Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Výběr z vyjádření člena bankovní rady J. Rusnoka v pořadu Otázky Václava Moravce

(ČT 1 12. 7. 2015, pořad Otázky Václava Moravce)

Záznam (odkaz na web ČT)

Řecká dluhová krize

  • Zalévání řeckého problému dalšími půjčkami už nic neřeší.
  • Řecko se ponížilo samo tím, jak se chovalo už při vstupu do eurozóny, posléze jakým způsobem vedlo svoji hospodářskou a rozpočtovou politiku, to zaprvé. Zadruhé těžko dávat peníze někomu, kdo je vlastně nechce, respektive kdo není schopen a ochoten garantovat minimální záruky toho, že to, co slíbí, bude dělat. To si myslím, že je dnes zkušenost s Řeckem a při současné konfiguraci politické scény v Řecku vlastně nemají lídři Evropy s kým jednat, respektive nemají nikoho, komu by mohli solidně věřit a jít to potom odprezentovat vlastním daňovým poplatníkům. Čtvrtý důvod je ten, že půjčovat někomu, u koho z technického hlediska evidentně víme, že je v situaci, kdy nemůže své dluhy nikdy za stejných podmínek, za kterých dnes jsou, splatit, je i technicky vzato nesmysl, to by nikdy žádná banka neudělala.
  • Rozumím tomu (návrhu Německa na pětileté pozastavení členství Řecka v eurozóně) tak, že je to jenom jinými slovy to, co říkám já, ale aby to vypadalo trochu soft a trochu humánně, tak se řekne, že to je na 5 let pozastaveno. Ale to už je jenom politický obal. Neměli bychom nikdy zapomínat na to, že mimo jiné díky tomuto „evropskému projektu“ Evropa žije 60, 70 let bez válek.
  • Pevně věřím, že by bylo poněkud zvláštní, aby kvůli jedné, se vší úctou relativně velmi malé, okrajové zemi Evropské unie došlo k nějakému jejímu totálnímu rozkladu. Určitě prožíváme hlubokou krizi institucionálně procesního charakteru, která je vyvolaná tímto extrémním případem předlužené jedné země Evropské unie a nota bene eurozóny. Ale tak daleko, že by se kvůli tomu měla rozpadnout Evropa, bych rozhodně nešel a ani si to nemyslím.
  • Spory (ministrů financí eurozóny) vypovídají o nesmírně složitém dosažení jakéhokoliv řešení v té mimořádně komplikované situaci. Žádné řešení není jaksi bez nákladů, bez bolesti, bez různých frustrací, protože je to takový stav, kdy každé řešení je jenom vybíráním toho o něco méně špatného ze všech špatných. Proto to trvá tak dlouho, bude to trvat dlouho. Takže nedělejme paniku, Evropa se rozhodně nerozpadá. Je tady problém s jednou dramaticky předluženou zemí, nicméně její váhu, 2 % HDP Evropské unie, možná už méně, trhy do značné míry už inkorporovaly do sebe, už mají započítány obě varianty, jak Grexit, tak nějaké další potenciální pokračování pomocí balíčků, takže by se podle mě nijak dramaticky nezhroutily.
  • Změnit cokoliv v prostředí 19 a spíše 28 členů je nesmírně složité. Vždycky se najde nějaký jeden, dva státy, které to z nějakých důvodů budou velmi komplikovat, blokovat, a to je jisté selhání lídrů Evropy. Evropa trpí jistým deficitem lídrovství. To si musíme přiznat. Tím nekritizuju nikoho konkrétně, protože vím, jak to je strašně složité.
  • K argumentu Řeků: „My jsme žádné peníze nedostali, to dostaly ty vaše banky“ tomu přeci předcházelo to, že si Řekové 20 let od někoho půjčovali, od bank, ale i od dalších věřitelů, ty peníze se v Řecku nějak zkonzumovaly. Jak, to je jiná věc.

Měnová politika

  • Žijeme v etapě měnové politiky, kdy používáme oba nástroje. To znamená klasický nástroj úrokových sazeb, ale tam jsme zaparkovaní na technické nule. A pak máme ten nástroj řekněme „neortodoxní“ od konce roku 2013, to jest kurz. Řekli jsme na posledním měnovém zasedání, že tak, jak vidíme ekonomiku, jak vidíme rizika protiinflační, proinflační a všechny další podstatné parametry, tak setrváme na tomto stavu, to znamená, že budeme držet kurz poblíž hranice 27 CZK/EUR nejméně do poloviny roku 2016.
  • Žádné speciální obavy (z posilování koruny) nemám. Podívejte, koruna je koneckonců jednou z takových těch satelitních měn eura. Čili my jsme navázaní na euro. Nevidím velký důvod pro to, aby to šlo proti sobě. To znamená, že kdyby případně jako jeden z důsledků potíží Řecka začalo oslabovat euro, že by koruna měla posilovat – pro to nevidím žádné rozumné vysvětlení. My jsme prostě závislí na eurozóně. A pokud jde o nějaké spekulativní pohyby, tak ty jistě mohou nastat, nicméně zatím je nepozorujeme. Pozorujeme nějaké pozvolné přibližování se té hranici, což dává smysl v kontextu velmi dobrých výsledků české ekonomiky.
  • Řekli jsme, že tuto možnost (intervenovat) máme otevřenu a naše odborné útvary mají od nás plnou moc zasáhnout, pokud by situace na trhu krátkodobě byla taková (vyžadující zásah). Čili to bude i bez zasedání bankovní rady, ani o tom nebudeme určitě na začátku vědět. Takže vyloučit to nemohu, stát se to může. Ale neobávám se žádného masivního tlaku v tomto směru.
  • Žádné signály ani se započtením nějaké rezervy na řeckou krizi neukazují na to, že bychom se měli vrátit do deflace a do recese. V tuto chvíli jsou tato rizika minimalizována nebo jsou mnohem menší, než byla před několika měsíci. Celá eurozóna, ale i celá nebo velká část Evropy, která je pro nás relevantní, vypadá v tuto chvíli v krátkodobém horizontu dobře.

Pojišťovací zprostředkovatelé

  • Spotřebitele chráníme, to je jeden z našich úkolů jako instituce. Celá ta geneze novely (pojišťovacího) zákona je dost nešťastná, protože ministerstvo měsíce a měsíce v podstatě odmítalo jakékoliv silnější regulatorní prvky, které by trochu více zregulovaly zprostředkování v pojišťovnictví. Některé z nich jsme podporovali i my, ne cenovou regulaci, ale například to, že když někdo někomu prodá životní pojistku, tak tato pojistka je dlouhodobý produkt a není přece logické, aby dostal jednorázovou odměnu vyčíslenou nějakým procentem celoročního pojistného.
  • Navrhovali jsme, spolu s pojišťovnami, že nelze vyplatit provizi hned, ale třeba postupně, třeba alespoň 5 let, aby byl zprostředkovatel zainteresován minimálně 5 let se o klienta starat a dělat servis, který k pojistce nutně patří. To Ministerstvo financí původně odmítlo.
  • Míra regulace zprostředkování v pojišťovnictví je ta nejslabší z celého finančního trhu a evidentně tam dochází k největším prohřeškům v neprospěch spotřebitele. Čili očekával bych, že by regulace měla být silnější. Nechci teď říkat kdo proti komu. Nicméně tento způsob je nešťastný. Nejprve vláda připraví novelu, ve které s prominutím skoro nic není, pak najednou v parlamentu Ministerstvo financí změní názor, vrátí se a řekne „Tak my tam přece jen něco dáme“ a pak se hauzíruje s čísly, které jsou úplně mimo.
  • Určitě zopakujeme návrh, který jsem zmínil. To znamená, aby se provize vyplácely ne jednorázově, ale nějakou formou dlouhodobější platby v závislosti na existenci a servisu té dané pojistky. To je první věc. Určitě se budeme snažit prosazovat standardní obezřetnost, ale také prvky odborné péče, které jsou dnes ve zprostředkování na kapitálovém trhu nebo například už v bankovnictví, protože často máte v pojistkách kapitálové složky. Když to zjednoduším, kupujete si investici zabalenou do pojistky, tak proč by měla být regulace u tohoto produktu mírnější ve smyslu povinnosti dodat informace, co to znamená, jaká jsou rizika, kolik můžu prodělat na té investiční části, jaké jsou poplatky… To všechno dnes musí udělat zprostředkovatel investičního produktu nebo v bankovnictví, to samé by mělo být podle nás v oblasti pojišťovnictví.