Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Koruna nás neochrání před nestabilitou eurozóny

Jaroslav Průcha, Jitka Hanusová, Jan Berka (Roklen24 15. 3. 2018)

Koruna nás neuchrání před nestabilitou eurozóny. Být u vytváření pravidel eurozóny, což znamená být jejím členem, není žádný špatný typ politiky. V rozhovoru pro Roklen24 to řekl člen bankovní rady České národní banky Oldřich Dědek. Dodal, že obrovské plus eura je, že znemožňuje vedení měnových válek prostoru eurozóny, která dnes představuje téměř tři čtvrtiny výkonu Evropské unie. Druhou část rozhovoru vydáme zítra.

V USA se živě diskutuje o zavedení cla na dovoz ocele a hliníku, na což reagovala Evropská unie tím, že zvažuje zavedení bariér na dovoz zboží z USA. Podobnou terminologii převzaly i další státy. Kam až může současná situace eskalovat? Může dojít k otevřené obchodní válce?

Zatím jsme u prvního výstřelu. Jedna země zavedla určitá ochranářská opatření, ostatní na to mají právo adekvátně reagovat. Na jedné straně očekávám legislativní bitvu u Světové obchodní organizace (WTO), jak to tak bývá. Otázka je, aby to negradovalo. Podle mě je skličující, že největší ekonomika, tedy USA, ustupuje od principů liberalizace a svobodného volného obchodu a dopředu se dere ochranářský princip. Nejsem ale úplně skeptický, protože všichni víme, že i prezident Trump v tom nemá jednoznačnou podporu v rámci Republikánské strany. Ale zase má přívržence v Demokratické straně, protože to jsou líbivé politiky.

Obchodní války se však nevedou tak často. Je to i z důvodu poznání, že se nakonec vrátí zpátky ke svému původci. Když zavedete cla na ocel, musíte si uvědomit, že ocel odebírá celá řada navazujících podniků. Bude to mít tedy dopady na spotřebitele a na konkurenceschopnost. Časem se ukazuje, že krátkodobé výhody v jednom sektoru, který má být chráněn, jsou převýšeny ztrátami někde jinde v ekonomice. A to je historické poznání. Bohužel si to někdo musí opět zkusit, jestli to tak opravdu je. Taková občas bývá realita. Rozumím tomu, že USA mají s ocelářským sektorem problém. V Evropě jsou ale také nadbytečné ocelářské kapacity. Jestli se to začne obecně řešit ochranářskými opatřeními, tak to samozřejmě musí mít jednoznačně negativní efekt. A jak se někdy ukazuje, odvetná opatření připomenou původci, že skutečně není vítěze.

Už jste to trochu naznačil, ale jaký by případná obchodní válka měla dopad na ekonomický vývoj EU, případně ČR?

Myslím si, že to nemusí mít prvotní dramatický dopad. Odhadované snížení dovozu, které by mohlo být vyvoláno zavedením ochranářských cel, se rovná asi procentu výroby EU. To se sice nezdá jako nějaké velké číslo, i tak ale může znamenat komplikace. Nicméně, působí zde i fakt, že globální ekonomika je ve fázi vzestupu – roste poptávka a podařilo se utlumit kapacity v Číně. Celé je to ale skutečně začátek nějakého konfliktu. Myslím si, že by bylo potřeba si na všech stranách uvědomit, že obchodní války nejsou řešením.

My bychom si pak měli vážit našeho členství v Evropské unii, protože unie je něco jako globalizace ve světovém měřítku, která je založena na čtyřech fundamentálních svobodách. Výroba z Francie se stěhuje například do Polska, pracovníci z méně rozvinutých zemí „berou“ práci zase těm z těch vyspělých. To jsou naprosto stejné problémy jako v USA, ale nebýt EU a jejích mechanismů dbajících na volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, také bychom možná byli svědky podobných ochranářských praktik. To je obrovský přínos celé konstrukce EU, která tak znemožňuje vedení obchodní války v evropském rozměru.

Jak se díváte, jako bývalý „pan Euro“, na nejisté přešlapování českých politiků před otázkou přijetí eura?

Tady plynule přecházíme od obchodních válek k válkám měnovým. A to je přesně oblast, kde eurozóna boduje, protože z ekonomického hlediska, provedete-li devalvaci, zdražíte dovozy, což je stejné, jako když zavedete paušální cla. Samozřejmě když vedete obchodní válku, alespoň zacílíte někam, kde by to mohlo krátkodobě pomoci. Když ale devalvujete, zavedete cla v podstatě na všechno a současně zavedete i nějakou exportní přirážku. Obrovské plus eura je, že znemožňuje vedení měnových válek prostoru eurozóny, která dnes představuje téměř tři čtvrtiny výkonu Evropské unie.

A až vystoupí Velká Británie, eurozóna bude pokrývat skoro 80 procent výstupu EU. To je obrovské pozitivum, které se podle mě nesmírně projevilo v době krize. Evropské státy tehdy nezačaly svoje problémy řešit tím, že by začaly uvalovat nějaké obchodní sankce či se začaly předhánět, kdo dřív a o kolik bude devalvovat vůči jiným.. Celé to pěkně rezonuje s otázkou obchodních válek, protože ve světě jsme svědky i těch měnových. Jmenovat je možné stížnosti na podhodnocený čínský jüan, rozvojové země si zase stěžují na záměrnou politiku slabého dolaru. To se už nyní v rámci Evropské unie neděje.

A ještě k tomu nejistému přešlapování českých politiků u otázky přijetí eura?

Tady zkrátka platí, že euro je politický projekt, a naši politici si k němu musí nalézt cestičku. Asi bude delší, stále totiž žijeme v jakémsi ověřování, zda se euro osvědčí, nebo ne. Osobně si myslím, že rovnítko – Evropská unie rovná se více méně eurozóna – se stále více narovnává s každou novou integrační iniciativou.

Takové je moje vidění. Z politiků však rozhodnutí, zda euro přijmout, nebo ne, nikdo nesejme. Zavedení eura se musí stát jednou ze základních hospodářských priorit. Kdo je k tomu navede? Mohou to být poradní hlasy, politické strany mají své vlastní ekonomické poradce, stejně ale mají své voliče a musí respektovat názory veřejnosti. Když ale budou slepě sledovat veřejné mínění, nikdy nepřijdou s ambicióznější vysvětlovací kampaní. Politici ale umí žít s dilematy. Jejich koníčkem jsou kompromisy a nalézání východisek ze složitých situací, které se zdánlivě dají těžko řešit.

Možná k tomu musíme ještě dospět. Zatím se však zdá, že náklady nečlenství v eurozóně nejsou tak příliš hmatatelné. Zatím je všechno spíše v náznacích, kam se ta integrace dále posune. Osobně bych si samozřejmě přál, abychom se zařadili do evropského jádra, protože ať chceme nebo nechceme, zdraví eurozóny ovlivňuje i Českou republiku. Koruna nás neuchrání před nestabilitou eurozóny. Takže si myslím, že chtít být u vytváření pravidel eurozóny, což znamená být jejím členem, není žádný špatný typ politiky.

Je určitým paradoxem, že největšími euroskeptiky jsou země, které euro nepoužívají. V samotné eurozóně i ty největší populistické strany ve volebních kampaních jako by slevily ze svých radikálních požadavků, že chtějí referendum o vystoupení z eurozóny nebo z Evropské unie. To také o něčem svědčí. Euro zkrátka má mezi běžnými lidmi svoji popularitu. Je vidět svobodné cestování a možnost nemuset měnit peníze na každém hraničním přechodu, což lidem ušetří peníze na poplatcích. Lidé si uvědomují, že výhody tady jsou. Na to by se podle mě dalo vsadit také i u nás.

A vaše osobní predikce? Bude to spíše dříve nebo později?

Jako centrální bankéř strašně nerad žongluji s daty a termíny. Nicméně si pamatuji období vlády premiéra Mirka Topolánka (ODS). Kdo by pomyslel na to, že by pravicová vláda uvažovala o zavedení eura. Pak ale přišel rok 2008 a koruna začala extrémně posilovat. Podnikatelé začali na vládu nejednou naléhat. „Co s tím bude? My jsme v konkurenční nevýhodě. Kazí nám to byznys.“ Tehdy premiér Topolánek přislíbil, že se k otázce zavedení eura na podzim jednoznačně vyjádří. Ale jak to tak v politice bývá, počasí se mění každým dnem. Přišla vládní krize, vláda nezískala důvěru uprostřed českého předsednictví EU. Do toho vypukla světová krize, která úplně zamíchala kartami. Jestli budeme zase čekat na nějaký negativní impulz, jakým byla ta nadměrná apreciace, je to také jedna z možností.

Takže možné přijetí eura spíše později?

Ano, spíše později. Při současné situaci bych to tak tipoval. Ale je to stále jen tip.

Nestandardní měnová politika, která od poslední krize výrazně proměnila fungování finančních trhů, nabídla mnoho možností pro arbitráž a vyvolala nerovnováhy na finančním trhu. Hrozí podle Vás, že nějaká z nerovnováh ohrozí optimistický ekonomický vývoj, který teď sledujeme na obou stranách Atlantiku?

Teď se zdá, že hrozby nepřicházejí od uvolněné měnové politiky. Bavili jsme se například o obchodních válkách, s nimiž měnová politika moc společného nemá. Ale samozřejmě například v Evropské unii určitá rizika jsou. Díky uvolněné měnové politice a politice kvantitativního uvolňování ECB se vládní finance a obsluha vládního dluhu v předlužených zemích nyní zdá udržitelná – jde například o situaci v Itálii, Řecku a Portugalsku. Jedna z obav, o které se ví, teď je, jak se normalizace – návrat k vyšším úrokovým sazbám – projeví do vyšších výnosů státních dluhopisů a do jaké míry tak zkomplikuje dluhovou službu předlužených zemí. To je jedno riziko.

Dále je tu kurzové riziko. Osobně si myslím, že jedním z důvodů, proč ECB stále jaksi váhá s razantnějším ukončením uvolněné měnové politik, je fakt, že to může mít další dopad na posilování eura. To by zase mohlo zkomplikovat situaci slabšímu jižnímu křídlu.

To jsou podle mě rizika, o kterých se píše a mluví. Na druhou stranu si nemyslím, že jde o taková rizika, aby nás vrhla zpátky tam, kde jsme byli před deseti lety. Minulou krizi přirovnávám ke stoleté, možná i tisícileté vodě, kterou jsme zde naposled měli v 30. letech minulého století. Také nedávno hrozil kolaps amerického finančního trhu. Americká vláda v zajetí myšlenek, že nepřipustí morální hazard, nechala padnout banku Lehman Brothers. Když pak ale hrozil pád dalších, americká vláda do toho jako největší pojišťovací společnost sama vrazila asi 700 miliard dolarů. Myslím si ale, že tento scénář v nejbližší době nehrozí. Samozřejmě mohou přicházet nějaké cyklické výkyvy, ale že by zase za deset, dvacet let přišla stoletá voda, pro to zatím žádné signály nevidím.

Napadá Vás nějaká skrytá hrozba, tzv. „černá labuť“?

Skryté hrozby jsou nevyzpytatelné. Vyznačují se tím, že o nich moc nevíme. Kdo mohl vědět, že důvodem krize z roku 2008 bude sekuritizační byznys, jehož kolaps tak dramaticky vyeskaloval?. Že bych měl v kapse nějakou skrytou hrozbu, tak to nemám. Jestli můžu fantazírovat, tak euforie z kryptoměn je možná na ústupu. Uvidíme. Myslím si, že pokud by v této oblasti mělo vznikat nějaké riziko, tak je již podchyceno. Minimálně se o něm ví, ale zatím se k němu tolik nepřihlíží. Po objemové stránce jsou kryptoměny stále bagatelní trh. Ale co vy víte, najednou to může dostat „švunk“, může přijít nějaký vítr. Také bych ale neviděl, že to může destabilizovat finanční systém.