K některým ustanovením zákona o distribuci pojištění a zajištění

Význam odpovědí

Tyto odpovědi vyjadřují názor pracovníků České národní banky. Bankovní rada České národní banky případně může zaujmout odlišný názor.

Odpovědi vycházejí ze stavu k 27. 9. 2019.

Současně upozorňujeme, že na základě diskuse v rámci EIOPA, a případně i z dalších důvodů, může dojít ke změně předkládaných odpovědí. V tom případě poskytne Česká národní banka dotčeným osobám vždy dostatečný čas pro přizpůsobení.

Předpisy a použité zkratky

směrnice IDD – směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 o distribuci pojištění

zákon č. 38/2004 Sb. – zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů

ZDPZ – zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění

vyhláška – vyhláška České národní banky č. 195/2018 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci pojištění

nařízení č. 2017/2358 – nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 ze dne 21. září 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97, pokud jde o požadavky na dohled nad produktem a jeho řízení vztahující se na pojišťovny a distributory pojištění

nařízení č. 2017/2359 – nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2359 ze dne 21. září 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97, pokud jde o požadavky na informace a pravidla výkonu činnosti vztahující se na distribuci pojistných produktů s investiční složkou

ZPoj – zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů

PZ – pojišťovací zprostředkovatel

Seznam tematických oblastí

Srovnávače pojištění

1. Naplní provozovatel webového srovnávače výjimku z působnosti zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) ZDPZ i v případě, že bude od zájemců o pojištění získávat informace týkající se jejich požadavků, cílů a potřeb, a doporučovat konkrétní produkt v daném případě pro zájemce o pojištění jako nejvhodnější, když samotné webové stránky nebudou umožňovat sjednání pojistné smlouvy (webové stránky budou např. odkazovat na webové stránky jiného PZ či pojišťovny, kde bude možné pojištění sjednat, případně budou po zákazníkovi požadovány kontaktní údaje, prostřednictvím nichž bude následně ohledně sjednání pojištění kontaktován pojišťovnou nebo PZ)?

Shrnutí:
Webové srovnávače, na nichž zájemce vyplňuje i své požadavky, cíle a potřeby a/nebo je mu poskytováno doporučení na základě těchto požadavků a potřeb a nikoli pouze obecné srovnání určitých typů produktů na trhu, a na nichž je mu poskytována také možnost (byť nepřímá) sjednat pojištění, naplňují pojem zprostředkování pojištění. V případech, kdy jejich činnost nedosahuje této intenzity, se na ně ZDPZ v souladu s § 3 odst. 1 písm. c) nevztahuje.

ZDPZ v § 3 odst. 1 písm. c) stanoví, že se nepoužije na srovnávání pojištění, neumožňuje-li sjednání nebo změnu pojištění. Důvodová zpráva k citovanému ustanovení upřesňuje, že „sestavování seznamů pojistných produktů seřazených podle výhodnosti, včetně srovnání cen a produktů nebo slev na pojistném, spadá do působnosti tohoto zákona, pokud je na konci tohoto procesu zákazník schopen prostřednictvím internetové stránky či jiného média přímo nebo nepřímo uzavřít pojistnou smlouvu.“

V praxi však mohou být běžné případy, kdy srovnávač bude před srovnáním pojištění požadovat zadání konkrétních požadavků, cílů a potřeb zájemce a na jejich základě doporučovat určitý produkt jako nejvhodnější. Prostřednictvím uvedených stránek sice nemusí dojít ke sjednání pojištění, ale zájemce je odkázán na jiné stránky (např. přímo pojišťovny), kde již sjednání bude možné. Obdobně mohou být v závěru procesu srovnání požadovány po zájemci kontaktní údaje, na základě nichž bude následně osloven pojišťovnou nebo PZ, který se zájemcem pojištění sjedná. Tehdy se jedná o možnost sjednat pojištění, která je v přímé souvislosti s provedeným srovnáním produktů a která je vnímána zákazníkem jako jeden proces vedoucí k sjednání pojištění. Tato činnost tak naplňuje znění zákona upřesněné důvodovou zprávou, neboť zákazník je schopen, přinejmenším nepřímo, prostřednictvím tohoto procesu pojištění sjednat.

Pokud naopak srovnávač na základě zadaných požadavků a potřeb srovná produkty, aniž by byla přímo či nepřímo zákazníkovi nabídnuta možnost sjednání pojištění, nelze takovou činnost považovat za zprostředkovatelskou činnost spadající pod ZDPZ. Jako příklad činnosti v tomto smyslu vyňaté z působnosti ZDPZ lze uvést srovnávání nabídky pojistných produktů na základě modelových (tj. hypotetických, neindividualizovaných) parametrů předmětu pojištění, a to včetně uvedení pouhého názvu příslušné pojišťovny u daného produktu.

S ohledem na formulaci výjimky v § 3 odst. 1 písm. c) ZDPZ a na definici pojmu „zprostředkování pojištění“ v § 2 písm. e) ZDPZ lze proto dovozovat, že webové srovnávače, na nichž zájemce vyplňuje i své požadavky, cíle a potřeby, je mu poskytováno doporučení na základě těchto požadavků a potřeb (nikoli pouze obecné srovnání určitých typů produktů na trhu), a také možnost (byť nepřímá) sjednat pojištění, vykazuje znaky zprostředkování pojištění, neboť nenaplní výjimku podle § 3 odst. 1 písm. c) ZDPZ, a půjde o „nabízení možnosti sjednat ...pojištění, včetně srovnávání pojištění“ (§ 2 písm. e) bod 1. ZDPZ), resp. o „provádění dalších přípravných prací směřujících ke sjednání, .... pojištění, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání....“ (§ 2 písm. e) bod 3. ZDPZ).

Výjimka dle § 3 odst. 2 ZDPZ

2. Musí mít osoba zprostředkovávající pojištění jako doplňkovou službu ve smyslu § 3 odst. 2 ZDPZ oprávnění k činnosti tzv. doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) ZDPZ?

Shrnutí:
Na tyto subjekty se registrační povinnost nevztahuje, jak vyplývá ze samotného ustanovení § 3 odst. 2 ZDPZ i z důvodové zprávy k zákonu.

Uvedená výjimka podle § 3 odst. 2 ZDPZ se týká osob, které sice zprostředkovávají pojištění ve smyslu definice uvedené v § 2 písm. f) ZDPZ, ale nejedná se o zprostředkovatele pojištění ve smyslu § 5 ZDPZ. Pro tyto osoby přesto ZDPZ v návaznosti na požadavky IDD stanovené v čl. 1 (4) stanoví, že i přes vynětí těchto osob z působnosti zákona je třeba, aby tyto osoby dodržovaly některá pravidla, zejména pravidla jednání a plnily informační povinnosti. Ve výčtu pravidel však není povinnost registrace. Důvodová zpráva k ZDPZ pak dodává, že se jedná například o cestovní kanceláře umožňující sjednat cestovní pojištění včetně pojištění zrušení zájezdu. I ze samotného § 3 odst. 2 ZDPZ vyplývá, že se na takovou činnost ustanovení o registraci ani § 5 ZDPZ nevztahují. Z uvedeného je tedy zřejmé, že osoby, které při zprostředkování pojištění splní podmínky § 3 odst. 2 ZDPZ, nemusí mít oprávnění ke zprostředkování pojištění ve smyslu § 5 ZDPZ, tedy ani oprávnění k činnosti doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele, a proto tyto osoby nejsou zahrnuty ve výčtu osob podléhajících dohledu ČNB v § 94 ZDPZ. Při distribuci pojištění budou tyto osoby nicméně zastupovat pojišťovny, které dohledu podléhají. Zároveň lze dovozovat, že dozor nad dodržováním povinností těchto osob v oblasti ochrany spotřebitele podle § 23 odst. 1 zákona č. 634/1992  Sb., o ochraně spotřebitele, bude vykonávat Česká obchodní inspekce, případně obecní živnostenské úřady v rozsahu § 23 odst. 5 zákona o ochraně spotřebitele.

Částky uvedené v EUR

3. Jakým způsobem (podle jakého kurzu) se přepočítávají částky uvedené v ZDPZ v EUR?

Shrnutí:
Částky je nutné přepočítávat kurzem české koruny k euru vyhlášeným Českou národní bankou, a to s ohledem na průběžný charakter dotčených povinností vždy pro den, k němuž se přepočet provádí.

ZDPZ pravidla pro přepočet částek stanovených v EUR neuvádí a v platné právní úpravě není obecné pravidlo, které by mohlo být aplikováno v případě, kdy právní předpis neobsahuje vlastní pravidlo pro převod mezi jinou měnou a českou korunou. V ZDPZ jsou dvě hlavní ustanovení pracující s částkou v EUR, a to limit podle § 3 odst. 2 písm. b) ZDPZ a limity pro povinné pojištění v § 13 ZDPZ (dále např. ustanovení § 77 a 79 ZDPZ upravující výjimku z některých pravidel v závislosti na výši pojistného).

Pokud jde o § 13 odst. 1 ZDPZ, toto ustanovení stanoví požadavky na povinné pojištění, přičemž minimální limity pojistného plnění jsou stanoveny v EUR. Nelze však vyloučit sjednání limitů v pojistné smlouvě v Kč, neboť to zákon nezakazuje. S ohledem na průběžný charakter této povinnosti je nutné sledovat dodržování přepočtených limitů vždy k aktuálnímu dni, neboť by po celou dobu trvání oprávnění k činnosti měly být dodrženy zákonem stanovené limity v EUR. Limity pojistného plnění lze v pojistné smlouvě také sjednat přímo v EUR, což situaci usnadní. Současně je třeba dodat, že § 13 odst. 1 ZPDZ vyhrazuje možnost novelizovat výši povinného pojištění v návaznosti na IDD delegovaným aktům Evropské komise, přičemž jeden takový návrh již byl Evropskou komisí přijat.[1]

Dále je nutné určit, jakým kurzem je třeba přepočítat částku podle § 3 odst. 2 písm. b) ZDPZ, jež je opět stanovena v EUR. I zde jde o přepočet pro každý den, kdy se limit uplatňuje, tedy pro den, kdy dochází k zprostředkování pojištění, aby ani zde nedošlo k překročení limitů. Totéž pak platí i pro ustanovení § 77 a 79 ZDPZ ve vztahu k plnění povinnosti poskytnout doporučení a vyhotovit záznam z jednání.

Vycházet je nutné z kurzu devizového trhu, který Česká národní banka vyhlašuje podle § 35 písm. b) zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance. Jde o uznávaný standard pro přepočet mezi cizí měnou a českou korunou v ČR a na tento kurs odkazují v obdobné situaci i jiné právní předpisy (oceňování, daňová a celní řízení, ZSÚ aj.).

Aktuální kurz je dostupný na stránkách České národní banky: https://www.cnb.cz/.

Zánik oprávnění k činnosti vázaného zástupce

4. Jakým způsobem oznamuje zastoupený ČNB, že závazek jeho vázaného zástupce ze smlouvy podle § 15 odst. 2 ZDPZ zanikl? Je nutné, aby toto oznámení bylo činěno prostřednictvím elektronické aplikace ČNB, nebo postačí např. oznámení zaslané ČNB v listinné podobě poštou či do datové schránky? Jakým způsobem se podává oznámení o ukončení činnosti podle § 20 odst. 1 písm. c) ZDPZ a je třeba při souběhu obou případů dvou oznámení?

Shrnutí:
Zastoupený oznamuje zánik závazku svého vázaného zástupce prostřednictvím elektronické aplikace České národní banky pro registraci subjektů (Regis).
Pokud zastoupený zánik závazku oznámí ČNB, činí tímto oznámením zároveň i oznámení o ukončení činnosti vázaného zástupce.

Ustanovení § 19 odst. 3 ZDPZ ukládá zastoupenému oznámit ČNB bez zbytečného odkladu, že závazek ze smlouvy podle § 15 odst. 2 ZDPZ, tj. ze smlouvy uzavřené mezi vázaným zástupcem a zastoupeným, na základě které vázaný zástupce vykonává činnost spočívající ve zprostředkování pojištění, zanikl. Toto oznámení se podává prostřednictvím elektronické aplikace České národní banky pro registraci subjektů. Zánik závazku je pak podle § 20 odst. 1 písm. d) ZDPZ důvodem zániku oprávnění k činnosti vázaného zástupce.  Zastoupený tedy k tomuto oznámení musí využít systém Regis.

Pokud jde o oznámení o ukončení činnosti vázaného zástupce, ZDPZ v § 20 odst. 1 písm. c) stanoví, že oprávnění k činnosti vázaného zástupce zaniká také „oznámením o ukončení činnosti“. Lze tedy dovozovat, že oznámení o ukončení činnosti je jiný důvod zániku oprávnění k činnosti než zánik závazku ze smlouvy pod písm. d) citovaného oznámení. Oznámení o ukončení činnosti pak musí být učiněno prostřednictvím systému Regis (v případě zastoupeného) nebo elektronicky (v případě vázaného zástupce - viz § 20 odst. 3 ZDPZ).

V praxi dochází k ukončení činnosti vázaného zástupce v důsledku ukončení smlouvy o spolupráci/obchodním zastoupení uzavřené mezi zastoupeným a vázaným zástupcem, a to dohodou, výpovědí nebo odstoupením. Jedná se tedy fakticky o zánik závazku ve smyslu § 15 odst. 2 ZDPZ, který je povinen zastoupený oznámit ČNB. Pokud zastoupený zánik závazku oznámí ČNB, činí tím zároveň i oznámení o ukončení činnosti vázaného zástupce. Tedy důvody zániku oprávnění k činnosti vázaného zástupce dle § 20 odst. 1 písm. c) a d) ZDPZ v zásadě splývají a z důvodu procesní ekonomie je třeba dovodit, že v popsaném případě by zastoupený měl činit pouze jedno oznámení (které je zároveň oznámením o zániku závazku i oznámením o ukončení činnosti), přičemž toto musí učinit výlučně prostřednictvím systému Regis.

Odborná způsobilost

5. Sjednává-li distributor pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou  provozem vozidla (ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) pro vozidlo určené k podnikání, např. v autodopravě, postačí odborné znalosti a dovednosti dle ustanovení § 57 odst. 1 písm. b) ZDPZ, nebo je nutné mít také skupinu odbornosti pro distribuci neživotního pojištění týkajícího se podnikatelské činnosti zákazníka dle § 57 odst. 1 písm. d), případně písm. e) ZDPZ?

Shrnutí:
Z hlediska převažujícího účelu a povahy rizik pokrytých pojištěním jde v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla primárně o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a až sekundárně o podnikatelský charakter činnosti zákazníka. Proto dostačuje odbornost podle § 57 odst. 1 písm. b) ZDPZ. Distribuuje-li nicméně distributor pojištění vozidel užívaných k podnikání spolu s jinými produkty, musí disponovat odpovídající odborností, např. podle § 57 odst. 1 písm. d) ZDPZ.

V ZDPZ se zavádí nový systém prokazování odbornostních požadavků distributorů pojištění, kdy skupiny odbornosti nahrazují dosavadní členění. Pro účely distribuce pojištění motorových vozidel, a to včetně havarijního pojištění a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je zapotřebí osvědčení o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro skupinu dle ustanovení § 57 odst. 1 písm. b) ZDPZ. Oproti tomu na distribuci pojištění týkajícího se podnikatelské činnosti se vztahuje skupina odbornosti dle ustanovení § 57 odst. 1 písm. d) ZDPZ.

V případě, že by pojištění motorových vozidel určených k podnikání sjednával distributor mající odbornou zkoušku pro skupinu odbornosti dle § 57 odst. 1 písm. d) ZDPZ, měl by dostatečné odborné znalosti pro sjednání takového pojištění, a to v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 ZDPZ, neboť osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro skupinu odbornosti dle § 57 odst. 1 písm. d) ZDPZ se prokazují také odborné znalosti a dovednosti pro skupiny odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. b) až c) ZDPZ.

Zmíněnou situaci, kdy by výše uvedené pojištění sjednával distributor pouze se skupinou odbornosti dle § 57 odst. 1 písm. b) ZDPZ, je nutné posuzovat z hlediska převažujícího účelu a povahy rizik krytých pojištěním, kterým je v případě např. pojištění odpovědnosti vyplývající z provozu pozemního motorového vozidla primárně pojištění odpovědnosti právě z provozu vozidla a až sekundárně podnikatelský charakter činnosti zákazníka. Nicméně v případě vozidel užívaných výhradně či převážně k podnikání (typicky např. stavební či jiné pracovní stroje, případně vozový park osobních či nákladních vozidel) může být pojištění odpovědnosti z provozu vozidla často nabízeno společně s jinými produkty, které se již převážně budou týkat podnikatelské činnosti, a pak jde o rizika, k nimž by měl distributor pojištění disponovat odborností podle § 57 odst. 1 písm. d) ZDPZ. Lze tedy doporučit, aby distributor jednající s podnikatelem o nabídce pojištění odpovědnosti z provozu vozidla disponoval skupinou odbornosti dle § 57 odst. 1 písm. d) ZDPZ, aby v případě, že např. podnikatel bude mít v průběhu jednání zájem sjednat další pojištění spadající do podnikatelských rizik, byl daný distributor kvalifikován k analýze a nabídce vhodného produktu (jinak by musel přerušit jednání se zákazníkem, neboť by k němu nedisponoval odbornou způsobilostí, srov. § 55 ZDPZ).

Jiná situace nastává v případě, že by šlo o sjednání pojištění pro podnikatele, který splňuje kritéria uvedená v § 131 odst. 1 písm. c) ZPoj. Tehdy takové pojištění naplní definici velkých pojistných rizik, neboť tato definice se odvíjí od jednoznačně daných parametrů pojištěného subjektu, a tedy není již prostor pro zkoumání účelu pojištění. Distribuci pojištění tomuto subjektu bude nutné vždy považovat za distribuci pojištění velkých pojistných rizik, ke které je nezbytné disponovat odbornými znalostmi a dovednostmi pro danou skupinu odbornosti, tedy podle § 57 odst. 1 písm. e) ZDPZ.

6. Je-li distributor pojištění na základě osvědčení oprávněn zprostředkovávat pojištění ve více skupinách odbornosti dle ustanovení § 57 odst. 3 ZDPZ, vztahuje se požadavek následného vzdělávání v rozsahu alespoň 15 hodin za kalendářní rok na každou jednotlivou skupinu odbornosti zvlášť, nebo na všechny skupiny dohromady?

Shrnutí:
Požadavek na 15 hodin následného vzdělávání za kalendářní rok je třeba vykládat tak, že jde o minimální počet hodin za všechny skupiny odbornosti pojištění (podřazené i nepodřazené), které je distributor oprávněn distribuovat. Z tohoto důvodu také platí, že pokud disponuje odbornou způsobilostí pro skupinu odbornosti, jejíž odborná zkouška opravňuje podle § 57 odst. 3 také k distribuci pojištění v dalších podřazených skupinách odbornosti, splní výše uvedenou povinnost také pro tyto podřazené skupiny a není tedy nutné účastnit se následného vzdělávání za každou skupinu odbornosti zvlášť.

Ustanovení § 59 ZDPZ uvádí, že rozsah následného vzdělávání činí alespoň 15 hodin v každém kalendářním roce a je zaměřeno na prohlubování odborných znalostí a dovedností podle skupiny odbornosti osoby uvedené v § 55. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení upřesňuje, že se splnění této povinnosti prokazuje osvědčením o absolvování následného vzdělávání, ale nevyžaduje se prokázání formou zkoušky.

Distributor musí absolvovat následné vzdělávání v rozsahu 15 hodin za kalendářní rok se zaměřením na pojištění, jež distribuuje.[2] Tento minimální limit je třeba chápat jako souhrnný limit pro všechny skupiny odbornosti, v nichž distributor pojištění distribuuje.

Pokud má distributor pojištění oprávnění k výkonu více činností podle své odbornosti ve smyslu ustanovení § 57 ZDPZ, lze vedle toho také vycházet z ustanovení § 57 odst. 3 ZDPZ, které stanoví, že

  1. osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro skupinu odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. e) se prokazují také odborné znalosti a dovednosti pro skupiny odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. b) až d),
  2. osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro skupinu odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. d) se prokazují také odborné znalosti a dovednosti pro skupiny odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. b) a c) a
  3. osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro skupinu odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. c) se prokazují také odborné znalosti a dovednosti pro skupiny odbornosti podle § 57 odst. 1 písm. b).

Pokud tedy osvědčení o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro jednu skupinu odbornosti prokazuje odborné znalosti a dovednosti pro ostatní skupiny odbornosti jí „podřazené“, lze prohlubování odborných znalostí prokazovat na základě stejného principu a absolvováním vzdělání v nadřazené skupině splní distributor výše uvedenou povinnost také pro jí podřazené skupiny. Není tedy nutné účastnit se následného vzdělávání za každou skupinu odbornosti zvlášť.

Je třeba dodat, že povinné následné vzdělávání má sloužit zejména k udržování odbornosti distributora pojištění, která se má projevit v praxi. Rozhodující jsou tedy jeho odborné znalosti, kterými skutečně disponuje a které mají být v souladu s § 3 vyhlášky. Pokud by tedy např. distributor absolvoval následné vzdělávání jen v dílčím rozsahu, který spadá pod skupinu odbornosti, v níž složil zkoušku, naplnil by sice požadavek na následné vzdělávání, nicméně i tak musí disponovat odbornými znalostmi a dovednostmi v celém rozsahu dané skupiny odbornosti.

Produktové řízení

7. Jaký je rozsah aplikace postupů produktového řízení na stávající produkty, resp. produkty schválené před 1. 12. 2018 a distribuované po 1. 12. 2018 do současnosti?

Shrnutí:
Na produkty schválené pojišťovnou před 1. 12. 2018 je třeba vztáhnout průběžné povinnosti plynoucí z § 53 ZDPZ a nařízení č. 2017/2358. To zahrnuje také dodržení § 53 odst. 2 a 3 ZDPZ. Při náběhu povinností je třeba vzhledem k absenci přechodného ustanovení uplatnit princip proporcionality.

Jelikož stávající produkty byly vytvořeny a schváleny před 1. 12. 2018, ale povinnosti produktového řízení byly v právní úpravě zakotveny až po 1. 12. 2018 (podle § 53 ZDPZ), musí pojišťovna, samostatný zprostředkovatel či PZ s domovským státem jiným než ČR plnit pouze ty z nich, které jsou průběžného charakteru a které musí být naplňovány po celou dobu trvání pojistného produktu. Jde o průběžný přezkum a pravidelné hodnocení pojistného produktu, hodnocení vhodnosti distribučního kanálu a také schvalování produktu při jeho podstatné změně podle čl. 4 nařízení č. 2358/2017, a to vzhledem k tomu, že při podstatné změně tak, jak je definována v citovaném nařízení, může de facto vznikat nový produkt. Stávající produkty tak nebude třeba znovu schvalovat, nicméně bude třeba vytvořit alespoň předpoklady pro naplnění povinnosti monitoringu produktů, jejich pravidelného přezkumu a navazující povinnosti.

Na produkty vytvořené před 1. 12. 2018 a po tomto datu nelze vztahovat odlišné průběžné povinnosti, neboť nová právní úprava mezi produkty nerozlišuje.[3]

Likvidace pojistných událostí, střet zájmů

8. Je vzhledem k zákazu souběhu činnosti pojišťovacího agenta a pojišťovacího makléře možné, aby samostatný zprostředkovatel (SZ) likvidoval pojistnou událost nebo asistoval zákazníkovi při uplatnění práv z pojištění, které sjednal? Nejde o střet zájmů?

Shrnutí:
SZ může být nápomocen při uplatňování práv z pojištění a o porušení povinností podle ZDPZ se nejedná, ledaže SZ jednal při sjednání pojištění jako pojišťovací agent a při uplatňování práv z pojištění (které není likvidací v pravém slova smyslu) pomáhá jako pojišťovací makléř. Pokud SZ zprostředkoval pojištění jako pojišťovací makléř, ale likvidaci provádí pro pojišťovnu v režimu živnostenského zákona, jde o střet zájmů, který je třeba vyloučit.

Likvidace pojistné události tak, jak byla dosud vymezena, tzn. šetření nutné ke zjištění rozsahu povinnosti plnit ze sjednaného pojištění, prováděné jménem a na účet pojišťovny, není pojmově součástí zprostředkování pojištění, jak vyplývá i z čl. 2 (2) (b) směrnice IDD. ZDPZ dereguloval agendu samostatných likvidátorů pojistných událostí tím, že je vyňal z oblasti zprostředkování pojištění a podřadil pod režim živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb., v platném znění). Na druhou stranu pomoc poskytovaná zákazníkovi při uplatňování těch nároků z pojištění, které souvisí s pojistnou událostí, pod zprostředkování pojištění spadá. V takovém případě jde o pomoc při správě pojištění a při uplatňování práv z pojištění ve smyslu § 2 písm. e) bodu 5. ZDPZ (a čl. 2 (1) bod (1) směrnice IDD).

Pokud tedy SZ jednal při sjednání pojištění v roli pojišťovacího makléře a ve stejné roli je zákazníkovi nápomocen při uplatnění práv z něho podle § 2 písm. e) bodu 5. ZDPZ, o střet zájmů nejde. Pokud SZ sjednal pojištění jako pojišťovací agent a v rámci svého živnostenského oprávnění provádí pro pojišťovnu likvidaci pojistné události, nejde o porušení zákazu souběhu makléřské a agentské činnosti podle § 76 ZDPZ, nicméně může jít o střet zájmů, který je třeba řídit (např. zavedením nezávislé kontroly takové likvidace) v souladu s § 6 ZPoj (pro pojišťovnu) a § 48 ZDPZ (pro SZ). Pokud má tento střet zájmů dopad na zákazníka[4] a jde o rezervotvorné pojištění, pak řízení střetu zájmů zejména s ohledem na čl. 3 a násl. nařízení č. 2017/2359, zahrnuje také v konkrétním případě při naplnění dalších podmínek povinnost informovat zákazníka o něm a zastoupení pojišťovny odmítnout.

Ve smyslu § 76 ZDPZ samostatný zprostředkovatel nesmí zprostředkovávat jednotlivé pojištění zároveň jako pojišťovací agent a pojišťovací makléř. O takové porušení by se jednalo také tehdy, kdy by SZ zprostředkovával pojištění pro pojišťovnu jako pojišťovací agent, a zároveň pomáhal zákazníkovi při uplatňování nároků z něj v roli pojišťovacího makléře.[5]

Pokud by SZ zprostředkoval pojištění jako pojišťovací makléř, ale pak by v rámci svého živnostenského oprávnění prováděl likvidaci pojistné události, jednalo by se o střet zájmů, který by pojišťovna s ohledem na obdobnou míru rizikovosti měla zcela vyloučit v souladu s požadavky § 6 ZPoj.

9. Nebude makléřská pojišťovací společnost ve střetu se ZDPZ při správě pojištění, když tuto činnost pro ni jako nakupovanou službu (za finanční odměnu dle a v rozsahu smlouvy) provádí ve svém provozním systému její mateřská společnost? Mateřská (100% vlastník) i dceřiná společnost jsou samostatní zprostředkovatelé podle ZDPZ.

Popis činnosti:

  • makléřská dceřiná společnost zprostředkovala pojistné smlouvy, jejichž správu provádí její mateřská společnost, které je také zasílána pojišťovnou odměna;
  • mateřská společnost provizní odměnu rozděluje a vyčísluje po klientech a vyplácí na účet dceřiné makléřské společnosti, po odečtení své smluvní odměny;
  • mateřská společnost v rámci správy pojištění ve svém provozním systému eviduje platby pojistného (neplatiče, dluhy, přeplatky), zániky pojištění, výročí, obnovy, atd. a informuje dceřinou společnost. Ta potom klienta upozorňuje a jedná s ním;
  • zmocnění klientů jsou sjednána a u pojišťoven vedena na dceřinou společnost. Klienti tedy komunikují výhradně s ní.

Shrnutí:
Pokud by mateřská a dceřiná společnost zastupovaly sebe navzájem buď vůči zákazníkovi, nebo vůči pojišťovně, šlo by o rozpor s § 47 ZDPZ, pokud by kterákoli z nich zastupovala zároveň zákazníka a pojišťovnu, šlo by o rozpor s § 76 ZDPZ
. Vyloučen není model outsourcingu činnosti při dodržení výše uvedených zákazů.

Pomoc při správě pojištění jedním samostatným zprostředkovatelem (SZ), který je mateřskou společností, pro jiného SZ (dceřinou společnost) ve smyslu ZDPZ, kdy zákazník komunikuje a uzavřel makléřskou smlouvu výhradně s dceřinou společností, je v souladu se ZDPZ, pouze pokud jde jen o zajištění výkonu určitých činností jiným subjektem (outsourcing), přičemž nedochází k řetězení zástupčích oprávnění při zprostředkování pojištění.

Pokud by naopak docházelo k tomu, že vůči pojišťovně je zákazník vedle dceřiné společnosti dále zastoupen jiným SZ (mateřskou společností), jednalo by se o rozpor s § 47 ZDPZ. Podle tohoto ustanovení může být SZ při zprostředkování pojištění zastoupen pouze pracovníkem, vázaným zástupcem nebo doplňkovým pojišťovacím zprostředkovatelem. Pomoc při správě pojištění je součástí zprostředkování, a to jak pro zákazníka (makléřský způsob činnosti), tak pro pojišťovnu (agentský způsob činnosti). Pokud při správě pojištění jsou právní vztahy uspořádány následujícím způsobem:

zákazník – SZ (dceřiná společnost) – SZ (mateřská společnost) – pojišťovna

s tím, že se jedná o vztahy zastupování (tedy nejde o outsourcing), kdy jeden SZ jedná jménem zákazníka, a zároveň se nechává zastoupit vůči pojišťovně jiným SZ, který jedná jeho jménem a na jeho účet, dochází k řetězení pojišťovacích zprostředkovatelů v rozporu s § 47 ZDPZ.

Střet zájmů je upraven zejména v § 76 ZDPZ, podle něhož samostatný zprostředkovatel nesmí zprostředkovávat jednotlivé pojištění zároveň jako pojišťovací agent a pojišťovací makléř. V případě, že pojištění sjednávala dceřiná společnost jako pojišťovací makléř a jeho správu provádí její mateřská společnost jako pojišťovací agent, a to na základě spolupráce mateřské a dceřiné společnosti, jedná se o porušení § 76 ZDPZ, pokud jedna z těchto společností vystupuje jako makléř, a zároveň jako agent (provádí uvedenou činnost na základě jak smlouvy se zákazníkem, tak trojstranné dohody, jejíž stranou je i pojišťovna, o čemž svědčí i skutečnost, že i tato dceřiná společnost je za tuto činnost odměňována pojišťovnou). Vzhledem k nutnosti objektivního přístupu k řešení jednotlivých pojistných případů je třeba, aby SZ vystupoval v daném pojistném vztahu od začátku až do konce pouze v jednom postavení, aniž by ho v průběhu trvání konkrétního pojištění měnil v závislosti na vzniklé situaci. Obecně platí, že dceřiná společnost by měla sama vědět, v jaké roli jakou činnost provádí, v této roli vystupovat a také v komunikaci se zákazníkem by měla tuto svou roli zákazníkovi sdělit, a to jasným a nezavádějícím způsobem (§ 72 odst. 2 a § 73 ZDPZ).

Naopak o porušení § 76 ZDPZ by nemuselo jít v situaci, kdy by šlo o outsourcing některých činností ze strany pojišťovny, případně také ze strany prvního SZ (makléřské dceřiné společnosti), a to aniž by kdokoli z nich vystupoval vůči zákazníkovi nebo vůči pojišťovně v dvojím postavení (agent-makléř). To ale také znamená, že ani mateřská společnost nesmí porušovat § 47 ZDPZ a být zastoupena – vůči pojišťovně ani vůči zákazníkovi – druhým SZ. V každém případě je nutno i při outsourcingu řídit případný střet zájmů v souladu s § 48 ZDPZ.

Požadavky, cíle a potřeby zákazníka, rada

10. Zahrnuje doporučení podle § 77 ZDPZ a rada podle § 78 ZDPZ vždy povinnost posoudit soulad nabízeného pojistného produktu s požadavky, cíli a potřebami zákazníka? V čem se liší zjištění požadavků, cílů a potřeb podle § 77 a § 78 ZDPZ? Jaké jsou důsledky neposkytnutí informací zákazníkem o jeho požadavcích, cílech a potřebách podle § 77 a § 78 ZDPZ?

Shrnutí:
Nabídka produktu musí být konzistentní s potřebami, cíli a požadavky při doporučení podle § 77 i při poskytnutí rady podle § 78 ZDPZ. Obojí se v otázce požadavků, cílů a potřeb liší jen v míře detailu, přičemž odmítne-li zákazník poskytnout nezbytné informace podle § 77 a podle § 78 odst. 2 písm. a) bod 1. ZDPZ a nejsou-li distributorovi jeho požadavky, cíle a potřeby známy v takové míře, aby bylo možné zákazníkovi doporučit konkrétní produkt a sjednat určité pojištění, nelze pojištění sjednat.

Z povinnosti upravené v § 77 ZDPZ vyplývá, že před uzavřením pojistné smlouvy distributor pojištění zjistí požadavky, cíle a potřeby zákazníka na základě informací, které od něj získá, a poskytne mu srozumitelnou formou objektivní informace o pojistném produktu, aby mu umožnil učinit informované rozhodnutí. Všechny navrhované pojistné smlouvy musí odpovídat požadavkům a potřebám zákazníka.

Právě uvedené základní povinnosti, tedy (i) nabídnutý pojistný produkt musí vždy odpovídat zjištěným požadavkům, cílům a potřebám zákazníka a (ii) o pojistném produktu musí být poskytnuty objektivní informace, jsou součástí povinného doporučení podle § 77 ZDPZ, resp. povinné rady u rezervotvorného pojištění podle § 78 odst. 2 písm. a) bod 1. ZDPZ. Požadavky, cíle a potřeby zákazníka tedy musí být zjištěny vždy. I „rada“ podle § 78 tak pojmově zahrnuje také „doporučení“. Doporučení podle § 77 se tak od rady podle § 78 ZDPZ liší jen v míře detailu a oboje lze vnímat jako kontinuum spíše než jako naprosto odlišné povinnosti.[6]

Přesto jsou u nich patrné určité rozdíly. U nerezervotvorných pojištění, pokud u nich není poskytována dobrovolná rada podle § 78 odst. 3 ZDPZ, především není třeba zjišťovat všechny skutečnosti o zákazníkovi a jeho potřebách, nýbrž  zpravidla jen ty, které se odvíjejí od poptávaného produktu a jeho složitosti (krytá rizika, výluky, spoluúčast a podobně). To znamená, že u každého produktu bude mít povinnost zjišťovat požadavky a potřeby poněkud jiný rozsah a hloubku a bude v zásadě odpovídat zákazníkem formulovaným parametrům tohoto produktu.

Pokud to tedy povaha produktu umožňuje (zejména jedná-li se o jednoduchý produkt s jednoduše stanovenými krytými riziky), lze předpokládat, že požadavky, cíle a potřeby zákazníka jsou vyjádřeny tím, že sám zákazník vybere a uvede parametry rizik při žádosti o konkrétní produkt (například pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla). I tehdy musí být, s ohledem na požadavek stejné úrovně ochrany bez ohledu na použitou technologii či distribuční kanál (srov. bod 6 Preambule směrnice IDD), požadavky, cíle a potřeby zjištěny alespoň v obdobném rozsahu jako při ústním rozhovoru tak, aby proces sjednání či podstatné změny pojistné smlouvy byl rekonstruovatelný a aby bylo jasné, jaké požadavky, cíle a potřeby zákazník vyjádřil. Forma doporučení není zákonem předepsána a u jednoduchých produktů je tedy možný i prodej na online platformě za předpokladu, že taková platforma bude umožňovat dostatečné zjištění požadavků, cílů a potřeb zákazníka a nabídka produktů, která bude představovat doporučení ve smyslu § 77 ZDPZ, bude takto zjištěným či vyjádřeným požadavkům, cílům a potřebám odpovídat.

Zjištění a vyjádření požadavků, cílů a potřeb zákazníka (§ 77 odst. 1 a § 78 odst. 2 písm. a) bod 1. ZDPZ) má návaznost také na řízení rizik pojišťovny i PZ spojených s prodejem nevhodného produktu a na samotnou možnost převzetí rizik pojišťovnou, která musí disponovat informacemi o rizicích, aby je mohla správně ohodnotit. Pokud jde o informace nutné k ohodnocení pojistného rizika pojišťovnou, musí pojistník respektive pojištěný dodržet § 2788 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), tedy zodpovědět pravdivě případné písemné dotazy pojistitele.[7] Tyto informace je tedy zákazník povinen poskytnout a poruší-li tuto povinnost, nastupují následky podle § 2800 občanského zákoníku (právo snížit pojistné plnění, případně právo odstoupit od smlouvy).

U všech produktů je tedy třeba splnit zákonnou povinnost a získat od zákazníka informace nutné k posouzení požadavků, cílů a potřeb. Pokud je zákazník výslovně odmítne poskytnout, a nejsou-li tedy distributorovi jeho požadavky, cíle a potřeby známy buď vůbec, nebo v takové míře, že distributor nemůže poskytnout zákazníkovi natolik individualizované doporučení, aby zákazník mohl učinit informované rozhodnutí o sjednání či podstatné změně pojištění, potom pojistnou smlouvu distributor nesmí – už s ohledem na nutnost řídit rizika pojišťovny (např. i požadavky na pojistný zájem, na pojistné riziko a jeho ocenění atd.) – uzavřít nebo podstatně změnit. Při porušení této povinnosti je dána jednak odpovědnost za přestupek, jednak lze také poukázat na odpovědnost za případně vzniklou škodu, přičemž pro tento případ musí být samostatný zprostředkovatel pojištěn podle § 13 ZDPZ. Následovat mohou také další důsledky, k jejichž posouzení je povolán především soud.

11. Lze povinnost získat od zákazníka informace o jeho požadavcích, cílech a potřebách a poskytnout mu odpovídající doporučení nahradit provedením analýzy cílového trhu již v procesu produktového řízení a poskytnutím doporučení obecně platného pro cílovou skupinu daného produktu?

Shrnutí:
Zjištění požadavků, cílů a potřeb zákazníka a doporučení odpovídajícího produktu podle § 77 ZDPZ nelze nahradit definováním cílového trhu a obecným doporučením platným pro cílovou skupinu daného produktu. Jde o dvě odlišné povinnosti, z nichž jedna se týká pravidel jednání se zákazníkem a druhá produktu obecně, je-li produkt určen pro distribuci většímu počtu osob. Doporučení je tedy činěno při jednání se zákazníkem, nicméně u jednoduchých produktů, které jsou již svým nastavením vhodné pro celou cílovou skupinu (např. proto, že zákazník zakoupil jiné zboží či jinou službu, které nasvědčují vhodnosti daného pojištění pro něj), může mít i podobu konstatování, že zákazník odpovídá cílovému trhu a jeho charakteristikám.

Definováním cílového trhu se rozumí popis skupiny zákazníků sdílejících společné charakteristiky na obecné úrovni a musí být odlišován od individuálního posouzení požadavků, cílů a potřeb jednotlivého zákazníka. Podstatou postupu podle § 77 ZDPZ je poskytnutí osobního doporučení, které zohledňuje specifika konkrétního případu. Povinnost zjistit požadavky, cíle a potřeby zákazníka podle § 77 ZDPZ a povinnosti zahrnuté pod produktové řízení podle § 53 ZDPZ a Nařízení (EU) 2017/2358 jsou tak dva odlišné okruhy povinností a ani jeden z nich nelze nahrazovat druhým. Musí být proto zejména v interních dokumentech (předpisech) zastoupeného (např. pojišťovny) adresovaných distributorům, kteří jej zastupují, systematicky odlišeny.

Přestože výsledek stanovení cílového trhu může u jednoduchých pojištění pracovat s týmiž parametry, které tvoří požadavky, cíle a potřeby zákazníka (typicky u pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kde se může popis cílové skupiny často překrývat s požadavky, cíli a potřebami zákazníka), nelze splnění povinnosti doporučit zákazníkovi produkt na základě informací od něj, což předpokládá zjištění jeho požadavků, cílů a potřeb při kontaktu s tímto zákazníkem, nahradit zveřejněním či jiným zpřístupněním obecného doporučení, které nevychází z individuálních požadavků, cílů a potřeb konkrétního zákazníka.

Získání informací a doporučení podle § 77 ZDPZ je nezbytné provést vždy, neboť doporučení se poskytuje na základě těchto informací, a je tak součástí standardu odborné péče v rámci pravidel jednání se zákazníkem, zatímco proces produktového řízení se týká spíše vytváření, sledování, přezkumu a změn produktů určených pro distribuci předem neurčenému okruhu osob.[8] Proto je nezbytné, aby informace dle § 77 ZDPZ byly zjištěny v kontaktu se zákazníkem tak, aby proces sjednání či podstatné změny pojistné smlouvy byl rekonstruovatelný a bylo tak možno ověřit, jaké požadavky, cíle a potřeby zákazník vyjádřil a zda jim poskytnuté doporučení odpovídá.

12. Je nutné poskytovat radu ve smyslu § 78 ZDPZ, dochází-li k podstatné změně rezervotvorného pojištění sjednaného ještě za účinnosti zákona č. 38/2004 Sb., tedy sjednaného bez poradenské činnosti v rozsahu § 78 ZDPZ?

Shrnutí:
Radu je nutné poskytnout i v případech, kdy dochází k podstatné změně pojištění sjednaného za účinnosti zákona č. 38/2004 Sb., přičemž jde zejména o posouzení změny produktu ve vztahu k současné (finanční) situaci zákazníka a ve vztahu k jeho existujícím právním vztahům týkajícím se substitučních finančních produktů.

Podle ustanovení ZDPZ je nutné postupovat i v případě změn pojistných smluv uzavřených před nabytím jeho účinnosti, a to i bez ohledu na to, zda byly uzavřeny podle občanského zákoníku nebo zákona o pojistné smlouvě. Rada ve smyslu § 78 odst. 1 ZDPZ má být poskytnuta mimo jiné před podstatnou změnou rezervotvorného pojištění a podle § 78 odst. 2 ZDPZ zahrnuje analýzu a výběr vhodných produktů.[9] Analýza i výběr produktu se tedy vztahují primárně k možnému novému produktu, v případě podstatné změny ke změně produktu. Podstatnou změnou se přitom rozumí zejména jakákoli změna, která má spočívat ve změně rozsahu pojištění nebo výše pojistného, jak uvádí důvodová zpráva k § 77 ZDPZ, která tento pojem vykládá. Nicméně v situaci rady podle § 78 ZDPZ může jít rovněž o změny v oblastech, které jsou standardně předmětem rady podle tohoto ustanovení, např. změnu investiční strategie. Zejména jde o posouzení nového produktu respektive jeho změny ve vztahu k (finanční) situaci zákazníka, o které se mají zjistit informace. O stávajícím produktu respektive jeho změně je třeba dle zákona zejména zjistit jejich dopady na stávající finanční situaci zákazníka a na již existující právní vztahy zákazníka týkající se finančních produktů, které jsou k rezervotvornému pojištění produkty tzv. substitučními.

V rámci zjišťování dopadů změny či ukončení stávajícího pojištění na zákazníka je nezbytné porovnat také možný vývoj při trvání stávajícího pojištění s očekávaným vývojem při uzavření nového pojištění. I pokud jde o projekce stávajícího produktu, například o vývoj investiční složky pojištění, očekávala ČNB i za předchozí právní úpravy, že u nabízených produktů budou zákazníkovi poskytovány informace[10] o nabízených investičních strategiích a také že budou zjišťovány jeho požadavky a potřeby.[11] I dosavadní pravidla jednání pro nabízení rezervotvorného pojištění tedy zahrnovala poskytování dostatečných informací pro to, aby se zákazník mohl rozhodnout, jakou investici, případně jakou investiční strategii zvolit.

I z informací, které budou známy o dosavadním produktu, bude možné posoudit vhodnost jeho ponechání, změny nebo jeho případného nahrazení v kontextu nových produktů, u nichž již budou známy všechny parametry pro provedení analýzy a výběru podle § 78 odst. 2 ZDPZ.[12]

13. Je nutné poskytovat radu ve smyslu § 78 ZDPZ, dojde-li v rámci výběru životního pojištění k tomu, že klient zvolí takové rezervotvorné životní pojištění, které má zanedbatelnou nebo nulovou rezervotvornou složku, případně zvolí změnu alokačního poměru v rámci sjednaného rezervotvorného pojištění?

Shrnutí:
Rada se poskytuje u rezervotvorného pojištění, což je takové pojištění, které umožňuje vytvářet z předepsaného pojistného kapitálovou rezervu, a to ohledně vhodnosti reálně zamýšlených právních jednání pro zákazníka. I v případě zanedbatelné rezervotvorné složky se rada poskytuje, a to ve vztahu k této výši rezervotvorné složky. Případnou změnu ve výši pojistného, jakož i rozhodnutí zahájit investici do fondu (či portfolia, strategie), pokud nebyla investice do daného fondu zatím sjednána, je třeba považovat za podstatnou změnu pojištění, u níž je povinností distributora poskytnout zákazníkovi radu podle § 78 ZDPZ. Pokud umožňuje rezervotvorné pojištění změnu alokačního poměru zákazníkem, poskytuje se rada s ohledem na tyto možnosti produktu již a pouze při jeho sjednání.

ZDPZ v § 78 odst. 1 stanoví povinnost poskytnout radu „před sjednáním nebo podstatnou změnou rezervotvorného pojištění“. Je tedy jasné, že kdykoli má dojít k tomu, že bude sjednáno či podstatně změněno rezervotvorné pojištění, je nutno provést analýzu a vybrat vhodný produkt ve smyslu § 78 odst. 2 ZDPZ. Rezervotvorné pojištění je v § 2 písm. n) ZDPZ definováno jako životní pojištění, které umožňuje vytvářet z předepsaného pojistného kapitálovou rezervu, která může být zcela nebo zčásti vyplacena oprávněné osobě. Pokud pojištění kapitálovou rezervu neumožňuje vytvářet, nejde o rezervotvorné pojištění a povinnost poskytnout radu podle § 78 odst. 1 ZDPZ se na ně nevztahuje. Pokud naopak pojištění rezervotvornou složku umožňuje vytvářet, platí pro distribuci takového pojištění příslušná ustanovení ZDPZ včetně § 78 odst. 1 a 2.

Výše vytvářené rezervy vyjadřuje hodnotu, která je investována tak, že tržní riziko nese zákazník, a  za účelem vyhodnocení vhodnosti produktu se provádí analýza faktorů podle § 78 odst. 2 písm. a) bodů 1. až 6. ZDPZ. Je-li sjednáno vytváření nízké kapitálové rezervy, uplatní se pravidla povinné rady podle § 78 ZDPZ v plném rozsahu, nicméně nízká zamýšlená výše rezervy může být zohledněna ve výsledku rady (např. ve vztahu ke schopnosti nést ztráty a obecně finanční situaci zákazníka).

Rada se poskytuje ohledně vhodnosti reálně zamýšlených právních jednání pro zákazníka, což se týká i konkrétního rozsahu, v jakém hodlá zákazník takové jednání provést (např. uzavřít konkrétní pojistnou smlouvu).[13] Pokud tedy konkrétní pojištění umožňuje vytváření rezervy, a to případně i za průběžné dispozice zákazníka s již sjednaným alokačním poměrem investic do různých fondů (či portfolií, strategií), pak jde o jednání, ohledně jehož vhodnosti by měla být poskytnuta rada, a to včetně dispozičních možností vyplývajících z takto sjednaného pojištění. Tehdy by měl distributor v souladu s požadavkem jednat čestně a s odbornou péčí (§ 71 a 72 ZDPZ) zákazníka upozornit na povahu produktu a na to, jaké změny alokačního poměru jsou pro něj nevhodné. Lze dodat, že případnou změnu ve výši pojistného, jakož i rozhodnutí zahájit investici do dosud nesjednaného fondu (či portfolia, strategie), pokud nebyla investice do daného fondu zatím sjednána, je třeba považovat za podstatnou změnou pojištění, u níž je povinností distributora poskytnout zákazníkovi radu podle § 78 ZDPZ.

14. Jak postupovat v případech, kdy zákazník paušálně odmítne poskytnout jakékoliv, případně jen některé informace potřebné pro poskytnutí rady podle § 78 ZDPZ, např. paušálně odmítne vyplnit „investiční dotazník“ ohledně parametrů § 78 odst. 2 písm. a) bodů 2 až 6 ZDPZ?

Shrnutí:
Rada je při sjednávání nebo podstatné změně rezervotvorného pojištění podle § 78 ZDPZ povinným pravidlem jednání a distributor ji podle ZDPZ před sjednáním nebo podstatnou změnou rezervotvorného pojištění musí poskytnout. Radu lze poskytnout nejen na základě investičního dotazníku, ale na základě jakýchkoli informací, které distributor o zákazníkovi má. Porušení této povinnosti vyvolá následky podle ZDPZ a dalších zákonů, zejména odpovědnost za přestupek.

Pojišťovna a PZ jsou podle § 78 ZDPZ  povinni před sjednáním nebo podstatnou změnou rezervotvorného pojištění poskytnout zákazníkovi radu týkající se vhodnosti těchto právních jednání pro zákazníka. Rada se poskytuje na základě analýzy informací o požadavcích, cílech a potřebách získaných od zákazníka, rizik, kterým může být zákazník vystaven po dobu trvání pojištění, finanční situace zákazníka, znalostí a zkušeností zákazníka v oblasti investic, rizikové tolerance zákazníka a jeho schopnosti nést ztráty, právních vztahů zákazníka týkajících se dalších produktů finančního trhu, a výběru z dostatečného počtu vhodných pojistných produktů, které může pojišťovna nebo PZ distribuovat. ZDPZ v této souvislosti neobsahuje další konkrétnější vodítka ohledně situace, kdy zákazník odmítne poskytnout informace dostatečné pro poskytnutí rady.[14]

Povinnost poskytnout radu na základě analýzy určitých informací podle § 78 ZDPZ je veřejnoprávní povinností, která navazuje na obecnou povinnost zjistit požadavky, cíle a potřeby zákazníka (viz výše; v případě rezervotvorného pojištění se požadavky, cíle a  potřeby týkají také investiční složky) a má zamezit prodeji nevhodných produktů zákazníkovi a v tomto směru také ochránit spotřebitele. Pokud tedy zákazník odmítá při samotném jednání s distributorem poskytnout součinnost a není ochoten sdělit veškeré informace (např. detaily o své finanční situaci), distributor, pokud jedná s odbornou péčí a v nejlepším zájmu zákazníka (§ 71 a 72 ZDPZ), může poskytnout radu na základě těch informací o zákazníkovi, které má k dispozici, to však pouze tehdy, pokud neexistuje důvod se domnívat, že došlo k jejich změně a že je třeba si je vyžádat zvlášť. Radu může distributor poskytnout pouze tehdy, pokud má informace v míře nezbytné pro provedení analýzy ve smyslu § 78 ZDPZ odst. 2 písm. a) ZDPZ a identifikaci vhodného produktu. Informace, na jejichž základě provedl analýzu, musí distributor uvést v záznamu z jednání podle § 79 ZDPZ takovým způsobem, aby bylo patrné a pro zákazníka případně ověřitelné, kdy a jak takové informace získal.[15] Porušení povinnosti poskytnout radu zakládá odpovědnost za přestupek podle § 114 odst. 1 písm. e) a l) ZDPZ, a dále případnou odpovědnost za škodu, přičemž pro tento případ musí být samostatný zprostředkovatel pojištěn podle § 13 ZDPZ. Následovat mohou také další důsledky, k jejichž posouzení je povolán především soud.

15. Jak postupovat v případě, kdy distributor poskytne radu a provede test vhodnosti, ale zákazník si zvolí jinou variantu, například zvolí rizikovější strategii? Jak postupovat v případě, kdy zákazník nespadá do cílového trhu nebo dokonce spadá do kategorie zákazníků, pro které produkt není vhodný, a přesto má zájem pojistnou smlouvu uzavřít?

Shrnutí:
Distributor je povinen při výkonu své činnosti vynaložit odbornou péči, zejména upozornit zákazníka na to, že produkt pro něj není vhodný. Sjednat daný produkt i přes jeho nevhodnost lze, pokud to neohrozí řízení rizik pojišťovny a PZ. V rámci tohoto řízení rizik a vynaložení odborné péče musí distributor posoudit, zda zákazník vzhledem ke svým osobním předpokladům (vzdělání, sociální postavení atd.) je schopen porozumět upozornění ohledně nevhodnosti produktu.

Zákazník musí být v rámci vynaložení odborné péče vždy upozorněn na rizika spojená s touto volbou, avšak v uzavření pojistné smlouvy nelze bránit, pokud nevhodnost produktu neznamená nemožnost distributora řídit svá vlastní rizika či dodržet jinou veřejnoprávní povinnost. To platí pro distributory pojištění; pokud jde o tvůrce produktu,[16] pojišťovna by v tomto případě měla v rámci distribuční strategie a schvalování produktů pečlivě zvážit, zda i přes to svým distribučním sítím dovolí takové produkty sjednávat, protože se i zde vystavuje riziku, že produkty nebudou odpovídat požadavkům a potřebám zákazníka, stanoveným na základě postupu podle § 78 ZDPZ pro celý produktový cyklus, což může vést mimo jiné k předčasnému ukončení pojistné smlouvy nebo jiné újmě na straně zákazníka s dopadem na trvání pojištění, a tím k porušení povinnosti jednat v nejlepším zájmu zákazníka (§ 72 odst. 1 ZDPZ). Tvůrce by měl obzvlášť sledovat, zda jeho pracovník či PZ nemůže být nevhodným nastavením pobídek motivován k tomu vést zákazníka ve skutečnosti k jinému produktu, než odpovídá identifikovaným potřebám a nemůže na postoj zákazníka spoléhat bez dalšího, zejména bez funkčního kontrolního systému ve vztahu k PZ.

Záznam z jednání

16. Lze z ustanovení § 79 ZDPZ dovozovat, že by záznam z jednání měl distributor vyhotovovat vždy, tj. i v případě, že ke sjednání nebo změně pojištění nakonec nedojde, neboť předem není jisté, zda nutnost vyhotovit záznam nastane či nikoli?

Shrnutí:
Záznam nelze vyhotovovat až po sjednání nebo podstatné změně pojištění, neboť musí být poskytnut s dostatečným předstihem předtím, nicméně jeho nesepsání je možné postihovat pouze tehdy, pokud ke sjednání nebo změně pojištění skutečně došlo.

Ustanovení § 79 ZDPZ ukládá povinnost vyhotovit záznam z jednání obsahující požadavky, cíle a potřeby zákazníka, doporučení a důvody doporučení, ale pouze z jednání, „které vedlo“ ke sjednání nebo podstatné změně pojištění. Z použitého minulého slovesného času „vedlo“ však nelze dovozovat, že by záznam mohl být sepsán až po sjednání nebo podstatné změně pojištění, neboť to by bylo v rozporu s ustanovením § 92 odst. 3 ZDPZ, který stanoví, že záznam z jednání se vždy poskytuje zákazníkovi „s dostatečným předstihem před sjednáním nebo podstatnou změnou pojištění“. Jde o stanovení věcného rozsahu povinnosti, nikoli časového okamžiku jejího splnění, a ze znění § 79 ZDPZ je tak třeba dovozovat, že povinnost vyhotovení záznamu z jednání lze kontrolovat a vynucovat jen v těch případech, kdy je jisté, že se na dané jednání povinnost vyhotovit záznam z jednání vůbec vztahuje (že tedy došlo ke sjednání/změně  pojištění). S ohledem na účel pořizování záznamu z jednání, kterým je bezesporu ochrana zájmů zákazníka, jakož i stávající právní úpravu, lze tak doporučit, aby záznam z jednání byl vyhotovován preventivně vždy, kdy je z průběhu jednání patrné, že by toto jednání mohlo potenciálně vést k podstatné změně pojistné smlouvy nebo sjednání pojištění, neboť jen takovým postupem lze dostát povinnosti poskytnout záznam zákazníkovi před sjednáním/změnou pojištění.

Předsmluvní informační povinnosti

17. Má PZ, který provozuje činnost jako vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele, povinnost informovat zákazníka před sjednáním pojištění o adrese sídla zastoupeného?

Shrnutí:
Pokud lze zastoupeného jednoznačně ztotožnit na základě jména, příjmení a vazby na vázaného zástupce, není nutné jeho adresu přímo uvádět. Pouze při shodě jmen je to nutné s ohledem na povinnost komunikovat nezavádějícím způsobem.

Podle čl. 18(a)(i) směrnice IDD mají členské státy povinnost zajistit, aby zprostředkovatel pojištění sdělil zákazníkovi s dostatečným předstihem před uzavřením pojistné smlouvy svou totožnost, adresu a skutečnost, že je zprostředkovatelem pojištění.

V návaznosti na to ZDPZ v § 88 odst. 1 stanoví pojišťovacímu zprostředkovateli povinnost sdělit zákazníkovi před sjednáním pojištění své jméno, adresu svého sídla, dále skutečnost, že je pojišťovacím zprostředkovatelem, a postavení, v jakém provozuje činnost zprostředkování pojištění. V písm. d) tohoto ustanovení se dále uvádí povinnost sdělit zákazníkovi jméno zastoupeného.

Vzhledem k tomu, že primární odpovědnost za jednání vázaného zástupce má zastoupený, je nepochybné, že zákazník by měl znát totožnost zastoupeného, a to i s ohledem na případné spory vyplývající ze zprostředkovatelské činnosti. V tomto ohledu lze konstatovat, že v případech, kdy jeho totožnost je bez dalšího zřejmá, zejména proto, že již podle jména zastoupeného a podle registrované vazby vázaného zástupce na zastoupeného lze tohoto zastoupeného v registru subjektů regulovaných Českou národní bankou („ČNB“) jednoznačně ztotožnit, není třeba sídlo zastoupeného v komunikaci se zákazníkem výslovně uvádět. Pouze pokud by mohla např. z důvodu shody jména zastoupeného s jinou osobou činnou na finančním trhu vyvstat pochybnost o tom, koho vázaný zástupce zastupuje, je nutné, aby v rámci povinnosti komunikovat nezavádějícím a jasným způsobem a jednat se zákazníkem s odbornou péčí uvedl tento vázaný zástupce také další identifikační údaj zastoupeného, např. jeho sídlo.

18. Má distributor pojištění povinnost informovat zákazníky před uzavřením pojistné smlouvy o tom, zda poskytuje radu podle § 78 ZDPZ?

Shrnutí:
Tato povinnost vyplývá pro pojišťovny, jedná-li se o životní pojištění, přímo z § 85 písm. f) ZDPZ, a pro pojišťovací zprostředkovatele distribuující životní pojištění z § 90 odst. 4 a 5 ZDPZ. V ostatních případech informuje distributor o tom, že poskytuje radu, v souladu s § 78 odst. 3 ZDPZ, tedy v případě dobrovolné rady. Vzhledem k tomu, že v ZDPZ je, oproti směrnici IDD, poskytnutí doporučení ve smyslu § 77 ZDPZ povinné vždy a je nedílnou součástí distribuce pojištění, výslovná povinnost informovat zákazníka, že je mu poskytována rada, se týká jen situace, kdy dochází k poskytování rady ve smyslu § 78 ZDPZ.

ZDPZ v rámci předsmluvní informační povinnosti pojišťovně tuto povinnost stanoví pro životní pojištění v § 85 písm. f). Informování zákazníků o poskytování rady vyplývá také z § 90 odst. 4 a 5 ZDPZ, je-li životní pojištění zprostředkováváno pojišťovacím zprostředkovatelem.

Pokud bude distributor poskytovat dobrovolně radu v rozsahu § 78 ZDPZ a nejedná se o životní pojištění (kde se uplatní § 85 písm. f) ZDPZ), je předpoklad, že o tom zákazníka informuje, vyjádřen v § 78 odst. 3 ZDPZ. Toto ustanovení zní: „informuje-li pojišťovací zprostředkovatel před sjednáním nebo podstatnou změnou jiného než rezervotvorného pojištění zákazníka o tom, že poskytuje radu týkající se vhodnosti těchto právních jednání pro zákazníka, odstavec 2 se použije obdobně.“ V tomto případě nejde o předsmluvní informační povinnost, ale daná informace je fakticky předána dobrovolným sdělením distributora, že poskytuje radu.

Distributor pojištění je povinen komunikovat se zákazníkem jednoznačně, jasně a výstižně a naopak nekomunikovat klamavě či zavádějícím způsobem (§ 73 ZDPZ), a to i ohledně poskytovaných služeb či jednání se zákazníkem vůbec. Je rovněž povinen jednat transparentně a čestně (§ 72 odst. 1 ZDPZ), což také znamená jednat tak, aby bylo zákazníkovi v pochybnostech zřejmé, v jakém rozsahu mu službu (zda jen doporučení, nebo i radu) poskytuje. Tyto požadavky se použijí zejména na dobrovolné sdělení podle § 78 odst. 3 ZDPZ.

V právní úpravě ČR je poskytnutí doporučení nedílnou součástí distribuce pojištění jakožto pravidlo jednání a výslovná informační povinnost se tedy týká jen situace, kdy dochází k poskytování rady ve smyslu § 78 ZDPZ. Z tohoto pojetí také vyplývá, že i když distributor zákazníka neinformuje o tom, že poskytuje radu, poskytuje v každém případě doporučení na základě informací od zákazníka podle § 77 odst. 2, které představuje určitou formu poradenství a jako povinný standard vyplývá ze zákona.

19. Má PZ povinnost informovat zákazníka před sjednáním pojištění o způsobu, jakým lze ověřit jeho zápis v registru?

Shrnutí:
Vzhledem k tomu, že registr je dostupný online na internetových stránkách ČNB, postačuje uvedení konkrétní internetové adresy tohoto registru. Návod na ověření (postup) lze doporučit jako dobrou praxi tam, kde z komunikace se zákazníkem vyplývá, že vyhledávání na internetu dostatečně neovládá.

Dle článku 18 písm. a) bod iv) směrnice IDD mají členské státy zajistit, aby zprostředkovatel pojištění sdělil zákazníkovi s dostatečným předstihem před uzavřením pojistné smlouvy rejstřík, v němž je zapsán, a prostředky pro ověření, že je registrován.

ZDPZ ukládá PZ v § 88 odst. 1 písm. b) povinnost sdělit zákazníkovi označení registru, v němž je zapsán, ale nikoliv způsob, jakým lze tento zápis ověřit, protože to vyplývá z veřejné povahy daného registru.

Účelem uvedeného ustanovení IDD je umožnit zákazníkovi ověřit si zápis daného PZ v registru, což bude zpravidla možné při naplnění povinnosti stanovené v § 88 odst. 1 písm. a) ZDPZ, tedy uvedením jména a adresy sídla daného PZ. Registr, v němž je PZ zapsán, by měl být označen určitě, tedy nejen obecně např. odkazem na internetové stránky ČNB, nýbrž konkrétně na adresu registru PZ (https://www.cnb.cz/cnb/jerrs). Vzhledem k tomu, že jde o veřejný registr dostupný na internetu, je způsob ověření registrace zřejmý bez dalšího, nicméně s ohledem na požadavek na jasné, výstižné a nezavádějící informace (§ 73 odst. 1 a 2 ZDPZ) lze jako dobrou praxi doporučit, aby byla zákazníkům poskytnuta informace o způsobu/prostředcích ověření zápisu do registru tam, kde z komunikace se zákazníkem vyplývá, že vyhledávání na internetu dostatečně neovládá.


[1] Viz https://ec.europa.eu/info/law/insurance-distribution-directive-2016-97-eu/amending-and-supplementary-acts/implementing-and-delegated-acts_en.

[2] Srov. čl. 10 (2) druhý pododstavec IDD, který uvádí: „...přičemž se zohlední povaha prodávaných produktů, typ distributora, úloha, kterou tyto osoby vykonávají, a činnost prováděná v rámci distributora pojištění nebo zajištění.“

[3] Rovněž lze upozornit, že již od r. 2016 byly vydány Přípravné obecné pokyny EIOPA k opatřením pro dohled nad produktem a jeho řízení přijímaným pojišťovnami a distributory pojištění, s nimiž ČNB prohlásila buď že complies nebo intends to comply. Proces a pravidla produktového řízení tak nejsou zcela nové, nutné je však zohlednit princip proporcionality a náběh pravidel produktového řízení uplatnit přiměřeně, neboť jde o novou zákonnou povinnost, u níž nebylo zákonem ani evropskou právní úpravou stanoveno přechodné období.

[4] Např. tehdy, kdyby vyšlo najevo pochybení SZ při sjednání pojištění, které by mohlo ovlivnit následnou likvidaci pojistné události z téhož pojištění.

[5] Viz také výkladové stanovisko ČNB k souběhu činností pojišťovacího agenta a pojišťovacího makléře.

[6] Srov. QAs EIOPA z 10. 7. 2018 k IDD.

[7] Dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření pojistné smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně pojistné smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného.

[8] Podle čl. 5 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 se v rámci postupu schvalování produktu pro každý pojistný produkt určí cílový trh a skupina vhodných zákazníků. Cílový trh se určí dostatečně podrobně, s přihlédnutím k charakteristikám, rizikovému profilu, složitosti a povaze pojistného produktu.

[9] Srov. znění § 78 odst. 2: (2) Rada se poskytuje na základě

  1. analýzy
    1. požadavků, cílů a potřeb získaných od zákazníka,
    2. rizik, kterým může být zákazník vystaven po dobu trvání pojištění,
    3. finanční situace zákazníka,
    4. znalostí a zkušeností zákazníka v oblasti investic,
    5. rizikové tolerance zákazníka a jeho schopnosti nést ztráty,
    6. právních vztahů zákazníka týkajících se dalších produktů finančního trhu a
  2. výběru z dostatečného počtu vhodných pojistných produktů, které může pojišťovna nebo pojišťovací zprostředkovatel distribuovat.

[10] Srov. např. Dohledový benchmark č. 3/2012 z 30. listopadu 2012, Nákladovost produktu životní pojištění, informace o odkupném, s. 5–6, příklady 4 až 7 obsahují informaci o odhadu velikosti investiční části (v závislosti na čase, založený na realistických předpokladech, přehledně např. formou grafu). Dále srov. Dohledový benchmark č. 5/2012 z 19. prosince 2012, K povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů vykonávat činnost s odbornou péčí, zejména ve vztahu k plnění informačních povinností při sjednávání investičního životního pojištění, ve kterém je vyjádřeno očekávání, že je nutno zjišťovat požadavky, potřeby a možnosti klienta i v případě zásadní změny pojištění. Srov. konečně rovněž Úřední sdělení ČNB ze dne 2. května 2012, které na s. 2 mezi informacemi o životním pojištění uvádělo také informace o předpokládaných nebo možných výnosech nebo vlastnostech investice, s odkazem na tehdy platný zákon o ochraně spotřebitele a zákon o pojistné smlouvě.

[11] Srov. znění § 21 odst. 8 ZPZ: Před uzavřením pojistné smlouvy je pojišťovací zprostředkovatel povinen, zejména na základě informací poskytnutých klientem a v závislosti na charakteru sjednávaného pojištění, zaznamenat požadavky a potřeby klienta související se sjednávaným pojištěním a důvody, na kterých pojišťovací zprostředkovatel zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu.

[12] Srov. čl. 4 (4) (b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou. Podle tohoto ustanovení se za tvůrce produktu s investiční složkou považuje i subjekt, který provádí změny stávajícího produktu s investiční složkou, mimo jiné tím, že mění jeho profil rizik a výnosů nebo náklady spojené s investicí do tohoto produktu. Tento subjekt tak podléhá při podstatné změně stávajícího produktu povinnosti vypracovat sdělení klíčových informací, které poskytne zákazníkovi.

[13] Totéž vyplývá z povinnosti podle § 78 odst. 2 písm. a) bodu 1 ZDPZ, tedy povinnosti zjistit napřed požadavky, cíle a potřeby a jim přizpůsobit poskytovanou radu o vhodnosti pojištění.

[14] Jako jsou např. § 136 odst. 3 a 4 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, kde jsou stanoveny podmínky, za kterých lze smlouvu uzavřít i přes nesoučinnost zákazníka, čl. 54 (8) nařízení č. (EU) 2017/565, které provádí směrnici MiFID II, podle kterého, pokud obchodník s cennými papíry informace nutné pro kvalifikované poskytnutí rady nezíská, radu neposkytne (ovšem nejde o radu povinnou) nebo § 15i zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož obchodník s cennými papíry, pokud v případě služeb bez poradenského prvku nezíská informace od zákazníka, upozorní ho, že nelze vyhodnotit přiměřenost služby nebo produktu pro zákazníka.

[15] Pokud distributor nezná ani požadavky, potřeby a cíle zákazníka, platí výklad výše k § 77 ZDPZ, daný produkt nesmí sjednat. Z toho plyne též, že při nedostatečných informacích např. o finanční situaci zákazníka nelze v souladu s povinností odborné péče zákazníka ani jakkoli podněcovat či mu jinak doporučovat sjednání daného rezervotvorného pojištění. Formou podněcování ke sjednání nevhodného produktu je také stav, kdy je zákazníkovi předkládán standardizovaný formulář či dotazník pojišťovny či PZ, který počítá s tím, že podkladové informace nebudou poskytnuty, a obsahuje předtištěné políčko odmítnutí poskytnout informace a současně souhlas s nevhodným pojištěním či s takovým pojištěním, u něhož nelze jeho vhodnost posoudit.

[16] Viz čl. 2 a 3 nařízení č. 2017/2358.

Zpět na seznam