Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Zárodky krizí vznikají v nejlepší době

Vladan Gallistl (E15 24. 4. 2018 strana 10, rubrika Rozhovor)

Napjatý trh práce a ceny realit jsou v současnosti dvěma největšími hrozbami pro tuzemskou ekonomiku. Tvrdí to člen bankovní rady České národní banky Marek Mora. „Tempa růstu cen nemovitostí byla v poslední době extrémní a centrální banka se snažila s tím bojovat,“ vysvětluje a dodává: „Zpřísněním politiky udělování hypotečních úvěrů jsme zchladili poptávku.“

Koruna příští rok oslaví sto let. Jak dlouho ještě může existovat?

Dovedu si představit, že může klidně existovat dalších sto let. Stejně tak si ale dovedu představit, že do deseti let existovat nebude, protože přijmeme společnou evropskou měnu. Opravdu nevím.

Měla by Česká republika přijmout euro, když nyní splňujeme kritéria pro vstup?

Česká ekonomika by přijetí eura v zásadě zvládla, přestože v našem hodnocení, kde posuzujeme nejen maastrichtská kritéria, ale i kritéria sladěnosti a přizpůsobovací mechanismy, jsme došli k závěru, že nyní není vhodné vstupovat do eurozóny.

Nemáme totiž zcela stejnou strukturu ekonomiky jako západoevropské země. Máme vyšší podíl průmyslu na ekonomice oproti západní Evropě. Jsou tam však i další faktory.

Můžete je uvést?

Česká republika se nachází v jiné fázi hospodářského cyklu, když předbíhá eurozónu. Česká společnost také nemá ráda vysokou inflaci.

Ve chvíli, kdybychom zafixovali kurz koruny k euru na úrovních podobných těm dnešním, tak bychom nemohli dohánět cenovou hladinu v eurozóně přes posilování kurzu koruny. Zbývalo by to všechno na inflaci. Museli bychom mít proto vyšší růst cen než v západní Evropě, což není něco, po čem Češi prahnou. Zvládla by tedy ekonomika přijetí eura? Přes to všechno si myslím, že by to zvládla. Poprali bychom se s tím stejně dobře, jako se s tím popraly baltské státy či Slovensko. Nejsem v tuto chvíli pro vstup do eurozóny zejména z důvodu jejích vnitřních nedostatků a ne zcela dobrého fungování. Vidím velký rozdíl mezi severem a jihem eurozóny a celou řadu nevyřešených problémů, které jsou zametány pod koberec.

O jaké problémy jde?

Vztah k fiskálním pravidlům, kdy sever je dodržuje více než jih. Severní část eurozóny má také zdravější bankovní sektor než jih. S tím souvisí, že reformy, které by ještě v eurozóně měly proběhnout – a to zejména dokončení bankovní unie –, se nerealizují právě z důvodu, že sever a jih nahlížejí na některé problémy různě.

Kdy by se mohly odstranit, aby mohla Česká republika přijmout euro?

Počkal bych, jestli a kdy se podaří dokončit evropskou bankovní unii. Ta sice vznikla v roce 2012, ale dosud není dokončena. Bylo by následně dobré všechny tyto nové instituce nechat projít testem příštího hospodářského poklesu, aby se ukázalo, zda fungují, nebo ne.

Před rokem skončily devizové intervence centrální banky. Vývoj české ekonomiky ale nebyl výrazně odlišný od sousedních zemí. Jaké byly reálné dopady?

Devizové intervence přinesly přesně to, co měly přinést: zrychlily inflaci. Dostali jsme se s inflací do cílového pásma, a to dokonce do horní poloviny, což bylo součástí strategie. Jejich cílem nebylo urychlit náš hospodářský růst ve srovnání s ostatními.

Není nejvíce vidět vliv intervencí na růstu cen realit v Česku kvůli levným hypotékám? Nemůže to být riziko pro ekonomiku?

Tuto otázku si klademe. Podle našich analýz však k nárůstu cen nemovitostí, ale i jiných aktiv došlo z několika důvodů. Zvýšili jsme částečně poptávku po realitách tím, že jsme umožnili přístup k levnějším penězům. To je pravda. Poptávka se však zvýšila i kvůli oživení ekonomiky a zbohatnutí domácností.

Ve velkých centrech jako Praha a Brno může hrát roli sdílená ekonomika jako například Airbnb, kdy lidé kupují nemovitosti jako investiční produkt s cílem je pronajímat, protože je to v současnosti jednodušší a levnější než v minulosti. Na straně nabídky velkou roli hraje velmi komplikované stavební povolování zejména v Praze. Je v Česku už realitní bublina? To je velmi těžká otázka. Rovnovážnou cenu nemovitostí lze totiž jen velmi obtížně odhadovat. Pokud ale řeknete bublina, můžete mít na mysli třeba to, zda lze očekávat pokles cen realit. A to říct neumím, i když si dovedu představit, že ne.

Vnímáme ovšem, že tempa růstu cen nemovitostí byla v poslední době extrémní a centrální banka se snažila s tím bojovat. A to zaváděním různých makroobezřetnostních opatření, která docela dobře zafungovala.

Už vidíte, že zafungovala?

Ano. Zpřísněním politiky udělování hypotečních úvěrů jsme zchladili poptávku. Dalším faktorem, který zpomalil růst cen nemovitostí, je, že vysoké ceny začaly narážet na strop poptávky.

Mezinárodní měnový fond nedávno uvedl, že ceny realit rostou celosvětově právě kvůli uvolněným politikám centrálních bank. Nehrozí opět opakování finanční krize, která vzešla z realit?

Na začátku skoro každé velké finanční krize stojí prudký růst cen realit. Je dobře, že na to všechny instituce dlouhodobě upozorňují. Riziko tam totiž existuje a je třeba s ním pracovat. My o něm víme a pracujeme s ním.

V připravované novele zákona o České národní bance se snažíme získat ještě větší pravomoci, aby nám někdo nemohl později říkat, že jsme měli zasáhnout. Zárodky pro krize totiž vznikají v té nejlepší době.

Novela již jednou neprošla. Najdete pro ni v současnosti podporu?

Načasování bylo trochu nešťastné, protože se projednávala v nejméně vhodnou dobu těsně před volbami. Bylo neštěstí, že se z toho stalo politické téma, kdy politici obviňovali centrální banku, že brání mladým rodinám získat bydlení a podobně.

Už dnes ale máte určité nástroje…

Máme, ale jde o formu doporučení. Uplatňujeme kritérium LTV, tedy výše úvěru k hodnotě nemovitosti, které jsme loni snížili na 80 procent. Nad tímto poměrem je poskytování úvěrů zajištěných rezidenčními nemovitostmi regulováno. Myslíme si, že to zabralo.

V návrhu novely zákona o ČNB máme vedle LTV ještě kritéria poměřující dluh k příjmu (debt–to–income), aby dluh na nemovitost nebyl vyšší než osminásobek ročního příjmu, a dluhovou službu k příjmu (debt–service–to–income), aby lidé nevydávali měsíčně více než 40 procent svého disponibilního příjmu na splátku hypotéky.

V současnosti uvažujeme, že bychom limity na tyto dva ukazatele zahrnuli už do našeho doporučení bankám.

Pojďme zpět k intervencím. Centrální banka je loni ukončila velmi rychle. Nesehrál roli pohled prezidenta Miloše Zemana, který byl dlouhodobě proti nim?

Ne, to vůbec nemělo vliv. Dodrželi jsme přesně to, co jsme řekli, tedy že nepustíme kurz koruny dříve než na konci března 2017. Žádné politické debaty to neovlivnily, ty se odehrávaly po celou dobu. ČNB je však natolik silná, že tomu – při vší úctě k politickým činitelům – nepřikládala žádnou váhu.

V minulých letech výrazně rostly vklady cizích bank u českých protějšků. Nespekulují finanční skupiny včetně zahraničních matek českých bank na posílení koruny?

Ke konci kurzového závazku investovala do korun celá řada institucionálních investorů, jako jsou hedge fondy, banky a další. Spekulovali na to, že vydělají na dlouhodobém posilování koruny a zároveň na vyšším úroku na koruně, než byl na euru.

Neomezuje rozdíl úrokových sazeb mezi Českou republikou a eurozónou prostor pro samostatnou politiku ČNB?

Jsme silně ekonomicky propojeni s eurozónou a euro hraje důležitou roli. Z toho důvodu je důležitá i politika Evropské centrální banky, která ovlivňuje kurz mezi korunou a eurem. Sledujeme, jakým způsobem působí úrokový diferenciál na kurz.

Se zvyšováním sazeb totiž dochází k posilování kurzu i z tohoto důvodu. Rozšíření úrokového diferenciálu k euru by mohlo vést k nadměrnému posílení kurzu koruny, což by nám znemožňovalo další zvyšování úrokových sazeb.

Proto je podle naší poslední prognózy trajektorie úrokových sazeb až do konce letošního roku téměř rovná. Příští zvýšení by se mělo odehrát až na konci letošního roku.

Zatím jste s posilováním koruny komfortní?

Jsme, je zcela v souladu s prognózou. Dokonce se zdá, že koruna posiluje trošku pomaleji, než jsme předpokládali. Pokud koruna bude posilovat pomaleji i nadále, tak nám to za jinak stejných podmínek dá prostor pro zvýšení sazeb.

V ČR je rekordně nízká nezaměstnanost a firmy si stěžují, že nemají zaměstnance. Je to hrozba pro tuzemskou ekonomiku?

Hospodářství v současnosti šlape naprosto výjimečně, je nízká nezaměstnanost a v přebytku jsou zahraniční obchod i veřejné finance. V tomto skoro do růžova zabarveném světě bych viděl dvě nerovnováhy.

Jednou je již zmíněný trh nemovitostí. Druhou představuje trh práce. Největší bariérou dalšího hospodářského růstu je nedostatek pracovních sil, což nám potvrzují i podniky. Nedostatek pracovníků vede k velkému tlaku na růst mezd, který se následně projeví v inflaci.

Vzhledem k tomu, jak mzdy rostou, se to v inflaci doposud projevuje překvapivě málo. Čekal bych, že vliv prudkého růstu mezd na inflaci bude poněkud větší.

Proč se růst mezd nepřelévá do inflace?

Tuto otázku si kladou ekonomové a centrální bankéři na celém světě. Může tam být časové zpoždění. Firmy až na začátku letošního roku začaly jednat o mzdách na základě výsledků roku 2017, takže jejich růst se projeví až později.

Někdo to vysvětluje internetovou ekonomikou a jejími dopady, jako jsou vyšší konkurenceschopnost, srovnávání cen on-line apod. Svůj vliv může mít stárnutí populace. Faktorů je bezesporu více. Je velkým otazníkem, co se přesně děje.

Letos se také zvýšilo riziko obchodních válek kvůli krokům amerického prezidenta Trumpa. Jak by případné obchodní války ovlivnily českou ekonomiku?

Bohužel ještě aktuálnější než obchodní války jsou jiné druhy konfliktů. V současnosti to na nás žádný zásadní vliv nemá. Studujeme ovšem možné dopady a nejsme jediní. Věnuje se tomu i Evropská centrální banka.

Odhadoval bych, že v krátkém období mohou kvůli obchodním sporům vzrůst ceny, protože dojde k různým omezením na straně nabídky. Ve střednědobém a delším období to utlumí hospodářský růst, a tudíž to bude působit spíše protiinflačně.

V prognózách s tím ještě nepočítáte?

Ještě ne, ale v některé z příštích prognóz to zohlednit chceme. Kanálů, kudy to může proniknout k nám, je ovšem spousta. I obchodní válka mezi USA a Čínou na nás může mít nepřímé dopady.

Vnímáte riziko obchodních válek jako reálné?

Pořád si myslím, že ze strany USA je to vyjednávací taktika, jak dostat partnery pod tlak. Skutečností je, že v Evropské unii jsou ochranářská opatření silnější a u Číny výrazně silnější než v případě USA. K nějakému narovnání vztahů by proto mohlo dojít.