Níže uvedené schéma znázorňuje proces vedoucí od národních příspěvků ke konsolidované rozvaze měnových finančních institucí Eurozóny a k peněžním agregátům Eurozóny. Rozvahy národních "ostatních MFI" zemí Eurozóny jsou sloučeny, aby vytvořily agregovanou rozvahu sektoru "ostatních MFI" Eurozóny. Stejně tak je agregovaná rozvaha Eurosystému sestavována agregací rozvah národních centrálních bank Eurozóny a rozvahy ECB. Obě tyto rozvahy se sestavují v hrubých částkách. Agregovaná rozvaha tedy obsahuje aktiva a pasiva vůči ostatním měnovým finančním institucím. Zahrnuje například vklady vyměňované na mezibankovních trzích, nebo likviditu, kterou pravidelně dodává Eurosystém do bankovního systému.

Konsolidace spočívá v následujícím: i) ve vyloučení vzájemných vkladů a úvěrů mezi MFI, a ii) ve vyloučení emitovaného oběživa a obchodovatelných závazků emitovaných sektorem měnových finančních institucí (dluhové cenné papíry, papíry peněžního trhu, akcie/podílové listy fondů peněžního trhu) s částkami těchto nástrojů v držbě měnových finančních institucí na straně aktiv. Jelikož je velmi obtížně identifikovat současného držitele obchodovatelného finančního nástroje (k tomu by bylo potřeba sledovat všechny následné prodeje cenného papíru), částky držené mimo sektor měnových finančních institucí lze odvodit pouze jako zbytek celkové emise mínus odpovídající držba vykazovaná jako aktiva měnových finančních institucí.

Peněžní agregáty jsou pak odvozeny tak, že k měnovým pasivům vykazovaných v konsolidované rozvaze jsou připočtena zvláštní krátkodobá vkladová pasiva ústředních vládních institucí (poštovní spořitelní účty, účty u státní spořitelny, účty u ministerstev financí), které mají podobnou povahu jako krátkodobé bankovní vklady.

Sestavení konsolidované rozvahy měnových finančních institucí Eurozóny