A   B   C,Č   D,Ď   E   F   G   H,Ch   I   J   K   L   M   N   O   P   Q   R,Ř   S,Š   T   U   V   W   X   Y   Z,Ž  

Malus
Opak bonusu, tedy přirážka ke stanovenému pojistnému, jestliže nejsou splněny podmínky průběhu pojištění nebo je realizace horší než dohodnuté (kalkulované) riziko. Nejčastěji se jedná o přirážku za nepříznivý škodní průběh v předcházejícím období.
Makroobezřetnostní politika
Klíčová součást politiky finanční stability. Je zaměřena na stabilitu finančního systému jako celku. Jejím hlavním cílem je přispět k prevenci vzniku systémových rizik. V praktické rovině lze makroobezřetnostní politiku definovat jako aplikaci sady nástrojů, jejichž cílem je snížit zranitelnost (resp. zvýšit odolnost) finančního systému prostřednictvím omezování vzniku rizik, která mohou pro systém jako celek vytvářet jednotlivé finanční instituce nebo jejich vzájemné vazby.
Margin trading
Anglosaský výraz pro typ obchodní transakce, která je založena na částečném financování nákupu investičních instrumentů z vypůjčených prostředků. Margin trading umožňuje realizovat pákový efekt, poněvadž vypůjčené prostředky snižují množství vlastního kapitálu, které investor musí použít.
Marže výrobců
Marže výrobců v příslušném sektoru jsou převrácenou hodnotou jejich reálných mezních nákladů. Růst nominálních nákladů výrobce bez odpovídajícího růstu ceny produkce způsobuje pokles obchodní marže, a tedy růst reálných mezních nákladů. Pokud by byly ceny v odvětví dokonale flexibilní, cena by byla v každém okamžiku tvořena konstantními maržemi k mezním nominálním nákladům. O „mezeře“ marží ve spotřebitelském sektoru hovoříme proto, že se jedná o odchylku od dlouhodobé úrovně marží.
Maturita
Doba splatnosti cenných papírů.
Měnové finanční instituce (MFI)
Finanční instituce, které tvoří sektor tvorby peněz. Podle právních předpisů Společenství sem patří centrální banka, rezidentské úvěrové instituce a všechny ostatní rezidentské finanční instituce, jejichž předmětem činnosti je přijímat vklady a/nebo prostředky velmi podobné vkladům od jiných subjektů než měnových finančních institucí a na vlastní účet (přinejmenším v ekonomickém smyslu) poskytovat úvěry a/nebo investovat do cenných papírů. V podmínkách ČR MFI zahrnují centrální banku (S.121) a ostatní měnové finanční instituce (S.122) - tj. banky, fondy peněžního trhu a družstevní záložny.
Měnové podmínky
Měnové podmínky představují souhrnné působení úrokových sazeb (úroková složka měnových podmínek) a měnového kurzu (kurzová složka) na ekonomiku. Jde o klíčové veličiny, kterými může měnová politika ovlivnit ekonomickou aktivitu a jejím prostřednictvím cenový vývoj. V období uvolněných měnových podmínek je měnová politika nastavena tak, že podporuje ekonomický růst. Pokud měnová politika růst naopak tlumí, hovoříme o období přísných měnových podmínek. Konečně, v případě neutrálního nastavení měnové politiky jsou také měnové podmínky označovány za neutrální. Složky měnových podmínek nemusejí nutně působit na ekonomiku stejným směrem. Úroková složka může být hodnocena například jako uvolněná, a kurzová složka zároveň jako přísná, nebo naopak. Podrobnější informace.
Měnové (kurzové) riziko
Je spojeno s otevřenými měnovými pozicemi, které v případě změn měnových kurzů (neočekávaných pohybů měnového kurzu) vedou k neočekávaným ziskům či ztrátám. Měnové riziko podstupuje například domácí investor, který své korunové příjmy investuje v eurech. Proti měnovému riziku se lze zajistit prostřednictvím tzv. derivátových instrumentů.
Měnové statistiky
Finanční makrostatistiky sektorů S.121, S.122 a S.123 založené výhradně na tzv. "host country" principu. Podle tohoto principu se rezidentskou vykazující jednotkou rozumí taková instituce, která je rezidentem v daném ekonomickém teriroriu. Soubor vykazujících jednotek zahrnuje
  1. instituce založené a umístěné v daném teritoriu, včetně dceřiných společností, jejichž mateřské společnosti jsou umístěny mimo toto teritorium a
  2. pobočky institucí, které mají své ústředí mimo toto teritorium.
Měnověpolitická inflace
Měnověpolitická inflace je inflace, na kterou reaguje měnová politika. Jedná se o celkovou inflaci očištěnou o primární dopady změn nepřímých daní. Změny výše a struktury sazeb nepřímých daní jsou specifickým typem exogenního šoku, na který ČNB uplatňuje výjimku z plnění inflačního cíle. Většina dosavadních úprav nepřímých daní souvisela s členstvím ČR v Evropské unii a s nutností harmonizace nepřímých daní. Jednotlivé kroky harmonizačních úprav jsou dopředu avizovány a prognóza ČNB s nimi počítá. Primární dopad změn nepřímých daní je odečítán z celkové inflace od července 2003, kdy byl vliv daní na prognózu inflace poprvé významný. ČNB reaguje tak, aby se měnověpolitická inflace na horizontu měnové politiky pohybovala v blízkosti inflačního cíle s přihlédnutím k vývoji reálné ekonomické aktivity a ke stabilitě na finančních trzích.
Měnověpolitické úrokové sazby
Krátkodobé úrokové sazby spojené s prováděním měnové politiky. Patří mezi ně dvoutýdenní repo sazba, diskontní sazba a lombardní sazba.
Měnový koš
Měnový koš je jednou z forem stanovování kurzu domácí měny v režimu fixního kurzu. Pokud země udržuje fixní kurz domácí měny, má v podstatě dvě možnosti – fixovat kurz k jedné nebo k více světovým měnám, tj. k „měnovému koši“. Počet měn zahrnutých do měnového koše není striktně stanoven, stejně jako kritérium pro stanovení jejich váhového podílu v koši či časový horizont, kdy dochází k aktualizaci jejich vah. Např. ČNB na začátku 90. let zahrnovala do svého měnového koše obvykle 5 měn, které měly největší podíl na obratu platební bilance. Později počet měn v koši zredukovala na německou marku (DEM) a americký dolar (USD). Se zavedením volně plovoucího kurzu koncem května roku 1997 ztratil měnový koš svůj význam.
Mezera reálných mezních nákladů
Aproximace inflačních tlaků z reálné ekonomiky. Mezní náklady se skládají z nákladů plynoucích ze zvyšujícího se objemu produkce (tzv. mezera výstupu) a ze mzdových nákladů (tzv. mezera reálných mezd). Kladná hodnota mezery reálných mezních nákladů představuje proinflační působení reálné ekonomiky, záporná hodnota protiinflační působení.
Mince
Mince je bezúročný platební prostředek s určitou nominální hodnotou stanovenou v peněžní jednotce, vydávaný centrální bankou (v České republice) nebo v některých zemích státem (ministerstvem financí). Je to kovová forma peněz – hotovost, hotovostní platební prostředek.
MiFID
Rámcová směrnice č. 2004/39/ES o trzích s finančními nástroji nebo-li Markets in Financial Instruments Directive (MiFID). MiFID byl vydán v intencích Lamfalussyho procesu. Upravuje zejména podmínky podnikání na kapitálovém trhu. Oproti původní úpravě přichází s novým pojetím finančních nástrojů a investičních služeb, nově upravuje kategorizaci zákazníků a rozsáhle řeší pravidla nejlepšího provedení pokynů zákazníků. MiFID také vymezuje alternativní tržní platformy a rozšiřuje pojetí opatření k transparenci trhu.
MiFID II
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2014/65/EU o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU nahradila s účinností od 3. 1. 2018 směrnici MiFID. Cílem MiFID II je stanovit základní regulatorní rámec pro poskytování investičních služeb a provozování obchodních platforem za účelem obchodování s investičními nástroji.
MiFID II mimo jiné nově zařazuje mezi investiční nástroje emisní povolenky, upravuje nové obchodní platformy (tzv. OTF) a algoritmické obchodování, harmonizuje správní sankcionování a přístup k poskytovatelům služeb se sídlem mimo Evropskou unii. MiFID II také zavádí novou hlavní investiční službu provozování organizovaného obchodního systému a požadavek na získání licence i pro poskytování některých informačních služeb na kapitálovém trhu.
MiFIR
Nařízení MiFIR nahrazuje původní prováděcí nařízení k MiFID I (nařízení Komise (EU) č. 1287/2006) a částečně obsahuje i úpravu, která byla dříve řešena v MiFID I. Zaměřuje se zejména na oblast tržní transparence a tržní infrastruktury. Jedná se o nařízení EU, je tedy pro ČR závazné a přímo použitelné (nevyžaduje transpozici do českých právních předpisů).
Míra defaultu
12-měsíční míra defaultu je poměr mezi počtem subjektů, u kterých došlo v horizontu 12 měsíců od okamžiku sledování nově k defaultu, a počtem všech subjektů existujících v daném období. Míru defaultu je možné definovat také podle objemu na základě přijatých závazků dlužníků.
Míra inflace
Přírůstek průměrného (bazického) indexu spotřebitelských cen za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců.
Míra nezaměstnanosti
Vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle. Rozlišujeme obecnou míru nezaměstnanosti zjišťovanou ČSÚ v souladu s metodikou Mezinárodní organizace práce a registrovanou míru nezaměstnanosti zjišťovanou MPSV.