Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Porodní bolesti evropské platební směrnice PSD2

Michal Vodrážka (Hospodářské noviny 30. 1. 2018 strana 19, rubrika Peníze)

Směrnice PSD2, kterou do českého právního řádu promítl zákon o platebním styku, má dva hlavní cíle, jež spolu souvisejí. Prvním je zvýšení bezpečnosti plateb, druhým je stanovení pravidel pro dosud neregulované činnosti, které využívají přístup k platebním účtům prostřednictvím internetu a jež z hlediska bezpečnosti dosud nebyly poskytovány zcela ideálním způsobem.

Mezi platební služby tak nově patří možnost předávat platební příkaz své bance prostřednictvím internetového bankovnictví nikoliv osobně, ale pomocí prostředníka. Novou službou je i využití prostředníka pro získání informací o některých bankovních účtech.

Evropští zákonodárci bohužel nezvolili nejšťastnější způsob ani tempo, jakými se má změn dosáhnout. V první řadě nedefinovali nově regulované služby, a tak teď adresátům směrnice nezbývá než rozjímat, zda měli autoři v době jejího vzniku (v letech 2013 až 2015) v úmyslu regulovat pouze tehdy existující obchodní modely, které byly z hlediska bezpečnosti problematické, nebo i ty fungující zcela bezproblémově řadu let.

Za druhé nedává příliš velký smysl otevřít jen platební část bankovních dat a jako nepřístupná ponechat data o spoření (to znamená, že se přes prostředníka bude možné dotázat na údaje o běžném účtu, ale už ne na zůstatek spořicího účtu či termínovaného vkladu), investicích, úvěrech, hypotékách či pojištění.

Některé západoevropské státy proto zvažují toto umožnit pomocí národního práva.

Za třetí se zákonodárci rozhodli zavádět regulaci po etapách – bankám uložili povinnost umožnit prostředníkům přístup k účtům již od ledna 2018. Současně ale stanovili, že bezpečnost má být podle prováděcího nařízení zajištěna až později (předpoklad byl na konci roku 2018).

Směrnice tak nevyřešila jednoznačně klíčovou otázku, zda budou prostředníci i v budoucnu moci využívat internetová bankovnictví bank nebo zda budou muset využívat speciální softwarová rozhraní (API). Tato otázka byla přenechána Evropskému úřadu pro bankovnictví (EBA), který měl připravit návrh nařízení.

Jeho podoba se ale stala předmětem lobbingu ze strany prostředníků i bank, což způsobilo nejen zdržení úprav návrhu EBA Evropskou komisí, ale i upozadění otázek technického rázu a proveditelnosti. Nařízení, které nakonec komise vydala v listopadu, by se mělo aplikovat od podzimu 2019, nebude-li jeho kompromisní znění rozporováno Evropským parlamentem či členskými státy.

Jako nedostatečná se ukázala i dvouletá lhůta na promítnutí směrnice do domácího práva. K 15. lednu 2018 tuto povinnost splnila jen necelá třetina z 28 členských států EU.

Lze tedy konstatovat, že v cestě za bezpečnějšími platbami a novými platebními službami jsme stále spíše na začátku.