Tři etapy přechodu k jednotné měně

  • první etapa, která není ve Smlouvě výslovně popsána – začala na přelomu 80. a 90. let – byla charakterizována úsilím o dosažení ekonomické konvergence. Na druhé straně však vlivem rozdílného vývoje jednotlivých národních ekonomik v období hospodářského poklesu došlo k vážným obtížím ve fungování Evropského měnového systému a nepodařilo se udržet stabilitu měnových kurzů z předcházejících let. Pásmo přípustných odchylek kurzů muselo být rozšířeno na +/- 15% ;
  • druhá etapa – od počátku roku 1994 – období konsolidace. Na začátku této etapy byl vytvořen koordinační orgán pro měnovou politiku – Evropský měnový institut, předchůdce budoucí Evropské centrální banky. V rámci této etapy měly být plněny ekonomické a institucionální podmínky pro vstup do třetí etapy. Toto období mělo být završeno stabilizací vzájemných devizových kurzů;
  • třetí etapa – nejdříve od počátku roku 1997, nejpozději od počátku roku 1999 – přechod k jednotné měně, pro kterou Maastrichtská smlouva užívá již dříve zavedené označení european currency unit (ECU). Tomu by měla odpovídat i jednotná měnová politika. Na počátku třetí etapy se předpokládal vznik Evropského systému centrálních bank (ESCB), složeného z Evropské centrální banky (ECB) a národních bank jednotlivých členských zemí, přičemž Evropská centrální banka a její orgány budou představovat řídící prvek celého systému.