. Ustanovení počítá se skutečností, že určitá osoba disponuje vnitřní informací, nicméně s ohledem na určité okolnosti (čínské zdi mezi zasvěcenými osobami a osobou obchodující s investičním nástrojem, běžný výkon zaměstnání, povolání nebo funkce, dobrá víra osoby obchodující s investičním nástrojem, dokončení probíhající transakce, použití vlastních znalostí) se obchodování s finančním nástrojem při znalosti vnitřní informace nepovažuje samo o sobě za nedovolené využití vnitřní informace.

  • 2. Jaká pravidla platí pro osoby s řídicí pravomocí v období před uveřejněním finančních zpráv?

    Zvláštní úpravu týkající se uzavřeného období (closed period) obsahuje čl. 19 odst. 11 a 12 MAR. Osoba s řídicí pravomocí v rámci emitenta finančního nástroje se během uzavřeného období nesmí přímo ani nepřímo podílet na obchodech na svůj vlastní účet či na účet třetí osoby v souvislosti s akciemi či dluhovými nástroji emitenta nebo deriváty či jinými s nimi souvisejícími finančními nástroji. Uzavřeným obdobím se rozumí období 30 kalendářních dnů před oznámením jakékoliv průběžné finanční zprávy (pololetní zpráva, zpráva o úhradách placených státu, čtvrtletní nebo mezitímní zpráva, je-li vyžadována obchodním systémem) nebo výroční zprávy,29) které je emitent povinen uveřejnit v souladu s:

    1. pravidly obchodního systému, kde jsou akcie emitenta přijaty k obchodování, nebo
    2. vnitrostátními (českými) právními předpisy.

    Emitent finančního nástroje může dovolit osobě s řídicí pravomocí, aby během uzavřeného období obchodovala na svůj vlastní účet či na účet třetí strany:

    1. buď na individuálním základě s ohledem na výjimečné okolnosti vyžadující okamžitý prodej akcií, jako jsou závažné finanční potíže, nebo
    2. s ohledem na povahu daného obchodování v případě obchodů uskutečňovaných v rámci systémů zaměstnaneckých akcií, systémů spoření, nároků či oprávněnosti k akciím nebo v souvislosti s nimi nebo obchodů, kdy se podíl na výtěžku z příslušného cenného papíru nemění.

    Na druhé straně, pokud osoba s řídicí pravomoci obchoduje mimo uzavřené období, neznamená to, že nemusí dodržovat pravidla spojená se zákazem zneužití vnitřní informace.30)

    Bližší upřesnění výjimek ze zákazu obchodování osob s řídící pravomocí v uzavřeném období obsahují čl. 7 až 9 prováděcího nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/522.

    Působnost regulace uzavřeného období se vztahuje pouze na osobu s řídicí pravomocí, nikoliv na další osoby spojené s regulací manažerských transakcí (např. osoby blízké manažerovi).31)

12. Manažerské transakce

  • 1. Kdo je povinen oznamovat tzv. manažerské transakce?

    Oznamování manažerských transakcí emitentovi finančního nástroje a České národní bance podléhají fyzické i právnické osoby podílející se na rozhodování emitenta finančního nástroje a osoby s nimi úzce propojené (čl. 3 odst. 1 bod 25 a 26 MAR).32) Povinnými osobami jsou tak nejen členové orgánů emitenta finančního nástroje, ale i jakékoliv jiné osoby, které mají pravidelný přístup k vnitřním informacím a jednají jménem emitenta finančního nástroje nebo se podílejí na jeho rozhodování (zejména o budoucím vývoji a strategii emitenta finančního nástroje). Povinnými osobami tak kromě členů orgánů budou podle konkrétní organizační struktury emitenta finančního nástroje zejména vysoce postavení manažeři (CEO, CFO apod.). Osoby úzce propojené zahrnují dle čl. 3 odst. 1 bod 26 MAR především rodinné příslušníky a právnické osoby řízené, vlastněné či zřízené ve prospěch povinné fyzické osoby.33)

    Podle čl. 19 odst. 5 MAR platí, že emitenti finančních nástrojů písemně oznámí osobám s řídicí pravomocí jejich povinnosti vyplývající z regulace manažerských transakcí. Emitenti finančních nástrojů sestaví seznam veškerých osob s řídicí pravomocí a osob, jež jsou s nimi v úzce propojené. Osoby s řídicí pravomocí písemně oznámí osobám, jež jsou s nimi úzce propojené, jejich povinnosti vyplývající regulace manažerských transakcí a ponechají si kopii tohoto oznámení.

    V praxi obvyklý přístup u zahraničních emitentů finančních nástrojů, kdy manažerské transakce oznamuje na základě plné moci přímo emitent finančního nástroje, je přípustný, je však třeba zdůraznit, že povinnou osobou nadále zůstává manažer sám.

    Oznámení manažerské transakce musí být podle čl. 19 odst. 1 MAR učiněno neprodleně a nejpozději do tří obchodních (pracovních) dnů od uskutečnění uvedeného obchodu.

    Samotným oznámením manažerské transakce se povinná osoba nezbavuje případné odpovědnosti za zneužití vnitřní informace34).

  • 2. Jaké transakce se oznamují v rámci tzv. manažerských transakcí?

    Oznamovací povinnosti podléhají transakce s akciemi, zatímními listy, dluhovými nástroji a s investičními nástroji, jejichž hodnota se vztahuje k těmto akciím, zatímním listům nebo dluhovým nástrojům (žádný z uvedených nástrojů nemusí být kótován - rozhodující je skutečnost, že jejich emitent je emitentem finančního nástroje ve smyslu čl. 3 odst. 1 bod 21 MAR a o přijetí na regulovaný trh, mnohostranný obchodní systém nebo organizovaný obchodní systém požádal či ho schválil – srov. čl. 19 odst. 4 MAR). Pokud jsou investiční nástroje, jejichž hodnota se vztahuje k akciím, zatímním listům nebo dluhovým nástrojům, odvozené i od jiných nástrojů, které nepodléhají oznamovací povinnosti, oznamují se transakce s nimi, pokud akcie, zatímní listy nebo dluhové nástroje v podkladovém koši podstatně ovlivňují cenu tohoto odvozeného nástroje.

    Oznamují se veškeré druhy transakcí. Tento pojem podle MAR zahrnuje nejen běžné obchodní, tj. úplatné transakce, ale také například dary a přijaté dědictví, jakož i výpůjčky účastnických cenných papírů (srov. čl. 10 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/522).35) Výjimkou jsou procesy, jejichž právním důvodem je přeměna emitenta finančního nástroje. U těchto procesů totiž nejde o transakce podle čl. 19 MAR, nemůže při nich dojít ke zneužití trhu a jejich oznamování by znamenalo zbytečné zatížení jinak povinných osob.

    Podle čl. 19 odst. 8 MAR podléhají oznamovací povinnosti transakce, pokud součet jejich hodnot v kalendářním roce dosahuje nebo přesahuje částku odpovídající 5.000 EUR36) (rozuměno všechny transakce provedené v daném kalendářním roce – lhůta 3 obchodních dnů pro oznámení transakce se počítá až od poslední transakce, která hranici překročila). Celková hodnota transakcí se vypočítá sečtením transakcí provedených na účet osob s řídící pravomocí a na účet osoby propojené s touto osobou, nicméně transakce jednotlivých povinných osob se vzájemně nesčítají.37) Započtení vzájemných pohledávek povinné osoby s jinou osobou po provedení transakcí se nezohledňuje.

    Hodnotou transakce se rozumí tržní hodnota předmětu transakce ke dni uskutečnění transakce. V případě investičních nástrojů, jejichž hodnota se vztahuje k akciím, zatímním listům nebo dluhovým nástrojům (např. opcí), se hodnotou rozumí ekonomická hodnota těchto odvozených nástrojů uvedená jejich emitentem při jejich vydání, příp. hodnota zjištěná na základě jiných výpočtů.38) Dnem uskutečnění transakce pro účely výpočtu jejich hodnoty se rozumí den jejich sjednání. V případě transakce, u níž dochází ke směně, se uvádí hodnota nástroje, jenž je protiplněním, podle jeho kurzu na regulovaném trhu (v případě likvidního kótovaného investičního nástroje), případně je jeho hodnota věcně zdůvodněna (v ostatních případech). Informaci, že došlo ke směně a ohodnocení nástroje pomocí kurzu regulovaného trhu, případně věcné zdůvodnění, je třeba uvést do oznámení jako doplňující informaci.

    Uskutečněním transakce pro účely vzniku oznamovací povinnosti se rozumí zejména okamžik nabytí nebo zcizení nástroje. Fyzické vypořádání transakce již není pro vznik oznamovací povinnosti podstatné.

    V případě nabývání akcií nebo zatímních listů na základě opčních plánů plní oznamovatel svoji povinnost ve dvou krocích. Nejprve se oznámí nabytí opce uzavřením opční smlouvy, v takovém případě se za okamžik uskutečnění transakce považuje podepsání opční smlouvy. Pokud následně dojde k uplatnění práva plynoucího z opční smlouvy, postačí oznámit nabytí akcií nebo zatímních listů s tím, že oznamovatel uvede, že se jedná o transakci uskutečněnou na základě opční smlouvy, tj. již neoznamuje využití opčního práva (pozbytí opce). V tomto případě se za okamžik uskutečnění transakce považuje okamžik využití opčního práva.

    Neoznamuje se nabytí přednostního práva ze zákona39) při zvyšování základního kapitálu akciové společnosti, pouze případné obchodování s ním (jako s odděleným samostatně převoditelným právem, jehož hodnota se vztahuje k akciím) nebo jeho výkon (nabytí akcií). V případě podmíněné manažerské smlouvy o odměňování se neoznamuje její uzavření, ale až uskutečnění transakce ze smlouvy vyplývající.40)

    Transakce, které učinil na účet povinné osoby její portfolio manažer, podléhají oznamovací povinnosti také. To platí i v případě, pokud se povinná osoba aktivně správy svého portfolia neúčastní. Je zapotřebí, aby se povinná osoba s portfolio manažerem dohodla, aby ji včas na provedenou transakci upozornil.

    Má-li manažer, který je zároveň akcionářem emitenta finančního nástroje, právo na volbu mezi dividendou a nabytím další akcie, nebo je vlastníkem vyměnitelného nebo prioritního dluhopisu, podléhá oznamovací povinnosti jen tehdy, pokud se rozhodne nabýt akcii. Samotné nabytí nebo zcizení vyměnitelného nebo prioritního dluhopisu podléhá oznamovací povinnosti také.

    Upsání nové akcie při zvyšování základního kapitálu podléhá taktéž oznamovací povinnosti. Uskutečněním transakce se v tomto případě rozumí zápis do listiny upisovatelů.

    V případě podmíněných transakcí je zapotřebí určit okamžik, ke kterému je nutno plnit oznamovací povinnost. U rozvazovací podmínky je zapotřebí oznamovat jako u bezpodmínečné transakce, při jejím splnění je nutno oznamovat znovu. Transakce vázaná na odkládací podmínku, jíž může uplatnit výlučně povinná osoba, se oznamuje jako bezpodmínečná transakce. Případné rozhodnutí o jejím neuplatnění je nutno oznamovat znovu. Transakce vázaná na odkládací podmínku, jíž může uplatnit i jiná než povinná osoba, se oznamuje až v okamžiku uplatnění podmínky. Informaci, že byla transakce podmíněná, je třeba uvést do oznámení jako doplňující informaci.

    V případě půjčky nástroje se nabytí investičního nástroje oznamuje. Vrácení investičního nástroje není zapotřebí oznamovat, pokud je z původního oznámení patrné, kdy se tak stane. Popis transakce je nutno uvést do oznámení jako doplňující informaci.

    Zajišťovací transakce (např. použitím akcií jako zástavy za úvěr) podléhá oznamovací povinnosti i tehdy, pokud není věřitel oprávněn vykonávat práva s nástrojem spojená. Při prodeji nebo převodu nástroje do majetku věřitele je zapotřebí splnit oznamovací povinnost znovu.

    Úpravu zasílání manažerské transakce obsahuje § 13 a 15, § 16 odst. 2 a příloha č. 13 Prováděcí vyhlášky. Formát a vzor oznámení o manažerské transakci upravuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/523.

13. Manipulace s trhem

  • 1. Jaké jednání je manipulací s trhem?

    Podle ustanovení čl. 12 MAR se manipulací s trhem rozumí jednání osoby, které může:

    1. zkreslit představu účastníků kapitálového trhu o ceně, nabídce nebo poptávce finančního nástroje, nebo
    2. jiným způsobem zkreslit cenu finančního nástroje.

    Způsoby manipulací s trhem zahrnují:

    • vytváření klamavých signálů pro trh (např. prováděním transakce, aniž by při ní fakticky došlo ke změně skutečného vlastníka finančního nástroje)41),
    • vytváření umělých cenových hladin (např. zadáváním nelogických, nadměrných nebo nekonzistentních pokynů),
    • podvodná a úskočná jednání (např. uveřejněním provedené transakce, která je bez uveřejnění vzápětí provedena zpět),
    • rozšiřování nesprávné nebo neúplné informace (viz níže).

    Ukazatele manipulativního jednání obsahuje rovněž příloha II nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/522.

    Zákaz manipulací s trhem slouží k posílení integrity a důvěryhodnosti finančního trhu a ke zvýšení důvěry investorů. Výjimky z jednání, která nejsou manipulací s trhem, upravuje čl. 13 MAR.

    Zákaz manipulace s trhem podle čl. 15 MAR se vztahuje na každého. Manipulující osobou je také osoba, která sice manipulaci neprovádí, ale někoho jiného jako svůj nástroj k manipulaci přiměje. Manipulující osobou je i ten, kdo vědomě vytváří nesprávně různé odhady, hodnocení, názory a prognózy nebo nevynakládá odbornou péči přiměřenou svému postavení, aby jejich nesprávnost odhalil. Manipulující osobou je také osoba, která sice manipulující informaci nevytvořila, ale dále ji vědomě či lehkomyslně šíří, resp. vědomě nebo lehkomyslně jedná na jejím základě. Osoby, které při manipulaci pomáhají, jsou také manipulujícími osobami. Konkrétní podmínky odpovědnosti těchto osob stanoví pravidla trestního nebo přestupkového práva. Osoba, která zatají kurzotvornou informaci, může být sankcionována jen tehdy, pokud podléhá informační nebo oznamovací povinnosti (zvláštní úpravou k tomu pravidlu je úprava uveřejňování vnitřních informací.).

    Demonstrativní výčet ukazatelů manipulativního jednání obsahuje Příloha I MAR., která uvádí, jaké skutečnosti a okolnosti vztahující se ke konkrétnímu jednání na kapitálovém trhu je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda toto jednání je manipulací s trhem. Ustanovení není vyčerpávající, v případě potřeby je třeba vzít v úvahu i další faktory; ty uvedené v ustanovení Příloze I MAR jsou však nejčastějšími indikátory možné manipulace trhem. Je třeba zdůraznit, že fakt, že nastala jedna nebo více ze skutečností nebo okolností uvedených v tomto ustanovení, neznamená sám o sobě, že došlo k manipulaci trhem. Jde pouze o indicii, kterou je třeba vzít v úvahu.

    V oblasti manipulací s trhem obsahuje MAR několik neurčitých pojmů:

    • „Skutečným vlastníkem finančního nástroje“ podle bodu A písm. c) Přílohy I MAR se rozumí osoba, v jejíž prospěch je finanční nástroj držen. Za skutečného vlastníka se považuje osoba odlišná od právního vlastníka, přičemž právní vlastník má vůči skutečnému vlastníkovi na základě jakéhokoliv vztahu povinnost chovat se určitým způsobem a toto chování ovlivňuje obchodování s finančním nástrojem.
    • Pojmový znak „významné změny ceny finančního nástroje“ v bodu A písm. d) Přílohy I MAR je třeba posuzovat v souvislosti s historickým vývojem ceny finančního nástroje.

    Manipulací trhem nejsou jednání podle čl. 13 MAR a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/908 (uznávané tržní postupy) a některá jednání za splnění podmínek uvedených v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1052. Pokud obchodující osoba dodrží podmínky uvedené v těchto normách, manipulace se nedopustí.

  • 2. Co je „nesprávná nebo neúplná informace“?

    Zkreslit představu účastníků trhu lze např. nesprávnou nebo neúplnou informací (srov. čl. 12 odst. 1 písm. d) MAR). Informace je nesprávná nebo neúplná, pokud obsahuje nesprávné údaje nebo zamlčuje skutečnosti, které by rozumný investor při svém investičním rozhodnutí vzal v potaz. Také skutečnosti, které nastanou v budoucnu, mohou být takovými informacemi, pokud je to dostatečně pravděpodobné.

    Údaji se rozumí jak různé skutečnosti, tak odhady, hodnocení, názory a prognózy. Nesprávným je údaj, který neodpovídá skutečnosti42). Odhady, hodnocení, názory nebo prognózy jsou nesprávné tehdy, pokud jsou postaveny na nesprávných skutečnostech nebo tyto skutečnosti nesprávně interpretují43). Neúplným je údaj, který některou ze skutečností zamlčuje a v důsledku zamlčení je vyznění celé informace nesprávné.

    Nesprávnou informací je i klamavá informace. Klamavou je i taková informace, jejíž komponenty jsou sice správné, ale jsou propojeny tak, že její celkové vyznění je nesprávné. Informace může být nesprávná i tehdy, pokud je jen její část (údaje) nesprávná a v důsledku je i její vyznění nesprávné.

    K naplnění deliktního „jednání“ se nevyžaduje, aby se nesprávná nebo neúplná informace rozšiřovala veřejně, postačí, když se o ní dozví jiná osoba. Není podstatné, zda se rozšiřuje v rámci povinné informační nebo oznamovací povinnosti nebo dobrovolně, ani jakou formu toto rozšiřování má. Rozšiřování různých fám, hodnocení, názorů, doporučení a varování bez věcného důvodu může také splňovat znaky manipulace s trhem (srov. čl. 12 odst. 1 písm. c) MAR).

    Pokud osoba uvádějící omylem nesprávné nebo neúplné informace zjistí tuto skutečnost, měla by neprodleně informaci opravit a rozšířit ji jako opravenou minimálně stejným způsobem jako tu původní. Samotná neznalost nesprávnosti či neúplnosti informace je liberačním důvodem, pokud dotyčná osoba o nesprávnosti či neúplnosti informace neměla nebo nemohla vědět.

    Zamlčení skutečnosti může být nejen vůči všem, ale i vůči jen některým osobám. Za manipulaci s trhem zamlčením může být považováno i pozdní rozšíření informace (např. pozdním uveřejněním vnitřní informace).

  • 3. Jak si lze představit „zkreslení ceny finančního nástroje“?

    Manipulace s trhem má nižší práh pro zkreslení ceny finančního nástroje než vnitřní informace. Zatímco u vnitřní informace je zapotřebí potenciál významného ovlivnění ceny, u manipulace s trhem postačí potenciál prostého zkreslení ceny finančního nástroje. Pro označení informace jako zkreslující kurz postačí, když je informace s ohledem na konkrétní okolnosti a tržní poměry obecně způsobilá ovlivnit kurz. To však neznamená, že s sebou manipulace s trhem musí spojovat i podnět ke koupi nebo prodeji finančního nástroje.

    Česká národní banka při posuzování, zda došlo k manipulaci s trhem, vychází z ex post analýzy, činěné ex ante z pohledu rozumného investora, přičemž postačuje možnost zkreslení kurzu. Skutečné zkreslení kurzu není potřeba, zvláště není zapotřebí, aby se zkreslení kurzu dělo po určitou dobu.44) Protože je vcelku jednoduché (prostě) zkreslit kurz finančního nástroje, zejména při rozšiřování nebo zamlčování informace emitentem finančního nástroje, je zapotřebí každé informaci (i nesdělené) přikládat náležitý význam.

    Závěrem upozorňujeme na dokument ESMA, který obsahuje demonstrativní výčet potenciálně kurzotvorných informací (přímo nebo nepřímo) ve vztahu k spotovým komoditním obchodům a komoditním derivátům.45)

14. Podezření ze zneužití trhu

  • Kdo musí oznamovat podezření ze zneužití trhu?

    V čl. 16 odst. 1 a 2 se ukládá některým osobám46), které mají důvodné podezření na využití vnitřní informace při uzavření obchodu, nebo že určitý obchod může být manipulací s trhem (včetně pokusů o ně), oznamovací povinnost. Tyto osoby musí disponovat přiměřenými a účinnými opatřeními, systémy a postupy zaměřenými na odhalování zneužití trhu a pokusů o ně47). Oznámení je třeba bez zbytečného odkladu po zjištění podezření zaslat České národní bance (viz níže).

    Oznámit důvodné podezření mohou i jiné osoby než osoby uvedené v čl. 16 odst. 1 a 2 MAR. Tyto osoby však k tomu nejsou povinny. Obsah, forma a způsob jejich oznámení nejsou předepsány, na druhé straně se doporučuje uvést údaje, které jsou vyžadovány od povinných oznamovatelů. V této souvislosti upozorňujeme na mechanismus hlášení upravený v § 15 a násl. zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje oznámení porušení nebo hrozícího porušení (whistleblowing) kýmkoliv České národní bance mj. i v oblasti zneužití trhu.

    Bližší návod, jak posuzovat konkrétní obchod, aby se jednalo skutečně o „důvodné podezření“, uvádí nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/957. Osoba, které čl. 16 odst. 1 a 2 MAR ukládá oznamovací povinnost, zhodnotí, zda toto podezření rozumně odůvodňují konkrétní okolnosti obchodu, přičemž při podezření z manipulace s trhem vychází zejména z hodnocení faktorů popsaných v čl. 12 odst. 2 MAR, podle kterých se posuzuje manipulace s trhem.

    Typickým příkladem oznámení o podezření na zneužití trhu je oznámení o podezřelém pokynu, který obchodník s cennými papíry obdržel a z důvodu podezření na zneužití vnitřní informace nebo na manipulaci s trhem odmítl provést.

15. Sankce spojené se zneužitím trhu

  • Jaké jsou sankce za zneužití trhu?

    Porušení pravidel stanovených na finančním trhu na ochranu proti zneužití trhu může mít za následek uložení nejrůznějších sankcí, z nichž nejzávažnější jsou sankce trestní povahy. Oblasti zneužití trhu se dotýkají skutkové podstaty trestných činů § 250 (Manipulace s kurzem investičních nástrojů), § 255 (Zneužití informace v obchodním styku) a § 255a (Zneužití postavení v obchodním styku), které upravuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž trestné jsou nejen pokus a účastenství, ale u obou posledních skutkových podstat i nepřekažení trestného činu (§ 367 trestního zákoníku). Uvedené vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/57/EU ze dne 16. dubna 2014 o trestních sankcích za zneužívání trhu (směrnice o zneužívání trhu – CSMAD).

    V rovině správně-právní lze porušení nařízení MAR postihovat jako přestupek podle § 160 a § 177 ZPKT a v úvahu připadají i nápravná a další opatření podle tohoto zákona. Uvedené přestupky vycházejí z nařízení MAR. Nejpřísněji jsou postihovány přestupky čl. 14 (Zákaz obchodování zasvěcené osoby a nedovoleného zpřístupnění vnitřní informace) a čl. 15 (Zákaz manipulace s trhem), za něž lze uložit pokutu až ve výši 450 milionů Kč u právnických osob nebo 150 milionů Kč u fyzických osob a podnikajících fyzických osob. Dalšími jsou přestupky podle čl. 16 (Prevence a odhalování zneužívání trhu), čl. 17 (Zveřejňování vnitřních informací), čl. 18 (Seznamy zasvěcených osob), čl. 19 (Obchody osob s řídicí pravomocí) a čl. 20 (Investiční doporučení a statistiky).

16. Pravidelná informační povinnost emitenta

  • Jaké jsou pravidelné informační povinnosti emitentů?

    K pravidelné informační povinnosti emitenta podle § 118 odst. 1 ZPKT (zejména akcií a dluhopisů a obdobných cenných papírů), emitenta podle § 121a ZPKT (investiční cenné papíry nahrazované jinými investičními cennými papíry) a jiné povinné osoby podle § 121b ZPKT (investiční cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu bez souhlasu emitenta) patří zasílání a uveřejňování:

    • výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy podle § 118 odst. 1 ZPKT,
    • pololetní zprávy a konsolidované pololetní zprávy podle § 119 odst. 1 ZPKT a
    • zprávy o úhradách placených státu podle § 119a ZPKT.

    Přehled plnění pravidelné informační povinnosti je uveden v následující tabulce:

      emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT
    (zejména akcie)
    emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. b) a c) ZPKT
    (zejména dluhopisy)
    emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. d) ZPKT
    (jiné cenné papíry)
    emitent uvedený v § 121a ZPKT
    (zejména akcie a dluhopisy nahrazované jiným cenným papírem)
    výroční a konsolidovaná výroční zpráva podle § 118 odst. 1 ZPKT X X X X
    pololetní a konsolidovaná pololetní zpráva podle § 119 odst. 1 ZPKT X X    
    zpráva o úhradách placených státu podle § 119a ZPKT X X X  

    Jiná povinná osoba podle § 121b ZPKT plní ty pravidelné informační povinnosti, které by plnil emitent, kdyby sám požádal o přijetí svého investičního cenného papíru k obchodování na regulovaném trhu. Jsou-li dodrženy požadavky na způsob a jazyk uveřejňování, může podle § 121b ZPKT jiná povinná osoba splnit svoji povinnost i jen uveřejněním odkazu na místo, kde jsou emitentem uveřejněné informace k dispozici.

    Prvotní povinnost k zasílání České národní bance a uveřejňování zpráv u pravidelné informační povinnosti podle ZPKT vzniká až po přijetí investičního nástroje na regulovaný trh, nikoliv již po podání žádosti o přijetí (na rozdíl od vnitřní informace).

    Návod, jakým způsobem strukturovat finanční zprávy zasílané jako pravidelnou informační povinnost, uveřejňuje Česká národní banka každoročně na svých internetových stránkách a zašle všem dotčeným emitentům.

    Pokud je podle ZPKT zapotřebí ke zprávě přiložit zprávu auditora, nestačí přiložit výrok auditora, je zapotřebí přiložit zprávu v plném znění.

    V případě, že je emitent povinen vyhotovit konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovuje automaticky konsolidovanou výroční zprávu, která obsahuje auditorem ověřenou účetní závěrku i auditorem ověřenou konsolidovanou účetní závěrku (srov. § 118 odst. 3 ZPKT). Této skutečnosti je pak emitent povinen přizpůsobit rovněž textovou část výroční zprávy tak, aby obsahovala informace jak o konsolidující účetní jednotce, tak o konsolidačním celku, účetních jednotkách pod společným vlivem a účetních jednotkách přidružených. Nelze tedy aplikovat ustanovení § 22b odst. 2 věta čtvrtá zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů a emitent musí vždy vyhotovit pouze jednu výroční zprávu (a to konsolidovanou výroční zprávu), která bude obsahovat veškeré relevantní informace. Objem informací o dceřiných společnostech by měl vždy odpovídat jejich významu a přínosu pro skupinu jako celek.

    Statutární orgán emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT musí podle § 118 odst. 9 ZPKT na řádné valné hromadě předložit souhrnnou vysvětlující zprávu k záležitostem podle § 118 odst. 5 písm. a) až k) ZPKT.

    Výjimky z plnění pravidelné informační povinnosti upravuje § 119c ZPKT. Výjimky jsou postaveny jak na osobním základě (např. některé veřejnoprávní instituce), tak věcném (emitenti dluhových nástrojů při splnění určitých podmínek).

    Některé skutečnosti mohou podléhat jak pravidelné, tak průběžné informační povinnosti (např. roční hospodářské výsledky). V takovém případě je zapotřebí splnit pravidla stanovená pro každou informační povinnost, jimž uvedená skutečnost podléhá (viz níže).

17. Volba referenčního státu pro účely plnění informační povinnosti

  • Jak provést volbu referenčního státu pro účely plnění informační povinnosti?

    Emitent uvedený v § 118 odst. 1 ZPKT, emitent uvedený v § 121a ZPKT a jiná povinná osoba plní svoji informační povinnost v České republice na základě svého sídla v České republice, schválení prospektu v České republice nebo přijetí na regulovaný trh v České republice. Emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. a) bodě 2, § 118 odst. 1 písm. b) bodě 2, § 118 odst. 1 písm. c) a d) nebo v § 118 odst. 4 ZPKT a za obdobných podmínek emitent uvedený v § 121a ZPKT si mohou podle § 123 ZPKT zvolit Českou republiku za stát, ve kterém budou plnit svoji informační povinnost za podmínky, že mají své sídlo v České republice nebo jejich cenné papíry byly přijaty na český regulovaný trh (referenční stát).

    Příkladem může být emitent se sídlem v Nizozemí, jehož dluhopisy o jmenovité hodnotě 2000 EUR byly přijaty k obchodování na regulovaný trh v České republice a v Polsku. Takový emitent si může zvolit jako referenční stát, ve kterém bude plnit svoji informační povinnost, buď Nizozemí, Polsko nebo Českou republiku.

    Informace o volbě členského státu Evropské unie jako referenčního státu (vztahuje se podle § 195 ZPKT na všechny členské státy Evropského hospodářského prostoru) je povinně uveřejňovanou informací podle § 127 odst. 1 ZPKT. S tím jsou spojeny povinnosti zasílání České národní bance a uveřejňování předepsaným způsobem popsané níže. Změna volby se provede obdobně, a to ne dříve než po uplynutí 3 let od volby předchozí (§ 123 odst. 1 ZPKT).

18. Průběžná informační povinnost emitenta

  • Jaké jsou průběžné informační povinnosti emitenta?

    Vedle uveřejňování a zasílání vnitřních informací,48) oznámení o odkladu uveřejnění vnitřní informace, zasílání seznamu osob, které mají přístup k vnitřní informaci, a informaci o volbě členského státu Evropské unie jako referenčního státu ukládá regulace ochrany proti zneužívání trhu a transparence emitentovi celou řadu dalších průběžných informačních povinností. Mezi ně patří:

    • informace o změně práv spojených s akciemi, dluhopisy nebo obdobnými cennými papíry podle § 119b,
    • informace související s valnou hromadou nebo obdobným shromážděním vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120a odst. 2 a 3 ZPKT,
    • oznámení o konání valné hromady nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi nebo pozvánka na valnou hromadu nebo obdobné shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120b odst. 1 písm. a) ZPKT,
    • oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 ZPKT,
    • informace související s emisí dluhopisů nebo obchodných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 ZPKT49),
    • informace o nabytí nebo pozbytí vlastních akcií emitenta podle § 122b odst. 3 ZPKT a
    • informace o celkovém počtu hlasovacích práv a výši základního kapitálu podle § 122b odst. 4 ZPKT.

    Tyto informační povinnosti má i jiná povinná osoba (§ 121bZPKT), vyjma informace o nabytí nebo pozbytí vlastních akcií emitenta podle § 122b odst. 3 ZPKT a informace o celkovém počtu hlasovacích práv a výši základního kapitálu podle § 122b odst. 4 ZPKT, jíž podléhá pouze emitent podle § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT. Jsou-li dodrženy požadavky na způsob a jazyk uveřejňování, může podle § 121b ZPKT jiná povinná osoba svoji povinnost splnit i jen uveřejněním odkazu na místo, kde jsou emitentem uveřejněné informace k dispozici.

    K průběžným informačním povinnostem patří také:

    • oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 ZPKT,
    • oznámení o transakci (manažerské transakce) podle čl. 19 MAR a
    • oznámení o podezření z využití vnitřní informace nebo na manipulaci s trhem podle čl. 16 odst. 1 a 2 MAR.

    Těmto informačním povinnostem však podléhá zvláštní kategorie povinných osob (oznamovatelé).

    Přehled plnění průběžné informační povinnosti je uveden v následující tabulce:

      emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT
    (zejména akcie)
    emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. b) a c) ZPKT
    (zejména dluhopisy)
    emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. d) ZPKT
    (jiné cenné papíry)
    emitent uvedený v § 121a ZPKT
    (zejména akcie a dluhopisy nahrazované jiným cenným papírem)
    emitent finančního nástroje oznamovatel
    (akcionáři, manažeři, vybrané osoby)
    informace o změně práva podle § 119b odst. 1 ZPKT  X          
    informace o změně práva podle § 119b odst. 2 ZPKT    X  X  X    
    informace související s valnou hromadou nebo obdobným shromážděním vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120a odst. 2 a 3 ZPKT  X          
    oznámení o konání valné hromady nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi nebo pozvánka na valnou hromadu nebo obdobné shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120b odst. 1 písm. a) ZPKT  X          
    oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 ZPKT    X        
    informace související s emisí dluhopisů nebo obdobných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 ZPKT    X        
    oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 ZPKT            X
    informace o nabytí nebo pozbytí vlastních akcií emitenta podle § 122b odst. 3 ZPKT  X          
    informace o celkovém počtu hlasovacích práv a výši základního kapitálu podle § 122b odst. 4 ZPKT  X          
    informace o volbě členského státu Evropské unie jako referenčního státu emitentem podle § 123 odst. 1 ZPKT     X  X  X  X    
    vnitřní informace podle čl. 17 odst. 1 MAR          X  
    oznámení o odkladu uveřejnění vnitřní informace podle čl. 17 odst. 4 a 5          X  
    seznam osob, které mají přístup k vnitřní informaci, podle čl. 18 MAR          X  
    oznámení manažerské transakce podle čl. 19 MAR            X
    oznámení o podezření z využití vnitřní informace podle čl. 16 odst. 1a 2 MAR            X
    oznámení o podezření z manipulace s trhem podle čl. 16 odst. 1a 2            X

    Informace emitenta mohou být současně vnitřními informacemi a často jimi budou. Právní úpravy se v těchto zvláštních případech překrývají, emitent musí dostát oběma. Není tak například možno odložit uveřejnění vnitřní informace, pokud by tak byla překročena lhůta stanovená pro jinou informační povinnost. Informaci, která naplňuje znaky vnitřní informace podle MAR, ale současně je zmíněna ZPKT, je emitent povinen uveřejnit vždy podle lhůty stanovené pro tu kterou informační povinnost, pokud ji není povinen uveřejnit dříve jako vnitřní informaci.

19. Oznamování podílu na hlasovacích právech

  • Kdy vzniká povinnost oznamování podílu na hlasovacích právech?

    Každá osoba, jejíž podíl na všech hlasovacích právech emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT dosáhne nebo překročí stanovené procentuální hranice, anebo klesne pod tyto hranice, je povinna tuto skutečnost oznámit emitentovi a České národní bance. Česká národní banka toto oznámení uveřejňuje.

    Oznamovací povinnosti podle českého práva podléhá podíl na emitentovi se sídlem v České republice, jehož akcie nebo obdobné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. Oznamovací povinnosti podle českého práva však podléhá též emitent se sídlem ve třetí zemi v případě, že si zvolil Českou republiku za referenční stát.

    Pokud jde o okruh povinných osob, na něž česká úprava oznamovací povinnosti dopadá, není tento nijak omezen. Povinnou osobou je každá právnická nebo fyzická osoba bez ohledu na její státní příslušnost nebo sídlo.

    Oznamovací povinnost je spojena s dosažením, překročením či snížením pod určité procentuální hranice. Hodnota první hranice závisí na výši základního kapitálu emitenta a činí buď 1% v případě emitentů, jejichž základní kapitál převyšuje 500 mil. Kč, 3 % v případě emitentů, jejichž základní kapitál převyšuje 100 mil. Kč, anebo 5 %, jestliže je základní kapitál emitenta nižší nebo roven částce 100 mil. Kč (3 %, resp. 5 %, se uplatní jako druhá hranice u emitentů se základním kapitálem nad 500 mil. Kč, resp. nad 100 mil. Kč). Hodnoty dalších prahů jsou 10 %, 15 %, 20 %, 25 %, 30 %, 40 %, 50 % a 75 %.

    Jednotlivé procentuální hranice se týkají hlasovacích práv, nikoliv akcií emitenta. Podíl na hlasovacích právech zpravidla odpovídá kapitálové účasti na emitentovi, ale nemusí tomu tak být vždy. Např. česká akciová společnost může vydat i prioritní akcie bez hlasovacích práv. Prioritní akcie pak neovlivní výši podílu na hlasovacích právech, ledaže by došlo za zákonem stanovených podmínek k přechodnému „oživení“ hlasovacích práv z prioritních akcií.

    Pro existenci oznamovací povinnosti je nerozhodná skutečnost, že hlasovací práva nejsou vykonávána, ať už z vlastního rozhodnutí oprávněné osoby, která zůstává záměrně pasivní ve vztahu k výkonu hlasovacích práv, na základě stanov emitenta (omezení nejvyššího počtu hlasů jednoho akcionáře) nebo v důsledku uplatnění zákonného zákazu výkonu hlasovacích práv (např. pokud není řádně a včas splněna oznamovací povinnost - § 122 odst. 6 ZPKT).

    Při „prvním“ přijetí k obchodování na evropském regulovaném trhu vzniká oznamovací povinnost všem osobám, které drží odpovídající podíl na hlasovacích právech, a to v okamžiku přijetí akcií nebo obdobných cenných papírů k obchodování (§ 122 odst. 1 ZPKT).

    Pro vznik oznamovací povinnosti není důležité, zda povinná osoba drží hlasovací práva přímo (§ 122 odst. 1 ZPKT) nebo nepřímo (§ 122 odst. 2 ZPKT). Nabytí nebo pozbytí hlasovacího práva je typicky, nikoliv však výlučně, spojeno s nabytím nebo pozbytím akcií, s nimiž je spojeno hlasovací právo. Rozhodující pro vznik oznamovací povinnosti je pak okamžik uskutečnění převodu vlastnictví akcií. Pro účely oznamovací povinnosti se nicméně zohledňují i hlasovací práva z investičních nástrojů, na základě kterých někomu svědčí jen právo nabýt akcie s hlasovacími právy, či dokonce z investičních nástrojů s obdobným ekonomickým účinkem jako nástroje umožňující nabytí akcií s hlasovacími právy.

    Pro vznik oznamovací povinnosti může však být podstatné i omisivní jednání akcionáře, jeho podíl se relevantní hranice dotkl v důsledku jiné skutečnosti (např. snížením či zvýšením základního kapitálu emitenta nebo přechodným „oživením“ hlasovacích práv u prioritních akcií). Oznamovací povinnost vzniká v takových případech k okamžiku, kdy dojde ke změně celkového počtu hlasovacích práv, tj. u změn výše základního kapitálu k datu účinnosti této změny a u prioritních akcií obdobně ke dni „oživení“ hlasovacích práv.

    Celkový počet všech hlasovacích práv je možno zjistit z informační povinnosti emitenta (§ 122b odst. 3 a 4 ZPKT a § 11 Prováděcí vyhlášky). Do všech hlasovacích práv emitenta se započítávají i hlasovací práva spojená s vlastními akciemi emitenta.

    Obdobnými cennými papíry představujícími podíl na emitentovi jsou především na kapitálovém trhu obchodovatelné účastnické cenné papíry emitentů ze třetích států (do této kategorie by spadaly i zatímní listy českých akciových společností, pokud by byly obchodovatelné na kapitálovém trhu). U depozitních stvrzenek (depositary receipts) podléhá oznamovací povinnosti vlastník stvrzenky, nikoliv její emitent.

20. Jazykový režim uveřejňovaných a zasílaných informací

  • Jaký je jazykový režim informací uveřejňovaných a zasílaných České národní bance ze strany emitenta finančních nástrojů, případně dalších osob?

    Informace jsou zasílány České národní bance ve stejném jazyce/jazycích, v jakých jsou uveřejňovány. Informace v oblasti ochrany proti zneužívání trhu a transparence, které nejsou uveřejňovány (jako oznámení o odkladu uveřejnění vnitřní informace, seznam osob, které mají přístup k vnitřní informaci a oznámení o podezření z využití vnitřní informace nebo manipulace s trhem), mohou být České národní bance zasílány v českém jazyce, anglickém jazyce nebo slovenském jazyce.

    Informace uveřejňované v souvislosti s plněním povinností v oblasti ochrany proti zneužívání trhu (informační povinnosti uvedené v MAR) a transparence (informační povinnosti uvedené v části deváté hlavě druhé a třetí ZPKT) mají odlišný jazykový režim. Uveřejňování vnitřní informace z hlediska jazykového režimu spadá mezi uveřejňování informací v oblasti transparence.

    1. Informace v oblasti zneužívání trhu
      Informace v oblasti ochrany proti zneužívání trhu (manažerské transakce) musí být podle § 196 odst. 1 věta první ZPKT uveřejňovány v českém jazyce, s výjimkou uvedenou v § 196 odst. 1 věta druhá ZPKT. Podle tohoto ustanovení České národní banka obecně povoluje, aby jí byly manažerské transakce oznamovány pouze v anglickém jazyce, a Česká národní banka je také v tomto jazyce uveřejní.
    2. Informace v oblasti transparence
      Jazykový režim v oblasti transparence upravuje § 127c ZPKT.

    Emitent uvedený v § 118 odst. 1 ZPKT a emitent uvedený v § 121a ZPKT:

    • jejichž investiční cenný papír je přijat k obchodování pouze na českém regulovaném trhu (§ 127c odst. 1 ZPKT) uveřejňují informace v českém jazyce nebo anglickém jazyce,
    • v ostatních případech (§ 127c odst. 2 až 4 ZPKT) uveřejňují informace
      • pouze v anglickém jazyce,
      • v českém jazyce a dále v anglickém jazyce,
      • v českém jazyce a dále v jazyce, v němž lze předkládat dokumenty příslušným orgánům dohledu jiných členských států Evropského hospodářského prostoru, v nichž je investiční cenný papír přijat k obchodování na regulovaném trhu, nebo
      • v anglickém jazyce a dále v jazyce, v němž lze předkládat dokumenty příslušným orgánům dohledu jiných členských států Evropského hospodářského prostoru, v nichž je investiční cenný papír přijat k obchodování na regulovaném trhu.

    Pro jinou povinnou osobu platí tato pravidla obdobně.

    Oznámení podílu na hlasovacích právech může být podle § 122 odst. 1 ZPKT oznámeno buď v českém jazyce, nebo anglickém jazyce.

21. Zasílání informací České národní bance

  • 1. Jak emitent finančního nástroje, případně další osoby zasílají informace České národní bance?

    Ustanovení § 15 odst. 1 Prováděcí vyhlášky určuje základní způsob zasílání informací, jímž je komunikace prostřednictvím webové aplikace přístupné na internetových stránkách České národní banky (internetová aplikace České národní banky pro sběr informačních povinností a registraci subjektů (dále jen „SIPReS“)). Pokud velikost informace zasílání prostřednictvím SIPReS neumožňuje (výjimečně může nastat u výroční zprávy, konsolidované výroční zprávy, pololetní zprávy a konsolidované pololetní zprávy), připadá v úvahu zasílání formou technického nosiče dat (např. CD, DVD). Informace zaslaná na technickém nosiči dat emitentem uvedeným v § 118 odst. 1 ZPKT, emitentem uvedeným v § 121a ZPKT nebo jinou povinnou osobou musí být odeslána České národní bance tak, aby ji Česká národní banka obdržela nejpozději v den, ke kterému musí emitent nebo jiná povinná osoba svoji informační povinnost splnit.

    Alternativní způsoby zasílání jsou upraveny v § 16 Prováděcí vyhlášky. Podle odstavců 1 a 2 se při oznámení podílu na hlasovacích právech a oznámení manažerské transakce umožňuje elektronické zasílání i bez uznávaného elektronického podpisu (viz níže) za současného zaslání potvrzení v listinné podobě nebo prostřednictvím datové schránky podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Oznámení podezření z využití vnitřní informace nebo manipulace s trhem lze zaslat i bez uznávaného elektronického podpisu (viz níže), z technických důvodů i jinými způsoby podle odstavce 3. Technickými důvody se rozumí zejména nefunkčnost elektronického spojení mezi oznamovatelem a Českou národní bankou.

    Informace se považuje za zaslanou České národní bance až v okamžiku, kdy splňuje všechny náležitosti stanovené právními předpisy50).

  • 2. Jaká je role kontaktní osoby?

    Většina zasílaných informací musí být opatřena podpisem kontaktní osoby. Toto pravidlo platí tehdy, když jménem povinné osoby informaci zasílá někdo jiný než osoba, která je oprávněna jednat za povinnou osobu podle právního předpisu. Emitent uvedený v § 118 odst. 1 ZPKT, emitent uvedený v § 121a ZPKT, emitent finančního nástroje a jiná povinná osoba podle § 121b ZPKT musí vzhledem ke svým stálým a pravidelným informačním povinnostem kontaktní osobu ustanovit vždy (§ 15 odst. 3 písm. a) Prováděcí vyhlášky).

    Kontaktní osobou je konkrétní fyzická osoba, i když zasílání informace za povinnou osobu zařizuje právnická osoba. Samotné kontaktní osobě nejsou ukládány žádné povinnosti, za řádné splnění informační povinnosti stále odpovídá povinná osoba sama. Smyslem úpravy je, aby Česká národní banka měla v případě problémů při zasílání informace určenu osobu, na kterou by se mohla obrátit.

    Zmocnění kontaktní osoby se předpokládá v listinné podobě opatřené podpisy osob, které jsou oprávněny jednat jménem povinné osoby. Ve zmocnění kontaktní osoby sdělí povinná osoba České národní bance potřebné údaje (§ 18 odst. 1 Prováděcí vyhlášky). Zároveň je povinna sdělit České národní bance bez zbytečného odkladu každou změnu těchto údajů. Povinná osoba může takto zmocnit více osob, z nichž každá může být zmocněna k zasílání odlišného okruhu informací.

  • 3. Jak je zajištěna autenticita zasílané informace?

    K zajištění autenticity zaslané informace, jak z hlediska prokazatelnosti jejího původu, tak i z hlediska neoprávněného zásahu třetích osob do jejího obsahu, je kontaktní osoba nebo fyzická osoba (jednající za povinnou osobu - oznamovatele - na základě příslušného právního předpisu) povinna opatřit ji zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru (dále jen „uznávaný elektronický podpis“)51).

    Kvůli nezaměnitelnosti informace se vyžaduje, aby byla informace jedinečně identifikována (stručný popis informace).

  • 4. Jak se řeší opravy zaslaných informací?

    Ustanovení § 17 Prováděcí vyhlášky upravuje řešení situace, kdy povinná osoba zjistí, že zaslala České národní bance nesprávnou nebo neúplnou informaci. Pro zasílání opravené informace platí obecná pravidla pro standardní zaslání informace podle § 15 a 16 Prováděcí vyhlášky. Nad rámec obecných pravidel je však nutno opravenou informaci doplnit o obsah a důvody oprav. Opravená informace musí být rovněž doplněna o identifikaci informace původní. V případě, že se bude znovu opravovat už jednou opravená informace (druhá nebo další oprava původní informace), postačí, když opravená informace obsahuje vždy pouze identifikaci informace nejbližší předchozí (celý proces opravování je tak zřetězen a dá se snáze dohledat).

  • 5. Jak se řeší technické pozdržení uveřejnění zaslaných informací?

    Na uveřejnění zasílané informace může povinná osoba uložit krátké časové embargo (informační omezení), je-li to nutné pro současné uveřejnění na více místech. K takovému embargu by však mělo docházet pouze výjimečně (srov. § 127 odst. 2 ZPKT a § 20 odst. 2 Prováděcí vyhlášky). Embargo je přípustné zejména v situaci, kdy má být informace uveřejněna prostřednictvím více osob ve stejný okamžik a celý proces je zapotřebí technicky sladit. Předpokládáme však, že za současného stavu rozvoje technologií může embargo činit nejvýše několik málo desítek minut. V delším časovém horizontu by se v případě vnitřní informace muselo jednat o odložení uveřejnění vnitřní informace za splnění zákonných podmínek (viz výše).

22. Uveřejňování povinně uveřejňovaných informací

  • 1. V jaké formě a na jak dlouho se uveřejňují povinně uveřejňované informace?

    Povinné osoby musí uveřejňovat informace v podobě datového souboru vhodného ke stažení (§ 19 Prováděcí vyhlášky). Počítá se s formátem Portable Document Format (přípona .pdf), není-li možné jej použít, i s jinými datovými formáty běžně používanými v elektronickém styku.

    Aby bylo zabráněno záměně povinně uveřejňovaných informací s jinými sděleními, musí povinná osoba odlišit povinně uveřejňovanou informaci od svých obchodních a propagačních sdělení (např. v sekci „pro investory“ pod zřetelným označením „povinně uveřejňované informace“). Stejně tak není žádoucí, aby byly zaměnitelné různé povinně uveřejňované informace mezi sebou navzájem (srov. § 19 odst. 2 Prováděcí vyhlášky). V názvu, pod kterým je povinně uveřejňovaná informace na internetových stránkách povinné osoby uvedena, je proto potřebné zřetelně užít její označení či popis jejího obsahu (např. „Hospodářské výsledky za 1. čtvrtletí“).

    Uveřejněná vnitřní informace musí být veřejnosti dostupná nepřetržitě od uveřejnění alespoň po dobu 5 let (čl. 17 odst. 1 MAR). Výroční zprávy, konsolidované výroční zprávy, pololetní zprávy a konsolidované pololetní zprávy musí být veřejnosti přístupné nepřetržitě od uveřejnění alespoň po dobu 10 let bez výjimky. Ostatní povinně uveřejňované informace musí být podle § 196 odst. 2 ZPKT uveřejněny výše uvedeným způsobem nejméně po dobu 3 let.

  • 2. Jakým způsobem jsou uveřejňovány povinně uveřejňované informace?

    V České republice jsou emitenti a jiné povinné osoby povinni uveřejnit povinně uveřejňované informace vždy současně na dvou místech (§ 20 odst. 1 a 2 Prováděcí vyhlášky):

    1. Jedná se o uveřejnění v úplném znění způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na internetové stránce emitenta nebo jiné povinné osoby, a to způsobem, kterým emitenti obvykle uveřejňují informace o své činnosti.
      Rozhodující nejsou práva emitenta nebo jiné povinné osoby k této stránce nebo obsažení obchodní firmy emitenta v doméně, ale skutečnost, zda je tato adresa snadno a obvyklým způsobem dohledatelná podle obchodní firmy nebo názvu emitenta. Lze předpokládat, že všechny kótované společnosti používají své internetové stránky ke komunikaci nejen s investory, ale též se zákazníky a veřejností obecně – a právě na nich by měly být na hlavní stránce, v sekci „pro investory“ apod. uveřejňovány povinně uveřejňované informace. Internetová stránka by měla být přehledná, informace na ní snadno a logicky dohledatelné a bez omezení bezplatně přístupné.
    2. Současně emitent nebo jiná povinná osoba zajistí uveřejnění povinně uveřejňované informace některým z následujících způsobů:
      • v úplném znění prostřednictvím finančního internetového portálu, který se zabývá šířením informací vztahujících se ke kapitálovému trhu a je hromadně a pravidelně navštěvován (dále jen „internetový portál“, seznam internetových portálů uveřejňuje Česká národní banka na svých internetových stránkách), nebo
      • v úplném znění jako zprávu agentury, která se zabývá šířením informací vztahujících se ke kapitálovému trhu (dále jen „agentura“, seznam agentur uveřejňuje Česká národní banka na svých internetových stránkách).

    Výroční zprávu, konsolidovanou výroční zprávu, pololetní zprávu, konsolidovanou pololetní zprávu a zprávu o úhradách placených státu lze prostřednictvím internetového portálu nebo agentury kvůli jejich rozsahu uveřejnit pouze hypertextovým odkazem na internetovou stránku emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 ZPKT, emitenta uvedeného v § 121a ZPKT nebo jiné povinné osoby, na kterých jsou tyto zprávy v úplném znění uveřejněny.

    Pro snadnou identifikaci povinně uveřejňované informace emitent nebo jiná povinná osoba zajistí, aby spolu s ní internetový portál nebo agentura uveřejnily i údaje podle § 20 odst. 3 Prováděcí vyhlášky. Stejně postupuje při uveřejňování, které zajišťuje on sám.

    Stejným způsobem, jakým byla povinně uveřejňovaná informace uveřejněna, se uveřejňují i případné změny nebo opravy povinně uveřejňované informace. V případě opravy chybných údajů je nutné uvést obsah a důvody oprav, stejně jako jedinečnou identifikaci informace původní.

    Informace se považuje za uveřejněnou až v okamžiku, kdy splňuje všechny náležitosti stanovené právními předpisy52).

    Je-li povinně uveřejňovaná informace uveřejňována i v jiném členském státě Evropského hospodářského prostoru, je třeba ji v České republice uveřejnit současně.

  • 3. Jaké jsou podstatné údaje související s povinně uveřejňovanou informací?

    Rozsah podstatných údajů souvisejících s povinně uveřejňovanou informací stanoví § 21 Prováděcí vyhlášky. Tyto údaje mající vztah k procesu zasílání je třeba uchovávat v souvislosti s povinně uveřejňovanou informací. Česká národní banka si může pro účely výkonu dohledu kdykoliv tyto podstatné údaje od povinné osoby vyžádat.

    Podrobnostmi o zajištění bezpečného zasílání podle § 21 písm. b) Prováděcí vyhlášky se rozumí podrobnosti zabezpečení, které minimalizuje riziko poškození údajů a neoprávněného přístupu a poskytuje jistotu, pokud jde o zdroj povinně uveřejňované informace.


1) Srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-248/11 ze dne 22. března 2012 (Nilas).

2) Finanční nástroj je čl. 3 odst. 1 bod 1 MAR definován jako jakýkoliv finanční nástroj vymezený v čl. 4 odst. 1 bodu 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů (MiFID II), tj. investiční nástroje uvedené v § 3 odst. 1 ZPKT.

3) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/378 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/909.

4) Evropským regulovaným trhem je trh s investičními nástroji obdobný regulovanému trhu, který je uvedený v seznamu regulovaných trhů členského státu Evropského hospodářského prostoru (§ 55 odst. 2 ZPKT).

5) Internetové portály a agentury vede Česká národní banka na svých internetových stránkách na Seznamu internetových portálů a agentur, jejichž prostřednictvím jsou uveřejňovány povinně uveřejňované informace.

6) Srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-19/11 ze dne 28. června 2012 (Geltl).

7) Pokud se emitent finančního nástroje (cílová společnost) tuto informaci dozvěděl přímo od navrhovatele, nemá povinnost uveřejnit vnitřní informaci emitent finančního nástroje, ale za podmínek stanovených v § 8 odst. 2 zákona č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí, sám navrhovatel. Emitent finančního nástroje (cílová společnost) však podléhá všech svým ostatním povinnostem v oblasti ochrany proti zneužívání trhu (např. zajištění vedení seznamu osob, které mají přístup k vnitřní informaci, a jeho bezodkladné zaslání České národní bance).

8) Srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-19/11 ze dne 28. června 2012 (Geltl).

9) Srov. dále QA 8.1 až 8.11 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

10) V čl. 17 odst. 4 písm. a) MAR se v souvislosti s odkladem uveřejnění vnitřní informace hovoří o „okamžitém“ uveřejnění. Výjimku představují i vnitřní informace týkající se povolenek na emise, kde se v čl. 17 odst. 2 MAR hovoří o „včasném“ uveřejnění vnitřní informace.

11) Srov. např. nález Ústavní soudu sp. zn. IV. ÚS 314/05 ze dne 15. srpna 2005 a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 2/2008 – 152 ze dne 2. dubna 2008.

12) K otázce klamání veřejnosti uvedl Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR, předchůdce ESMA) ve svém metodickém materiálu MAD – Level 3 – Second set of CESR guidance and information on the common operation of the Directive to the market z července 2007 (CESR/06-562b), bod 2.12, že mohou existovat situace, kdy odložením uveřejnění vnitřní informace není investorská veřejnost klamána, protože jinak by celý tento institut postrádal smysl. O klamání by se jednalo, pokud by neuveřejněním vnitřní informace bylo vytvořeno/podpořeno mylné očekávání trhu. Nicméně vzhledem k nedostatku související rozhodovací praxe v České republice i jiných státech Evropského hospodářského prostoru je přesné vymezení obtížné.

13) Srov. dále QA 5.3 až 5.5 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

14) Srov. MAR Guidelines on Delay in the Dislosure of Inside Information ze dne 20. října 2016 (ESMA/2016/1478), str. 4 a násl.

15) Slovo „okamžitě“ znamená „bez zbytečného prodlení“, „ihned“, „neprodleně“, „bez meškání“ apod. Podle názoru České národní banky se v případě odložení uveřejnění vnitřní informace, s ohledem na okolnosti konkrétního případu, může jednat o lhůtu maximálně několika hodin. K výkladu pojmu „neprodleně“ srov. dále rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 28/2010 ze dne 6. ledna 2011.

16) Srov. QA 5.2 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

17) Srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-19/11 ze dne 28. června 2012 (Geltl).

18) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 76/2017 ze dne 24. dubna 2018 (Svoboda).

19) K předpokladům porušení tohoto zákazu srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-45/08 ze dne 23. prosince 2009 (Spector Photo).

20) Srov. QA 4.1 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

21) Srov. také rozhodnutí České národní banky sp. zn. 2011/294/573 ze dne 10. dubna 2012 (Komerční banka).

22) Toto oprávnění je však třeba vykládat velmi restriktivně. Srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-384/02 ze dne 22. listopadu 2005 (Grøngaard/Bang).

23) Dále srov.QA 9 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

24) Technické parametry záznamu stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/959.

25) Další technická pravidla jednání mezi účastníkem trhu a osobu, jíž je sondování trhu určeno, obsahuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/960.

26) K povinnostem osoby, jíž je sondování trhu určeno srov. dále MAR Guidelines on Persons receiving Market Soundings ze dne 10. listopadu 2016 (ESMA/2016/1477).

27) CESR uváděl (MAD – Level 3 – Third set of CESR guidance and information on the common operation of the Directive to the market z 15. května 2009 (CESR/09-219), bod 14) jako typické osoby, které mají přístup k vnitřní informaci, členy statutárního orgánu emitenta finančního nástroje, jeho CEO, další osoby s řídící pravomocí, sekretářky a osobní asistenty těchto osob, interní auditory, zaměstnance s přístupem k databázím v oblasti kontroly hospodaření a IT specialisty s pravidelným přístupem k vnitřním informacím.

28) Čl. 18 odst. 1 písm. a) MAR uvádí (demonstrativně) poradce, účetní či ratingové agentury. CESR uváděl (MAD – Level 3 – Third set of CESR guidance and information on the common operation of the Directive to the market z 15. května 2009 (CESR/09-219), bod 15) jako typické osoby auditory, advokáty, účetní a daňové poradce, manažery emise, pracovníky v oblasti public-relations, investor-relations a IT a ratingové agentury.

29) K počítání uzavřeného období srov. 7.2 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

30) Srov. QA 7.8 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

31) Srov. QA 7.9 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

32) Srov. dále QA 7.7 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

33) Za osobu úzce propojenou se pokládá manžel/manželka či partner, kterého příslušné právní předpisy uznávají za osobu rovnocennou manželovi/manželce; vyživované dítě v souladu s příslušnými právními předpisy; příbuzný, který s ní ke dni uskutečnění předmětného obchodu žil po dobu nejméně jednoho roku ve společné domácnosti, nebo právnická osoba, svěřenský fond nebo společenství, jejichž řídicí funkce jsou vykonávány osobou s řídicí pravomocí nebo fyzickou osobou úzce propojenou nebo které jsou přímo nebo nepřímo ovládány touto osobou, které byly zřízeny ve prospěch této osoby, nebo jejichž ekonomické zájmy v podstatě odpovídají ekonomickým zájmům této osoby. Za osobu úzce propojenou považujeme i osobu žijící v nesezdaném soužití.

34) Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 76/2017 ze dne 24. dubna 2018 (Svoboda).

35) QA 7.4 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. prosince 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

36) Pro výpočet se použije (spotový) kurz Evropské centrální banky vyhlášený na konci obchodního dne, kdy se transakce uskutečnila. Pokud Evropská centrální banka pro dotyčný obchodní den kurz nevyhlásí, použije se kurz vyhlášený Českou národní bankou. Srov. QA 7.1 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

37) QA 7.3 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

38) Srov. dále QA 7.6 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

39) Srov. § 484 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

40) QA 7.5 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

41) Srov. také rozhodnutí České národní banky sp. zn. Sp/2009/165/573 a Sp/2009/188/573 ze dne 11. června 2010 (Raiffeisenbank a Patria Finance).

42) Srov. také rozhodnutí České národní banky sp. zn. 51/Se/78/2005 ze dne 15. dubna 2010 (Reuters).

43) Srov. také rozhodnutí České národní banky sp. zn. Sp/2015/414/573 ze dne 8. prosince 2016 (Motejlek).

44) Srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-445/09 ze dne 11. července 2011 (IMC Securities).

45) MAR Guidelines on Information relating to Commodity Derivatives Markets or related Spot Markets for the Purpose of the Definition of Inside Information on Commodity Derivatives ze dne 17. ledna 2017 (ESMA/2016/1480).

46) Obchodník s cennými papíry, zahraniční osoba, která má povolení orgánu dohledu jiného členského státu Evropského hospodářského prostoru k poskytování investičních služeb a poskytuje investiční služby v České republice, osoba, která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropského hospodářského prostoru, a poskytuje investiční služby v České republice, banka, zahraniční banka, která vykonává na území České republiky svou činnost prostřednictvím pobočky, zahraniční banka, která vykonává na území České republiky svou činnost bez založení pobočky, spořitelní a úvěrní družstvo a, obhospodařovatel investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu, jiná osoba, která profesně sjednává nebo provádí obchody (např. tzv. proprietary trader) a organizátor regulovaného trhu. Srov. QA 6.1 Questions and Answers on the Market Abuse Regulation (MAR), stav ze dne 1. října 2018 (ESMA70-145-111 Version 12).

47) Srov. také rozhodnutí České národní banky sp. zn. Sp/2009/165/573 a Sp/2009/188/573ze dne 11. června 2010 (Raiffeisenbank a Patria Finance).

48) Pokud se jedná o emitenta finančních nástrojů, jehož investiční nástroje nejsou přijaty na evropský regulovaný trh, transparenční režim se na něj neuplatní, platí pouze pravidla čl. 17 MAR a jej prováděcích opatření.

49) Tato povinně uveřejňovaná informace zahrnuje informaci o výkonu práva plynoucího z vlastnictví dluhopisů nebo obdobných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky, výplatě výnosu, upisování, zrušení nebo splacení takového cenného papíru.

50) Srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 218/2003 ze dne 31. srpna 2006 (Tonaso).

51) Požadavek na uznávaný elektronický podpis vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, který pro oblast orgánů veřejné moci běžnou formu elektronického podpisu nepřipouští.

52) Srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 218/2003 ze dne 31. srpna 2006 (Tonaso).

Zpět na seznam