Autorské články a rozhovory
s představiteli ČNB
z minulých let

Každá finanční krize se rodí v dobrých časech

Hana Filipová, Tereza Zavadilová (E15 24. 10. 2016 strana 12–13, rubrika Rozhovor)

Napětí, kdy centrální banka skončí s ochranou koruny, vrcholí. Česká národní banka se kvůli specifickému režimu měnové politiky dostala do popředí zájmu médií, exportérů i spekulantů. „Debata kolem intervencí je velmi kreativní, někdy nás docela pobaví a někdy i zarmoutí,“ říká guvernér ČNB Jiří Rusnok. Není to ale nic, co by bankéře vykolejilo, dodává.

* Kdy se ČNB stáhne z trhu?

Platí to, co jsme zveřejnili po našem posledním zasedání: neukončíme intervence do konce prvního čtvrtletí 2017. Ukončíme je někdy potom. Zatím všechny naše prognózy ukazují, že to s vysokou pravděpodobností bude někdy kolem poloviny roku 2017.

* Čekáte tedy, že v půlce roku 2017 dosáhne inflace dvou procent – hodnoty, na kterou cílíte. Intervence ale asi neskončí hned vzápětí?

To nevím. Řekli jsme, že kritériem pro opuštění je udržitelné dosažení inflačního cíle, nebo dosahování, chcete-li.

* To může být klidně v roce 2018. Takže konečná hranice už stanovena není?

Ano, to může klidně být i v roce 2018. Pak už je to v podstatě „open end“.

* Vy to nebudete moci trhu říct. Jak to bude vypadat?

Jak konkrétně, nevíme. Bude to vypadat tak, aby to proběhlo hladce a s co nejmenšími problémy.

* Existuje pásmo, v němž by se koruna měla pohybovat po exitu? Analytici odhadovali nějakých 25,50 až 26 korun za euro…

Žádné pásmo ani hranice rozhodně nestanovujeme. Po exitu budeme pečlivě sledovat vývoj, kde se ustálí rovnovážný kurz. Pokud bude potřeba, budeme vyhlazovat nějaké skokové volatility, které by mohly nastat se změnou režimu.

* Takže budete intervenovat i po konci intervencí?

Tohoto práva se nevzdáváme.

* Očekáváte, že koruna může posílit nad hranici, kde vidíte riziko?

Ne, žádné pravděpodobnostní scénáře nemáme.

* Může se stát něco podobného jako ve Švýcarsku, kde centrální banka po tři roky oslabovala frank a ten pak po ukončení intervencí prudce posílil?

Švýcarský scénář nehrozí, to je úplně jiná situace a nějaké trendové posílení po opuštění závazku lze logicky očekávat. V mezidobí se ekonomika posunula dál, změnily se vnitřní ceny – i když pomalu, ale teď se to trochu zrychlí. Máme velice výrazné přebytky obchodní bilance, to není tak podstatné, ale máme i jistý přebytek platební bilance. Přirozená poptávka a nabídka ve vztahu koruna–euro hovoří pro obnovení určité konvergenční trendové křivky, a tím i určitého posilování nominálního kurzu koruny. Pokud tedy budeme mít přibližně stejnou inflaci. Toto je trend, ale určité výkyvy samozřejmě mohou nastat.

* Co když bude koruna naopak oslabovat?

Krátkodobě se může stát cokoli. Podle toho, jak se nyní situace vyvíjí, to do jisté míry nahrává tomu, že by koruna mohla krátkodobě oslabit. A kdyby koruna oslabila dramaticky, samozřejmě zasáhneme, eur máme habaděj, a ještě na tom vyděláme. Protože v momentě, kdy přijde den D nebo doba D, budeme mít eura jen my. To je realita. Jestliže dneska všichni kupují koruny, fajn, těch my máme nekonečně mnoho, ale eura nevydává nikdo jiný než ECB.

* Kolik máte eur v přepočtu na koruny?

V rámci intervencí jsme nakoupili eura za necelých 600 miliard korun. Celkově teď máme v devizových rezervách eur asi za dva biliony korun. A nemáme jen eura.

* Jak efektivně hodláte s těmi devizovými rezervami naložit, kdyby naopak došlo k jejich velkému posílení, tak je to vlastně znehodnotí.

Jestliže budeme mít po posílení účetní ztráty v korunách, je to pořád virtuální záležitost. Nevím, co se bude dít za pět či deset let, ale my tu budeme pořád jako ČNB, protože doufám, že tu bude Česká republika. A to, že budeme mít solidní devizové rezervy, se nám může jedině hodit. Protože ne vždycky musejí být zlaté časy a ne vždycky musí být koruna kandidátkou na posilování, ale také klidně na oslabování. Pak se nám ty devizové rezervy budou sakra hodit.

* Jaký to bude mít dopad do hospodaření ČNB?

To se uvidí. Bude záviset na vývoji kurzu a ten dopad do naší oficiální bilance a oficiálního výkazu zisku a ztrát bude zásadně účetní. U centrální banky je to do značné míry virtuální záležitost.

* Ale je tam pořád ztráta…

Potenciálně v korunách je tam účetní ztráta. A stejně tak to bylo mnoho let před krizí, kdy měla banka účetní ztrátu.

* Chodí si k vám už teď stěžovat exportéři, že chcete intervence ukončit?

Zatím ještě ne, nebo jsem to nezaznamenal. Samozřejmě vyjadřují obavy, ale ti rozumní, což je většina, vědí, že nic netrvá věčně. A že o jejich dlouhodobé úspěšnosti rozhoduje schopnost uspět na trhu a ne to, zda máme kurz koruny o pět nebo deset procent vyšší.

* Bude mít v rozhodování o exitu nějaký vliv postup ECB a její strategie dodávání likvidity na trh?

Primárně ne. Nás zajímají domácí ukazatele hlavně z oblasti cenové stability a další makroekonomické ukazatele. Přirozeně ale sledujeme, co ECB dělá, a do našich rozhodování to vstupuje. Uvidíme, jaký bude vývoj, zatím ECB ani nenaznačuje, že by neukončila dodávání likvidity prostřednictvím skupování dluhopisů do konce března. To by mělo být jasnější po prosincovém zasedání ECB.

* Úrokové sazby jsou extrémně nízké, v Evropě už i záporné. Jak dlouho myslíte, že může tato politika na trhu trvat?

To nikdo neví, ale asi tak dlouho, dokud to bude vyžadovat situace. Jsou náznaky, že se pomaličku posuneme od toho ne úplně normálního stavu nulových až záporných sazeb k alespoň mírně kladným sazbám někdy v horizontu roku dvou. To znamená, že bychom se měli pomalu odlepit ode dna. Pro nás to znamená, a proto se bavíme o exitu, že první krok bude uvolnění kurzu a umožnění jeho případného zhodnocení. Protože jsme jako poslední krok při snižování sazeb užili právě kurz, do záporu jsme tehdy jít nechtěli, logicky až teď půjdeme zpátky, krok, který byl poslední, tak bude zase první. Bude-li do budoucna potřeba nějak reagovat na oživenou inflaci, budeme připraveni postupně zvyšovat úrokové sazby.

* Jaký prostor má ČNB pro zvyšování sazeb, kdyby u eura zůstaly sazby v záporu?

Skoro žádný. Nemůžeme se a ani nechceme dostávat do nějakého drastického pozitivního úrokového diferenciálu, pokud to naše inflační situace neospravedlňuje. Čili máme-li podobnou inflaci jako eurozóna, není důvod, abychom měli zásadně jiné úrokové sazby. Sice nemáme nominálně záporné sazby – myšleno jako sazby centrální banky, ale de facto je máme vyvolané situací na trhu. Zejména u státních dluhopisů, ale do jisté míry i na mezibankovním trhu.

* Je růst cen jako celek zdravý? Už se mluví o tom, že na trhu s nemovitostmi vzniká cenová bublina…

S celkovým růstem cen jsme nespokojeni, je pod naším cílem. Ceny nemovitostí jsou specifickou oblastí a nás z ní zajímá především část financovaná úvěry. Tam cítíme počátek určité bubliny, určité odtrhávání lokálních cen nemovitostí rezidenčního typu od fundamentů. Nás to netrápí samo o sobě, ale kvůli rizikům, do kterých vstupují banky. Proto jsme také reagovali doporučeními pro banky. Tím do jisté míry chráníme i spotřebitele. Aby se nevystavovali příliš velkému riziku, které by v případě zhoršení úvěrových a ekonomických podmínek v budoucnu nemuseli ustát.

* Budete kontrolovat, zda banky vaše doporučení opravdu respektují?

Situaci pravidelně vyhodnocujeme a výsledky zveřejňujeme dvakrát ročně ve zprávě o finanční stabilitě. Samozřejmě doporučení se dá vymáhat složitě, ale naprostá většina bank na naše doporučení slyší a naplňuje je.

* Ale teď je doporučení v novém zákonu o ČNB již jako varianta vymahatelná zákonem…

Ano, je to trend doporučovaný všemi autoritami, v mnoha zemích EU to je zakotveno v legislativě. To ale neznamená, že to budeme masivně využívat.

* V ostatních zemích ale byla trochu jiná situace. Banky byly finanční krizí hodně postiženy, což v Česku nebylo. V čem je naše situace podobná?

V tom, že každá finanční krize se rodí v dobrých časech. To platí obecně a přirozená soutěž na trhu vede k tomu, že banky mohou trpět krátkozrakostí a slevovat z rozumných kritérií pro zvládání rizik. My bychom to měli korigovat. Protože až bankovní krize někde vypukne, bude z toho velká patálie, která může bolet celou společnost. I ty, co si to nezaslouží, a toho bychom se neradi dočkali. Bankám například říkáme: nedávejte stoprocentní hypotéky. Nebo to považujete za normální? Mně to připadá až nemorální vzít si takovou půjčku. Čili není to žádný zásah do bankovního trhu, ořezáváme jen nějaké extrémy, které se mohou objevit.

* O českém bankovním sektoru jste nedávno mluvil jako o poměrně bezpečném ostrově. Je to stav, který má šanci na delší trvání, i po exitu?

Určitě. Český bankovní sektor je zdravý, to ho odlišuje od velké části Evropy. Nikdy se nerozbujel – máme bankovní aktiva jen něco málo přes 100 procent HDP, kdežto v Evropě jsou běžné vícenásobky HDP. Nemáme přehnaně „přebankováno“. Dále naše banky už před krizí žily velmi slušně z tradičního bankovního byznysu – ukládaly úspory a půjčovaly peníze. Máme více vkladů než úvěrů čili máme banky silně kapitalizované. A také platí, že banky jsou dlouhodobě tak zdravé, jak zdravá je ekonomika. Takže pokud si česká ekonomika povede dobře, není důvod, abychom nezůstali ostrovem i my. Doufám, že i zbytek evropského bankovního sektoru se zkonsoliduje.