Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

Euro a Velká Británie

Petr Procházka, ČNB

(Bankovnictví 17.4.2003 strana 12, rubrika: Světové finance)

Přístup k plánování přechodu na euro v podmínkách trvalé výjimky na jeho zavedení

Velká Británie si spolu s Dánskem v maastrichtské novele Smlouvy o EU vyjednala trvalou výjimku na zavedení společné měny (tzv. opt-out). V praxi to znamená, že závisí jen a pouze na jejím suverénním rozhodnutí, zda svou současnou měnu - britskou libru - vymění v budoucnu za euro.

Formální procedura počítá se sekvencí doporučení vlády - schválení parlamentem - předložení k lidovému hlasování v referendu. Teprve po jeho souhlasném výsledku by země začala s přípravou přechodu na společnou měnu. O Velké Británii se v této souvislosti paradoxně hovoří jako o nejlépe připravené členské zemi. Na ministerstvu financí a v Bank of England pracují týmy zaměřené na analýzu stupně připravenosti ekonomiky a společnosti na přechod k euru. Společné pracovní skupiny s představiteli finančního sektoru a státní správy vypracovaly podrobný scénář přechodu a průběžně jej aktualizují. Zlom v přístupu politických kruhů znamenalo vystoupení ministra financí Gordona Browna v parlamentu v říjnu 1997. Zatímco předchozí vlády trvalou výjimku pojímaly pouze jako ponechání si možnosti zavést euro jako otevřené, Brown navrhl ofenzivní strategii přípravy založené na tezi - britská vláda je principiálně členství země v eurozóně nakloněna, ale tomuto kroku však musí předcházet splnění určitých podmínek, které pro Británii vhodným načasováním zaručí jeho dlouhodobou ekonomickou výhodnost.

Pět hospodářských testů

Ministr Brown ve svém projevu jako jednoznačné výhody specifikoval přínos pro mezinárodní obchod, transparentnost nákladů a měnovou stabilitu. Z principiálního hlediska tedy označil úspěch zavedení jednotné měny na jednotném evropském trhu jako přínos pro Evropu i svou zemi. Na druhou stranu upozornil na to, že sdílení společné měnové politiky s ostatními zeměmi je zásadním problémem z hlediska suverenity země a navrhl proto výše zmíněnou ústavní proceduru přijetí tak závažného rozhodnutí. Pro ověření, zda je země na vstup do eurozóny dostatečně připravena, navrhl tzv. pět hospodářských testů:

1. Je konvergence mezi hospodářským cyklem země a ekonomikou eurozóny udržitelná?

2. Je britská ekonomika dostatečně flexibilní na to, aby v podmínkách měnové unie dokázala odolávat externím šokům?

3. Vytvoří vstup do eurozóny příznivé klima pro dlouhodobé investice?

4. Jaký bude dopad tohoto kroku na finanční sektor?

5. Bude členství v eurozóně přínosné z hlediska dlouhodobé prosperity a zaměstnanosti?

Na základě analýz, které v té době vypracovalo ministerstvo financí, zároveň poskytl aktuální odpovědi. Průběh hospodářského cyklu Velké Británie a kontinentální Evropy se v roce 1997 značně lišil. Zatímco v Německu a Francii byly úrokové sazby na úrovni 3 %, v Británii se pohybovaly kolem 7 %. To bylo výsledkem jak zděděných strukturálních rozdílností britské a kontinentální ekonomiky, tak výkyvů ve vývoji britské ekonomiky v 80. a 90. letech 20. století. Konvergence tak mohla trvat ještě několik let. Ani závěry plynoucí z malé flexibility britského trhu práce a nízké konkurenceschopnosti na trzích některých produktů nebyly povzbudivé. Ve spojení s rozdílnou fází cyklického vývoje by tyto skutečnosti neumožňovaly dostatečně pružnou reakci ekonomiky na vnější šoky v prostředí jednotné měnové politiky a externě stanovených úrokových sazeb. Ačkoli pro investiční prostředí je dlouhodobá stabilita měny a jednotně regulovaný evropský trh prospěšný, byl by uspěchaný vstup nepřipravené ekonomiky do eurozóny pro jistotu investorů naopak negativním signálem. Jednoznačně pozitivně proti tomu vyzněl test prospěšnosti zavedení eura pro finanční sektor, který v britské ekonomice hraje klíčovou roli. Podle jeho výsledků by tento krok upevnil vedoucí pozici londýnského finančního trhu v Evropě. Z hlediska dlouhodobé prosperity a zaměstnanosti platil tentýž závěr jako pro testování průběhu hospodářského cyklu. Před zavedením eura byla ještě nutná řada reforem sociálního systému nutných k tomu, aby byl schopen podpořit dlouhodobou prospěšnost jednotné měny pro ekonomiku. Závěr relevantní z hlediska rozhodnutí, zda má Británie usilovat o připojení ke společné měně v rámci první vlny v roce 1999, vyzněl jednoznačně negativně. Zároveň ale byly učiněny kroky důležité z hlediska budoucího postoje země k zavedení společné měny. Aby nadále nedocházelo ke spekulacím typu "euro ano, nebo ne" a veřejnosti bylo jasné, že jde pouze o otázku načasování, bylo přijato rozhodnutí začít na vládní úrovni organizovat výzkum a nutné přípravy na zavedení společné měny. Součástí těchto příprav mělo být i vytvoření struktur, které budou tyto přípravy schopny organizovat v celonárodním měřítku. Zároveň bylo stanoveno, že vláda má pravidelně vyhodnocovat výsledky uvedených hospodářských testů a v případě, že jejich vyznění bude pozitivní, je povinna předložit parlamentu návrh na vypsání příslušného referenda. Očekává se, že v červnu 2003 renomovaná výzkumná pracoviště předloží britskému ministerstvu financí více než desítku studií mapujících nejrůznější oblasti hospodářství (od vlivu na průmysl a obchod až po finanční služby) z hlediska dopadů potenciálního zavedení společné měny. Konkrétní kroky politické reprezentace mohou následovat.

The Euro at 25

Málokdy se však otázka pokládá opačně: Jaký dopad by začlenění Velké Británie mohlo mít na hospodářství eurozóny? Pro lepší představu jednoduché srovnání - zatímco souhrnný HDP všech kandidátských zemí nedosahuje ani 5 % HDP dnešní eurozóny, podíl Velké Británie činí zhruba 20 %. Tým bruselského "think-tanku" CEPS (Centre for European Policy Studies, více viz rámeček) vedený Danielem Grosem se mimo jiné touto otázkou zabývá v nedávno publikované studii "The Euro at 25" (CEPS, Brusel 2002). Podle jejích závěrů se bude eurozóna s Velkou Británií od své dnešní podoby odlišovat jak ze strukturálního, tak z hospodářského a finančního hlediska:

* integrace ekonomiky s nadprůměrně vysokou kapitalizací akciového trhu posílí "equity culture" v celé eurozóně;

* po začlenění Velké Británie se eurozóna dostane na první místo mezi devizovými trhy a trhy derivátů s denním obratem na úrovni dvojnásobku těchto trhů v USA;

* vstup Velké Británie posílí euro vůči dolaru, omezí citlivost hospodářství eurozóny vůči výkyvům cen ropy, zvýší očekávání ohledně budoucího růstu HDP a mírně sníží míru inflace v eurozóně jako celku;

* na druhou stranu, vzhledem k významu kapitálových toků pro vývoj kurzu EUR/USD a jejich dalšímu nárůstu po začlenění Británie je pravděpodobné, že se citlivost kurzů obou měn na jejich výkyvy dále zvýší;

* Velká Británie pravděpodobně díky svému příznivému (transparentnímu a vymahatelnému) regulatornímu rámci přitáhne po vstupu do eurozóny ještě více přímých investic ze zahraničí než dnes;

* takový vývoj může zvýšit tlak na vlády ostatních zemí EU, aby urychlily reformy na trzích produktů a práce, což by perspektivně mohlo vést ke snížení zaostávání v konkurenceschopnosti za USA;

* na druhou stranu po vstupu Británie bude ještě složitější než dnes rozlišit mezi penězi a ostatními aktivy v eurozóně jako celku, neboť nabídka peněz vzroste o "neurčitě definovaných a vysoce těkavých" 30 % - Evropskou centrální bankou (ECB) používaný indikátor peněžní zásoby tak bude ještě nespolehlivějším pilířem měnové politiky, než je tomu v současnosti.

Studie CEPS uzavírá - jediná námitka vůči začlenění Velké Británie do eurozóny není striktně ekonomického charakteru. Vstup této země může podle jejích autorů dále zvýšit konflikt mezi institucionální strukturou měnové a finanční politiky v EU díky přesvědčení Britů, že:

* jejich současný rámec je ve srovnání s britským příliš rigidní;

* britský rámec až doposud produkoval lepší výsledky.

Přístup Velké Británie k plánování přechodu na euro

Koordinací prací na přípravách na budoucí zavedení eura bylo britskou vládou pověřeno ministerstvo financí. Ačkoli ve všech oficiálních publikacích je na prvním místě zdůrazněno, že se jedná o plán na případné zavedení eura (což je z hlediska ústavy a přiznané výjimky naprosto korektní), jak institucionální struktura, tak vybavenost jednotlivých pracovišť experty a pozornost věnovaná i detailním aspektům příprav svědčí o mimořádné preciznosti. Jenom na ministerstvu financí pracují dva téměř dvacetičlenné odbory - jeden na analytických otázkách, druhý na organizační a logistické přípravě přechodu. Vláda pravidelně vydává zprávy o přípravách na zavedení eura - k počátku roku 2003 jich bylo vydáno šest, z toho dvě pod názvem "National Changeover Plan" - 1999 a 2000. Bank of England má zvláštní odbor věnující se těmto otázkám a vydávající pravidelnou publikaci věnovanou zejména přípravám na finančním trhu. Obdobným způsobem je aktivní i britská asociace bank. Přípravy jako celek koordinuje "Stálý výbor pro přípravu na euro", kterému předsedá ministr financí, jehož členy jsou guvernér centrální banky, státní tajemník pro průmysl a obchod, finanční tajemník ministerstva financí, zástupce parlamentního výboru pro soutěž, ochranu spotřebitele a trhy, předseda FSA (dozorčího orgánu nad finančními trhy) a zástupci řady profesních asociací - obchodní komory, bankovní asociace, odborů, spotřebitelů, maloobchodníků a podobně. Poměrně složitá organizační struktura umožňuje zapojení téměř stovky organizací z veřejného i soukromého sektoru do přípravných prací v rámci devíti základních pracovních skupin zahrnujících následující témata:

* příprava v oblasti finančních služeb (včetně investičních i v oblasti drobné klientely);

* ochrana spotřebitele a maloobchod;

* výroba a distribuce bankovek a mincí;

* komunikace s veřejností se zvláštním zaměřením na sociálně slabé skupiny a obchodníky;

* dopad na regiony a místní úřady;

* otázky zaokrouhlování a jednorázových cenových úprav;

* příprava informačních technologií ve veřejné správě a posouzení možnosti vydání obecné metodiky jejich testování z hlediska přechodu na euro;

* zacházení s archivovanými daty v případě přechodu na euro;

* příprava komplexního a praktického plánu umožňujícího řízený přechod k euru.

Prvními produkty této analyticko-plánovací struktury byly:

* První národní plán přechodu na euro (1999), který navrhoval zejména časový harmonogram přípravných prací v hlavních sektorech. Odpověď na jednoduše formulovaný problém - začněme od toho, co bude trvat nejdéle - pomohla identifikovat tzv. určující období (leading times) nutná pro přechod v jednotlivých oblastech. Nejdelší doba příprav se přitom ukázala být nutná v případě systémů na výplatu sociálních dávek - až čtyři(!) roky.

* Druhý národní plán (2000), který se zaměřil na veřejný sektor, navrhl přistupovat k celému procesu ve formě "řízeného přechodu" rozfázovaného do etap s důrazem na zintenzivnění informačních aktivit a nabídky finančních služeb až ve finálních fázích procesu přechodu.

Železnou zásadou přitom od samého počátku bylo začít se připravovat s dostatečným předstihem, aby bylo možné nejrůznější systémy (včetně informačních technologií) připravovat na záměnu britské libry eurem v zásadě v rámci cyklu běžné obměny technologií a nevyvolávat tak zbytečně dodatečné náklady. Vzhledem k tomu, že od zahájení přípravných prací celý proces značně pokročil - euro již existuje v hotovostní podobě a EU se brzy rozroste o další země, které budou samy postupně přecházet od svých národních měn k euru - i v jinak konzervativní Británii došlo k přehodnocení některých původních myšlenek. Přesto se i nadále počítá s oddělenými fázemi přechodu na bezhotovostní euro a na euro hotovostní (na rozdíl od Švédska, které v současnosti počítá s tzv. velkým třeskem, tzn. se sloučením obou etap do jednoho kroku) a s prodejem tzv. startovacích balíčků (dárkových balení mincí nové měny), které mají pomoci lidem s předstihem se seznámit s novými platidly. Ilustrativní harmonogram zavedení eura ve Velké Británii (převzatý ze šesté zprávy o přípravách přechodu na euro) najdete na obr. 1. Etapy přechodu platebních systémů na euro a pozdější zavedení hotovosti názorně zobrazuje další ilustrace převzatá ze stejného podkladu na obr. 2.

JEDNOTLIVÉ KONKRÉTNÍ KROKY

Podle tohoto zdroje by tedy v případě pozitivního vyhodnocení "pěti hospodářských testů" byly zahájeny konkrétní kroky v následující logice a pořadí:

* V počátečním čtyřměsíčním období by bylo v návaznosti na rozhodnutí vlády připraveno referendum. V případě, že by občané hlasovali pro vstup, přípravy přechodu by byly spuštěny naplno.

* Podle revidovaných odhadů není pro zavedení hotovostního eura nutné období delší než 24-30 měsíců. V jeho rámci je jak veřejný, tak finanční sektor schopen zajistit všechny kroky nutné pro konverzi.

* Vzhledem k výjimce na zavedení eura není britská libra zapojena do kurzového systému ERM 2 a ani s tím v rámci plánu přechodu nepočítá. Bude proto zajímavé sledovat, zda po případném kladném výsledku referenda - a tudíž vzdání se výjimky na zavedení eura - budou Evropská komise a ECB ochotny povolit výjimku z neplnění formální podoby maastrichtského kritéria kurzové stability - povinné nejméně dvouleté účasti v tomto systému. Pokud tak učiní, bude značně erodovat jejich pozice v této otázce vůči dalším čekatelům na vstup do eurozóny. Více v průběhu let 2003-2005 naznačí postup vůči Švédsku, pokud tamní referendum schválí záměr vlády euro zavést. V rámci platných procedur je však minimální doba nutná k vyhodnocení plnění kritérií 30 měsíců.

* Přesný okamžik neodvolatelného navázání libry šterlinků na euro (označený jako "připojení") není na grafu záměrně vymezen a není ani jasné, s jakým předstihem britské autority oznámí konverzní poměr, v němž dojde k záměně libry šterlinků za euro. Zkušenosti z roku 1992, kdy libra byla pod tlakem trhů nucena opustit tehdejší kurzový systém ERM, dodnes z této otázky pro Brity činí navýsost citlivou záležitost.

* "Řízený přechod" tedy počítá, jak již bylo řečeno výše, s oddělenou fází bezhotovostního přechodu (viz "připojení") od konečné výměny hotovosti v librách šterlinků za euro ("hotovostní euro").

* Přechodné období bude využito i k nutným legislativním změnám, v neposlední řadě ke změně statusu centrální banky.

* Finanční trhy budou k přípravám potřebovat v zásadě 12 měsíců, příprava informačních systémů může v praxi začít i s větším předstihem.

* S přípravou europroduktů pro malé klienty (zde označeno jako "retail") lze začít později. Konverze účtů bude probíhat postupně - nejprve pro velké klienty, pak pro menší obchodníky a nakonec pro obyvatele.

* Období výměny hotovosti by nemělo být delší než dva měsíce, ceny a údaje na výpisech z účtů by již v předstihu měly být zobrazovány jak v librách, tak v eurech (tzv. dual display). Není dosud rozhodnuto, zda tak budou obchodníci činit dobrovolně, na základě obecně přijatého doporučujícího kodexu či závazné legislativy.

* Velká pozornost bude ve fázi vrcholících příprav a samotné hotovostní výměny věnována informační kampani, ochraně spotřebitele a zejména sociálně slabých či jinak diskvalifikovaných skupin.

* Není dosud jasné, zda bude přechod euru započat k 1. lednu. Finanční rok v Británii končí 6. dubna, zvažuje se i průběh února, kdy je objem hotovostních plateb tradičně nejnižší.

* Logistické přípravy na výměnu hotovosti a ochranu transportů musí začít včas a nesmí být podceněny, totéž se týká i dotací bankomatů.

* Přímou odpovědnost za konverzi ponese veřejný sektor, ale také banky a ostatní společnosti.

Ukazuje se, že zkušenosti zemí připravujících se na přechod k euru "ve druhé vlně" budou pro dnešní kandidátské země (pokud některé z nich nevstoupí do eurozóny dříve) inspirativnější než expertiza zemí "první vlny" (1999-2002). V této souvislosti bude zajímavé porovnat Velkou Británii se Švédskem, jehož přístup je do značné míry odlišný a kde o vstupu do eurozóny bude rozhodovat lidové hlasování v září tohoto roku.

________________________

The Centre for European Policy Studies (CEPS)

* je nezávislý institut zaměřený na výzkum nejrůznějších otázek souvisejících s evropskou integrací a na jeho základě navrhující alternativní politiky vedoucí ke konstruktivním řešením problémů. Byl založen jako nezávislá organizace v roce 1983.

* Jeho činnost - analýzy, pořádání odborných konferencí a diskusí, vydávání publikací - je financována z členských příspěvků, příspěvků od oficiálních institucí (Evropská komise, ostatní mezinárodní a mnohostranné instituce, národní vlády), příspěvků od nadací, výnosů z projektového výzkumu, konferenčních poplatků a prodeje publikací. Významnou oblastí jeho aktivit je analýza uplatňované hospodářské politiky; "Macroeconomic Policy Group", složená částečně z externích odborníků pod vedením ředitele CEPS Daniela Grose, vypracovala mimo jiné citovanou publikaci.

________________________

Ing. Petr Procházka, CSc., absolvoval národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, v roce 1991 ukončil vědeckou aspiranturu v oboru mezinárodní finance na Univerzitě Karlově. V letech 1983-1990 pracoval v Ústředním ústavu národohospodářského výzkumu. Od roku 1990 působí ve SBČS v oddělení mezinárodních institucí, poté vedl oddělení zahraničních úvěrů a řídil PMU PHARE (bankovní sektor). Od roku 1993 působí v ČNB jako ředitel zahraničního odboru, v roce 1998 se stal ředitelem sekce EU a mezinárodních organizací, náleží ke členům negociačního týmu České republiky. Na počátku roku 2002 byl jmenován náměstkem ředitele sekce kancelář a zároveň pověřen řízením odboru EU a mezinárodních organizací.