ČNB > O ČNB > čnBlog > 100 let česko-slovenské koruny – panovnické koruny

100 let česko-slovenské koruny – panovnické koruny

Tue Feb 12 16:08:00 CET 2019

Název koruny jako měnové (či peněžní) jednotky je odvozen od koruny jako jednoho z tradičních znaků panovnické moci a obvykle i nejvýznamnější součásti korunovačních klenotů. Jeho základ je tedy ve starých monarchiích. Panovnické koruny se však obvykle těší zvláštní úctě i po přeměně některých monarchií v republiky, v nichž už zpravidla nejsou oficiálním státním symbolem. Je proto přirozené, že panovnické koruny a naše mince, na nichž jsou zobrazeny, patří mezi úvodní exponáty výstavy 100 let česko-slovenské koruny

Repliky rakouské císařské koruny (vpravo vzadu), uherské královské (svatoštěpánské) koruny (vlevo vzadu) a české královské (svatováclavské) koruny (vpředu) na výstavě 100 let česko-slovenské koruny

V Rakouském císařství, tedy i na našem dnešním státním území, byla mince pojmenovaná koruna (přesněji spolková koruna, německy Vereinskrone) zavedena císařským patentem Františka Josefa I. z 19. září 1857. Neměla však pevný poměr ke zlatému (německy Gulden, maďarsky forint), peněžní jednotce současně zavedené nové rakouské měny, která byla měnou stříbrného standardu. Zlaté spolkové koruny tak zůstaly jen mincemi obchodními, byť (na rozdíl od tuzemských dukátů) vhodnými pro mezinárodní obchod s německou oblastí, neboť byly ve stejných parametrech raženy na základě smlouvy o minci z 24. ledna 1857 také v některých německých státech.

Koruna (německy Krone, na mincích zvaná latinsky corona, maďarsky korona) jako peněžní jednotka rakousko-uherské korunové měny byla zavedena zákonem z 2. srpna 1892. Korunou tedy platíme již 127 let, z toho 100 let jako peněžní jednotkou naší národní měny, jejíž celý název měnil jen státoprávní vývoj.

Kromě české koruny se alespoň některým z nás určitě vybaví i dánská krone (dříve corona danica), případně na ní závislá faerská króna, norská krone, švédská krona či islandská króna, které jsou peněžními jednotkami platných měn. Ze zaniklých měn se nám určitě vybaví koruna československá, českomoravská (protektorátní) a slovenská, případně již zmíněná koruna německá, rakouská a uherská, někomu možná i estonská kroon. Nelze však opomenout, že v minulosti existovala také francouzská couronne, anglická a britská crown, irská coroin, španělská corona, portugalská coroa a další mince téhož slovního základu, byť ne všechny byly ve složitých mincovních systémech hlavními peněžními jednotkami.

Panovnická koruna byla nezřídka vyobrazena jako hlavní nebo doplňkový motiv (často jako součást státního znaku) korunových mincí a výjimkou není ani korunová mince rakouská, uherská a v republikánské státní formě poněkud neobvykle i současná česká.

Rakouská císařská koruna

Rakouská císařská koruna a její vyobrazení na rubové straně rakouské ražby korunové mince vzoru 1892

Uherská královská koruna

Uherská královská koruna a její vyobrazení na rubové straně uherské ražby korunové mince vzoru 1892

Česká královská koruna

Česká královská koruna a její vyobrazení na rubové straně české korunové mince vzoru 1993

O přípravě výtvarných návrhů na mince rakousko-uherské měny toho moc nevíme, protože vznikaly bez veřejných zadání interně v ryteckých odděleních státních mincoven. Lze ale předpokládat, že ztvárnění panovnických korun v horní části rubových stran bylo součástí úředního zadání. Ačkoliv měna patřila jako součást financí společně s vojenstvím, zahraniční politikou a osobou panovníka ke společným záležitostem obou částí dualizované monarchie, mince se razily ve dvou výtvarných provedeních, tzv. rakouské ražbě s latinskými texty a tzv. uherské ražbě s maďarskými texty. Mince rakouské ražby určené pro Předlitavsko se vyráběly v Hlavním mincovním úřadu ve Vídni (K. K. Hauptmünzamt, Wien) a mince uherské ražby určené pro Zalitavsko v Uherské královské mincovně v Kremnici (tehdy Magyar Királyi Pénzverő Hivatal, Körmöczbánya). Obě ražby však měly shodné technické parametry a byly rovnocenně platné v obou částech monarchie.

Autorem korunové mince rakouské ražby byl vedoucí rytec vídeňské mincovny Anton Scharff, s nímž na rubové straně spolupracoval jeho kolega rytec Andreas Neudeck. Autory korunové mince uherské ražby byli Joseph Reisner a Carl Gerl, dva Rakušané ve službách kremnické mincovny, jejichž jména jsou proto někdy uváděna v maďarských tvarech Reisner József a Gerl Károly, případně se jmény přeloženými do češtiny nebo slovenštiny. První jmenovaný zůstal ve službách podniku i jako Mincovny Republiky československé a měl velkou zásluhu na vzniku prvních československých mincí.

Když byl 28. října 1918 vyhlášen samostatný československý stát, zůstala mu prozatímně jako peněžní jednotka rakousko-uherská koruna, ostatně peněžní oběh byl zprvu tvořen jen rakouskými a uherskými mincemi a bankovkami Rakousko-uherské banky. Několikrát se uvažovalo o změně názvu peněžní jednotky, úředně však byl pravděpodobně připravován jen po krátkou dobu pouze československý frank a cent (stotina) jako jeho dílčí jednotka podle francouzského vzoru. Peněžní jednotce československé a později i českomoravské, slovenské a české měny tak zůstal i přes republikánský charakter státu odkaz na dřívější monarchistický symbol, korunu.

Po sedmdesát let existence republikánského Československa však nebyla motivem korunových mincí panovnická koruna, ale pracující žena (1922–1953 se snopem obilí a srpem, 1957–1993 s rýčem a lipovou sazenicí), s přestávkou v podobě neutrálního motivu (1941–1945 lipové ratolesti).

Rubové strany našich korunových mincí z let 1922–1993

Symbol panovnické moci se na korunovou minci vrátil v roce 1993. Na rozdíl od rakousko-uherských mincí však nebyl výsledkem úředního zadání, ale volbou autorky mince, akademické sochařky Jarmily Truhlíkové-Spěvákové. Zadání Státní banky československé, která od září 1992 organizovala přípravu mincí budoucí České republiky a české měny, znělo na čtyři alternativy lícní strany a rubovou stranu s hodnotovým číslem 1 a volným motivem dle uvážení autora. Umělecké návrhy, vypracované šesti vyzvanými výtvarníky a předložené do uzávěrky 12. října 1992, byly posouzeny 15. a 16. října přizvanými experty. Ti se shodli, že nejlepší a nejvhodnější je pro realizaci právě návrh Jarmily Truhlíkové-Spěvákové se zjednodušenou stylizací Svatováclavské koruny a hodnotovým číslem na rubové straně, i když se její původní návrh do konečné podoby ještě několikrát změnil. Na doporučení bankovní rady Státní banky československé pak byla rubová strana ještě doplněna opisem s názvem peněžní jednotky KORUNA ČESKÁ.

Vývoj rubové strany české korunové mince

U replik panovnických korun jsou na výstavě 100 let česko-slovenské koruny vystaveny také modely rakouské, uherské a české korunové mince s motivem panovnických korun a několik mincí samotných. V době zavedení rakousko-uherské korunové měny ještě nebyly k dispozici automatické redukční stroje a ražební nástroje vznikaly přímo ve velikosti budoucích mincí rytím a puncováním (vbíjením částí reliéfu) do ocelových špalků. Na rozdíl od originálních mincí jsou tak vystavené sádrové modely současné repliky. Jako model současné korunové mince je vystaven silikonový odlitek, který vznikl v roce 1993 v Královské kanadské mincovně (Royal Canadian Mint) v Ottawě během přípravy ražebních nástrojů.

Přesné repliky rakouské, uherské a české panovnické koruny a mince, na kterých jsou ztvárněny, můžete vidět na výstavě 100 let česko-slovenské koruny v Císařské konírně Pražského hradu do 28. dubna 2019.