Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Hypotéky jsou obrovská část trhu

Vojtěch Wolf, Petr Kamberský (Lidové noviny 22. 1. 2018 strana 12, rubrika Ekonomika)

 „V Americe se také v jisté době říkalo, že bydlení je právo a není možné, aby někdo nedostal hypotéku,“ říká v rozhovoru s LN guvernér České národní banky Jiří Rusnok s tím, že krize v posledních desetiletích vznikaly vždy v dobrých časech a právě ve spojení s financováním bydlení. Proto by podle něj měla centrální banka získat větší zákonné pravomoci při regulaci hypotečního trhu.

* LN Měl by váš nástupce v čele ČNB přijít zevnitř, nebo zvenčí banky?

To je hrozně daleko. Myslím si, že obojí je možné. Na svém příkladu ale mohu říct, že mi velmi pomohlo, že jsem strávil přes dva roky jako člen bankovní rady, kdy jsem se mohl s institucí seznámit. Přechod je v takovém případě určitě snazší. Takže povýšení někoho ze stávajících členů považuji za ideální. To ale neznamená, že na post guvernéra nemůže přijít i schopný kandidát z venku.

* LN U nás je jmenování členů bankovní rady unikátní v tom, že jde o výsostnou pravomoc prezidenta. Je tu ale riziko, že nějaký prezident jmenuje neakceptovatelné lidi. Existují ale návrhy, aby prezident členy rady ČNB navrhl a schválil je Senát, jako je tomu u ústavních soudců. Která z těch variant vám přijde lepší?

Náš systém je opravdu poněkud exotický a ve světě něco takového není moc vidět. Pravda je, že se ale dosavadní praxe osvědčila nehledě na to, že jsme měli různé prezidenty. Žádného excesu jsem si za ta léta nevšiml. V této souvislosti mne na jednu zajímavost upozornil můj předchůdce Miroslav Singer. Když jmenuje členy rady výlučně jen prezident, tak si velmi dobře rozmyslí, koho tam dosadí. Ta zodpovědnost je skutečně jen na něm samotném a nemá se na koho vymluvit jako v případě ústavních soudců. Dovedl bych si představit kontrasignaci Senátu či jiné ústavní autority. Otázkou ale je, jestli se má měnit něco, co funguje. A když to měnit, tak by bylo lepší uvažovat u těchto institucí, jako je ČNB či ústavní soud, jen o jednom mandátu, který bude delší.

* LN Proč by měl být jmenován jen jednou?

V případě opakovaného jmenování vidím riziko, že se dotyčný bude budoucímu jmenovateli chtít „zavděčit“. To je zcela přirozená reakce každého člověka. Proto bývají soudci ústavních soudů jmenováni na jedno dlouhé období, u nás se o tom zcela vážně uvažuje. Platí to i u centrálních bank. Třeba Evropská centrální banka má jeden mandát na osm let.

S eurem bych spíš počkal

* LN V prosinci jste prohlásil, že euro by se mělo přijímat při kurzu 20 korun za euro. Jak jste se k takovému číslu dostal?

Ta informace se objevila na debatě exportérů počátkem prosince, kde pan premiér Andrej Babiš odpovídal na dotaz ohledně eura. Upozornil vývozce na to, že pokud euro chtějí, tak to může znamenat, že kurz bude právě takový. Zeptal se mne, jak to vidím já. Odpověděl jsem, že pokud bychom vzali slovenskou analogii, tak toto číslo není mimo realitu. Když vstupovali Slováci do kurzového mechanismu ERM2, kde musíte být před přijetím eura minimálně dva roky, měli kurz 36 korun za euro. Do přijetí eura jejich měna posílila asi o 25 procent na 30,1 koruny. V Česku by to analogicky znamenalo v době přijetí společné evropské měny za euro cca 20 korun. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by tento proces probíhal podobně jako na Slovensku.

* LN Chápeme to dobře, že premiér Babiš varoval v prosinci exportéry, aby nebyli tak nedočkaví, protože nad kurzem kolem 20 korun za euro můžou nakonec zaplakat? A vy jste mluvil stejně... Není to ale z vaší strany spíše politický výrok než slova ekonoma?

Ano, řekl jsem to samé. Pokud by to bylo tak, jak říkáte, tak bych už nemohl říct nic, protože vše je nějak politické. Platí ale, že technicky a ekonomicky má tato úvaha svou logiku. Neslyšel jsem dosud nikoho seriózního, kdo by ji jakkoli zpochybnil. Stále platí, že ČNB je jen technický poradce vlády a výsostné rozhodnutí přijmout euro připadá vládě. Tvrdím, že my můžeme jít oběma cestami, tedy přijmout euro brzy nebo až za delší dobu, a ani jedno nebude problém. Osobně se kloním k tomu, že naší nejlepší strategií je v tuto chvíli počkat, protože se nám nic nestane a dozvíme se alespoň, kam se bude eurozóna posunovat. Tím mám na mysli další prohlubování měnové a hospodářské unie nebo jak se bude vyvíjet debata ohledně dělení rizik v eurozóně.

* LN Nedávno ČNB nepovolila čínské investiční společnosti CEFC převzít podíl v J&T bance. Člověk zvenku si říká: CEFC má velmi blízko k prezidentu Miloši Zemanovi, Rusnok má také velmi blízko k prezidentovi, to tam musel být asi opravdu velký problém…

Tak za prvé, o tom nerozhoduje žádný Rusnok. Za druhé, my se k případům, které nejsou pravomocně ukončeny, nemůžeme jakkoli vyjadřovat. Jde o únik informací z nějakého neukončeného procesu. Únik, který není z ČNB, a my to opravdu nebudeme komentovat.

* LN Nicméně vaše propojení s politikou je silné. Když Zeman hledal v roce 2013 respektovaného premiéra pro svou vládu jmenovanou bez ohledu na parlament, jmenoval právě vás, poté vás jmenoval do bankovní rady ČNB a nakonec i do jejího čela. Vy jste se zase nechal před pár dny slyšet, že v prezidentských volbách budete volit Miloše Zemana. Nemáte pocit, že emisní banku, tedy expertní nepolitickou instituci, zatahujete až příliš do politiky?

První korekce: já sloužím druhý mandát, já už nemohu být znovu jmenován, takže já se už nemohu nikomu „zavděčit“, ani panu Zemanovi, ani panu Drahošovi. Jsem v tomto zcela svobodný. A ten zbytek bych nerad komentoval, je na to teď příliš citlivá doba. Jsem přesvědčen, že výsledek voleb nijak nesníží kvalitu naší instituce, ať už dopadnou jakkoli.

* LN Takže větu „Budu volit Miloše Zemana“ tentokrát nevyslovíte?

Nezlobte se, nechci to více komentovat.

* LN Od února začnete ve svých prognózách představovat výhledy toho, jak se bude vyvíjet koruna. Můžete říci, kde vidíte korunu na konci letošního roku a jak se bude podle vás vyvíjet?

Můžu říct zatím jen to, že nás současný vývoj kurzu nijak neznervózňuje. Námi očekávanou trajektorii skutečně ukážeme až v únoru společně s prognózou. Chci ale zdůraznit, že měnovou politiku dnes už neřídíme kurzem, jako to bylo do dubna loňského roku, ale teď ji skutečně ovlivňujeme pomocí úrokových sazeb. Kurz je jen pomocný vedlejší indikátor, který ale bedlivě sledujeme.

* LN Už loni jste před prosincovým zasedáním prohlásil, že je šance 50:50, že se úrokové sazby zvednou v prosinci nebo pak na zasedání v únoru. Je vůbec nějaká šance, že by se teď, 1. února, sazby nezvedly? Co by se muselo stát, aby k tomu nedošlo?

Před zasedáním bankovní rady se může stát cokoliv. Je ale pravda, že je velmi slušná pravděpodobnost, že sazby vzrostou, protože vše se vyvíjí v souladu s naší prognózou. Jsou tu ale drobné odchylky. Například jádrová inflace za prosinec je o 0,3 procentního bodu nižší, než jsme čekali, ale jinak je celková inflace nižší jen o 0,1 procentního bodu. Ukazuje se, že v ekonomice nejsou žádné enormní inflační tlaky, a jsme tak blízko našemu inflačnímu cíli kolem dvou procent. Zpřísňovat měnové podmínky tak musíme rozumně, a to i s ohledem na vývoj kurzu koruny, ale i na to, co se děje kolem nás. Dnes nás obklopuje extrémně uvolněná měnová politika eurozóny a dalších zemí a to musíme brát také v potaz.

* LN A kdybyste to měl vysvětlit někomu, kdo neměl ani semestr ekonomie?

Důvod, proč budeme nejspíše zvyšovat sazby, je ten, že ekonomika je rozjetá a v posledních čtvrtletích se ukazuje, že je nad svým potenciálním růstem. To znamená takový růst, kdy ještě nevznikají nerovnováhy. Náš potenciální růst je odhadem mezi třemi až 3,5 procenty. V posledních čtvrtletích ale rosteme meziročním tempem pět procent. To vede přirozeně k tlaku, který v Česku vidíme obzvlášť na trhu práce či u růstu cen nemovitostí. To běžně vede ke zvýšení úrokových sazeb, aby tyto tlaky polevily. To děláme i my. I když jsme v minulém roce sazby dvakrát zvýšili, tak jsou stále velmi nízké. Jsme tak na cestě k normalizaci sazeb.

* LN To znamená?

Za normál se považuje reálná úroková míra, tedy nominální úroková míra minus inflace, kolem jednoho procenta. Pokud máte dvouprocentní inflaci, tak potřebujete nominální sazby kolem tří procent. Tímto směrem jsme se pomalu vydali. Samozřejmě nesmíme přestřelit, protože jsme malá otevřená ekonomika a kolem nás jsou úrokové sazby nízké či záporné. Kdybychom dramaticky zvýšili úrokové sazby a šlápli na brzdu, tak se zásadním způsobem zvětší rozdíl mezi našimi sazbami a úroky v okolních zemích. Tím bychom sem nalákali spoustu spekulativního kapitálu, který tu bude chtít krátkodobě vydělat. To ale nepotřebujeme, protože netrpíme akutním nedostatkem kapitálu. Tyto okolnosti musíme brát v potaz při rozhodování o zvýšení sazeb.

* LN Tedy čeští střadatelé, kteří mají v bankách uložené peníze, jež jim dnes banky neúročí, by měli být rádi, že nemáme záporné sazby a mohou doufat v to, že naopak zvolna porostou?

Přesně tak. Na druhé straně dlužníci musí počítat s tím, že se jim budou prodražovat úvěry.

* LN Jak to, že když už centrální banka sazby zvedá, zdražují dnes úvěry, ale na spořicích účtech to není vidět? Podle některých ekonomů na to mohou mít vliv i dřívější intervence ČNB, kdy je v ekonomice obrovský přebytek peněz.

Je to podobné jako na benzinové pumpě. Když rostou ceny ropy při stabilním kurzu, na pumpách se najednou zvedají ceny velmi rychle, třeba v průběhu jednoho týdne. Když ale cena ropy klesá, ceny na čerpacích stanicích reagují mnohem pomaleji. Namísto týdne to trvá třeba dva nebo tři týdny, protože obchodníci se snaží využít vyšší marže a jediné, co tento problém řeší, je konkurence. Podobné je to i u bank. Když mají možnost, zvýšení sazeb promítnou do úroků na úvěrech, ale u úroků na vkladech čekají do poslední chvíle. Navíc je tu skutečně přemíra likvidity. Ta tu ale není kvůli intervencím. Ty žádnou přebytečnou likviditu nevytvořily, to s tím nesouvisí.

* LN Zpátky k sazbám: vy jste už dříve řekl, že byste chtěl, aby se sazby dostaly v průběhu dvou let někam ke třem procentům. Dnes jsme na 0,5 procenta. Je vůbec reálné zvýšit sazby takto rychle? Zvažujete, že byste je namísto tradičního 0,25 procentního bodu zvedli rovnou o 0,5 procentního bodu?

Já jen říkal, že bychom se rádi k těm třem procentům přiblížili. Jestli nám to ale vůbec umožní vývoj, je otázka. Celosvětově se ukazuje, že reálná úroková míra je asi jinde než jedno procento, s nímž počítáme v našich modelech. Nejspíše je reálně někde kolem nuly. Takže jde o náš cíl. Jestli se tam dostaneme za dva roky, či ne, nikdo neví. Když to bude později, také se nic neděje. Letos ale budeme zvyšovat sazby minimálně dvakrát. Můžeme samozřejmě zvýšit sazby i vícekrát. Zvýšit je o 0,5 procentního bodu v jednom kroku však nevidím jako příliš reálné. Takto rychle se sazby zvedají jen v době urgentní potřeby. Tu teď nevidím.

* LN ČNB má tři sazby. Zatím zvyšovala jen dvě z nich: reposazbu (Centrální banka od soukromých ústavů stahuje přebytečnou likviditu a vydává jim směnky, jež pak vykupuje za cenu navýšenou o dohodnutý úrok – repo sazbu; pozn. red.) a lombardní sazbu (za niž si banky mohou půjčit u ČNB peníze proti zástavě cenných papírů). Je ve hře i zvyšování depozitní sazby, která se nezvedala? (Tzv. depozitní neboli diskontní sazbou úročí ČNB depozita, tedy přebytečnou likviditu, jež si u ní ukládají soukromé banky.) Právě její zvýšení by bylo ještě jasnějším signálem, že utahování měnové politiky pokračuje…

Před krizí nebyly na depozitních sazbách skoro žádné úložky. Většina byla právě na reposazbách. Rádi bychom se vrátili do doby, kdy klíčová byla reposazba. Dnes je reposazba 0,5 procenta a depozitní 0,05 procenta. Jako ideální vidíme, když je rozdíl jeden procentní bod. Při dalším zvedání sazeb se budeme snažit o to, aby platily tyto rozdíly. Při jejich zvyšování tak nejspíše depozitní sazbu opět nezvýšíme a poroste jen reposazba a lombardní sazba.

Nafukující se realitní bublina

* LN Nízké sazby a hromady peněz na účtech vedou lidi k nákupu nemovitostí. Důsledkem je obří nárůst cen nemovitostí hlavně v Praze a Brně, kdy se stále častěji hovoří o bublině. ČNB o tom také mluví. Co je podle vás příčinou?

V Praze a dalších větších městech dochází k nafukování bubliny. Dnes tu vidíme extrémní cenový vývoj, který zejména v hlavním městě překročil nějakou míru, již by šlo brát vzhledem k vývoji příjmů a úrokových sazeb za přijatelnou. Nadhodnocení je hrozně těžké určit, protože je to v každé lokalitě jiné. Naši kolegové z výzkumu mluví ale asi o 10 až 15 procentech, jež jsou nad nějakou přijatelnou mírou. Na kolik je to vliv levných peněz a jak moc je to ovlivněno samotnou nabídkou, neumím rozlišit. Zástupci realitního sektoru tvrdí, že v Praze je spíše problém nabídky, kdy se údajně staví méně než například v době krize. Určitě jde i o vliv snadné dostupnosti peněz. Tam bych ale velmi rozlišoval, jestli jde o ty, kteří si pořizují vlastní bydlení, a ty, kteří si kupují byt jako podnikatelský projekt například na pronájem přes Airbnb. Osobně se domnívám, že v Praze bude takto spekulativních nákupů hodně. Kolik jich přesně je, říct neumím.

* LN Kde je přesně problém?

My hlídáme stabilitu bank a celého finančního sektoru. Banky poskytují úvěry. To je jejich hlavní byznys. My jsme zvláštní země i v tom, že 60 procent ze všech úvěrů lidem a firmám tvoří úvěry na bydlení. To je obrovská část trhu. Proto nám tolik záleží na tom, aby trh nevygradoval do situace, kdy by míra rizika, které na sebe banky berou, byla příliš velká. Abychom to mohli regulovat, využíváme makroobezřetnostní indikátory, jež jsou v Evropě standardní, a někde jsou už dokonce i součástí platné legislativy. Sem patří například i LTV, tedy maximální výše úvěru k hodnotě nemovitosti. My bankám říkáme: nedávejte 100- a 90procentní hypotéky. Rizikovost samozřejmě není jen v hodnotě nemovitosti, ale i ve schopnosti úvěr splácet.

* LN Cílem ČNB je uzákonit limity pro výši hypoték v závislosti na ceně nemovitosti i příjmech dlužníka. V minulém volebním období padl zákon pod stůl. Už máte nějakou dohodu s ministerstvem financí, nebo budete čekat na stabilní vládu s důvěrou?

Čekat na vládu stabilnějšího rázu nebudeme. Vláda tu je, plní své povinnosti v běžné správě země a je tu i parlament, který slibuje, že bude projednávat zákony. Takže my pošleme ve spolupráci s resortem financí novelu zákona o ČNB do parlamentu znovu, s kompromisy dojednanými již v minulém období. A to co nejdříve. S paní ministryní Alenou Schillerovou jsem už o tom hovořil. My nemáme na co čekat. Jestli po nás chce zákon, že se máme starat o finanční stabilitu v této zemi, tak k tomu potřebujeme také adekvátní nástroje. Jestli nám je odmítne parlament dát, tak dobře. My jsme ale poslance upozornili, proč je potřebujeme a co se může stát, když je nebudeme mít…

* LN Parlament se skoro vždy promění a často jsou tam lidé, kteří nejsou v této oblasti příliš kompetentní. Neprohráli jste svůj boj v minulém období právě špatnou komunikací?

Asi jsme ji úplně dobře nezvládli. Na druhou stranu to bylo krátce před volbami, kdy se všichni bili do prsou, jak tu zajistí vlastnické bydlení pro všechny. Nabízí se tu silná analogie: v Americe se také v jisté době říkalo, že bydlení je právo a není možné, aby někdo nedostal hypotéku. Krize v posledních desetiletích vznikaly vždy v dobrých časech a ve spojení s financováním bydlení. Takže ano, musíme tu komunikaci zlepšit. My tu nikomu nic nezakazujeme. Bojujeme tu se silnými zájmovými vlivy zprostředkovatelů hypoték, které zajímá to, že se prodává, a ne to, co bude. Těm je jedno, jestli ten člověk bude za pět let v exekuci. Banky se sice tváří odpovědně, musí prověřovat úvěruschopnost klienta, ale jsou pod obřím tlakem akcionářů, aby zvyšovaly svůj tržní podíl a dál slušně vydělávaly a prodávaly hypotéky. Dnes žijeme v zemi, kde se glorifikuje vlastnické bydlení. To jinde v Evropě nenajdete. Mimochodem to také ochromuje pracovní mobilitu, kdy se lidé nejsou ochotní stěhovat za prací. To je už ale jiná diskuse…

* LN Ale vy přece politiky znáte, víte, jak uvažují, i to, že většina poslanců jsou úplní nováčci. Neměl byste jim to vy osobně mnohem více a lépe vysvětlovat?

Vysvětlovat to taky budeme. Svůj druhý pokus si musíme odpracovat. Nejde z naší strany o žádný plezír. Takže ano, já osobně půjdu do sněmovny, půjdu na rozpočtový výbor a budu vysvětlovat, o co jde. Pokud máme ze zákona vykonávat dozor nad finanční stabilitou, musíme k tomu mít patřičné nástroje. To jde teď obtížně. Nelze se tvářit, že když úvěry na bydlení tvoří 60 procent trhu, je to jen okrajová záležitost. Pokud by lidé například nepříznivým vývojem na trhu práce přestali splácet hypotéky, bude to mít i národohospodářské dopady. Když se vám dostanou lidé ve větším měřítku do exekucí, budou i méně spotřebovávat a bude to vytvářet negativní spirálu v ekonomice.

* LN Vy ale máte dnes i jiné nástroje, jak můžete kontrolovat banky, jako jsou například požadavky na kapitál…

Pokud nedostaneme nové pravomoci, budeme samozřejmě využívat tyto nástroje, jako je využíváme už dnes. Jestli zjistíme, jako se to stalo, že to v některých bankách „utíká“, vlítneme na ně a budeme po nich chtít vyšší kapitál a budeme požadovat, aby se našimi doporučeními řídili. To děláme už teď, ale je to mnohem pracnější i méně efektivní, protože – lidově řečeno – toho zajíce honíme už pozdě. Druhou věcí je, že my sice můžeme došlápnout velmi dobře na banky, které regulujeme, ale hůře na zahraniční banky, jež tu působí ať už formou poboček, nebo které tu fungují přeshraničně. To totiž spadá pod tamní dohled.