ČNB > Servis pro média > Autorské články a rozhovory > 2003 > Mince a jejich podoby od vzniku československého státu

Mince a jejich podoby od vzniku československého státu



Alena Hrdá

(Bankovnictví 23.1.2003 strana 30, rubrika: Příloha - deset let české měny)

V posledním čísle minulého ročníku jsme se věnovali zlatu jako drahému kovu a zlatým mincím až po rakousko-uherské ražby do začátku první světové války. Zhroucením rakousko-uherské monarchie a vytvořením Československé republiky v roce 1918 byly dány předpoklady ke vzniku československé měny, jejíž základní jednotkou se stala koruna československá.

Zlaté mince

V měnové oblasti tehdy převládala teorie o přímé směnitelnosti bankovek za zlato. Protože tohoto cíle nebylo možné lehce dosáhnout, měla být nejprve vydána obchodní mince, tedy dukát. Bylo rozhodnuto, že dukát bude ražen v historických parametrech a ve své hmotnosti a ryzosti měl zůstat naprosto nedotknutelný. Zákon č. 62/1923 o ražbě československých dukátů určoval, že dukáty budou raženy jako obchodní mince. Pojmovým znakem obchodní mince je, že není zákonným, tzn. nuceným platidlem a její cena se pohybuje na základě nabídky a poptávky. Zákon přesně stanovil technické parametry jednodukátů a dvojdukátů a také skutečnost, že na lícní straně bude zobrazen obraz vévody Václava, jako tomu bylo na českých mincí po staletí, zvláště v 15. a 16. století. Pro velký zájem bylo rozhodnuto, že při příležitosti 1000. výročí úmrtí vévody Václava budou ještě vydány pěti a desetidukáty vždy s letopočtem ražby. Poprvé se tak stalo v roce 1929. Dukáty všech hodnot se razily až do roku 1938 v mincovně v Kremnici. Vznikem Slovenského štátu byla ražba přerušena. Ražba dukátů se sv. Václavem byla ukončena v roce 1951, kdy bylo naraženo omezené množství pro potřeby zahraničního obchodu. Další ražba byla trvale ukončena zrušením zákona o jejich vydání a vydáním nového zákona č. 76/1976 Sb., o ražbě československých dukátů. Kromě svatováclavských dukátů se v Kremnici v období první republiky razily ještě jiné zlaté ražby dukátových parametrů. Protože však nebyly vydány na základě zákona, jsou vlastně medailemi. Jejich zlatý obsah je osvědčen puncem, zatímco u svatováclavských dukátů garantuje technické parametry stát. Československý stát myšlenku na zlatou měnu po vydání dukátů nevzdal. Měla být ražena zlatá stokorunová mince s názvem hřivna. Kremnická mincovna na přípravě mince pracovala, ale po zhroucení newyorské burzy a následné světové hospodářské krizi k vydání mince již nedošlo. Po druhé světové válce hospodářské poměry nepřipouštěly ani úvahy o obnově ražby svatováclavských dukátů. Stát neměl zájem o ražbu zlatých mincí. Naopak chtěl zlato získat od obyvatelstva. Tomu odpovídal devizový zákon a prováděcí vyhláška. Možnost vydání zlatých mincí se naskytla až s příležitostí 600. výročí úmrtí Karla IV. v roce 1978. V červnu 1976 schválilo Federální shromáždění ČSSR zákon č. 76/1976 Sb., o ražbě československých dukátů. Podle něj měly být raženy dukáty pouze k událostem, které odpovídají historickému pojetí dukátů a tradicím dukátových ražeb. Technické parametry odpovídaly svatováclavským dukátům. Státní znak byl umístěn na lícní straně, aby byl zdůrazněn charakter státní mince ražené na základě právní normy. Další náležitosti lícní strany (označení hodnoty, letopočet ražby a vhodné drobné dekorační prvky) měla stanovit vláda ČSSR, stejně jako náležitosti rubové strany. Ta schválila tematické zaměření jednotlivých hodnot (jednodukát - osoba Karla IV., dvojdukát - státnost Karla IV., pětidukát - univerzita, desetidukát - rozvoj architektury a urbanistiky). Zároveň stanovila zásady prodeje v tuzemsku i zahraničí. V návaznosti na prodej v tuzemsku uložila zajistit novelizaci devizového zákona tak, aby občané ČSSR mohli dukáty držet ve svém vlastnictví. Dukáty Karla IV. byly jedinou zlatou ražbou poválečného Československa.

Zlaté mince České národní banky

Po vzniku České republiky v roce 1993 vydala Česká národní banka již dvě série zlatých mincí. Na rozdíl od československých mincí se nejedná o obchodní mince, ale o mince s nominální hodnotou. První sérií byla Koruna česká emitovaná v roce 1995. Jedná se o sérii čtyř mincí s motivy mincí českých zemí (1000 Kč - motiv třídukátu slezských stavů z roku 1621, 2500 Kč - motiv tolaru moravských stavů z roku 1620, 5000 Kč - motiv zlaté klipy Rudolfa II. z roku 1587 a 10 000 Kč - motiv pražského groše). Druhá série je věnovaná aktivitám Karla IV. a byla emitovaná v roce 1998 (1000 Kč - Karlštejn, 2500 Kč - právní dokumenty Karla IV., 5000 Kč - Univerzita Karlova a 10 000 Kč - Nové Město Pražské). Mince obou sérií byly raženy z ryzího zlata 999,9/1000 a jejich hmotnost vychází z trojské unce a jejích dílů (10 000 Kč - 1 oz, 5000 Kč - 1/2 oz, 2500 Kč - 1/4 oz a 1000 Kč - 1/10 oz). Vydáním těchto dvou zlatých sérií bylo zakončeno druhé tisíciletí. Pro třetí tisíciletí je připravena série deseti zlatých mincí s tematikou Deset století architektury. Všechny mince budou mít nominální hodnotu 2000 Kč, hmotnost 1/5 oz a ryzost 999,9/1000. Mince budou vycházet po dobu pěti let vždy jedna na jaře a jedna na podzim. Doposud byly vydány čtyři mince. V roce 2001 románská rotunda ve Znojmě a klášter ve Vyšším Brodu (raná gotika), v roce 2002 kašna v Kutné Hoře (vrcholná gotika) a renesanční zámek v Litomyšli. Na rok 2003 jsou připraveny pozdně renesanční štíty domů ve Slavonicích a barokní zámek v Buchlovicích. Na rok 2004 se připravuje empírový zámek Kačina a novogotický zámek Hluboká. V roce 2005 bude série uzavřena kubistickým lázeňským domem v lázních Bohdanči a současnost bude reprezentovat Tančící dům v Praze. Všechny zlaté mince vydané v posledním období jsou na vysoké umělecké i technické úrovni, což dokazuje zájem veřejnosti i ocenění odborníků.

Oběžné mince

Soustava oběžných mincí z období první republiky byla realizována podle návrhů O. Španiela, O. Gutfreunda a J. Horejce. Jejich mince ve své době představovaly absolutní špičku evropské mincovní tvorby a značně ovlivnily následující generace výtvarníků. Protektorátní mince byly poznamenány velice špatnou slitinou mincovního kovu a nedůstojnými podmínkami ražby. Státní mincovna byla v Kremnici a po vzniku Slovenského štátu razila pouze mince pro vlastní potřebu. Ražba poválečných mincí až do roku 1953 se vrátila k návrhům O. Španiela. Na mincích měnové reformy z roku 1953 je patrný vliv leningradské mincovny nejen po stránce výtvarného zpracování, ale i zavedením 3haléřové mince odpovídající sovětské 3kopějce. V roce 1957 byla řada mincí doplněna o 1 Kč (M. Uchytilová-Kučová, žačka O. Španiela), která měla nejdelší platnost v moderních dějinách našeho mincovnictví - až do roku 1993. Dále byla doplněna v roce 1965 o 3 Kčs (Z. Kolářský) a v roce 1966 o 5 Kčs (J. Harcuba). Všechny tři nominální hodnoty byly v roce 1953 uvedeny jako státovky připravené v Moskvě v Goznaku. Dobu tzv. normalizace reprezentovala sada drobných mincí vytvořena F. Davidem. V oběhu zůstaly vyšší nominály doplněné socialistickými symboly. V roce 1972 k nim přibyla 2 Kčs (J. Nálepa).

Oběžné mince od roku 1990

Období České a Slovenské federativní republiky 1990-1993 bylo zajímavé doplněním předcházejících nominálů o 10Kč minci. V roce 1990 s rubovou stranou věnovanou T. G. Masarykovi (M. Ronai), v roce 1991 M. R. Štefánikovi (M. Ronai) a A. Rašínovi (J. Uprka). Lícní strana byla pro všechny tři mince jednotná (J. Truhlíková-Spěváková). Počátkem 90. let 20. století obíhaly mince, které byly pozůstatkem několika emisí z let 1953-1990 a vytvářely neucelenou a již nevyhovující řadu. Nejednalo se jen o různé výtvarné zpracování, ale hlavně o značnou finanční náročnost na výrobu všech mincí až po 1 Kč. Příprava nové soustavy mincí a výsledky celostátní neomezené anonymní soutěže na 10, 20 a 50haléřové mince z roku 1992 byly následně využity při úvahách o soustavě oběžných mincí České republiky. Původní soustava byla po dohodě mezi federálním ústředím a ústředím pro Slovensko Státní banky československé přenechána k využití pro Slovensko, které si však v závěrečné fázi vytvořilo vlastní soustavu. Proti minulým soustavám mincí má ta současná několik zvláštností. Mince s číslicí "2" jsou hranaté - i když 20haléř (J. Bejvl) je ve skutečnosti kulatý, ale má vnitřní sedmihrannou obrubu. Dvoukoruna (J. Truhlíková-Spěváková) je klasický jedenáctihran a 20Kč (V. Oppl) třináctihran. Poprvé máme i bimetalovou minci - 50Kč (L. Kozák), kterou tvoří střed a mezikruží. Obě části se spojí při tzv. zalisování, kdy obraz mince je ražen přes celou plochu mincovního pole. Při přípravě českých mincí bylo pro značný nedostatek času vyzváno šest výtvarníků (J. Truhlíková-Spěváková, J. Bejvl, L. Kozák, V. Oppl, J. Prádler a J. Uprka), kteří měli doposud největší počet realizovaných federálních mincí, tudíž i největší zkušenosti s předkládáním technicky dokonalých návrhů mincí (tehdy bylo jasné, že ražba se musí uskutečnit v zahraničí), aby dodali návrh na 1 Kč. Jako nejlepší byl nezávislými experty vybrán návrh J. Truhlíkové-Spěvákové se stylizovanou svatováclavskou korunou. Od tématiky 1 Kč se odvíjela tématika ostatních mincí. Pro 2Kč byl vybrán motiv charakterizující Velkou Moravu (J. Truhlíková-Spěváková), pro 5Kč Karlův most (J. Harcuba), 10Kč motiv Brna (L. Kozák), 20Kč sv. Václav (V. Oppl) a 50Kč Praha (L. Kozák). Pro drobné mince byly využity návrhy ze zmíněné soutěže - 10haléř (J. Prádler), 20haléř (J. Bejvl) a 50haléř (V. Oppl). V roce 1998 došlo z technických důvodů k úpravě 20haléřové mince (pootočení zvýšené obruby a zkrácení "zobáčku" v horní části číslice "2"). Pro rok 2000 byla k jednorázovému využití vytvořena nová rubová strana s motivem hodinového strojku pro 10Kč (L. Kozák) a motivem astrolabu pro 20Kč (V. Oppl). Lícní strany mincí zůstaly původní.

Pamětní stříbrné mince

Jako pamětní mince vnímáme ty, které jsou vydávány k významnému výročí nebo události bez rozdílu, z jaké jsou mincovní slitiny. U nás se vydávají zlaté a stříbrné a v této části se budeme věnovat stříbrným pamětním mincím. Z období první republiky známe jen dvě mince. Obě jsou s portrétem T. G. Masaryka. První je 10Kč k 10. výročí prohlášení republiky (O. Španiel), druhá 20Kč při prezidentově úmrtí (O. Španiel a J. Horejc). Po výtvarné i technické stránce jsou tyto mince na vynikající úrovni. V období protektorátu žádné pamětní mince raženy nebyly. Krátký časový úsek od roku 1947 až do měnové reformy 1953 je ve skutečnosti období mincí O. Španiela. Pouze na první z nich v roce 1947 se podílel R. Pribiš. Přestože tři mince jsou věnovány politickému námětu - portréty J. V. Stalina na 50 a 100Kč k výročí jeho narození a v roce 1949 portrét K. Gottwalda k výročí KSČ - jsou výtvarně vytvořeny tak, že se na nich učilo mnoho mladých výtvarníků. Na přehledu federálních mincí z let 1954-1990 je patrná doba jejich vzniku, kdy se na námětech odráží politická situace v zemi. Po výtvarné stránce je vidět značný posun v názoru na portrétní minci, jehož představitelem byl J. Harcuba (100 Kčs J. E. Purkyně, J. Botto, A. Dvořák), ale i nové ztvárnění politického tématu. Například v roce 1954 bylo Slovenské národní povstání prezentováno ozbrojeným vojákem, v roce 1969 vrcholy tatranských hor a sálajícími plameny (J. Harcuba). V tomto období tvořili výtvarníci (F. David, P. Formánek, M. Knobloch, L. Kolář, Z. Kolářský, L. Kozák, J. Kulich, Š. Novotný, V. Oppl, J. Truhlíková-Spěváková a mnoho dalších), kteří se přičinili o to, že naše mince jsou na špičce nejen evropské, ale některé i světové mincovní tvorby.

Pamětní stříbrné mince České republiky

První pamětní mincí samostatné České republiky byla v roce 1993 mince k 1. výročí schválení ústavy České republiky. Autorkou mince byla tehdy ještě studentka J. Jelínková. Problémem u prvních mincí bylo místo ražby. Všechny federální mince totiž razila Státní mincovna v Kremnici, ale po rozdělení federace jsme dočasně zůstali bez mincovny. Proto byla zmíněná mince stejně jako druhá v pořadí Katedrála sv. Víta (J. Truhlíková-Spěváková) ražena ve Vídni. Další mince Normandie (J. Truhlíková-Spěváková) se razila v Královské mincovně v Llantrisantu v Británii. Technickou kvalitou zpracování je nejhorší českou mincí ze všech až dosud realizovaných. Čtvrtou a poslední mincí raženou v zahraničí v Kremnici byla Koněspřežná tramvaj v Brně (J. Harcuba). Od roku 1994 se všechny mince razí ve vynikající kvalitě v Bižuterii Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. V Jablonci se razí mince v běžné i špičkové (proof) kvalitě. Běžná kvalita znamená stejný lesk pro mincovní pole i reliéf, špičková kvalita představuje mincovní pole vyleštěno do zrcadlového lesku a reliéf matován pro vyniknutí kontrastu. Mince ve špičkové kvalitě se razily i za federace v Kremnici, ale jejich kvalita nedosahovala té úrovně, jakou mají naše dnešní mince. Je však třeba uvést, že Kremnica nikdy neměla takové možnosti získat kvalitní střižky nebo technické vybavení jako je možné v současnosti. České mince se od federálních neliší jen technickou kvalitou, ale i jinými aspekty. Z tematického hlediska jsou mnohem rozmanitější a objevují se i církevní náměty, které dříve byly zcela zakázané (Katedrála sv. Víta, sv. Vojtěch, Česká mše vánoční, klášter Emauzy). Zcela zvláštní je mince k roku 2000 (student O. Dušek). Nominální hodnota je 2000 Kč (u všech ostatních mincí je 200 Kč) a mince je bimetalová. Na stříbrné ploše je zlatá inlej s holografickým státním znakem. Se státním znakem se na nynějších mincích zachází mnohem volněji než na federálních. Častěji je lícní strana se státním znakem doplněna dekorem nebo uspořádání názvu státu a státního znaku je nové, netradiční. České mince vytvářejí velice kvalitní a rozmanitou řadu. Jistou zásluhu na tom má i skutečnost, že mezi autory mincí je i mnoho studentů výtvarných škol, kteří přinášejí nové trendy.

PhDr. Alena Hrdá je historička, absolventka Univerzity Karlovy, obor pomocné vědy historické, jejichž součástí je kromě jiných vědních disciplín i numismatika, které se věnuje v různých podobách po celou dobu své profesní činnosti. Posledních pětadvacet let se podílela na emisní přípravě našich peněz, zvláště pamětních a běžných mincí.

* Mince 10 000 Kč z cyklu Karel IV. věnovaná Novému Městu Pražskému získala světovou cenu nejkrásnější zlaté mince za rok 1999 - líc a rub

* Rubová strana 100Kčs mince z roku 1979 ke 100. výročí narození Jána Botto, jejímž autorem je Jiří Harcuba