Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Jaký je vztah EU a ČR a jak se promítá do vzájemných ekonomických vztahů

(ČRo Plus 31. 1. 2018, pořad Alter Eko)

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Toto povídání je pátým dílem série Česko v roce 2018. Jeho zaměření by mělo být soustředěno na to, zda Česká republika je schopna reagovat na impulsy a podněty, které v Evropě, respektive v Evropské unii v současné době jsou, a jestli reakce na tyto impulsy je i z pohledu našich národních zájmů optimální. V pořadu Alter Eko vás dnes vítá Petr Zahradník. Jsem velmi rád, že moje dnešní pozvání přijal člen bankovní rady České národní banky Marek Mora.
Možná bychom mohli začít obecněji. V roce 2017, alespoň můj subjektivní pocit to říká, Evropa trochu zvedla hlavu po desetiletí v podstatě defenzivy a snahy uhájit sama sebe, vyrukovala s několika poměrně ofenzivními koncepty v oblasti hospodářské politiky, ať už se to týká dokončení eurozóny, myšlenky, které by měly doprovázet vznik nové finanční perspektivy po roce 2020, ale i koncept takzvané průmyslové politiky. Na druhou stranu v České republice stále panuje určitá nedůvěra nebo i silně negativní postoj k Evropské unii, který nicméně není úplně tvořen právě těmito tématy, ale z mého pohledu občas spíše určitými malichernými a z té celkové mozaiky víceméně vytrženými záležitostmi, jako je technologie výroby tuzemského rumu, případně označení určitých výrobků, které nesplňují technické normy, které Evropská unie stanoví. Možná tedy na začátek, jaký je tvůj pocit ohledně zaprvé toho, zda Evropa opravdu nabírá dech, a zadruhé jakým způsobem v rámci tohoto nabraného dechu hraje roli Česká republika, respektive obhajoba jejích národních zájmů v Evropské unii?

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Evropská unie skutečně nabírá dech, vidíme to i na hospodářských číslech. Po dlouhé době žijeme v období, kdy máme relativně silný hospodářský růst, ten se týká v tuto chvíli již všech regionů Evropy, byť je to relativně nevyrovnané. Pořád ještě platí, že evropský sever roste robustněji, silněji než evropský jih. To je bohužel pravda. Z té evropské hospodářské prosperity samozřejmě profituje velmi výrazně i Česká republika. Možná by bylo dobré také posluchačům připomenout, že naše fungování v Evropské unii znamená zejména napojení na jednotný evropský trh, a ve chvíli, kdy ten jednotný evropský trh funguje a kdy jeho hlavní motory, v tuto chvíli třeba Německo, výrazně jedou a šlapou, tak my z toho samozřejmě profitujeme. To je jeden z bezesporu výrazných pozitivních profitů našeho fungování v Evropské unii. Pokud jde o to, jestli jsme naladěni nebo nejsme naladěni v České republice na stejnou notu, jako je, řekněme, nějaký evropský hlavní proud, tak to je samozřejmě spíše otázka pro politology a politiky než pro nás ekonomy. Já bych řekl, že ty hospodářské věci jsou zde v České republice jasné. Pokud je zde nějaké negativní uvažování o Evropské unii, a zdá se, že je u většiny obyvatelstva, tak já bych řekl, že to není ani tak dáno nějakým malicherným uvažováním o technologii výroby rumu či něčeho takového, ale řekl bych, že kromě těch hospodářských věcí jsou i jiné věci. Myslím si, že migrace bylo téma, které zřejmě ono synchronní uvažování o tom, kde jsme v Evropské unii a jakým směrem máme jít, tak toto synchronní uvažování asi bylo, řekl bych, rozhozeno či přerušeno. Téma migrace Evropu rozdělilo. Tak jako hospodářská krize, zdálo se, že dělí Evropu na sever a jih, tak migrace ji trochu rozdělila na východ a západ. My v tomto patříme k východu. Myslím si, že ta stále ještě nejednoznačná, nesjednocená, jasná evropská odpověď na migrační téma prostě vyvolává u nás, ale i u jiných národů východní Evropy ty pocity skepse, anebo možná i nedůvěry.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Já tam pociťuji jistou nepřímou úměru. Sám jsi strávil v Bruselu půl druhé dekády a toto město znáš dokonale. Mám pocit, že v Belgii, kde i v rámci migrační vlny se to týkalo desítek až stovek tisíc lidí. Tak vyhrocenou debatu jako v České republice, která v oblasti migrace se potýkala s počty spíše desítek či nízkých stovek, v Belgii ani v jiných státech západní Evropy slyšet nelze. Je otázka, který z těch dvou pohledů je objektivní. Koneckonců jde i o záležitost postojů, respektive bilance přínosů a nákladů našeho členství v Evropské unii. Občas mám pocit, že přínosy vnímáme jako samozřejmost, jako jaksi automaticky z nebe spadlé, zatímco náklady neúměrným způsobem zveličujeme.

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
S tímto posledním tvrzením bych souhlasil. Z toho, že máme jednotný trh, bezesporu hospodářsky profitujeme, naše životní úroveň je naprosto někde jinde, než byla v roce 1990, i než byla v roce 2004. Příčinou naší lepší životní úrovně je bezesporu i naše členství v Evropské unii. A to nemluvím o nějakých vyšších hodnotách typu toho, že po válce vlastně nedošlo v Evropské unii k válečnému konfliktu, ani k žádnému jinému typu vyhrocenějšího politického konfliktu. Takže tyto hodnoty bereme jako automatismus a soustřeďujeme se na negativa.
Nicméně já bych se vrátil ještě k tématu migrace, byť to není úplně téma pro nás ekonomy, ale možná můžeme říci pár slov k tomu porovnání mezi námi a Belgií. Tam bezesporu na jednu stranu platí to, že třeba Belgičané, ale i Francouzi to téma mají ohmatané, vědí, o čem to je, takže to nevidí tak vyhroceně. Na druhou stranu, u nás je to jakýsi strach z neznámého, protože my s tím prostě zkušenost nemáme. Ale na druhou stranu si myslím, že jakýsi racionální prvek v té naší skepsi je, ale je otázka, jak úměrná ta naše skepse je nebo není. A o tom jsme se právě bavili. Jakýsi racionální prvek je v tom, že naše společnost vidí relativně dobře, že západní kultury a společnosti tu integraci ne úplně dobře zvládly. Ať se to týká Turků v Německu, ať se to týká zejména Maročanů, ale i jiných příslušníků afrických států v Belgii a ve Francii. Tam vidíme, že integrace se nepovedla. Proto si myslím, že to je i jeden z důvodů, proč my, ale i jiné východoevropské národy, máme tak kategorický názor na migraci. To je do jisté míry hodně spojeno s islámem. To není všeobecná migrace, ale je to napojeno i na to, že migranti s sebou nesou velmi výrazné náboženství, které by podle mého soudu možná narušilo i fungování naší velmi, řekl bych, nenábožensky orientované společnosti.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
S tím určitě souhlasím. Souhlasím i s tím, že je zapotřebí se poučit z chyb ostatních, které možná udělali v minulých dekádách. Nicméně pořád mne ten náš přístup připadá jako, řekněme, střílení komára pancerfaustem. Že ta zbraň, kterou jsme si na toto téma osvojili, je příliš silná s ohledem na to, jak, řekněme, relativně skromný ten problém v České republice je.
Bulharsko deklarovalo, že v průběhu letošního prvního pololetí má zájem vstoupit do kurzového systému ERM2, což je jedna z formálních podmínek vstupu do eurozóny. Přitom Bulharsko je v současné době v podstatě nejchudší zemí Evropské unie, měřeno ukazatelem HDP na obyvatele. Jinými slovy konvergenční mezera jak v reálných, tak v nominálních veličinách je podstatně větší než v případě České republiky. Včetně mezery mzdové, kdy bulharská mzdová úroveň je stále na úrovni nižší než jedna třetina úrovně v České republice, která sama o sobě je na úrovni nějakých 30 nebo 40 % německé úrovně. A přesto pro Bulharsko toto znamená jakousi ambici, kterou když dosáhnou, tak si řeknou, ano, na základě tohoto jsme dobří. V České republice tento postoj postrádám. Vím, že tvůj postoj k eurozóně rozhodně není nula jedničkový, že si velice dobře uvědomuješ jak přínosy, tak náklady. Jak bys viděl ten bulharský postoj vůči eurozóně v porovnání s tím naším, kdy koneckonců podle statistiky za rok 2017 již budeme možná někde na úrovni ekonomické vyspělosti Španělska. Již nemáme příliš daleko k Itálii, a kdyby bývala Británie zůstala v Evropské unii, tak dokonce ani touto optikou nemáme daleko na Britské ostrovy.

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
K tomu lze říct tři body. Bod číslo jedna, pokud bych porovnával nás a Bulharsko, tak my máme výrazně odlišnou měnovou politiku, zejména politiku kurzovou. Jistě víš, že Bulharsko má speciální měnový režim takzvaného měnového výboru. To znamená, že zafixovali svůj měnový kurz. Je tomu již několik, bych skoro řekl, desítek let.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Je to tak, polovina 90. let.

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Ano, polovina 90. let. Tím pádem ta debata o tom, jestli Bulharsko ztrácí nějaký hospodářsko-politický instrument nebo nikoliv, tam není, protože oni ho vlastně neměli. Oni si tu kredibilitu koupili tím, že zafixovali kurz. Jak říkáš, v polovině 90. let. V Bulharsku to zafungovalo. Takže z tohoto pohledu je v Bulharsku o jeden výrazný argument méně.U nás je ta logika naprosto odlišná.
Bod číslo dvě. Nechci se nikoho dotknout, ale když se podíváme na mapu, Buhlarsko je periferní zemí Evropské unie. Sousedí s Tureckem, s jinými méně stabilními regiony v sousedství. Je tam nedaleko přes Černé moře do Ruska. My takovou geopolitickou složku nemáme. Myslím si, že i geopolitické uvažování tam jistě nějakou roli hrálo nebo hraje. Možná to platilo třeba i v Pobaltí a v jiných zemích. Takže tento argument u nás není tak silný.
Za třetí, to je spíše takové lehké rýpnutí do bulharských kolegů, ale nechci se jich dotknout. Mně přišlo to, že veřejně deklarovali svoji snahu o vstup do Evropského mechanismu směnných kurzů v době předsednictví, jako určité využití té situace, což by normálně předsednická země podle mne neměla dělat. Ale můžu se v té interpretaci mýlit. Vím, že Bulharsko se snaží o vstup relativně dlouhodobě. Snaží se například také o vstup do Schengenského prostoru. Uvidíme, zda během jejich předsednictví přijde v tomto směru nějaká významnější iniciativa.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Souzním zejména s tím tvým třetím bodem. Mám pocit, že zvláště poté, co předchozí předsednická země Estonsko se na svém programu digitalizace enormním způsobem zviditelnilo a nastavilo v tomto ohledu vysokou laťku, tak Bulharsko chce udělat něco podobného. Když bude jeden pokračovat v digitalizaci, tak druhý se snaží najít téma, na které během svého předsednictví bezesporu upozorní.

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Téma je to asi pozitivní pro bulharské občany, ale nevím, jak je to téma pozitivní pro zbytek Evropské měnové unie. Nejsem si úplně jistý, jestli třeba holandský, německý či finský volič bude jásat nad tím, že Bulharsko v tuto chvíli se všemi těmi parametry, kteréjsi zmínil, chce vstupovat do eurozóny.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
U nás je občas zmiňováno, že fixní kurzový režim může znamenat překážku zvláště v oblasti nominální konvergence, z hlediska přizpůsobování cenových hladin. Bulharsko již 20 let má fixní kurzové uspořádání a v podstatě přizpůsobování cenových hladin musí z definice řešit prostřednictvím inflačního diferenciálu, který je navíc v eurozóně určitým způsobem limitován cílem Evropské centrální banky. Nepovažuješ za překážku tu obrovskou mezeru v cenové úrovni Bulharska oproti průměru Evropské unie?

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Ve chvíli, kdy země vstoupí do Evropské měnové unie s výrazně nižší hospodářskou úrovni a nemůže pak dohánět mimo jiné i tím kurzovým kanálem, tak to dohánění se pak musí odehrávat v cenovém kanálu, to znamená zvyšováním cen a mezd. Samozřejmě i dnes dochází k tomu, že konvergující nebo dohánějící ekonomiky mají vyšší inflaci, než je tomu ve zbytku Evropy. Většinou jsou to malé okrajové ekonomiky, takže se to v tom průměru Evropské unie nijak dramaticky neprojeví. Ale inflace je bezesporu již dnes třeba v pobaltských zemích vyšší. Takže je otázka, jestli toto ta země chce nebo ne a jestli bychom i my toto do budoucna měli chtít nebo ne. Stále si ještě myslím, že využití kurzového kanálu je pro nás důležitá věc. Měli bychom to maximálně využít dříve, než vstoupíme do eurozóny.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Je to beze sporu silný argument.
Jestli dovolíš, přešli bychom k některým prvkům takzvaného Mikulášského balíčku, který v prosinci roku 2017 zveřejnila Evropská komise. Ten podle mého názoru v podstatě definitivně potvrzuje, že eurozóna roku 2018, respektive ve výhledu do roku 2025, je úplně jiné konstrukční uspořádání, než byla eurozóna do roku 2008, kdy se velmi výrazným způsobem posílily určité stabilizační prvky, posílila se disciplína, propojenost s evropským semestrem, která v tomto balíčku i nadále akceleruje a měla by vést k tomu, že se eliminuje chování černých pasažérů v rámci eurozóny. Byť to samozřejmě může nějakou dobu trvat. Jedním z nosných prvků tohoto návrhu je takzvaný Evropský měnový fond, ve který by se měl proměnit nynější Evropský stabilizační mechanismus. Možná bych dodal, že kategorie Evropského měnového fondu v instrumentáriu hospodářské politiky Evropské unie fungovala již na konci 70. let v souvislosti se spuštěním tehdejšího Evropského měnového systému. Nicméně Evropský měnový fond nikdy nedoznal reálného naplnění. Ještě možná poznámka. Stávající Evropský měnový systém je uspořádán na základě mezivládní dohody, kdežto budoucí Evropský měnový fond by měl být součástí legislativy Evropské unie. Vnímáš tento prvek jako nějaké výrazné posílení té konstrukční báze, na kterém je eurozóna založena?

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Pokud by Evropský měnový fond, jehož název je sám o sobě u některých ekonomů či politiků sporný, byl takto ustaven, tak by to byl výrazný posun. Ale já bych to nahlížel v celkovém kontextu a ten balík posuzoval jako celek. Některé části jsou výrazné, ale také je dobré vědět, které části tam nejsou. A je dobré vědět to, co říkaly jednotlivé členské státy a co si přály předtím, než Evropská komise vydala kompromisní návrh. Tyto země se budou bezesporu snažit tato svoje přání při vyjednávání nějakým způsobem projektovat. Takže těch parametrů u Evropského měnového fondu je několik. První věc je, myslím, velice důležitá, a to že by se z něj měla stát takzvaná fiskální pojistka pro Jednotný fond řešení krizí. To znamená, že pokud by měl ten fond, do kterého přispívají banky, vyplácet nějakou velkou banku, která by byla v krachu, a nestačila by na to, tak by měla fiskální pojistku. Touto pojistkou by měl být tento fond. To je již samo o sobě velice výrazný krok. Bude to podle mě souviset s tím, jak ten měnový fond bude kontrolován, jak bude řízen a jestli skutečně dojde k tomu, že se z něj stane nějaká specifická evropská instituce, či zda zůstane na mezivládní úrovni. Jednotlivé členské státy na to mají různé názory. Pro nás je zajímavé to, že pokud by se ten fond vytvářel tak, jak je navržen, tak je potřeba jednomyslnosti všech členských států. Buď to bude podle článku 352, jak je navrženo, což samo o sobě mezi právníky a některými politiky a politology je velice sporná věc, jestli to tak má být a jestli by neměla být čistší cesta změnou smluv. Ať to bude tak či onak, to nemusíme řešit. My potřebujeme jednomyslnost všech členských států. Pak je otázka, jestli Česká republika toho může nějakým způsobem využít a něco určitého si vyjednat. Myslím, že z pohledu České republiky je klíčová otázka, jestli do budoucna my nebo jakákoli jiná země, která vstoupí do eurozóny, by měla přebírat minulé závazky. Pomáhalo se Řecku a neustále je ve hře otázka restrukturalizace řeckého dluhu, to znamená odpis půjčky a potenciální ztráta budoucího Evropského měnového fondu. Takže jestli by se na takové ztrátě měli podílet jenom ti, kteří byli u toho, když se ta půjčka schvalovala, nebo všechny budoucí země eurozóny. To je třeba jeden takový parametr, kde by se vláda České republiky mohla zamyslet, jak s tím naložit.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Z interpretace toho prosincového balíčku jsem pochopil, že nově vstoupivší země by neručila za minulé závazky. Minulé závazky by byly pokryty nástroji, které byly emitovány v minulosti. Nicméně všichni víme, že řecký problém se nevyřeší za 5 ani za 10 let, že to bude trvat třeba 50 let. Je to vytloukání klínu klínem a ten klín “číslo 4” již by se dotknul nás coby možného nového člena eurozóny. V tom Evropském stabilizačním mechanismu je klíčová váha Německa s nějakými 27 %, Francie 22 %. Případný podíl České republiky by byl někde mezi 1 až 2 %, což asi není úplně fatální, nicméně určitý náklad by to byl.
Možná na závěr ještě téma z doušky budoucího rozpočtu. Donedávna byl pojítkem společného zájmu termín oblasti společného zájmu. V současné době se v posledních zhruba dvou letech stala inflace termínu evropská přidaná hodnota. Ta je velmi silným způsobem roubována na budoucí podobu evropského rozpočtu, respektive financování Evropské unie. Ty jsi měl ve svém posledním angažmá v rámci Rady Evropské unie toto téma přímo na starosti na vysoce postavené úrovni. Jak se díváš na reformu rozpočtu ve smyslu takzvané evropské přidané hodnoty? To znamená, že by rozpočet měl do budoucna financovat věci, které již nebudou vyloženě regionální nebo lokální, ale které budou nějakým způsobem akcentovat zájem celé Evropské unie, jinými slovy že kašnička na náměstí nebo rekonstrukce silnice třetí třídy kdesi na venkově již nebude předmětem zájmu evropského rozpočtu?

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Téma evropské přidané hodnoty není tak úplně nové, objevovalo se již dříve. Jestli v tuto chvíli bude hrát nějakou výraznější roli, uvidíme. Mluví se o tom, že to, že vystupuje Spojené království z Evropské unie, je jakýmsi podstatným impulsem pro velkou změnu. Ale já si myslím, že tento impuls by nestačil, pokud nějaká jiná země nepřijde s tím, že i ona si přeje změnu. Například pokud Francie řekne, že jsou připraveni nějakým způsobem zásadně reformovat společnou zemědělskou politiku, tak již tyto dva aspekty, to znamená brexit a třeba postoj Francouzů ke změně jiné výdajové položky, by mohly vést k tomu, že se nově bude uvažovat i o výdajích a že právě ta evropská přidaná hodnota tam začíná hrát velkou roli. Ale musím se přiznat, že vidím více než 50% pravděpodobnost, že to spíše zůstane při starém.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Člen bankovní rady České národní banky Marek Mora. Marku, moc děkuji za dnešní popovídání a za to, že jsi obohatil pořad Alter Eko.

Marek MORA, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Na shledanou.

Petr ZAHRADNÍK, moderátor
--------------------
Dnešní diskuse ukázala témata, kterými by se měla zabývat i Česká republika možná vážněji a silněji nejenom na úrovni kabinetních vyjednávání, ale pokud možno i zasvěcením občanů do problémů, které ekonomický rozměr evropské integrace obnáší. Za vaši pozornost vám děkuje Petr Zahradník. Budu se těšit u příštího pořadu Alter Eko.