Související odkazy

Autorské články a rozhovory s představiteli ČNB z dalších let

ČNB > Servis pro média > Autorské články a rozhovory > 2002 > MMF a EU prověřují stabilitu finančního sektoru ČR - pokračování

MMF a EU prověřují stabilitu finančního sektoru ČR - pokračování

Petr Procházka, Pavol Ihnát, ČNB

(Bankovnictví 21.2.2002, strana 29, rubrika: Světové finančnictví)

Struktura a fungování finančního sektoru jako klíčový předpoklad plnění ekonomické části kodaňských kritérií

Do diskusí o významu efektivního fungování a stability finančního sektoru pro hospodářský rozvoj a makroekonomickou stabilitu se během loňského roku zapojila i Evropská centrální banka. Toto téma učinila ústředním pro každoroční seminář guvernérů centrálních bank kandidátských zemí a eurosystému, který se konal v závěru minulého roku v Berlíně.

Vzhledem k dosud nižšímu stupni rozvoje a specifické roli finančního sektoru v kandidátských zemích (KZ) se příprava i diskuse soustředily na jeho strukturu a fungování jako na klíčový předpoklad plnění ekonomické části kodaňských kritérií. Jako v případě přípravy předchozích dvou vrcholných seminářů vyzvala kandidátské centrální banky k vypracování národních studií na zadané téma a pozvala nominované experty k diskusi do své centrály ve Frankfurtu. Sborník obsahující předložené studie přislíbila Evropská centrální banka (ECB) vydat knižně v průběhu prvního pololetí tohoto roku.

Workshop ECB "Struktura a fungování finančního sektoru KZ"

Workshop se uskutečnil ve Frankfurtu ve dnech 24. a 25. října 2001. Diskuse byla organizátory rozdělena do čtyř bloků:

* bankovní sektor,
* peněžní a devizový trh,
* trh obligací a akcií,
* pokrok v integraci do EU v oblasti finančního sektoru.

Experti z centrálních bank KZ byli předem vyzváni, aby v jednom z bloků vystoupili s patnáctiminutovou úvodní prezentací (v případě ČR to byl poslední blok o integračních výzvách) a v jiném s pětiminutovým diskusním příspěvkem (pro ČR byl určen bankovní sektor). Oficiálně toto pracovní setkání zahájil člen Rady ředitelů ECB Tommaso Padoa-Schioppa. Ve svém vystoupení se zabýval různými dimenzemi integračního procesu z pohledu ECB:

* měnovou, která je předurčena trajektorií, jíž musely v minulosti projít i členské státy eurozóny (členství v EU, ERM II a přijetí společné měny) - závazek je vyjádřen již v členských přihláškách a v podstatě neexistuje jiná cesta než ta, která vede přes splnění kritérií konvergence, jež byla formulována v Maastrichtu;

* ekonomickou, kterou charakterizuje dlouhodobý proces dohánění hospodářské úrovně členských států - protože proces jejího vyrovnávání probíhá i mezi nimi, lze dovodit, že reálná i nominální konvergence (vyjádřená konvergenčními kritérii) bude pokračovat po vstupu KZ do EU paralelně;

* finanční, která byla tématem tohoto setkání a která je makroekonomicky relevantní vzhledem k významu finančního sektoru pro makroekonomickou stabilitu a optimální alokaci investic, relevantní je i pro fungování jednotného trhu EU a jeho infrastrukturu;

* institucionální, která pro centrální banky představuje především koncept, zakotvení a fungování jejich nezávislosti.

Z některých dalších vystoupení představitelů ECB bylo možné vysledovat názorové posuny oproti minulosti ovlivněné jednak prohloubením integrace v oblasti jednotného trhu finančních služeb a jednak blížícím se završením náhrady národních měn zemí eurozóny jednotnou měnou. Francesco Papadia, odpovědný za řízení operací, polemizoval s pojetím ECB jako mladé instituce, která se snaží dosáhnout něčeho, co nikdo před ní ještě nedokázal - vykonávat měnovou politiku pro skupinu suverénních zemí. Podle něj je naopak nutné zdůraznit globální vůdčí úlohu, kterou centrální banka řídící měnu druhé největší světové ekonomiky musí nutně mít. Rovnostářský model Evropského systému centrálních bank (ESCB) charakterizovaný principem osy a paprsků (hub & spokes) byl nejefektivnější volbou v situaci, kdy se národní banky, každá působící v rámci svého národního finančního systému, měly začít chovat, jako by byly jednou centrální bankou. Podle něj nyní pro ně a s nimi pro 400 milionů Evropanů, kteří je vlastní, nastal čas položit si otázku, zda systém zůstane i v budoucnu akceschopný a efektivní, pokud finanční systém jako celek ztratí svou národní segmentaci s tím, jak bude vzrůstat počet zemí užívajících euro. Experti ECB na jednání prezentovali obrysy metodologie a prvních výsledků srovnávací analýzy, kterou v té době připravovali jako hlavní podklad pro berlínské jednání guvernérů (o něm bude následovat článek v příštím čísle Bankovnictví). Pro další diskusi na workshopu navrhli tři úhly pohledu:

* jaká je role finančního sektoru v reálné a nominální konvergenci;
* jaké jsou hlavní trendy jeho vývoje obecně a specificky v KZ a jak je mohou národní autority ovlivňovat;
* jaké výzvy ještě stojí před finančními sektory KZ na cestě do EU a eurozóny.

Protože vymezený prostor nám neumožňuje věnovat se podrobněji jednotlivým příspěvkům kandidátských zemí, nabízíme vám alespoň průřezový pohled ve formě stručného shrnutí diskuse a z naší studie té části, která se - stejně jako prezentace v závěrečném bloku - věnovala integračním výzvám a očekávaným trendům v českém finančním sektoru. Na plné znění příspěvků odkazujeme do očekávané publikace ECB (viz úvod článku).

Shrnutí hlavních závěrů z diskuse na workshopu

* Mezi rozvojem finančního sektoru a ekonomickým růstem existuje významná korelace, je však třeba ji analyzovat na základě empirických pozorování, aby bylo možné s jistotou říci, jak je silná a zda směřuje od rozvoje finančního sektoru k růstu. Dosavadní zkušenost KZ je v tomto ohledu příliš krátká.

* Dělení na anglosaský model, založený na kapitálovém trhu, a kontinentální model, založený na bankovnictví, by se nemělo přeceňovat. Jasnou prioritou při obnově finančního systému a tržní ekonomiky v KZ je vybudování silného a stabilního bankovního sektoru.

* Klíčovým faktorem jeho rozvoje v KZ je participace strategických zahraničních investorů, která přináší kapitál, potřebné know-how a konkurenci, zvyšuje efektivnost, vede k restrukturalizaci sektoru i ekonomiky. Na druhé straně je ale nevýhodou jejich zapojení přesun některých aktivit (například tradingu) do centrál v zahraničí a riziko, že kromě stability může být v případě problémů mateřské společnosti dovezena i nestabilita.

* Míra zapojení zahraničních vlastníků je řádově vyšší, než tomu bylo a je v případě většiny současných členských zemí. V KZ celkem již nyní představuje jejich podíl více než polovinu aktiv bankovního sektoru a dále vzroste až na tři čtvrtiny (v ČR v současnosti asi 95 %).

* Ačkoli zahraniční vlastníci dokáží dodat systému potřebný kapitál a stabilitu, přetrvává i v bankách jimi vlastněných relativně vysoký podíl nekvalitních aktiv.

* Z hlediska fungování je bankovní sektor KZ spíše ziskový a dobře kapitalizovaný (v ČR byla v roce 2001 průměrná kapitálová přiměřenost na úrovni 15 %), operační náklady rostou pomaleji než inflace. Úvěrová aktivita bank je však spíše nízká, což nahrazují v lepším případě přímé zahraniční investice, v horším půjčky ze zahraničí. Nejproblematičtější je oblast poskytování půjček malým a středním podnikům.

* Perspektivně je vstup do EU považován za strukturální změnu klíčovou pro fungování bankovního sektoru, neboť urychlí trend transformace dceřiných společností zahraničních bank na pobočky za účelem snížení jejich nákladů a zvýšení limitů angažovanosti.

* Při diskusi o mechanismu měnové transmise dominoval názor, že účinnost kurzového kanálu stále převládá nad úrokovým kanálem. Důvodem je především vysoká otevřenost ekonomik KZ a vysoká pozornost, kterou veřejnost věnuje fluktuacím devizového kurzu. Relativně silnější transmise kurzovým kanálem je spatřována spíše na devizovém než na peněžním trhu, především díky vysokému podílu finančního zprostředkování ze zahraničí a přímým zahraničním investicím. Slabost úrokového kanálu je dávána do souvislosti s dosud přetrvávajícími distorzemi finančního sektoru a probíhající restrukturalizací bankovního sektoru.

* Při převládajícím přebytku strukturální likvidity v mnoha KZ je přenos měnových impulzů do ekonomiky ještě obtížnější, neboť zejména v období oživení spotřeby či poptávky po půjčkách nemusí být komerční banky přímo nuceny reagovat na zvýšení sazeb ze strany centrální banky. Pokud by umělý nedostatek likvidity byl vytvářen emisí poukázek centrální banky, mohlo by se toto úsilí dostat do rozporu se snahou ministerstev financí adekvátně rozvinout trh státních pokladničních poukázek či obligací.

* Na peněžních trzích KZ obecně nejlépe funguje O/N trh depozit, zatímco repo operace jsou ve většině z nich nerozvinuté jako důsledek nedostatečné legislativy v oblasti záručního práva, slabin mechanismu vypořádání obchodů s cennými papíry a mnohde i díky problémům se zdaněním.

* Očekávání vzhledem k rozvoji kapitálových trhů se nepotvrdila - kótováno na burze je obvykle jen několik velkých firem, což nedává prostor ani pro diverzifikaci portfolia investorů ani pro financování malých a středních podniků.

* Na trzích dluhopisů dominují vlády nad korporacemi, ačkoli relativně nízká úroveň vládních dluhů v řadě KZ znamená i malou dostupnost dluhových instrumentů vlády pro investory. Výsledkem je, že pouze v méně než polovině KZ existují desetileté vládní obligace.

* Na straně poptávky dominují na kapitálových trzích spíše zahraniční investoři, což ale znamená, že je domácí trh více vystaven změnám nálad v globálním měřítku bez ohledu na situaci na místním trhu. Penzijní systémy jsou nevyvinuté, institucionální i individuální investoři spíše konzervativní v důsledku negativních zkušeností z první poloviny 90. let 20. století.

* Na straně nabídky banky spíše vytlačují trh korporátních obligací a dobré firmy obvykle preferují kotaci svých papírů v zahraničí než na nevýznamných domácích trzích.

* Zlepšení je nutné dosáhnout jak v oblasti tržní infrastruktury, tak regulace a snížení překážek pro vstup na trh či posílení ochrany investorů a kolaterálu, zvýšení transparentnosti a posílení správy společností.

* Účastníci diskusí často zdůrazňovali konflikt mezi stabilitou a potřebou likvidity, diskutovala se i velikost národních trhů a možná řešení. Zazněl rovněž názor, že obr nevznikne tím, že si několik trpaslíků stoupne jeden druhému na ramena.

* Integrace do EU přináší finančním trhům KZ vyšší koncentraci, zvyšuje soutěž a tlaky na efektivnost, rozsah poskytovaných služeb a soutěž o vkladatele. Na druhé straně podporuje další liberalizaci, zkvalitnění dozoru a jeho pravidel a zvyšuje šance pro rozvoj retailu a bankopojišťovnictví.

* Centralizace aktivit do zahraničních centrál vede i ke zvyšování potřeby spolupráce mezi národními dohledovými orgány. Specifickou výzvu představuje budoucí implementace nových pravidel kapitálové přiměřenosti doporučovaných BIS (Basel II Capital Accord).


Ing. Petr Procházka, CSc., absolvoval VŠE v Praze, fakultu národohospodářskou, v roce 1991 ukončil vědeckou aspiranturu v oboru mezinárodní finance na Univerzitě Karlově. V letech 1983-1990 pracoval v Ústředním ústavu národohospodářského výzkumu. Od roku 1990 pracoval ve SBČS v oddělení mezinárodních institucí, od roku 1991 vedl oddělení zahraničních úvěrů a řídil PMU PHARE (bankovní sektor). Od roku 1993 působí v ČNB jako ředitel zahraničního odboru, v roce 1998 se stal ředitelem sekce Evropské unie a mezinárodních organizací, náleží rovněž ke členům negociačního týmu České republiky. Na počátku roku byl jmenován náměstkem ředitele sekce kancelář a zároveň pověřen řízením odboru EU a mezinárodních organizací. Je autorem dvou knih a mnoha článků pro odborný i denní tisk.

Ing. Pavol Ihnát po studiích letectví v Košicích a arabistiky na FF UK v Praze absolvoval v roce 1994 postgraduální studium zahraničního obchodu na VŠE. V roce 1995 nastoupil do ČNB jako administrátor speciálních vládních úvěrů. V roce 1998 absolvoval stáž u Evropské komise, ředitelství pro ekonomické a finanční záležitosti. V současné době pracuje jako bankovní specialista v sekci kancelář odboru Evropské unie a mezinárodních organizací. Zodpovídá především za souhrnnou přípravu ČNB na vstup do EU v oblasti bankovnictví.

* * *

Směry vývoje bankovního a finančního sektoru v ČR1

Rozdílná ekonomická úroveň mezi středoevropskými zeměmi a zeměmi EU, respektive průměrem EU (HDP, spotřebitelské ceny a podobně) má vliv na vývoj parametrů bankovních sektorů. Zda se bude snižovat rozdíl zemí v ekonomické úrovni i v parametrech bankovních sektorů nelze však a priori tvrdit. Rezervy umožňující zvyšovat efektivitu bank však existují a lze očekávat, že zejména noví vlastníci privatizovaných velkých bank je budou využívat v dále uvedených směrech:

* Lze předpokládat, že zahraniční vlastníci budou vyvíjet tlak na hospodárnost bank. Budou usilovat o zvyšování podílu na trhu (objem aktiv na zaměstnance), aby byly dosaženy úspo-
ry z rozsahu se současným zvýšením produktivity.

* Lze také očekávat tlak na růst cen bankovních služeb (poplatky, provize) jako způsob, jak překonávat limity dané nižší ekonomickou úrovní země. Proto má zásadní význam zachování určité míry konkurence na bankovním trhu, například takové, aby drobný klient měl vždy na výběr alespoň mezi dvěma na sobě navzájem nezávislými bankami s celostátně rozvinutou sítí poboček.

* Jednou z cest optimalizace fungování bank by mohla být i centralizace činností ve prospěch zahraničních centrál (například sofistikovaných aktivit na mezinárodních finančních trzích). Na druhé straně je možné, že zahraniční vlastníci budou i v bankovnictví využívat komparativní výhodu nižších mzdových nákladů a převádět do ČR řadu pracovních operací pro celou svou skupinu.

* Malá velikost středoevropských bank v kombinaci s univerzální šíří aktivit a velkým počtem klientů je rovněž předurčuje k fúzím a akvizicím. Banky budou fungovat v režii zahraničních finančních skupin, které zmíněné banky kontrolují. Počet bank se bude snižovat.

Budoucí struktura bankovního sektoru v ČR

Růst bankovního sektoru bude jako dosud úzce svázán s domácí ekonomikou. Významná expanze do zahraničí je nepravděpodobná. Rozhodně nebude směřovat na přeplněný bankovní trh EU. Příležitost pro účast na vyspělých západních trzích se otevírá prostřednictvím spolupráce se strategickými partnery. Perspektivním směrem by byly státy východní Evropy. Ale i v tomto případě hovoří řada důvodů proti tomu, aby zahraniční finanční skupiny namísto přímé angažovanosti svých centrál využívaly své středoevropské akvizice. Příležitost pro české banky, jak se účastnit expanze východním směrem, spočívá rovněž v kombinaci jejich znalostí teritoria, mentality a klientů s plá-ny a možnostmi jejich strategických partnerů. Rozhodujícím faktorem diferenciace struktury bankovního sektoru bude maloobchodní bankovnictví, bankopojišťovnic-tví2 a úvěrování malého a středního podnikání jako základní důvod existence pobočkové sítě. Pro investiční a korporátní bankovnictví není rozsáhlá pobočková síť nutná. Lze očekávat, že typická struktura bankovního sektoru v ČR bude zahrnovat:

* Střední a malé banky (v evropském měřítku) pod zahraniční kontrolou s optimalizovanou pobočkovou sítí. Pro přežití těchto bank bude rozhodující silný a důvěryhodný strategický partner a jeho podpora v oblasti zajištění kvalitního managementu, technologií, know-how a tak dále. Za tuto podporu však tyto banky zaplatí omezením samostatnosti, respektive stanovením jasných mantinelů a směrů ve strategickém řízení a rozvoji, a to zejména v oblasti bankopojištění a investičního bankovnictví.

* Pobočky zahraničních bank, které nebudou mít ambice angažovat se v maloobchodním bankovnictví prostřednictvím nákladné pobočkové sítě. Mohou však konkurovat výše zmíněným bankám v oblasti elektronického bankovnictví.

* Úvěrová a spotřební družstva, která se podle evropského práva řadí mezi úvěrové instituce, nemají v současnosti v České republice perspektivu vývoje.

* Specializované banky (exportní banky, stavební spořitelny) - jejich perspektiva je dána zvláštním účelem a státním vlastnictvím, respektive tím, že mají institucionálně vymezen a před volným vstupem konkurence uzavřen svůj segment trhu.

* Pravděpodobnost, že na středoevropském trhu, kde bude stále sílit trend k integraci, fúzím a akvizicím, uspějí z transformace vzešlé či nově založené malé a střední banky kontrolované domácím kapitálem je malá.

Budoucnost českého finančního sektoru

Pokud jde o celkový vývoj českého finančního sektoru v budoucnosti, vzhledem ke středoevropské tradici lze předpokládat, že bankovní sektor bude i nadále hrát v oblasti finančního zprostředkování rozhodující roli. Na druhé straně jeho relativní důležitost by se mohla oslabit v důsledku působení dále uvedených faktorů:

* Vstup strategických zahraničních investorů do podnikové sféry bude mít za následek, že podniky se budou ve stále menší míře spoléhat na úvěry, které v průběhu 90. let 20. století pokrývaly 80-90 % jejich finančních potřeb. Lze očekávat, že v budoucnosti budou více využívat zdroje od mateřských společností, vlastní zdroje nebo přístupu na zahraniční a domácí kapitálové trhy.

* Dále lze předpokládat, že s postupnou harmonizací legislativy a institucionální infrastruktury s acquis dojde k postupné eliminaci regulatorních rozdílů mezi jednotlivými segmenty finančního sektoru (například úroveň kapitálové přiměřenosti, ochrana spotřebitele a podobně). Velkou výzvou pro bankovní sektor a jeho regulátory bude představovat implementace tzv. nového konceptu Basilejského výboru ve směru zdokonalení regulace bankovního sektoru. To by mělo vést k eliminaci kompetitivních nevýhod bank ve vztahu k jiným účastníkům trhu, zlepšení rizikového profilu bankovního sektoru a využívání nových příležitostí pro financování aktivit podniků na domácím kapitálovém trhu (v případě, že implementace acquis povede ke zvýšení kvality dohledu, zvýšení likvidity, finanční síly a vyšší kvalitě poskytovaných služeb).

* Sofistikovanější služby a rostoucí úloha finančních konglomerátů budou vyžadovat těsnější spolupráci mezi bankovním dohledem ČNB a národními orgány bankovního dohledu členských zemí EU za současného prohloubení spolupráce s dalšími tuzemskými orgány dohledu nad finančními trhy. Nové formy finančního zprostředkování (bankopojištění, GSM bankovnictví, internetové bankovnictví a podobně) dále přinesou služby blíže klientovi a zvýrazní potřebu vzniku nových forem jeho ochrany. Závěrem lze konstatovat, že z přítomnosti zahraničních a nadnárodních institucí ve všech segmentech finančního sektoru na významu nabudou především otázky mezinárodní spolupráce v oblasti dohledu a regulace finančního sektoru.

Vysvětlivky:

1 Blíže viz Ihnát, P., Procházka, P.: Background Paper on the Structure and Functioning of the Financial Sector in the Czech Republic (bude publikováno v souhrnné studii ECB z workshopu během 1. pololetí 2002)

2 Banka nemůže prodávat pojistné produkty na svůj účet, pouze ve smyslu nabídky produktů bankovní finanční skupiny.