Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Hampl: I po nás se žádá záchrana bank v eurozóně

Lenka Zlámalová (Lidové noviny, 24.9.2012, rubrika: Horizont, strana: 10, téma: TOP zprávy - Osoby)

Evropská unie připravuje bankovní unii. Zatím počítá s tím, že by si všichni střadatelé ručili za své peníze navzájem. Ve finále jde o to, kdo zaplatí všechny špatné půjčky, které se v evropských bankách nashromáždily.
Největší riziko je podle viceguvernéra ČNB, jenž o tom vyjednává, v salámové metodě, kterou Brusel návrh předkládá.

* LN Co bude znamenat bankovní unie, ke které Evropská unie spěje?

Zcela vážně, po všech debatách s partnery jsem hluboce přesvědčen, že v tuto chvíli neexistuje jednotná představa, co je to bankovní unie. Pokud čtu situaci správně, jsou minimálně tři interpretace a ty jsou spolu naprosto neslučitelné. První má Evropská komise a Evropský parlament. Ty berou bankovní unii jako nutnou zastávku na cestě k evropskému superstátu.

* LN Takže nebyla náhoda, když předseda Evropské komise Barroso ohlásil záměr federalizovat Evropu ve výroční zprávě o stavu EU?

Samozřejmě že ne. Druhou představu má jih eurozóny, který bere bankovní unii jako rychlou cestu k záchraně svého finančního sektoru a k nějaké formě sdílení nákladů. Třetí je představa severního křídla, jež vidí v bankovní unii nástroj, jak odříznout autority z jižní části eurozóny od vlivu na jejich finanční sektor. Z toho na první pohled vidíte, že to jsou tři zcela rozdílné představy. Cesta k bankovní unii rozhodně nebude tak rychlá, jak to dnes někteří prezentují.

* LN Jednotný evropský dozor nad bankami od ledna 2013, jak si představuje Brusel, je nereálný?

Podle mě je krajně nepravděpodobný. Ten společný dozor, který se navrhuje pod hezkou českou zkratkou SSM (single supervisory mechanisms – pozn. red.), je navíc jen jeden ze čtyř pilířů bankovní unie.

* LN Co jsou ty čtyři pilíře, na nichž má bankovní unie stát?

První je ten společný dozor SSM, což bude instituce vložená do Evropské centrální banky. Druhým jsou společná pravidla pro fungování bank. Třetím pilířem je jednotný systém pojištění vkladů. Dnes má každá země svůj fond pojištění vkladů, do něhož přispívají banky a z něhož se v případě pádu banky vyplácí klienti. V bankovní unii by měl v zásadě vzniknout jeden panevropský pojišťovací fond. Fakticky to znamená, že si fondy ručí navzájem. České banky by tak v zásadě v případě potíží vyplácely třeba řecké nebo španělské střadatele. Už dnes jsou v Evropě jednotná pravidla pro pojištění vkladů. Každá země si ale zodpovídá v případě potíží za své banky. To by se teď mělo zásadně změnit. Čtvrtá noha je společný systém pro krizové řízení. To znamená, jak zavírat banky, jak je rekapitalizovat, jak platit skutečně zase celoevropsky z jednoho sdíleného pytle náklady na řešení případných problémů. Tady se počítá s celoevropským zajišťovacím fondem, z něhož se banky zachraňují.

* LN Takže si všichni navzájem ručí za své soukromé dluhy?

Všechno se dává na jednu hromadu. V bankovnictví fakticky padají hranice. Stojí to na přesvědčení, že když dáme všechny peníze v Evropě na jednu hromadu, tak tím vyřešíme problém finančního systému. Určitě nebude nikdy zájmem českých autorit představu, že tohle je skutečné řešení evropských potíží, blokovat. I když spousta lidí včetně mě má vážné pochyby, že to něco vyřeší. Když dáte na jednu hromadu všechny fondy pojištění vkladů, z nichž se mají hradit ztráty bank, přece tím nezmizí ani jeden špatný úvěr, jichž je Evropa plná. Ale dobře: pokud většina věří, že toto je řešení, budiž většině umožněno ho realizovat.

* LN Jezdíte do Bruselu vyjednávat. Většina politiků opravdu věří, že kolektivizace dluhů vyřeší bankovní krizi?

Myslím si, že panuje většinové přesvědčení, že nějaká forma sdílení závazků a nějaká forma sdílení kompetencí při dohledu nad finančním sektorem je cestou kupředu.

* LN Ale co je teď důležité pro Českou republiku, pro zemi, která v eurozóně není a u které nepředpokládám, že bude mít ambici být součástí těchto panevropských řešení typu bankovní unie?

Vůbec si neumím představit, že by někdo gramotný mohl vůbec říct, že Česká republika má být součástí tohoto projektu.

* LN Co je naším zájmem?

Bankovní unie bude významně ovlivňovat trh finančních služeb pro celou Evropskou unii. Pro nás je klíčové být u všech jednání a snažit se snížit na minimum potenciální rizika, jež socializace dluhů v eurozóně může přinést zemím, které v ní nejsou.

* LN Co nás ohrožuje? Podle současných návrhů máme i my platit do společných záchranných fondů.

To je jedno z největších rizik současných návrhů. Je dobře, že společnou pozicí českých vyjednavačů je na toto riziko hned od začátku upozorňovat a získávat spojence, kteří to vidí podobně. Takových zemí je naštěstí hodně. Největším rizikem je, že se postupuje salámovou metodou. Nikdo nepředstavil kompletní koncept bankovní unie. Žádnou vizi, jak mají všechny její pilíře pohromadě vypadat, kdo za co ručí, kdo co platí, kdo o čem rozhoduje. Teď je to předkládané tak, že nevidíte celý projekt, ale postupně jsou vám představovány kroky, kdy si jeden vynucuje druhý. Přitom je jasné, že ve finále jde o zaplacení všech těch půjček, které se v evropských bankách nashromáždily.

* LN V čem je největší riziko?

Kromě nekontrolovatelného sdílení nákladů ve fondech pojištění vkladů a socializace ztrát za padajících bank ještě i plán na neomezenou podporu uvnitř jednotlivých finančních skupin. To znamená, že dceřiné společnosti budou muset prakticky bez omezení podporovat své mateřské společnosti. My dnes finanční přesuny mezi bankami a jejich mateřskými centrálami pečlivě hlídáme, aby z našeho finančního systému neodtékaly peníze. Ale vůbec největší riziko je, že se to předkládá jako salám.

* LN Proč se Brusel uchyluje k salámové metodě?

Je to typicky evropská metoda, nicméně tentokrát je ještě riskantnější, protože ukrojení jednoho kolečka salámu může automaticky znamenat souhlas s dalším plátkem. Už se předem zavazujete k dalším věcem, o nichž vůbec netušíte, jak vypadají a jak vás ovlivní.

* LN Proč jsou některé pilíře jako společný dohled jen pro eurozónu a u záchranných fondů se chystají pro celou EU?

To je právě ten problém. Společný dohled, kterým to začíná, je připravován jen pro eurozónu s tím, že ostatní se mohou přidat, podobně jako u fiskálního paktu. Ale sdílení peněz ve fondech pojištění vkladů nebo celé krizové řízení bank se rovnou chystá i pro země mimo eurozónu. Evropská komise prostě chce pravidla, která budou platit pro celou Unii. Dohled nemůžete žádat pro všechny, protože ho bude dělat Evropská centrální banka, kde nemají země mimo eurozónu hlasovací práva. Takže by jim na banky dohlížela instituce, v níž nerozhodují. Proto je to otevřeno jen těm, kdo se přidat chtějí. Kdyby to udělali, nebudou mít vůbec žádný vliv na regulátora svého bankovního trhu.

* LN Proč se ale země mimo eurozónu zatahují do ručení za vklady v měnové unii?

To je právě ten fatální nesoulad. Vyjednává se o sdílení nákladů mezi všemi členskými zeměmi EU, přitom už teď víme, že některé z nich, jako třeba Velká Británie, se bankovní unie v žádném případě účastnit nechtějí.

* LN Hledá se co nejvíc ručitelů?

Nechci vytvářet nějaké spiklenecké teorie. Je ale jasné, že jsme v evropské krizi zvolili asi nejnákladnější způsob, jak se zachraňovat. Všichni zachraňujeme všechno. To je prostě strašně drahé řešení. Proto pořád potřebujeme nějaké další zdroje. Nikdy nebudeme bránit zemím eurozóny i případným dalším zájemcům, aby tímto směrem postupovali. Je ale naprosto nezodpovědné, kdyby došlo k tomu, že ti, kdo se nebudou chtít bankovní unie účastnit, budou muset platit. To je největší riziko, které potenciálně hrozí České republice i dalším zemím.

* LN Co vám řekli, když jste na to s ministrem financí minulý týden na jednání na Kypru upozornili? Vadí to mnoha dalším zemím, velmi ostře proti byli hlavně Švédové...

Je dobře, že se snažíme vytvářet koalice podobně smýšlejících zemí. Toho nesouladu si ale všímá i spousta zemí v samotné eurozóně. Ta severní osa zdaleka není ochotna jít ve sdílení nákladů tak daleko, jak chce Evropská komise. Mnoho zemí je přesvědčeno, že ve chvíli, kdy se připravují pravidla fungování finančního trhu v celé Evropské unii na desítky let dopředu, prostě nejde postupovat tou salámovou metodou a na každé další schůzce překvapovat novými návrhy.

* LN Z jakých peněz se má naplnit ten panevropský zajišťovací fond?

Mají do něj přispívat všechny banky. Ale samozřejmě platí totéž jako ve fondech pojištění vkladů: pokud v takových fondech něco není a je potřeba z nich čerpat, tak i český fond pojištění vkladů a spousta dalších fondů pojištění vkladů znají, co se v tom okamžiku děje. V tom okamžiku se jde za ministrem financí té lokální národní vlády.

* LN Takže za banky z ostatních zemí nakonec můžeme platit nejen z našeho fondu pojištění vkladů, ale i z daní?

No to je právě to, co se teoreticky může stát. Kdybychom šli ve sdílení nákladů na úrovni celé Evropské unie, jak je to teď navržené, mohlo by to znamenat, že český fond pojištění vkladů je povinen pomáhat fondům pojištění vkladů napříč celou eurozónou. Pokud bude dostatečně solventní. Možná bude dokonce povinen si vypůjčit, aby mohl ty prostředky poskytnout ostatním.

* LN Nepřipomíná to zakládání měnové unie? Postavil se jeden pilíř s tím, že další si vývoj vynutí.

No jasně. Proto stále varuji před tou salámovou metodou.

* LN V návrhu se počítá s tím, že by si finanční skupiny mohly, nebo dokonce musely neomezeně převádět peníze mezi svými firmami v různých zemích. České banky dnes tvoří podstatnou část zisků svých mateřských firem.

Pokud by se pokračovalo podle návrhů, které předložila Evropská komise, teoreticky by to mohlo znamenat úplně nekontrolovatelný odtok likvidity a hodnotných aktiv z českého finančního sektoru. Teď je ten návrh postaven tak, že se úplně přestaneme dívat na stabilitu bank v národním kontextu a budeme je vnímat jen jako panevropské finanční skupiny. V takové chvíli vůbec nebude možné hlídat na úrovni jednotlivých států likviditu, aktiva a stabilitu bank. Navrhovaný filozofický přístup to úplně vylučuje. Pořád ale doufám, že se to podaří ve vyjednáváních podstatně upravit. Vadí to mnoha zemím.

* LN Nikoho už nebude zajímat, že banka je klíčová pro stabilitu jednotlivé země?

Z pohledu návrhu Evropské komise existuje panevropská banka, a co se děje v jejím rámci, už ty národní autority prakticky nemohou ovlivnit. To je obrovské riziko pro finanční stabilitu země. ČNB už na to upozorňovala okamžitě, když se ty návrhy poprvé objevily.

* LN Z českých bank by se fakticky staly pobočky francouzských, italských a rakouských mateřských bank?

Neříkám, že se to stane, ale v těch návrzích je samozřejmě riziko. Finanční instituce ze zemí mimo eurozónu mohou být fakticky vtaženy do bankovní unie, i když v ní ty země de iure nebudou.

* LN Hrozí přeměna dceřiných firem na pobočky?

Rozdíl mezi dceřinou firmou a pobočkou je zásadní. Dceřiná společnost je společnost, která je národním právním subjektem tak, jako jsou velké české banky, a spadá logicky pod dohled nějaké národní autority. Když tady má ale nějaká zahraniční banka pobočku, tak ta pobočka se chová úplně stejně, jako se dnes k centrále České spořitelny v Praze chová její pobočka v Českém Krumlově. Když to řeknu úplně jednoduše: vaše vklady už potom nemají jakýkoliv vztah k Praze. Jsou vedeny, řízeny a kontrolovány v Paříži, Bruselu, ve Vídni. To už je součást jiných účtů, hromadných účtů někde v těch mateřských zemích.

* LN To se chystá?

Evropské právo už v tuto chvíli dává mnoho firmám včetně finančních institucí právo přeměnit dceřinou firmu na pobočku. To není novinka, ale nezadatelné právo vlastníka. Ta možnost se ale dostává do úplně jiného světla za předpokladu, že s ostatními zeměmi sdílíte rizika v bankovním sektoru.

* LN Ohrožuje bankovní unie jednotný trh?

To je samozřejmě další téma, které je společné mnoha zemím. Týká se to v první řadě toho, jak bude dál fungovat Evropská bankovní agentura, která byla zřízena všemi členskými zeměmi, aby vylepšovala společná jednotná pravidla pro bankovní sektor celé Unie. To, na co naráží spousta kolegů z nečlenských zemí eurozóny, je obrovská obava, aby nedošlo k naprostému, totálnímu a nezvratnému převálcování všech ostatních nečlenských zemí eurozóny právě v Evropské bankovní agentuře.

* LN Kam bankovní unie vede?

Podle mého hlubokého přesvědčení je bankovní unie fiskální unie. My se v Evropské unii bavíme o řešení schodků v rámci jednoho dvou procent a o tom vedeme poměrně velké debaty mezi členskými zeměmi. Ale vznikem bankovní unie najednou dáváte ve špatných časech k dispozici možná desítky procent HDP, desítky procent svých rozpočtových výdajů. Bankovní unie s tímto způsobem sdílení všech zdrojů je prostě fiskální unií automaticky, i kdyby někdo verbálně říkal, že to tak prostě není. Ekonomicky to tak je.

* LN Proč jsme jako jediná země střední Evropy v recesi?

Přičítám to tomu, čemu se nehezky nečesky říká naprosté vzdálení sentimentu od fundamentu ekonomiky. Základ je zdravý. Zdravější než v mnoha zemích na západ i na východ od nás. Ať už se týká stavu finančního sektoru, či stavu veřejných rozpočtů, výhledu veřejných rozpočtů, zadlužení domácností, vkladů domácností, vkladů podniků, zadlužení firem. To všechno je mnohem zdravější než okolo. Ale sentiment všech od rodin po firmy se od těch zdravých základů odtrhl.

* LN Proč se to stalo?

Asi se sešlo víc vlivů. Ale Češi jsou definičně superkonzervativní národ drobných střádalů a chovají se tak nejenom domácnosti, ale i firmy. Dnes vidíte, že všichni šetří: vláda, domácnosti, podniky. Všichni šlapají na brzdu, nikdo nechce investovat, nikdo nechce utrácet, všichni se připravují na to horší, co přijde. Ten sentiment se nevhodně rozlil z konsolidačního úsilí vlády do celé ekonomiky. A přitom jen vláda má dobrý důvod brzdit. Všichni ostatní by mohli utrácet a investovat.