ČNB > O ČNB > čnBlog > Vzpomínka na Karla Wolfa (k 50. výročí úmrtí)

Vzpomínka na Karla Wolfa (k 50. výročí úmrtí)

Tue Sep 27 14:55:00 CEST 2016

Každý, kdo si pečlivě prohlédne jednu z našich nejslavnějších bankovek – tisícikorunu III. emise vzoru 1934 –, nebo prolistuje nějakou podrobnější publikaci či stále častější internetové zdroje o našich platidlech, nemůže si nevšimnout německého jména Wolf. Jeho nositelem byl rytec a jeden ze spolutvůrců našich papírových platidel.

Karel Wolf v druhé polovině 20. let
Karel Wolf v druhé polovině 20. let

Karel Wolf se narodil 28. dubna 1894 v Chudenicích (či Chuděnicích, jak byly tehdy stále ještě nazývány spíše svým středověkým jménem) v okrese Klatovy v č. p. 41. Otec Karel Wolf, syn Antonína Wolfa, rolníka v Johnsdorfu (dnes Třešňovec) v okrese Německé Jablonné (dnes Jablonné nad Orlicí), a Terezie, rozené Wolfové z Barzdorfu (dnes Pertoltice pod Ralskem) v okrese Česká Lípa, byl četnický strážmistr v Chuděnicích. Matka Anna, rozená Gürlichová, dcera Josefa Gürlicha, rolníka v Hennersdorfu (dnes Dolní Branná) u Vrchlabí, a Rosiny, rozené Bothe z Barzdorfu, byla v domácnosti. Karel Wolf pravděpodobně pocházel ze sedmi dětí, neboť v roce 1925 uváděl, že má tři zdravé sourozence, zatímco tři sestry zemřely na tzv. španělskou chřipku (během známé celosvětové pandemie z let 1918–1920).

Rodný dům Karla Wolfa v Chudenicích, dnes Mírové náměstí 41 (stav v roce 2016)
Rodný dům Karla Wolfa v Chudenicích, dnes Mírové náměstí 41 (stav v roce 2016)

Karel či Karl Wolf byl po obou rodičích německé národnosti. Pokřtěn byl pravděpodobně jako Karel, ale s jistotou to tvrdit nelze, neboť ještě v době pořízení posledních opisů jeho křestního listu stále přežíval rakousko-uherský úřední zvyk překládat v úředních dokumentech křestní jména. Každopádně se však jménem Karel důsledně podepisoval v česky psaných dokumentech vzniklých v Československu a později i v Německu. Češtinu i němčinu ovládal Wolf slovem i písmem stejně dobře.

Po absolvování pěti ročníků české obecné školy ve Dvoře Králové nad Labem absolvoval Karel tři ročníky německé měšťanské školy v Kuksu a poté mezi lety 1910 a 1913 tři ročníky na umělecko-průmyslovém oddělení Odborné školy pro kovoprůmysl (k.k. Fachschule für Metallindustrie) v Nixdorfu (dnes Mikulášovice). Tam si teoreticky i prakticky osvojil ryteckou profesi a až do nastoupení vojenské služby v listopadu 1914 byl zaměstnán jako rytec u firmy Boese ve Znojmě. Po propuštění z vojenské služby v roce 1917 následkem zranění (utrpěl průstřel levé ruky s následným částečným omezením pohyblivosti čtvrtého prstu) byl zaměstnán jako mědirytec v oddělení pro speciální mapy Zeměpisného ústavu ve Vídni. Po rozpadu Rakousko-Uherska a vyhlášení Československa se vrátil do Čech a v roce 1919 nastoupil jako rytec v tiskárně A. Haase v Praze, která se v době, kdy neexistovala tuzemská bankovková tiskárna, dělila s několika dalšími československými obchodními a zahraničními tiskárnami o výrobu československých papírových platidel. V době tohoto zaměstnání vyryl podle návrhu Maxe Švabinského portrét prezidenta T. G. Masaryka pro poštovní známky k 5. výročí vzniku Republiky československé, pro tzv. jubilejní emisi 1923, která byla tištěna ocelotiskem právě v tiskárně A. Haase.

Pohled na budovy tiskárny A. Haase v Anenském dvoře v Praze – největší tiskárny v Rakousko-Uhersku – od jihozápadu a jihovýchodu na začátku 20. století
Pohled na budovy tiskárny A. Haase v Anenském dvoře v Praze – největší tiskárny v Rakousko-Uhersku – od jihozápadu a jihovýchodu na začátku 20. století

Atelier a sál litografů tiskárny A. Haase na začátku 20. století
Atelier a sál litografů tiskárny A. Haase na začátku 20. století

Dopisem z 2. listopadu 1924 požádal Karel Wolf o přijetí do služeb oddělení pro tisk státovek v Bankovním úřadu ministerstva financí (BÚMF) v Praze jako rytec. BÚMF si 8. listopadu poznamenal jeho žádost pro případnou pozdější potřebu. Za blíže nezjištěných okolností tato potřeba zanedlouho nastala, neboť již k 6. dubnu 1925 byl Wolf přijat do služeb Tiskárny státovek BÚMF jako rytec.

Titulní strana Wolfovy žádosti o přijetí do služeb BÚMF
Titulní strana Wolfovy žádosti o přijetí do služeb BÚMF

Usnesením bankovní rady Národní banky Československé (NBČ), která mezitím převzala funkce BÚMF, z 23. dubna 1927 byl pak Karel Wolf od 1. května 1927 jmenován definitivním technickým faktorem.

Wolfova legitimace Podpůrného nemocenského fondu Dra Al. Rašína pro onemocnělé zaměstnance BÚMF, později NBČ
Wolfova legitimace Podpůrného nemocenského fondu Dra Al. Rašína pro onemocnělé zaměstnance BÚMF, později NBČ

Záhy – 22. června 1927 – však Wolf při střetu s nákladním automobilem krásnohorského obchodníka Stanislava Švece utrpěl úraz, po němž mu musela být amputována noha, a až do 31. března 1928 byl v pracovní neschopnosti. Wolf pak žaloval Švece o 100 000 Kč s příslušenstvím a rentou, neboť devět měsíců nevykonával zaměstnání, pro menší použitelnost mu až do 31. prosince 1929 nebyl zvyšován plat a následkem úrazu nemohl nikdy vykonávat funkci vedoucího technického faktora, vyžadující velkou pohyblivost. Výsledek soudního sporu však není znám.

Novinová zpráva z 12. září 1929 o nových padesátikorunách a úrazu Karla Wolfa. Termín emise byl však příliš optimistický, bankovka vyšla až 27. dubna 1931
Novinová zpráva z 12. září 1929 o nových padesátikorunách a úrazu Karla Wolfa. Termín emise byl však příliš optimistický, bankovka vyšla až 27. dubna 1931

V době zaměstnání v BÚMF a NBČ bydlel Wolf nejprve v podnájmu ve třetím patře domu na Smíchově č. p. 1038. Od 29. října 1930 mu NBČ pronajala byt v přízemí domu v Růžové ulici č. p. 947 v těsné blízkosti Tiskárny bankovek. V březnu 1931 mu zaměstnavatel přidělil v témže domě lepší byt po rytci Karlu Seizingerovi, který byl světlejší a umožňoval lepší domácí ryteckou průpravu. Tento byt obýval Wolf formálně až do 31. března 1939, i když se v této době již nenacházel v Praze. Okolnosti odstěhování jeho osobních věcí z Prahy nejsou známé.

Průčelí budovy ústředí BÚMF a jeho Tiskárny státovek, později ústředí NBČ, kde pracoval Wolf v letech 1925–1928. Vpravo prostor bývalého přípravného, ryteckého a gilošovacího oddělení a galvanoplastiky, kde byly ještě při rekonstrukci budovy v 90. letech 20. století nalezeny odtokové kanály pro galvanické lázně (stav v roce 2009)
Průčelí budovy ústředí BÚMF a jeho Tiskárny státovek, později ústředí NBČ, kde pracoval Wolf v letech 1925–1928. Vpravo prostor bývalého přípravného, ryteckého a gilošovacího oddělení a galvanoplastiky, kde byly ještě při rekonstrukci budovy v 90. letech 20. století nalezeny odtokové kanály pro galvanické lázně (stav v roce 2009)

Průčelí budovy Tiskárny bankovek Národní banky Československé, kde Karel Wolf pracoval v letech 1928–1938, a sousedního bytového domu, kde bydlel v letech 1930–1938
Průčelí budovy Tiskárny bankovek Národní banky Československé, kde Karel Wolf pracoval v letech 1928–1938, a sousedního bytového domu, kde bydlel v letech 1930–1938

Mezitím se Karel Wolf 12. ledna 1931 oženil. Ve Dvoře Králové nad Labem si vzal vychovatelku Emmu Selisko (Seliskovou) z Gradlitz (Choustníkovo Hradiště) č. p. 26, narozenou 24. září 1906, dceru Richarda Seliska, elektromontéra v Choustníkově Hradišti, a Emmy Seliskové. 15. července 1932 se jim v Praze narodil syn Karel Boromejský, který však 15. července 1935 ve věku tří let zemřel a byl pohřben v Choustníkově Hradišti (zdejší starší hřbitov při kostelu Povýšení svatého Kříže je bohužel kromě několika renovovaných historicky významných hrobů značně zdevastován, hroby ve střední části hřbitova jsou prakticky zahlazeny a desku se jmény rodiny Seliskových a Wolfových již nelze dohledat).

Za celou dobu svého působení v BÚMF a NBČ byl Karel Wolf s jedinou výjimkou pověřen všemi vrcholnými ryteckými pracemi. Touto výjimkou je 100 Kč III. emise vzoru 1931, jejíž portrétní rytiny provedl na výslovné přání jejího autora Maxe Švabinského rakouský rytecký doyen Ferdinand Schirnböck.

Wolfovy rané rytecké práce na realizovaných bankovkách 20 Kč II. emise a 50 Kč III. emise
Wolfovy rané rytecké práce na realizovaných bankovkách 20 Kč II. emise a 50 Kč III. emise

Detail Wolfovy rytiny (sedminásobné zvětšení otisku z originální rytiny do měděné desky)
Detail Wolfovy rytiny (sedminásobné zvětšení otisku z originální rytiny do měděné desky)

Wolfovými bankovkovými pracemi byly portrétní rytina Aloise Rašína na rubové straně první bankovky NBČ, 20 Kč II. emise vzoru 1926 podle návrhu Aloise Mudruňky, rytiny bankovky 50 Kč III. emise vzoru 1929 podle návrhu Alfonse Muchy, mezinárodně oceněná 1000 Kč III. emise vzoru 1934 podle návrhu Maxe Švabinského a nedokončená 5000 Kč III. emise, rovněž podle Švabinského návrhu.

Wolfovy vrcholné rytecké práce na bankovce 1000 Kč III. emise
Wolfovy vrcholné rytecké práce na bankovce 1000 Kč III. emise

Čestný diplom ministerstva průmyslu a obchodu Francouzské republiky z Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži z 25. listopadu 1937, který získala NBČ za tisícikorunu III. emise
Čestný diplom ministerstva průmyslu a obchodu Francouzské republiky z Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži z 25. listopadu 1937, který získala NBČ za tisícikorunu III. emise

Wolfovy liniové rozkresby částí rubové strany bankovky 5000 Kč III. emise, k jejíž realizaci zejména v důsledku válečných příprav do roku 1938 nedošlo a později už to politická situace nedovolila (pouze drobné fragmenty byly využity v roce 1945 na bankovku 5000 Kčs emise A)
Wolfovy liniové rozkresby částí rubové strany bankovky 5000 Kč III. emise, k jejíž realizaci zejména v důsledku válečných příprav do roku 1938 nedošlo a později už to politická situace nedovolila (pouze drobné fragmenty byly využity v roce 1945 na bankovku 5000 Kčs emise A)

Wolf provedl také nejméně dvě tzv. studijní rytiny, použité na novoročenky NBČ a její Tiskárny bankovek s portréty českých ekonomů Albína Bráfa a Josefa Kaizla. Pravděpodobně jich však provedl v letech 1925–1938 mnohem více (zprvu vedle Karla Seizingera, později Jindřicha Schmidta), avšak ty nejsou signovány a spolehlivé písemné prameny k nim zatím nebyly nalezeny. Z roku 1938 pochází pravděpodobně poslední práce tohoto druhu, (rytecky zřejmě nedokončený) liniový přepis obrazu Jana Žižky z Trocnova od Vratislava Hlavy (vlastním jménem Rudolf Bém) z roku 1916, snad pro novoročenku NBČ na rok 1939, příp. na bankovku náhradní emise, která se připravovala v reakci na válečnou hrozbu.

Wolfovy mistrovské rytiny s portréty představitelů českého ekonomického myšlení závěru 19. století Albína Bráfa a Josefa Kaizla pro novoročenky NBČ
Wolfovy mistrovské rytiny s portréty představitelů českého ekonomického myšlení závěru 19. století Albína Bráfa a Josefa Kaizla pro novoročenky NBČ

Liniová rozkresba pravděpodobně nedokončené rytiny Jana Žižky z Trocnova z roku 1938
Liniová rozkresba pravděpodobně nedokončené rytiny Jana Žižky z Trocnova z roku 1938

Podle vyjádření tiskárny se Karel Wolf zvláště osvědčil při pracích na 50 Kč III. emise jako pilný a zručný pracovník. Jeho vrcholnou prací byla 1000 Kč III. emise a bohužel nedokončená a nevydaná 5000 Kč III. emise. Nutno však konstatovat, že mu Tiskárna bankovek poskytla sice kvalitní, ale kvantitativně spíše nedostatečnou ryteckou příležitost. Tiskárna bankovek byla v té době jako organizační součást NBČ dimenzována téměř výlučně jen na potřeby emisní banky a příprava jedné bankovky zde probíhala nesmírně dlouho.

K ukončení Wolfova zaměstnání v NBČ došlo náhle po mnichovských událostech. Již 13. října 1938 sdělil osobnímu oddělení, že v návaznosti na oběžník z 10. října o výzvě k přihlášení se zaměstnanců německé národnosti do služeb Říšské banky na toto umístění jako rytec bankovek reflektuje. Z dokumentů není zřejmé, co ho vedlo k této okamžité reakci, i když v dané situaci a celkové atmosféře na tom zřejmě nebylo nic neobvyklého. Podle ústní tradice předávané z tehdejší zkušebny bankovek Národní banky Československé až do současnosti měl na tomto Wolfově kroku významný podíl jeho bratr, údajně fanatický nacista.

V návaznosti na toto rozhodnutí byla Wolfovi usnesením bankovní rady NBČ z 24. října 1938 udělena dovolená se zastavením všech služebních požitků. Současně mu byl od 1. listopadu 1938 vyměřen zcela dobrovolný a kdykoliv odvolatelný sustentační příspěvek (příspěvek na životní náklady) 1 200 Kč měsíčně a současně zahájeno jednání s Říšskou bankou o převzetí zaměstnanců NBČ německé národnosti, včetně Karla Wolfa, do jejích služeb.

Wolfovi byl 25. listopadu 1938 zvýšen sustentační příspěvek za listopad na úroveň plných aktivních požitků, ale současně mu byl k 30. listopadu zastaven, neboť dekretem Říšské banky ze 17. listopadu 1938 byl převzat do jejích služeb a vyzván, aby ihned nastoupil službu na místě jí určeném. Tímto místem byl určen severočeský Liberec (německy Reichenberg), tehdy již součást německých Sudet. Wolf byl prozatímně přidělen Reichsbanknebestelle Sudetengau v Liberci a očekával přeložení do Berlína, jakmile bude mít veškeré doklady. Proto odtud napsal 14. prosince 1938 řediteli Tiskárny bankovek Mirko Valinovi, že potřebuje doklady o veškerém působení v NBČ a žádal vystavení vysvědčení o datu nástupu a platu. Wolf také uváděl, že mu bylo nabídnuto pevné místo v tiskárně Finlandsbanky a také v soukromých firmách. Tiskárna bankovek mu dopisem ze 17. prosince 1938 potvrdila, že byl u ní zaměstnán od dubna 1925 do listopadu 1938 jako mědirytec pro figurální a jiné práce a že pracoval k plné spokojenosti na všech technikách, knihtisku, offsetu i liniovém hlubotisku. Jeho poslední plat činil celkem 37 500 Kč ročně.

Korespondenční lístek odeslaný Karlem Wolfem z Liberce 15. prosince 1938
Korespondenční lístek odeslaný Karlem Wolfem z Liberce 15. prosince 1938

Německá strana se však pravděpodobně nespokojila s touto stručnou informací, neboť 20. února 1939 oslovil Typographisches Institut Giesecke & Devrient Leipzig přímo Tiskárnu bankovek. V dopise tato německá ceninová tiskárna uvedla, že Wolf je dislokován v Liberci, kde se uchází o místo mědirytce a uvádí, že v letech 1925–1938 pracoval v Tiskárně bankovek v Praze. Firma však neměla k dispozici žádnou ukázku jeho práce, a proto prosila o sdělení pravdivých informací o jeho rytinách portrétních, ornamentálních a krajinných i jeho lidských vlastnostech (charakter, snášenlivost atd.).

Mirko Valina v odpovědi z 24. února 1939 vystavil Wolfovi velmi dobré vysvědčení, když uvedl, že byl v uvedeném období zaměstnán v Tiskárně bankovek jako mědirytec a pracoval bezchybně, dokonale a jeho rytiny byly vždy zvláště precizní a pečlivě provedené. Wolf ovládal rytí rydlem do kovu, stejně jako často „zpozoroval nutnost korektur na vadných místech desek a matric, které pozoruhodně opravil a přeryl“. Ovládal také výrobu tiskových forem pro měditisk, knihtisk i offset a přetisk (obtah, snímání). Bezvadné bylo také jeho přesné spájení víceobrazcových hlubotiskových forem.

Po umělecké stránce označil Valina jeho figurální rytecké práce jako směřující k jisté „obnošenosti“, zvláště když portréty nebyly umělcem zcela jasně modelovány a zakresleny. Naopak při dobrém uměleckém vedení byly jeho rytiny pro 1000 Kč III. emise provedeny velmi dobře, i když zdlouhavě. Podle fotografií ryl Wolf portréty pro novoročenky Tiskárny bankovek, jejichž otisky byly v dopise přiloženy. Tyto práce byly zhotoveny relativně rychle v době 4–6 týdnů, proto jejich kvalita nebyla považována za rozhodující jako v případě rytin bankovek 50, 1000 a 5000 Kč III. emise. Ornamenty ryl Wolf bezchybně a dokonce uměl bezvadně napodobit nebo doplnit i jemné linky negativních a pozitivních giloší ze strojových rytin. Naopak krajinné rytiny, pokud bylo Valinovi známo, dělal Wolf jen málo. Vzhledem ke své důkladnosti a pečlivosti dělal spíše menší množství pomalé práce, ale jako mědirytec „vykonal skutečně dobré služby“.

Co do charakteru byl Wolf ohodnocen jako tichý, šetrný a spořádaný člověk, ve službě bylo jeho chování velmi dobré, se všemi spolupracovníky vycházel, nadřízení s ním byli spokojeni. Jeho věk, zdravotní stav, náročnost a další osobní vlastnosti byly doporučitelné. Celkově byl Wolf hodnocen z řemeslné stránky jako povolaný, mimořádně zdatný, přesný, mnohostranný a přemýšlivý. Firma Giesecke & Devrient 1. března 1939 poděkovala za laskavé sdělení mimořádně podrobných a prospěšných informací o Karlu Wolfovi.

Poslední známý oficiální kontakt s Wolfem se uskutečnil pravděpodobně 12. května 1939, kdy jej Národní banka pro Čechy a Moravu vyzvala, aby si vyzvedl doplatek 1 466 K za služební požitky v době poměru v NBČ. Půl roku poté, 6. října 1939, už jen Reichsbankdirektorium formálně potvrdilo Národní bance pro Čechy a Moravu převzetí jejích bývalých zaměstnanců, včetně Karla Wolfa.

Další informace o životě a práci Karla Wolfa v Německu jsou jen útržkovité, neboť pravděpodobně nebyly nikdy souborně zpracovány a jejich hledání ani nebylo předmětem tohoto příspěvku. Karel Wolf každopádně nastoupil 1. dubna 1939 na místo rytce v tiskárně Giesecke & Devrient v Lipsku, která byla po znárodnění a vzniku Německé demokratické republiky přeměněna na státní ceninovou tiskárnu VEB Deutsche Wertpapierdruckerei. Zde pracoval Karel Wolf až do odchodu do starobního důchodu. V této době vytvořil Wolf rytiny, resp. liniové kresby několika poštovních známek východoněmecké pošty (Deutsche Post der DDR), ale většina z nich nebyla určena pro přímý tisk z rytiny hlubotiskem, ale jen pro knihtisk a offset. Svým provedením tak zdaleka nedosahují úrovně, kterou odváděl Wolf v Československu. Za vyzdvižení stojí poštovní známky s portrétem předsedy Státní rady NDR Waltera Ulbrichta v tzv. Großformat, jejichž poslední verze vyšla až sedm let po Wolfově smrti. Pokud je však z literatury zřejmé, Karel Wolf se v Německu už nikdy nedostal k rytinám bankovkovým, což pro něj muselo být velkým zklamáním.

Z dokumentů ani ústní tradice předávané mezi pracovníky naší emisní banky, její ceninové tiskárny i některých jejich potomků bohužel není zřejmé, zda Mirko Valina (až do roku 1956 ředitel a do roku 1975 samostatný referent technického rozvoje Státní tiskárny cenin) měl s Karlem Wolfem nějaký formální či neformální kontakt i později v době svých služebních cest do lipské Wertpapierdruckerei. A zda Wolf jako občan země „východního bloku“ navštěvoval poválečné Československo a Prahu, které mu v krátkém rozmezí třinácti let poskytly největší profesní příležitosti, ale také přinesly několik osobních tragédií. Není tudíž ani známo, zda se setkal s některým z bývalých spolupracovníků, z nichž někteří byli stále ještě v činné službě ve Státní tiskárně cenin.

Ředitel Tiskárny bankovek Mirko Valina (sedící druhý zprava) v roce 1944 se svými technickými faktory, z nichž většina byla Wolfovými kolegy. Někteří zůstali v činné službě ve Státní tiskárně cenin až do přelomu 60. a 70. let
Ředitel Tiskárny bankovek Mirko Valina (sedící druhý zprava) v roce 1944 se svými technickými faktory, z nichž většina byla Wolfovými kolegy. Někteří zůstali v činné službě ve Státní tiskárně cenin až do přelomu 60. a 70. let

Karel Wolf zemřel 27. září 1966 v Lipsku ve věku 72 let. Zatím se nepodařilo zjistit, zda a kde je pohřben. Jeho rytecké práce na československých bankovkách jsou jedním z vrcholů československé bankovkové grafiky 20. století.