Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

ČNB > Servis pro média > Autorské články a rozhovory > 2004 > Nepleťme si HDP a blahobyt

Nepleťme si HDP a blahobyt

Michal Skořepa, ekonom ČNB

(LN 13.9.2004 stran: 14, rubrika: Horizont)

Touha, aby hrubý domácí produkt dlouhodobě rostl, je z mnoha důvodů ošidná

Všechno je jinak, prohlásil údajně kdysi jakýsi rabín. Tento zlidovělý výrok se obecně může zdát banální či bezobsažný, nicméně v některých oblastech života má přece jen něco do sebe. Jeho připomenutí neškodí, například když čteme o výkonu české ekonomiky měřeném pomocí hrubého domácího produktu (HDP). Jistě, HDP je velmi užitečnou veličinou, která nachází v moderní ekonomii široké uplatnění. Mnozí ekonomové a politici však z údajů o HDP ždímají závěry, ke kterým tato data rozhodně neopravňují.

Co tento základní makroekonomický ukazatel vlastně měří? Trochu zjednodušeně řečeno, HDP je peněžní částka, kterou bychom hypoteticky potřebovali, pokud bychom chtěli skoupit všechno zboží a služby, jež v daném roce v dané ekonomice vznikly. "Domácí" značí, že jde o produkci na domácím území bez ohledu na to, zda zboží či službu vyprodukoval český občan nebo v Česku pobývající cizinec.

Škodí kutilové prosperitě?

Jistá úskalí v sobě skrývají dva způsoby využití HDP. Za prvé, údaje o HDP bývají používány jako míra toho, jak velkou celkovou hodnotu byli za dané období schopni lidé v dané zemi vyprodukovat. Toto chápání však pozapomíná, že HDP zachycuje pouze tržní transakce. Posekámeli si vlastní zahradu, je to jistě určitá služba, ale v HDP obsažena není. Dostane se tam až teprve ve chvíli, kdy sekání svěříme a zaplatíme někomu jinému. Totéž se týká ostatních domácích prací, služeb a produkce svépomocí, jako jsou úklid a opravy domu, hlídání a výchova dětí, vaření, pěstování ovoce a zeleniny, péče o užitné zvířectvo - vše, co bychom mohli za úplatu svěřit jiným lidem. Těmito činnostmi přitom stráví řada z nás významnou část roku.

V nejrozvinutějších zemích světa je zvykem najímat si na mnohé z těchto činností odborníky. Kdyby Češi se svým kutilstvím a všemi produktivními koníčky skončili pod heslem "vydělám dost, abych si na to zavolal řemeslníka", oficiálně vykázané české HDP by jistě znatelně povyskočilo, aniž by se přitom celkový objem vzniklého zboží a služeb fakticky změnil.

Do HDP - přinejmenším je-li počítáno metodou založenou na účetnictví firem a živnostníků - ovšem nevcházejí ani to zboží a služby, které jsou dodávány jaksi "na černo", mimo firemní účetnictví. Lze tedy očekávat, že český HDP je z těchto důvodů více podceněný než v zemích bez podobné minulosti. Statistické úřady se ovšem snaží objem takto bokem placeného zboží a služeb různými postupy odhadovat a výsledky do HDP začleňovat, čímž se popsaný problém zmírňuje.

Ošidné však není jen použití HDP jako míry ekonomického výkonu státu, ale i jako míry národního bohatství či blahobytu. Právě z těchto úvah přitom vychází ošemetná touha dosahovat dlouhodobě co nejvyšších růstů HDP. Proč je ošemetná?

Odpověď se skrývá ve slově "hrubý". Toto slovo v ekonomických záležitostech obvykle vyjadřuje, že jde o veličinu, z níž je třeba ještě cosi odečíst, máme-li dostat číslo, které nás skutečně zajímá. Z hrubé mzdy musíme nejdřív odečíst daň a další poplatky, a teprve pak zjistíme, kolik nám zůstane na dlani "čistého". Podobně obsahuje HDP i vstupy, které bylo nutno použít, aby daný objem zboží a služeb vůbec vznikl. Abychom tedy viděli, o kolik česká ekonomika skutečně za daný rok zbohatla, museli bychom tyto vstupy od HDP odečíst.

Tak především: při produkci zboží a služeb dochází k opotřebování strojů, přístrojů, dopravních prostředků, budov, dopravních sítí atd. O odečtení peněžní hodnoty tohoto opotřebení se pokouší často oficiálně zveřejňovaný ukazatel zvaný čistý domácí produkt.

Tento je ale jen prvním zastavením na naší křížové cestě od HDP k opravdové, korektní míře blahobytu. Dále bychom totiž museli odečíst i peněžní hodnotu odpovídající veškerému opotřebení nebo dokonce zničení přírodních zdrojů a zhoršení kvality vzduchu, vody atp., jež vzniká při produkci zboží a služeb. Ale ani to by nestačilo: údaje HDP jsou totiž netečné dokonce i k tomu, že do jeho tvorby dodali spoustu svého času, energie a znalostí všichni ti lidé, kteří se na jeho tvorbě podíleli.

Jistě, najít peněžní hodnotu všech různorodých a ekonomicky špatně měřitelných nákladů, bez nichž by oficiálně vykázaný HDP nemohl vzniknout, je velice obtížné, ne-li nemožné. To však neznamená, že tyto náklady můžeme prostě zanedbat. Budeme-li český blahobyt hodnotit jen skrze HDP a zapomeneme se dívat i na cenu, kterou platíme za jeho tvorbu, může mít možná onen rabín v tomto případě se svým "všechno je jinak" přece jen kus pravdy.