ČNB > O ČNB > čnBlog > Tomáš Garrigue Masaryk na mincích – 2. část

Tomáš Garrigue Masaryk na mincích – 2. část

Tue Oct 30 09:08:00 CET 2018

Potřetí se naše obyvatelstvo setkalo s portrétem T. G. Masaryka na mincích po dlouhé, více než padesátileté přestávce v roce 1990, tentokrát na oběžné desetikoruně. O zavedení desetikorunové mince a jejím souběžném oběhu s bankovkou téže hodnoty se uvažovalo už v roce 1968. I když zásadní materiál o doplnění a úpravách dosavadní soustavy zákonných peněz, schválený 21. listopadu 1968 jako vládní usnesení č. 410, nebyl nikdy zcela naplněn, určil na několik let vývoj československých mincí a bankovek. Desetikoruna měla být ražena z mědiniklu, o průměru 28 mm a hmotnosti 8,5 g a její vydání bylo předběžně plánováno na rok 1977.

Toto období však bylo charakteristické opakovanými změnami koncepce platidel a odkládáním přípravy nových vzorů. K bezprostřední přípravě kovových desetikorun tak došlo až na začátku roku 1988, poté co se více než dvacet let nezvyšovaly nominální hodnoty mincí, ačkoliv se pomalu, ale jistě, zvyšovaly maloobchodní ceny zboží a služeb. V oběhu bankovek hrozil kolaps, neboť roční požadavek na tisk 30–35 milionů kusů bankovek nejnižší hodnoty 10 Kčs představoval třetinu celoroční výrobní kapacity Státní tiskárny cenin v Praze, což bylo neúnosné vzhledem k potřebě tisku bankovek dalších nominálních hodnot. Výchozím parametrem desetikoruny byl i po dvaceti letech průměr 28 mm, po obšírných technických úvahách a debatách však byl zvolen tvar devítistěnu z čistého niklu o hmotnosti 10 g s roční obměnou námětu rubové strany. V této době se také poprvé objevuje v materiálech pojem „příležitostné oběžné mince“, který sice nemá oporu v zákonech (ty rozlišují pouze mince a mince pamětní, příp. mince obchodní), ale ustálil se jako neoficiální označení pro vzory oběžných mincí ražené pouze jednorázově (1990–1992, 2000, 2018). I když byly uvedené technické parametry ještě několikrát korigovány, staly se nejen základem emise posledních československých oběžných mincí, ale úvahou o magnetickém materiálu a hranatém tvaru i myšlenkovým základem současné emise oběžných mincí České republiky.

V této etapě příprav kovové desetikoruny zastihly Státní banku československou (SBČS) společenské změny po událostech 17. listopadu 1989. Od 1. ledna 1990 současně přešlo právo emise československých oběžných a pamětních mincí ze státu (federálního ministerstva financí) na SBČS, a tak na základě materiálu z 23. března 1990 mohl předseda SBČS Josef Tošovský poměrně rychle a jednoduše rozhodnout, že mince 10 Kčs „budou raženy s portréty významných politických osobností z období mezi dvěma válkami, tj. především zakladatelů společného československého státu“ a jako námět byl „schválen T. G. Masaryk, a pokračování v portrétech M. R. Štefánik, E. Beneš, A. Rašín a další“.

Výtvarný návrh na desetikorunu byl pořízen v anonymní soutěži, vypsané v dubnu 1990 s uzávěrkou 31. května 1990. Soutěž se připravovala a probíhala v době tzv. pomlčkové války, která ovlivnila podobu lícní strany. Na ní byl předepsán text ČESKOSLOVENSKÁ FEDERATIVNÍ REPUBLIKA, což byl však název státu platný pouze od 29. března do 22. dubna 1990. Naopak státní znak, který byl v té době také v procesu zákonných změn, jako povinná součást návrhů předepsán nebyl. V průběhu soutěže byl schválen nový název státu a nový státní znak a banka také přijala rozhodnutí používat na oběžných mincích pouze zkratku názvu státu ČSFR. Předložené návrhy lícních stran tak představovaly pestrou směsici od přísně dodržených původně předepsaných podmínek až po různé kombinace podle vývoje zákonné úpravy v okamžiku, kdy autoři své návrhy dokončovali. Zkratka názvu státu na mincích se pak stala předmětem dalších vzrušených debat ve slovenském tisku a navázala tak na pomlčkovou válku. Tuto zajímavou epizodu z přípravy prvních mincí České a Slovenské Federativní Republiky si však ponechejme na jiný příspěvek.

Do soutěže bylo podáno 37 návrhů o 37 modelech lícní a 49 modelech rubové strany. Komise pro posuzování návrhů na československé peníze, která zasedala 13. června 1990, první cenu neudělila. Dvě zvýšené druhé ceny získaly návrhy Jarmily Truhlíkové-Spěvákové a Miroslava Ronaie a zvýšenou třetí cenu návrh Ladislava Koláře. Pro realizaci byla doporučena a následně i schválena kombinace lícní strany návrhu Jarmily Truhlíkové-Spěvákové a rubové strany Miroslava Ronaie. Desetikoruny s letopočtem 1990 a portrétem T. G. Masaryka byly k jednorázové saturaci peněžního oběhu raženy ve velkém množství 12 490 000 kusů a byly do něj vydány 23. října 1990.

10 Kčs vzor 1990, hliníkový bronz, průměr 24,5 mm, hmotnost 8 g. Návrh líce Jarmila Truhlíková-Spěváková, návrh rubu Miroslav Ronai, ražba Štátna mincovňa, Kremnica 

10 Kčs vzor 1990, hliníkový bronz, průměr 24,5 mm, hmotnost 8 g. Návrh líce Jarmila Truhlíková-Spěváková, návrh rubu Miroslav Ronai, ražba Štátna mincovňa, Kremnica

Emise této mince je spojena se dvěma dnes již všeobecně známými zajímavostmi. Kremnická mincovna předložila Státní bance československé v srpnu 1990 ke schválení odražky s celým příjmením autora RONAI pod Masarykovým portrétem. Banka však na oběžné mince malých průměrů povolovala jen krátké autorské signatury v podobě iniciál, ligatur nebo jiných značek a dala proto pokyn k nahrazení celého jména značkou. Ta však již nemohla být provedena do primární redukce, s níž by byla rozmnožena do všech dalších stupňů nástrojů až po pracovní razidla. Rytecké úpravy tak byly prováděny individuálně na více nástrojích, čímž (částečně v důsledku technických zákonitostí, částečně ryteckou nedůsledností) vznikly odchylky v podobě signatury, které jsou dnes zpravidla rozdělovány do čtyř až pěti sběratelských variant s různou velikostí, tvarem a postavením písmen M a R bez tečky nebo s tečkou mezi nimi.

První kresebné zpracování existujících variant z konce roku 1990 

První kresebné zpracování existujících variant z konce roku 1990

Mnohem více překvapující a pro banku a mincovnu nepříjemné bylo zjištění, že se do oběhu dostaly i exempláře s původní signaturou RONAI. Mincovna následným šetřením zjistila, že razidla pro vzorovou ražbu omylem vydala do sériové výroby zastupující obsluha trezoru a během jedné směny bylo raženo a následně dodáno bance do zásob asi 35 000 kusů.

Vzkaz pracovníka Zkušebny platidel SBČS Jiřího Pekárka jeho nadřízenému Leopoldu Surgovi o nalezení mincí se signaturou RONAI autorem tohoto příspěvku 

Vzkaz pracovníka Zkušebny platidel SBČS Jiřího Pekárka jeho nadřízenému Leopoldu Surgovi o nalezení mincí se signaturou RONAI autorem tohoto příspěvku

Druhou zajímavostí bylo vydání mince s názvem státu, který v daném roce již neexistoval. Emise „příležitostných“ oběžných mincí totiž pokračovala v roce 1991 desetikorunou s portrétem Milana Rastislava Štefánika a v roce 1992 Aloise Rašína. Čtvrtá osobnost na rok 1993, která měla být podle principu střídání slovenské národnosti, se stala předmětem neshody mezi federálním ústředím a hlavním ústavem pro Slovenskou republiku SBČS, zda má být na minci ztvárněn Vavro Šrobár nebo Andrej Hlinka či Milan Hodža. Neshoda nakonec vedla k úplnému opuštění motivu čtvrté osobnosti a v roce 1993 byly na desetikorunách zopakovány portréty T. G. Masaryka a M. R. Štefánika. Podrobnosti tohoto zajímavého sporu o slovenskou osobnost na minci si však také ponechejme pro jiný příspěvek. Čtvrtá desetikoruna měla být každopádně poslední mincí s portrétem významné politické osobnosti, neboť v té době již bylo rozhodnuto o realizaci nové soustavy československých oběžných mincí a v roce 1994 měla být ražena desetikoruna nového vzoru v nových technických parametrech (k její realizaci v důsledku zániku Československa nedošlo, nahradila ji však současná česká desetikoruna s motivem brněnského Petrova).

V roce 1992 pomohla SBČS kremnické mincovně při řešení nedostatku vhodných zakázek pro udržení stavu odborného personálu a zadala jí výrobu desetikorun pro potřebu v roce 1993. Tato výroba se uskutečnila s ročníkem ražby 1993, jak již bylo uvedeno, s portréty T. G. Masaryka a M. R. Štefánika v množství 2 500 000 kusů každého vzoru. Protože emise oběžných mincí nebyla účetně ani ve správě zásob peněz oddělena, vydávaly od léta 1992 pobočky SBČS do oběhu také mince s letopočtem 1993 a se státním znakem a zkratkou názvu státu, který v tom roce již neexistoval.

Desetikoruny se signaturou RONAI vzbudily velký zájem numismatiků a krátkodobě se obchodovaly až za více než stonásobek nominální hodnoty. Postupně se však ukázalo, že odhadovaný náklad 35 000 kusů je příliš velký pro skutečnou vzácnost a dnes jsou tyto ražby poměrně běžné a pořiditelné za velmi přijatelnou numismatickou cenu. Mnohem vzácnější a dnes obchodované v řádu tisícikorun se ukázaly být na začátku běžné zkoušky ručního dorytí signatury do razidel bez tečky mezi písmeny M a R. Také desetikoruny s ročníkem 1993 byly zprvu obchodovány za násobky nominální hodnoty převážně jako kuriozita, ale jejich dnešní numismatická cena zpravidla nepřesahuje kupní sílu tehdejší desetikoruny.

Všechny vzory posledních československých desetikorunových mincí byly staženy z oběhu po česko-slovenské měnové rozluce, platily do 31. července 1993 a nahradily je současné české desetikoruny z poměděné oceli.