Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

ČNB > Servis pro média > Autorské články a rozhovory > 2002 > Jak je to tedy s hospodářskou politikou

Jak je to tedy s hospodářskou politikou

Vít Bárta, ČNB

(HN 4.9.2002 strana 11, rubrika: Názory a komentáře)

Předseda ODS Václav Klaus v článku " Proč je nízká inflace nebezpečná" (HN 28. srpna) upozorňuje na nebezpečí zpomalování hospodářského růstu. Za varovné signály tohoto zpomalování považuje výrazný pokles inflace a klesající pasivum obchodní bilance, přičemž vyzývá tvůrce hospodářské politiky, aby dalšímu zpomalování ekonomiky čelili. Hlavní slabinou článku je povrchní a nevěrohodné vysvětlení příčin souběžně probíhající dezinflace a zpomalování růstu. Autor poukazuje na "mimořádně špatnou kombinaci fiskální a měnové politiky" a snaží se čtenáře přesvědčit o podobnosti dnešních hospodářských politik s politikami v roce 1997. Každý, kdo je byť jen zběžně obeznámen s makroekonomickým vývojem u nás však musí vědět, že dnešní politiky jsou úplně jiné než před pěti lety. Tehdejší rozpočtová a měnová restrikce byla zaměřena na žádoucí obnovení v té době rozklížených makroekonomických proporcí a na obnovení důvěry po spekulačním útoku na korunu. Měnová restrikce se tehdy projevovala především vysokými nominálními i reálnými úrokovými sazbami. Dnes jsou však úrokové sazby bezprecedentně nízké: sazba pro dvoutýdenní repo operace je již měsíc pod úrovní obdobné sazby Evropské centrální banky a reálné úrokové sazby termínovaných vkladů jsou již dva roky záporné. V měnové politice tedy zřejmě problém nebude. Pokud i Václav Klaus připouští, že fiskální politika je uvolněná, kde se tedy berou ony faktory zpomalující hospodářský růst? Jedním z vysvětlení zpomalení růstu a souběžně s tím i výrazné dezinflace je velmi rychlé zhodnocování měnového kursu, k němuž došlo v posledních třech čtvrtletích. Centrální banka již delší dobu sleduje možné dopady rychlého posilování koruny na ziskovost a konkurenceschopnost exportérů a s obavami vnímá implikace nedávného zhoršování těchto veličin pro možný vývoj soukromých investic a pro budoucí hospodářský růst. Makroekonomických rizik nadměrného posilování, vyvolaného masovým prodejem státního majetku si ostatně byla ČNB vědoma již před více než dvěma roky, kdy založila zvláštní privatizační účet. Od té doby si vyslechla od nejrůznějších tržních puristů mnoho kritiky za nesystémový přístup, za netržní řešení problému, za nestandardnost apod. Byly jí připomínány učebnicové poučky, že měnový kurs není ničím jiným než cenou, takže by bylo bláhové či dokonce škodlivé snažit se tuto cenu nějak administrativně ovlivňovat. Byla to nakonec právě koordinace mezi ČNB a vládou, která způsobila, že v okamžiku konverze 4,1 miliardy eur za prodej Transgasu, se kurs koruny ani nepohnul. Čtenáře Klausova článku však musí nejvíce překvapit, proč není ochoten připustit fakt, že vůbec nejdůležitější příčinou zpomalování domácího hospodářství je významné oslabení zahraniční poptávky. Jde zejména o nízkou poptávku v Německu, jehož hospodářský růst je na poměry EU neduživý. Ani pro nejbližší období se v zemi našeho nejvýznamnějšího obchodního partnera neočekává výraznější zlepšení. Nepochopení skutečných příčin prokazuje Václav Klaus i v případě dnešní velmi nízké inflace. Obrovská meziroční apreciace nominálního kursu koruny se promítá do významného poklesu dovozních cen, což způsobuje, že v posledním roce ceny obchodovatelných statků (při vyloučení cen potravin a pohonných hmot) klesaly. Přidáme-li k tomu opět prudký meziroční pokles cen potravin v posledních měsících (zapříčiněný obrovským poklesem cen zemědělských výrobců - v červenci meziročně o 18,9 procenta) a dezinflační působení mezery výstupu, získáme věrohodný anatomický obrázek dnešní inflace a jejích hlavních příčin. Co z toho vyplývá? Není zapotřebí vyrábět zjevně nekonzistentní hypotézy navozující obraz deflace způsobené nezodpovědnými domácími politikami, a to tím spíše, že současné nerestriktivní politiky do tohoto obrázku vůbec nezapadají. Úplně postačí, když připustíme významný vliv souběžně působících externích jevů, kterým je česká otevřená ekonomika nevyhnutelně vystavena a jimž nejsou domácí politiky schopny plně čelit. Klausova fixní idea o umanuté horlivosti současných tvůrců hospodářské politiky tlačit tranzitivní ekonomiku k parametrům ekonomik zralých je tak pouze ukázkou zpolitizované ekonomie, před kterou sám Václav Klaus varuje.
Autor je ekonomem a poradcem viceguvernéra České národní banky