Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Vydáním licencí vše teprve začíná

Marek Miler (ihned.cz 1. 6. 2018, rubrika Byznys)

K 1. červnu končí rok a půl trvající proces udělování licencí nebankovním prodejcům půjček. Pro Českou národní banku (ČNB) šlo o největší akci v oblasti dohledu nad finančními službami za posledních deset let.

Člen bankovní rady Tomáš Nidetzký, který má dohled nad trhem na starosti, říká v rozhovoru pro HN, že udělení licencí je jen začátek procesu, který povede k přehlednějšímu trhu s půjčkami a férovějším službám pro zákazníky.

"Někdo může namítnout, že to byl jen formální proces. Ano, my jsme dosud skutečně kontrolovali jen papíry. A vydáním licencí to teprve všechno začíná," říká Nidetzký v rozhovoru pro HN. "My teď budeme do těchto firem chodit, a až přijdeme, budeme chtít vidět v praxi, že to, co bylo na papíře a co jsme jim schválili, dodržují: postupy, posuzování bonity klientů, způsoby jednání s těmi, kteří nesplácejí, vymáhání i odměňování."

Licenci potřebnou pro další fungování na trhu nakonec získalo 84 společností, několik posledních ještě před vypršením termínu v pátek. Více než dvě desítky firem neuspělo nebo žádost kvůli požadavkům zákona stáhlo. Česko se snaží řešit jeden z nejpalčivějších ekonomických problémů současnosti – zadlužení stovek tisíců lidí s malými příjmy a nižším vzděláním částečně kvůli agresivním praktikám prodejců spotřebitelských půjček.

ČNB také zavedla registraci zprostředkovatelů a distributorů úvěrových produktů, která stále probíhá. Změny jsou součástí nového zákona o spotřebitelském úvěru.

HN: Jak jste v ČNB se zněním zákona o spotřebitelském úvěru vlastně spokojeni?

Je to velmi dobře napsaná norma, jsou tam jen nějaké drobné nedomykavosti, ale nic zásadního to není.

HN: Komunikovali jste během toho procesu například i s lidmi, kteří se problémy zadlužení nízkopříjmových skupin zabývají?

My s těmito lidmi komunikujeme, ale možná že to vytváří dojem, že jsme v té komunikaci vlažní. Jde o to, že oni řeší problém klient versus instituce. My řešíme instituce samotné. Ochrana spotřebitele není v gesci ČNB. Spotřebitele chráníme tak, že dbáme na to, aby instituce poskytující úvěry byly solventní, aby postupovaly s odbornou péčí při tvorbě produktů, jejich prodeji a při komunikaci s klientem. To je naše role. Je pro nás například důležité, aby jednání s klientem bylo transparentní.

HN: V minulosti se hovořilo o 55 tisících subjektech na trhu, které poskytují úvěry. Analytik Hůle z organizace Člověk v tísni zase uvádí 800 firem. Kolik jich podle vás tedy reálně bylo?

55 tisíc není reálné číslo. Asi vyplývá z kolonek v živnostenském rejstříku a navíc směšuje poskytovatele a zprostředkovatele, kteří úvěry jen nabízí. Také nic nevypovídá o tom, zda jde o aktivní činnost nebo zda si to jen někdo nezapsal a pak to nedělá. Žádný seznam neexistuje, můžeme jenom spekulovat. Náš expertní odhad byl asi sto subjektů a při certifikaci jsme obdrželi 108 žádostí. Je možné, že do toho procesu ale někdo nešel. Některé firmy jsou opravdu rodinné a dvacet milionů základního jmění mohla být pro ně ta hlavní bariéra.

HN: Kolik firem podle vás licenční proces odradil od stávajícího podnikání?

Neodvažuji si říci, kolik jich bylo. Ale určitě řada subjektů do toho nešla – pokud některé proces certifikace odradil, tak to jen dokazuje, že zákon splnil svůj účel. Problém byl, že ne všechny firmy podnikaly solidně vůči klientům.

HN: Jaká bude situace na trhu nebankovních půjček teď, po roce a půl certifikačního procesu?

My jsme teď v licenčním procesu zkoumali předpoklady pro výkon činnosti, ale činnost těchto poskytovatelů jako takovou jsme zatím zkoumat nemohli. Vlastně jsme udělali takovou technickou prohlídku těch, kteří v oboru působí, rozdali jsme řidičské průkazy, řekli jsme si, jak se bude projíždět křižovatkami, ale ještě jsme nekontrolovali, jak ten provoz nově funguje v praxi.

Proto někdo může namítnout, že to byl proces jen formální. Ano, my jsme dosud skutečně kontrolovali jen papíry. A vydáním licencí to teprve všechno začíná. My teď budeme chodit do těchto firem, a až přijdeme, budeme chtít vidět v praxi, že to, co bylo na papíře a co jsme jim schválili, dodržují: postupy, posuzování bonity klientů, způsoby jednání s těmi, kteří nesplácejí, vymáhání i odměňování. A když se zeptáte, zda jsme už takové návštěvy vykonali, musím říci, že jsme tam zatím nemohli jít – do doby, než jsme udělili licence.

HN: Co tedy vlastně certifikace po firmách vyžadovala?

Základní vstupní podmínkou byla minimálně dvacetimilionová výše kapitálu. Kapitál se firmám nařizuje proto, aby měly v byznysu vlastní peníze a to je nutí, aby úvěry poskytovaly obezřetně. Velké překvapení pro firmy bylo, že jsme šli v detailu také po původu těchto peněz. Některé to dokonce z tohoto důvodu vzdaly. Také jsme zkoumali obchodní a finanční plán, pravidla jednání se zprostředkovateli, pravidla odměňování. Největší částí byla pravidla posuzování úvěruschopnosti klienta. Pravidla pro vymáhání pohledávek a pravidla pro vyřizování stížností a reklamací. To byly hlavní oblasti.

Je potřeba si uvědomit, že zákon dnes staví do velmi nevýhodné pozice věřitele vůči dlužníkům. Vychází z premisy, že za problémy dlužníka může věřitel, který mu neodpovědně půjčil peníze.

Jde nám o to, aby poskytovatelé půjček fungovali obezřetně, aby nešli do přílišného rizika. A také jsme zkoumali, co všechno budou firmy klientům ukazovat, zda jim ukážou všechny poplatky, zda jim vysvětlí proces, jak budou úvěr vymáhat v případě nesplácení atd. Aby klient zkrátka věděl, do čeho vstupuje.

HN: Jak náročný ten proces byl pro samotné firmy?

Velmi náročný. Nikdo nedostal licenci na základě prvotní žádosti. Rychlost schvalování závisela na kvalitě podkladů, které jsme obdrželi, a na tom, jak s námi subjekty komunikovaly. Nás často překvapilo, v jak nízké kvalitě byly podkladové materiály. Řada firem to na začátku procesu podcenila, a teprve když jsme jim žádost napoprvé vrátili, si najala právníky a podala dokumenty správně. Posílali jsme výzvy a firmy musely doplnit podklady. Některé procesy často ani neměly.

HN: Budete chodit do úvěrových firem na podnět, nebo průběžně?

Dohledovou činnost máme rozdělenou podle významu pro trh. Takže jdeme jako první na ty subjekty, které mají významnou část trhu. Když si klient stěžuje, tak sice stížnost sami nevyřídíme, ale může to být pro nás impulz pro dohled. Určitě to povede k další kultivaci trhu.

HN: Jak náročný ten proces byl pro banku? Měli jste dostatek kapacit?

Náročný byl, protože nám běželo najednou 108 řízení. Pracovalo na tom kolem stovky lidí a nebyla to jejich jediná náplň činnosti. V letech 2016 a 2017 nám kvůli tomu narostl počet lidí. Největší akce pro nás asi bylo sloučení dohledu v roce 2006, když z ministerstva financí přecházely dohledy nebo jsme přebírali Komisi pro cenné papíry nebo dohled nad kampeličkami. Za posledních deset let byla tohle rozhodně největší akce. ČNB byla zprvu proti tomu, aby na tento trh dohlížela, ale vždy když se objeví nějaký problém a když má jen trochu blízko k financím, je ČNB vděčnou autoritou. Pevně věřím, že je to výsledek dlouhodobě kvalitně odváděné práce, a nikoli fiskální optimalizace, kdy činnost centrální banky nestojí daňové poplatníky ani korunu.

HN: Nevadí vám, že někteří nebankovní prodejci úvěrů se kvůli novým pravidlům přeorientovali na podnikatelské půjčky, kde licence nejsou potřeba? Nestálo by za to zákon brzy novelizovat?

Vadí, ale je to ukázka toho, že trh si vždy najde nějakou skulinku pro určitou neserióznost. Žádný zákon neochrání klienta úplně ve všech případech. V novelizaci zákona ale zatím nevidím smysl. Nechme stávající normu odžít tři pět let a pak uvidíme, jak se osvědčila. Stabilita právního prostřední je pro podnikání také velmi důležitá.