Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Tempo zvyšování úrokových sazeb bude letos pomalejší

Michael Rozsypal (ČRo Plus 17. 1. 2019, pořad Interview Plus)

Audio (odkaz na web ČRo)

Jaká rizika stojí před naší ekonomikou? Proč rostou ceny nemovitostí a porostou nadále ceny hypoték? Hrozí hypoteční nebo realitní krize? Kdy nastane čas pro přijetí společné evropské měny? Nenastal po sto letech československé a české koruny a dvaceti letech eura? Nejenom o tom budeme mluvit v dnešním Interview Plus. Mým hostem je guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Dobrý den.
Dobrý den a děkuji za pozvání.

Já jsem Michael Rozsypal a přeji dobrý poslech. Pane guvernére, v jaké kondici vstoupila česká ekonomika do roku 2019?
V dobré kondici. Česká ekonomika už od roku 2014 setrvale roste. V některých letech poměrně robustně. Měli jsme tady jeden až dva roky, kdy to bylo mezi 4 až 5 procenty. Ten loňský rok bude pravděpodobně v tomto směru pomalejší, to znamená, já nevím, někde okolo 3 procent bych odhadoval.

Ta prognóza centrální banky je 3,3 procenta pro letošní rok.
Ano, já jsem mluvil o minulém roce. Pro letošní rok je stále platná tato naše dnes už poněkud starší prognóza, teď budeme mít novou na začátku února. Takže i pro tento rok, ale i pro příští rok zatím počítáme se solidním růstem. Je jasné, že to tempo bude zpomalovat. Ty signály ze světa takové jsou a my jsme velmi závislí na tom, co se děje na zahraničních trzích. Takže lze velmi pravděpodobně odhadovat s vysokou pravděpodobností, že to tempo půjde dolů, ale řekněme, že pro ten příští rok bych si já troufnul odhadovat někde kolem 2,5 procenta je reálné stále, a to je něco, co je podle našich odhadů asi někde na tom potenciálu, který česká ekonomika dneska má.

Čili je to zdravý růst české ekonomiky? Protože během loňského roku jsme mnohokrát mluvili o tom, že hrozí jakési přehřívání ekonomiky, tak to už úplně asi neplatí?
Ano, tady se svým způsobem ta ekonomika ochlazuje a vlastně, pokud se vrátíme na tempo růstu okolo 2,5 procenta, tak by se dalo říct, že to je ten zdravý růst, kdy by neměly žádné dodatečné nerovnováhy v té ekonomice vznikat. Naopak ty, které případně jsou, by se měly tlumit. Takže dá se říct, že by to měl být zdravý růst, ano.

Loni centrální banka pětkrát zvedla úrokové sazby. Nedávno jste v rozhovoru pro týdeník Ekonom řekl, že předpokládáte, že letos by to zvednutí mohlo nastat přibližně dvakrát. Je to tedy ten hlavní nástroj, jak centrální banka chce přispět k tomu, aby růst ekonomiky byl opravdu zdravý a aby se ekonomika nepřehřívala?
Ano, tak je to náš hlavní nástroj v rámci měnové politiky. A protože naším klíčovým úkolem je zajistit cenovou stabilitu, kterou vyjadřujeme v inflačním cíli, to jsou 2 procenta ročně, tak tím zvyšováním sazeb cílíme zejména na to, abychom zůstali blízko toho cíle, pokud jde o růst cen. Což se nám daří a i vývoj do budoucna signalizuje, že bychom si ten optimální cenový růst kolem těch 2 procent měli zachovat. Otázka je, jestli se s tím zpomalením samozřejmě ty inflační tlaky, které se objevují vždycky, když je silný ekonomický růst, nebudou snižovat, a jestli bude potřeba zvyšovat sazby tak často, jak jsme to dělali loni- To určitě nebude. Je otázka, kolik těch zvýšení bude potřeba v tomto roce. Všechno bude záležet na nových datech, která teď zpracováváme, a analýzách a prognózách, které z nich děláme. Takže nemá cenu teď spekulovat, jestli to bude jedno zvýšení, dvě zvýšení, tři zvýšení. Uvidíme. Nějaké mírné zvýšení ještě lze předpokládat, ale určitě to tempo zvyšování sazeb úrokových bude mnohem pomalejší, než bylo loni.

Máme nejnižší nezaměstnanost ze zemí Evropské unie a zaměstnavatelé často mluví o tom, že to vlastně brání rychlejšímu růstu české ekonomiky, že nemají, lidově řečeno kde brát, když máme více volných míst než nezaměstnaných. Vidíte to jako bariéru ekonomického růstu a jako cosi nezdravého v české ekonomice?
Každá ekonomika, která začne trpět nedostatkem pracovních sil zejména z těch fundamentálních, to znamená demografických důvodů, a to je náš případ primárně, tak samozřejmě snižuje svůj potenciál ekonomického růstu. To je i náš příklad. Takové ekonomiky obvykle rostou pomaleji. U nás se k tomu přidává situace spojená s tím, že u nás je tradičně nízká nezaměstnanost. Máme vysoké využití pracovní síly, vysokou participaci ekonomickou, což je dobře, protože díky tomu jsme schopni držet v tuto chvíli vyrovnané, dokonce mírně přebytkové veřejné finance a financovat všechny ty přerozdělovací systémy. Já myslím, že vzhledem k tomu demografickému fundamentu naši zaměstnavatelé se asi nějakého velkého přebytku volných pracovních sil v nejbližších desetiletích nedočkají. Samozřejmě, že krátkodobě to omezuje možnost ekonomické dynamiky, ale je to strukturální záležitost. Je to prostě dané demograficky, je to dané do jisté míry strukturou vzdělávání pracovních sil, jejich dostupností na pracovním trhu, ale tyto věci nejsou ta hlavní bariéra. Ta je fundamentálně demografická.

Guvernér centrální banky Jiří Rusnok je hostem v Interview Plus na vlnách Českého rozhlasu Plus. Pane guvernére, hrozí hypoteční krize v České republice?
Nehrozí žádná spektakulární hypoteční krize. Nehrozí mimo jiné proto, že my patříme k těm autoritám makroobezřetnostním, to znamená, těm autoritám, které mají na starosti také finanční stabilitu vedle té měnové nebo chcete-li cenové stability. Což je něco jiného než je stabilita cenová. To je péče o to, aby český finanční systém, zejména tedy bankovní, fungoval řádně a obsluhoval ekonomiku a společnost nejenom v těch časech dobrých, ale i v časech zlých. A v rámci toho provádíme makroobezřetnostní politiku, ve které hlídáme ne jednotlivé banky, ale hlídáme celý sektor a říkáme - pozor, do jistých rizikových obchodů byste neměli chodit. A protože hypotéky jsou naprosto zásadní produkt, kterým se české banky živí, to je nejméně polovina veškerých úvěrů, tak samozřejmě se to vyskytuje i v této oblasti. A my jsme už velmi brzy začali i na tuto oblast v rámci té makroprudenční politiky upozorňovat. Začali jsme tím ukazatelem LTV, to znamená, hodnota půjčky k nemovitosti nebo k hodnotě té zástavy. Loni jsme k tomu přidali i ty dluhové ukazatele, pokud jde o dlužníky, takže my se snažíme ten trh moderovat, vlastně ostřihávat nějaké potenciálně extrémně rizikové okraje. Takže já si myslím, že díky tomu se banky chovají obezřetně a nehrozí nám žádná hypoteční krize ve smyslu, že by banky nezvládly to, co si vzaly do svých knih.

A když zůstanu u těch přísnějších opatření, které jste vydali jako doporučení v loňském roce bankám, tak, když si vyhodnocujete tato opatření, jste s tím spokojeni nebo může dojít k nějakému zmírnění těch podmínek?
My jsme zatím schopni solidně vyhodnotit jenom to první opatření, to znamená LTV, protože to už má nějakou historii. To opatření funguje, samozřejmě nebylo to hned, ale banky víceméně dodržují ta doporučení a dnes opravdu neúvěrují, až na výjimečné případy v rámci schválené výjimky, případy stoprocentních hypoték. Hypoték nad 90 procent hodnoty je minimum, takže to funguje. To zatížení splátkami, pokud jde o jeho výdaje a to, jak celkový dluh má ve vztahu ke svým ročním příjmům, na to je brzy. Nějaká reálná čísla uvidíme někdy v polovině roku. Čísla, která už budou solidně vyhodnotitelná,  to bude tak za rok, to znamená, někdy na podzim, na konci tohoto roku.

Nehrozí ale to, že když jsou přísnější tato opatření, že je lidé i banky začnou obcházet? Že pokud mají mít nějaké vlastní peníze, které vloží do bydlení a na ten zbytek si půjčí, že si půjčí prostě někde jinde?
To by nemělo hrozit, protože ta opatření jsou postavena na celkové dluhové zátěži toho dlužníka. To znamená, nejenom tou hypotékou, o kterou usiluje, ale i, pokud má jiné úvěry už z minulosti nebo současně, tak to všechno by se v tom mělo objevit.

Aktuální průměrná sazba hypoték podle Hypoindexu je 2,91 procenta, v prosinci se snížil zájem o nové hypotéky a tempo zdražování pomalu zvolňuje. Zajímá mě, jestli očekáváte nižší zájem o hypotéky v průběhu letošního roku a jestli je to vlastně i snaha, jak zmírnit možný hypoteční boom ze strany centrální banky po vyhlášení těch opatření z loňského roku?
Naší snahou je primárně ochránit banky, a tím také i ty dlužníky samozřejmě, aby nevstupovali do příliš potenciálně extrémně rizikových situací. To znamená, není možné překračovat tu 9násobnou hranici celkového dluhu a nedoporučujeme překračovat ani tu hranici 44 procent obsluhy dluhu z měsíčních příjmů. Nám jde o stabilitu českých bank, protože máme ze zákona povinnost dbát o finanční stabilitu. My tím nechceme primárně nikoho poškodit, nikomu jaksi zabránit ve štěstí, to není náš úkol. A samozřejmě jsme si vědomi toho, že to nutně má nějaké jaksi vedlejší dopady tohoto charakteru. Ale tomu, s prominutím, není jaksi možné zabránit, pokud ta situace existuje tak, jak existuje u nás. Tady jsou tendence poskytovat hypotéky v okrajovém spektru, mluvím o 10 procentech potenciálních klientů na té hraně podle nás překračující míru přijatelného rizika. To je všechno. My nemůžeme za to, že se v této zemi nestaví z nějakých důvodů, že se tady spekuluje s bydlením ve velkých městech a nikdo to neřeší. Tu stranu nabídky my nemáme v rukou.

Je to chyba vlády?
Nepochybně je to chyba příslušných orgánů, které nějakým způsobem tyto věci mohou ovlivňovat, ať už legislativně nebo daňovým systémem a tak dále. Ale to skutečně není náš úkol a nemůžeme ho řešit. Ani ho řešit nechceme a nebudeme. Ale házet na ČNB to, že je tady nedostupné bydlení, je úplně absurdní, protože, jak říkám, my možná zabráníme v uvozovkách ve štěstí do 10 procent potenciálním zájemcům o hypotéky, u kterých nakonec se ukáže, že jsme je uchránili před jakousi životní katastrofou možná v mnohých případech, a to je všechno.

Není to ale potom pak, že když se podíváme na průměrné ceny nemovitostí v Praze nebo ve velkých městech, že spousta lidí na základě těch kritérií prostě nedosáhne na hypotéku a nedosáhne na vlastní bydlení, že si to prostě nemohou dovolit?
No, nedosáhne, jak říkám, zhruba do 10 procent potenciálních klientů hypotečních bank. To je jedna věc a druhá věc je to, že vlastní bydlení je u nás fetišizováno. Není jenom vlastní bydlení. Lidé ve světě žijí také v půjčeném bydlení, to znamená, v nájmu nebo se staví družstevní byty a tak dále.

O tom jste ostatně mluvil v červnu v tomto pořadu, kdy jste řekl, že je v Česku představa, že vlastní bydlení je téměř lidské právo. Ale jsou to vzory, které bychom měli následovat? Neměli bychom usilovat o to, aby lidé mohli mít co největší možnosti mít vlastní bydlení?
Ale jistě, měli bychom usilovat o to, abychom v této zemi prosperovali co nejvíce a když budeme prosperovat, tak si lidi budou moci pořídit asi to, co považují za důležité ve svém životě. Někdo třeba nepovažuje za až důležité mít ty čtyři zdi ve vlastnictví a tak dále. Ale to už bychom se dostali na jinou půdu. My tady nejsme od toho, abychom řešili koncepci bydlení v této zemi a nějaké politické preference v rámci té koncepce bydlení, jestli má stát více podpořit výstavbu obcí nebo družstev, nebo já nevím koho. Opravdu, tady ...

Čili podle vás prostě je nedostatečná nabídka a to není rolí České národní banky?
Přesně tak. Je nedostatečná nabídka a tam to začíná. K tomu se přidává to, že se spekuluje s bydlením pro krátkodobé pronájmy, je zanedbatelné zdanění investičního bydlení, jsou tu investice do bydlení jen pro investici a tak dále.

Mluvil jste nedávno o vyšším zdanění, když má někdo více nemovitostí.
Například..

Že by to mohlo být opatření.
Máme extrémně nízké majetkové daně, 20 let nás na to upozorňují všechny mezinárodní organizace. Chápu, že je to politicky nepříjemné. Ale to tak bývá někdy.

Protože zase by ten protiargument byl, proč má být někdo v uvozovkách trestán za to, že má třeba více nemovitostí?
To není trest, daň není trest. To byste mohl říkat, proč ve Švýcarsku, v Británii jsou lidé takto trestaní, to jsou nějaké horší demokracie, než jsme my, že tam je vysoké majetkové zdanění? Ono to má nějakou hlubokou politickou filozofii, ale to není asi úkolem tohoto pořadu a mým už ne vůbec.

Nehrozí, pane guvernére, prasknutí realitní bubliny? Nejsou ty ceny nemovitostí ve velkých městech, a hlavně se to týká asi Prahy, možná Brna, příliš nafouknuté, až nezdravě nafouknuté?
To nedokážu odhadnout. Samozřejmě, když něco rychle roste, tak je pravděpodobnost, že to také začne jednou klesat. Ale tím nechci předpovídat něco podobného pro Prahu. Asi to nehrozí tak rychle, protože dokud ta ekonomika bude slušně prosperovat, tak zájem o bydlení v Praze vzhledem k její atraktivnosti platové, zůstane vysoký i ve srovnání s ostatními metropolemi evropskými podobného typu. Praha pořád není nějak extrémně drahá, takže já si myslím, že nějaký propad cen bytů v krátkém období bych si netroufal vůbec předpovídat. Je otázka, a my už vidíme alespoň z těch dat, která jsou, ale jsou velmi předběžná, že dochází ke zpomalení růstu těch cen. Určitě se to zvolňuje, protože už to asi nenachází adekvátní koupěschopnou poptávku.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok je mým dnešním hostem v Interview Plus. Pane guvernére, když se ještě podíváme na ty ceny nemovitostí a hypotéky, tak komentář deníku E15 napsal, cituji: "Drtivý díl zodpovědnosti padá na centrální banku, která do ekonomiky napustila během devizových intervencí přes 2 biliony korun, které nestáhla. Banky se i kvůli tomu zaměřily na poskytování hypoték, což způsobilo enormní růst poptávky po realitách," konec citace. Souhlasíte s touto kritikou?
Ne, to je úplné nepochopení rolí měnové politiky a politiky makroobezřetnostní, to jsou různé politiky. Měnová politika ve své době, jejíž součástí byly devizové intervence v rámci té maximálně expanzivní měnové politiky v době krize, má za úkol dbát o cenovou stabilitu, čili udržovat růst cen blízko těm 2 procentům a v rámci možností, pokud se toto plní, pomáhat růstu ekonomiky. Česká ekonomika v době krize až do toho roku 2013 byla velmi silně zasažená, částečně jsme si to způsobili doma. A díky mimo jiné naší expanzivní měnové politice, jejíž součástí byly intervence, se z toho česká ekonomika dostala poté velmi rychle a velmi rychle nastartovala velmi solidní růst. Díky tomu růstu tady rostou platy nebývalým způsobem a to i reálné, nikde v Evropě tak rychle nerostou, a díky tomu si lidé mohou dovolit kupovat nemovitosti a brát si hypotéky. Kdyby toho nebylo, tak bychom vůbec ani ten problém s hypotékami neměli a vesele bychom tady stagnovali dál, byla by tady blbá nálada a všichni by říkali, že upadáme a jdeme někam na úroveň nějakého rozvojové země. Takže to je úplně převrácená logika.

Čili poptávka po hypotékách souvisí i s velkým dobrým ekonomickým růstem?
Samozřejmě. V zemi, která neprosperuje, běžte třeba do Itálie, tam žádný problém s hypotékama nemaj.

Proč by, pane guvernére, se měl zákon změnit tak, aby centrální banka mohla v uvozovkách nařizovat bankám ty podmínky pro hypotéky a nedoporučovat tak, jak je to teď? Ten systém nefunguje?
Protože, jestliže to máme za úkol v zákoně, že máme o něco dbát, tak bychom k tomu měli mít efektivní nástroje. My dnes ty efektivní nástroje nemáme, protože my využíváme to, že můžeme vydávat doporučení, protože jsme dohledová autorita a díky tomu, že jsme také dohledová autorita, tak nás ty domácí zavedené bankovní instituce víceméně respektují. My si to dokážeme vymoci tou oklikou přes  dohledové pravomoci. Nicméně pro budoucno by to bylo dobře, a to není pro tuto situaci, ale pro nějakou příští. My nevíme, co bude, až bude příští recese, stagnace a budeme řešit zase problémy po nějakém rychlém oživení a tak dále, nebo problémy jiného druhu. Těžko předvídat všechno. Bylo by dobře, aby ta autorita, která má dbát o finanční stabilitu, tyto pravomoce plně měla k dispozici, jako je má třeba v Rakousku.

Čili je to systémová věc?
Je to systémová věc.

Aby do budoucna to systémově bylo ošetřeno?
Tak.

Zatím to funguje podle vašeho...
Zatím to v zásadě funguje, ale nemuselo by, také z toho důvodu, že trh bude více a více penetrován nebankovními subjekty, které také mohou poskytovat úvěry na bydlení. Bude se na něm pravděpodobně více objevovat nabídka ze zahraničí buď od zde působících poboček, na které my nedosáhneme přes tu dohledovou autoritu, anebo dokonce přeshraničně působících subjektů. Takže jde také o určité pravidla hry, která by měla platit pro všechny stejně. V tomto směru je to také v zájmu českého bankovního trhu. Takže ano, jde o systémovou záležitost.

Guvernér Jiří Rusnok je hostem v Interview Plus na vlnách Českého rozhlasu Plus. Pane guvernére, ještě jedno téma, prosím, závěrem. Letos začátkem roku si připomínáme 100. výročí české, respektive československé koruny a také 20 let výročí eura. A když se podíváme na nálady veřejnosti, tak dlouhodobě podpora přijetí eura, k čemuž jsme se zavázali, je v České republice zhruba kolem 20 procent a data Eurobarometru mluví o tom, že průměrná podpora eura v zemích platících eurem je na třech čtvrtinách, kolem 75 procent průměrně. Dá se z toho vyčíst, že zhruba tři čtvrtiny lidí podporují svoji měnu a že vlastně ta čísla vypovídají o tom, že když máme korunu, chceme dále platit korunou a v zemích, kde mají euro, chtějí platit eurem a jsou s tím spokojeni?
Ano, určitě se to dá číst tak, jak to interpretujete. Alespoň já té základní aritmetice takto rozumím. Je to tak. Jsou pro to hluboké, já bych řekl historické, trochu sentimentální důvody, proč Češi důvěřují své vlastně měně, zaplať pánbůh za to, a v podstatě nechtějí změnu. Je samozřejmě věcí politické reprezentace, aby o těchto věcech přemýšlela v nějakém strategickém rozměru, aby vážili nejenom ty sentimentální okolnosti, ale i další. Ale to je věc vlády...

Pardon, nenastal právě čas na to euro přijmout, když máme nízkou nezaměstnanost, stabilní růst, vyrovnané rozpočty?
My bychom mohli euro přijmout a českou ekonomiku by to nepoložilo. Nicméně skutečností je, že stejně tak můžeme žít s vlastní měnou a také nás to nepoloží, dokonce budeme mít ještě jistou výhodu určité nezávislosti v měnové politice a jistý operační prostor. Ne absolutní, protože samozřejmě měna je jen odrazem ekonomiky nakonec a když bude evropská ekonomika skomírat, budeme potom skomírat my s ní taky, byť budeme mít vlastní měnu.

Ale při naší otevřenosti a našem exportu, kdy jsme jednou z nejotevřenějších ekonomik a dvě třetiny vývozu plynou do eurozóny, nebylo by to prakticky výhodné?
Ano, jsme velmi propojeni s eurozónou, z tohoto pohledu by to bylo výhodné. Na druhou stranu eurozóna trpí stále jistými konstrukčními vadami. Ty jsou významné. To nelze popřít. Nenašlo se zatím jejich řešení, protože proto není politická vůle, protože by to znamenalo v podstatě mnohem větší fiskální integraci eurozóny, ale ten politický vývoj nedospěl tak daleko. A v eurozóně pokračuje jistá divergence, čili ty země se spíše rozcházejí, než by se sbližovaly, některé části eurozóny jako projekt bankovní unie nejsou hotovy definitivně, nefungují, a je otázkou, jestli za této situace se do toho rozpracovaného domu stěhovat...

My bychom se mohli podílet na těch rozhodováních.
Ano, podílet bychom se mohli, ale svojí vahou, buďme realisté. Ukažte mi, jak se podílejí kolegové ze Slovenska, Slovinska, Estonska na tom, co se děje v eurozóně. Musí se dohodnout Němci s Francouzi, pokud možno zpacifikovat Italy a některé další a tím to končí.l

Ale teď u toho pomyslného stolu ani nejsme.
Teď u toho pomyslného stolu nejsme, ale ten se stejně rozhoduje na radách evropských. Tam jsme jak na úrovni premiéra, tak ministra financí. Jak aktivně tam dokážeme něco v tomto ohledu prosadit, je druhá věc.

To už by bylo na jinou debatu.
Tak.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok byl hostem v Interview Plus. Pane guvernére, děkuji za rozhovor.
Já také děkuji za pozvání a všem posluchačům rádia Českého rozhlasu Plus všechno dobré v tomto roce.