Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Zamračený strážce banky

Martin Moravec (Magazín Mladé fronty DNES 4.2.2010 strana 6, rubrika Rozhovor)

Jeho podpis denně držíte v ruce. Má vliv na to, za kolik si půjčíte na dům, a vede budovu, kde jsou trezory plné miliard korun.

Guvernér České národní banky bývá zakaboněný, a kdo se s ním setkal, dopředu varuje: nudný úředník. Ale co když...

* Dá se vyloupit Česká národní banka?
Nikdo to ještě nezkoušel. A asi tušíte, co vám odpovím.

* Že nedá. Ale všechno jde.
Jsou dvě věci, které se tady můžou stát. Někdo sem může vtrhnout a chtít odnést těch pár desítek miliard, které tu máme. Což by jednak nepobral a jednak by na něj asi spadl strop, nebo jak je to tu jištěné. Taky by ta loupež mohla být elektronická, protože všechny transakce mezi bankami jdou přes nás. Ale já tvrdím, že tenhle barák je inteligentní pevnost. Jedna z nejbezpečnějších budov v zemi.

* Zvenku nevypadá.
Protože od přízemí nahoru jsou kanceláře. Trezory máme ve druhém až čtvrtém patře pod zemí. Je to tak složitý systém, že se v něm nevyznám ani já. Patra, mezipatra, vložená patra... Neznám zabezpečení vojenských budov, ale určitě nejsme pozadu.

* Guvernér má od těch trezorů hesla?
Ne, nemá oprávnění do nich vstoupit. Neví ani přesně, jak jsou jištěny proti krádeži, stejně jako nezná všechny ochranné prvky na bankovkách. Ty nejcennější jich mají až patnáct. Všechno je tu pod kamerami.

* Kolik peněz je v téhle budově?
Každým okamžikem to víme přesně, na korunu. Řádově je to až dvě stě miliard.

* Co to je za peníze?
Dokud je nevydáme do oběhu, tak to jsou jen potištěné papírky. Kdyby shořely, tak se ztráta rovná výrobní hodnotě, což je u jedné bankovky v průměru dvě koruny. U vyšších bankovek je to kvůli ochranným prvkům o trochu víc. Pak tu máme peníze, které si k nám dávají banky.

* Je tu i něco jiného než peníze?
V trezoru je oddělená část pro zlato a zlaté mince. Nikoli přímo v této budově, ale celkově máme jako národní banka asi třináct tun zlata, přičemž cena jedné tuny je aktuálně 672 milionů korun. Kolísá mezi půl a tři čtvrtě miliardou.

* Máte tu i všechny ty dvacetníky, padesátníky a papírové dvacetikoruny, kterými už se neplatí?
Ne, co bychom s tím dělali. Bankovky se sešrotují a hliník se prodal do sběru.

* Nic jiného se rušit nebude? Třeba koruna?
Ne, určitě ne, ani zavádět. Koruna je už docela velká hodnota, která navíc k českému národu symbolicky patří. Ale tohle je jedna z pravomocí centrální banky – určovat, jaké budou nominální hodnoty nebo jaké budou nové bankovky. Kdybychom si tady řekli, že zavedeme desetitisícovku, tak bude.

* Ale nebude. Čeho je v oběhu nejvíc?
Právě korunových mincí, čtyři sta milionů. Z bankovek je nejvíc tisícovek, 127 milionů.

* Někteří guvernéři dost prožívají, když se jejich podpis poprvé objeví na bankovce. Vy, muž s kamennou tváří, určitě řeknete, že to pro vás byl den jako každý jiný.
Ale nebyl. Každý si tu bankovku podepsat nemůže. Nebudu se tvářit, že to není fajn.

* Trénoval jste podpis?
Přinesli mi papír a na něm byly tři obdélníky, do kterých jsem se měl vejít. Dali mi i různé fixy.

* Ptám se proto, že máte asi nejznámější podpis v zemi. Každý ho má denně v ruce.
Pořád vede guvernér Josef Tošovský. Některé bankovky máme vyrobené dopředu, takže ještě teď dáváme do oběhu ty, na kterých je jeho podpis. Pokud to chcete přesně, můžu se podívat.

* Prosím.
K dnešnímu dni je v oběhu přesně 345 767 044 bankovek, z nichž můj podpis je na 37 563 281. Máme tu i jednu raritu, dvoustovku podepsanou v zastoupení kolegou Pavlem Kysilkou v době, kdy byl Josef Tošovský premiérem.

NEMŮŽU SE ZBLÁZNIT A TISKNOUT PENÍZE

* Ekonomii jste studoval za komunismu. K čemu vám to studium z dnešního pohledu bylo?
Úplně k ničemu.

* Na marxismu vás nic nezaujalo?
Vůbec. Prošel jsem zkouškami a až ve třeťáku jsem při psaní diplomky pochopil, co je ekonomie. Mým školitelem byl Karel Dyba, který mi řekl, co mám číst, a seznámil mě s dalšími ekonomy, třeba s Vláďou Dlouhým. Přes ně jsem se pak dostal do Prognostického ústavu.

* S kým jste se tam potkal?
Ježek, Komárek, později Zeman. Když jsem psal ještě řadu let předtím diplomku, měl jsem téma faktorová analýza úspor obyvatelstva. Tehdy mi řekli: „Prosím tě, tohle téma dělá nějakej Klaus, zajdi za ním.“ On si to asi nepamatuje, ale už v roce 1982 s ním student Tůma probíral analýzu úspor obyvatelstva.

* A o řadu let později vás jmenoval guvernérem. To je jeho pravomoc podle ústavy. Ale kdo je váš šéf? Ke komu půjdete na kobereček, až něco pokazíte?
Do Sněmovny. Obecně mám odpovědnost vůči veřejnosti, ale zodpovídám se parlamentu. Tomu předkládáme zprávy a já u nich vždy mám úvodní slovo. Odvolat mě pak může zase jen prezident.

* Za co? Co vy tak můžete zkazit?
Říká se tomu serious misconduct čili vážné pochybení. Dřív ta možnost vůbec nebyla, leda bych nebyl příčetný a třeba půl roku nepřišel do práce. Teď existuje to vážné pochybení. A co je vážné pochybení, to může určit jen soud.

* To máte fajn. Asi to není to, že posunete úrokovou sazbu trochu jinak, než by si přál prezident.
To ne, to by bylo narušení nezávislosti centrální banky.

* Takže leda byste někoho zabil.
To nebudu splňovat podmínku, že jsem trestně bezúhonný. Ale třeba kdybychom se tady zbláznili a začali bezdůvodně tisknout peníze.

* Ale nemůžete asi dostat padáka na hodinu. Kdybyste třeba přišel do práce opilý.
To bych musel být hodně opilý, aby se to doneslo prezidentovi. Ale může se to stát, může mi zavolat a říct: „Zítra už nechoďte do práce.“ Proti takovému rozhodnutí se můžu odvolat k Evropskému soudnímu dvoru. A než by ten rozhodl, asi bych se tady s někým pral o kancelář.

* Jsou nějaké věci, které nesmíte říct a dělat?
Musím dodržovat služební tajemství, zákon o ČNB, etický kodex... Těžko můžu před jednáním bankovní rady jít a investovat do dluhopisů. Protože pak vydáme rozhodnutí, které tu cenu ovlivní. Mohl bych se sice vymlouvat, že jsem to nevěděl, protože nás v radě rozhoduje sedm, ale to by asi neprošlo.

* Stejně tak si asi nemůžete vzít hypotéku.
Někdy si ji vzít musím. Ale myslím, že to nebylo den před zasedáním bankovní rady. Taky můžu chodit na vládu nebo na bezpečnostní radu státu. A když tam někdo něco řekne, počítá s tím, že to nepovím prvnímu člověku na ulici.

* Však taky máte bezpečnostní prověrku.
Nejspíš budu jedním z nejvíce prověřených úředníků v zemi. Jsem tu jedenáct let, takže mám už třetí prověrku na nejvyšší stupeň – přísně tajné. A protože se navíc měnil zákon, musel jsem to vždy celé absolvovat znova.

* Co přesně?
Dostal jsem dotazníky, které jsem vyplňoval asi pět hodin. Od adresy základní školy, na kterou jsem chodil, až po to, u jakých bank mám účty a kolik na nich je peněz. Především je zajímá, jestli váš majetek odpovídá příjmům, které máte, a jestli vás někdo nemůže vydírat. Jestli třeba nemáte milenku.

* A co kdybyste ji měl?
Samo o sobě by to možná nevadilo. Ale asi by si ji prověřili a zjistili, jestli mě nemůže nějak vydírat.

* Asi by to neřekli manželce, předpokládám.
To taky předpokládám. Určitě mají taky služební tajemství.

DO PRÁCE JEZDÍM NA KOLE

* Mnozí vysocí manažeři mají v kanceláři rotoped, kulečník, ping-pong. Jak se odreagováváte vy?
V kanceláři nemám nic. Sporty jako šlapání a běhání podle mě patří ven, v posilovně ani v kanceláři by mě nebavily. Takže sportuju venku.

* Jak často?
Chtěl bych víc. Rád bych běhal čtyřicet kilometrů týdně, ale teď jsem rád, když uběhnu dvacet. Vždycky mám cíl být rychlejší a lepší než minule. Ve všem, v běhu i na kole. Teď se mi to povedlo i na běžkách při Jizerské padesátce.

* Díval jsem se do výsledkové listiny. Zdeněk Tůma, čas 3 hodiny, 53 minut, 1 vteřina.
Jojo, byl jsem spokojený. Polepšil jsem se asi o deset minut. Běžel jsem letos potřetí. Nejnapínavější to bylo poprvé: věděl jsem, že dvacet třicet kilometrů uběhnu, a co přijde pak, mi nebylo moc jasné. Přišla krize. Ale nějak jsem se do cíle dostal. Na půlmaratonu mám taky nejlepší čas až na pátý pokus.

* Co to kolo?
To je časově náročnější, tak na něm alespoň jezdím do práce.

* V tomhle počasí?
Mráz ani déšť nevadí. Pokud silnice nekloužou.

* Aha. Takže v práci vylezete z výtahu, zablácený, v elasťákách. Typický guvernér národní banky.
To se stává, občas nějakou kaluží projedu. Ale mám tady sprchu. Převléknu se a můžu pracovat. Na kole nejezdím do práce proto, že mi to nějak dramaticky zvýší kondici, ale protože mě nebaví stát v zácpě. Naopak vím na minutu přesně, kdy tady budu. Autem to trvá od pětadvaceti minut do pětačtyřiceti, na kole jsem tady nejpozději za dvacet. A když přišlápnu, tak i za šestnáct.

* Poker jste náhodou nehrál?
Karty jsem hrával obecně, od prší přes mariáš až po poker. Nikdy ale ne tak, že bych se tím živil.

* Ptám se proto, odkud máte ten poker face. Tvář bez emocí.
Říká se to o mně, přitom se umím zasmát. Ale pro širší veřejnost, která mě zná jako guvernéra, není vůbec na škodu, že vypadám trochu přísněji.

* Trochu? Slyšel jsem o vás: „Dokonce byl jednou spatřen, jak se odvázal při tanci“. Skoro jako by to byla tajná informace.
Stane se. I když to není často.

* Jsou různé typy šéfů, třeba první muž Sazky Hušák, který drží lidi na poradě do rána, dokud z nich nevymlátí, co chce. Jaký jste vy?
To by mě nebavilo. Bylo by smutné, kdybych nedosáhl toho, co chci, do rána. Nekřičím, ale to neznamená, že jsem hodný. Jeden z mých kolegů říká, že by si nedovolil odevzdat mi špatnou práci.

* Hodil byste mu ji na hlavu?
Vrátil bych mu ji zpátky a nedal mu možnost, aby se to stalo mockrát.

* Co takový guvernér dělá? Přijede na kole do práce a co dál?
Někdy s nadsázkou říkám, že je to sezonní práce. Jsou období, kdy hodně jezdím po světě, protože jsem třeba českým zástupcem u Mezinárodního měnového fondu či v Evropské centrální bance. V září a v říjnu bývám jednou týdně pryč, často to zasahuje i do víkendů. Každý týden je jednání bankovní rady a jednou za šest týdnů měnové jednání.

* To je to jednání, kde posouváním úrokových sazeb určujete cenu peněz. Tedy jestli nám banka víc zaplatí na úrocích nebo jestli budeme mít levnější hypotéku. Kdy si tedy mám vzít půjčku?
Neurčujeme cenu peněz, ale ovlivňujeme ji. Máme experty, kteří nám připraví zprávu, my ji nastudujeme, ptáme se jich na to, co nám není jasné, pak se já a šest mých kolegů zavře na jednání bankovní rady a vyměňujeme si názory.

* Ostře?
Podrobné záznamy z jednání jsou dostupné po šesti letech a myslím, že fandové si hezky počtou.

* A ta půjčka?
Zdá se, že ekonomika dospěla na dno a my tedy s úrokovými sazbami taky. Peníze už asi levnější nebudou.

* Co dál děláte?
Řídím patnáct set zaměstnanců a staráme se kromě mnoha jiných věcí třeba o oběživo. Lidé berou jako fakt, že mají v kapse bankovky, ale pro nás to znamená, že každý den stahujeme a dáváme zpátky do oběhu v průměru tři miliardy korun. Přitom celkově je v oběhu skoro čtyři sta miliard korun.

* Co znamená „stahujete“?
Banky nám odvádějí peníze. Když budete mít obchod, nechcete asi mít tržbu doma pod polštářem. Odnesete ji na konci dne do banky, ale co by s ní dělala ta banka? Uloží ji k nám. A my ze zákona odpovídáme za kvalitu oběživa. Takže úplně každou bankovku dáme do stroje, který je třídí. Dobré projdou, špatné, opotřebované nebo falešné se zničí. Skartovačka z nich udělá brikety, které pak odvážíme do spalovny.

* Znamená to, že každá stokoruna, kterou zaplatím v obchodě, se někdy dostane do toho vašeho stroje?
Ne někdy, ale docela brzo. Pravděpodobně ještě ten den.

* A když je falešná?
Tak to je chyba obchodníka, který ji přijme, nebo pak banky. My falešné bankovky zadržujeme bez náhrady. Ty poničené vyměňujeme. U nejstarších bankovek, což jsou třeba papírové padesátikoruny, které už se netisknou, je odpad až čtyřicet procent. Tisícikoruna, o které jsem vám říkal, že je nejčastější bankovkou, vydrží v oběhu rok nebo dva. Víc ne.

POTŘETÍ (PODRUHÉ) ŽENATÝ

* Jak na vás dolehla finanční krize?
Nebudu lhát. Jsem slušně placený, práci mám na šest let, takže i když si letos celá bankovní rada snížila platy o čtyři procenta, tak mě to do nouze nedostalo. Jak říká jeden kolega: „Centrální bankéři si vždycky přáli být z hlediska příjmů komerčními bankéři, komerční bankéři chtěli být investičními bankéři, a teď všichni chtějí být centrálními bankéři.“

* Ta práce vám tu končí příští rok. Co bude dál? Politika?
To neplánuju.

* Ale není to tak dávno, co jste byl jedním z kandidátů na eurokomisaře. A nebránil jste se. Jako byste se už těšil pryč.
To ne, a měl jsem trochu černé svědomí vůči kolegům v bance. Nakonec se ukázalo, že jsme byli naivní, já i premiér Fischer. Řekl mi tehdy: „Když se politici nedohodnou, navrhnu někoho neutrálního. Šel bys do toho?“ A já odpověděl: „Proč ne.“ Prostě jsme to ani jeden neodhadli.

* Ale vás by lákala práce v zahraničí, ne?
Až tady skončím, nesmím stejně nikam půl roku nastoupit. Ale máme s manželkou a dětmi ro docela rádi Londýn... Což neznamená, že to je jediné možné místo. V Praze je nám taky fajn.

* Bude doma hlasování?
Jistě. A samozřejmě demokratické, jako na bankovní radě.

* Kde máte při remíze rozhodující slovo.
Uvidíme, dost záleží na dětech. Ty každou změnu dost obrečí – i když třeba kupujeme novou televizi. Asi jsou ještě konzervativnější než já.

* Vy jste potřetí ženatý. Nevím, jestli nestoupám na tenký led...
... stoupáte. Je vlastně jedno, jestli napíšete, že jsem ženatý dvakrát nebo třikrát.

* Protože jste si dvakrát vzal stejnou ženu. Co se stalo?
To si fakt nechám pro sebe.

* Dobrá. Než jsme si sedli k rozhovoru, upozornil jste mě, že si hodně hlídáte slova. Často používáte cizí, proč? Nezdůrazňujete, ale akcentujete. A tak dále.
To mě mrzí, člověk by měl používat češtinu. Naopak, když někdo říká, že je něco komplexního, tak mám dojem, že neumí nic vysvětlit. Ale asi jsem moc podlehl hantýrce a práci.

* No kdysi jste trval na tom, že chcete mít v odpovědi o dětech ne „dvojčata se rozjíždějí po sjezdovce každé jinam“, ale že dvojčata na té sjezdovce „divergují“.
Jasně. To bylo schválně.

* Určitě?
Připadalo mi to tak vtipnější. Chtěl jsem si udělat srandu ze sebe a právě z té hantýrky. 

ŘÍKÁ SE O NĚM...
... ŽE JE NUDNÝ ÚŘEDNÍK Trochu suchar, varovala kolegyně z ekonomické redakce Martina Patočková, která šla na rozhovor se mnou. Jaké překvapení bylo, když se Zdeněk Tůma usmál! A pak zase! Úředníka nezapře, co chvíli něco „sumarizuje“ nebo „hledá konsenzus“. Když řekne historku s ekonomickým termínem, směje se on i kolegyně Martina. Já nerozumím. Ale jinak má horší pověst, než jaký je. Dokonce nám dal dárek: milion korun slisovaných do briket. NEBUDU LHÁT. JSEM TU NA ŠEST LET, SLUŠNĚ PLACENÝ, TAKŽE MĚ FINANČNÍ KRIZE DO NOUZE NEDOSTALA.