ČNB > O ČNB > čnBlog > Přeshraniční služby? Ano, ale promyšleně!

Přeshraniční služby? Ano, ale promyšleně!

Tue Jun 20 10:57:00 CEST 2017

Mezi základní principy jednotného vnitřního trhu Evropské unie patří i svoboda volného pohybu služeb. Své služby proto mohou v České republice poskytovat také finanční instituce jiných členských zemí EU. Přestože tyto zahraniční společnosti rozšiřují pestrost nabídky pro českého spotřebitele, je třeba si uvědomit i rizika, která z této možnosti vyplývají. Cílem tohoto příspěvku je proto pojmenovat specifická rizika přeshraničně poskytovaných finančních služeb a seznámit s nimi co nejširší veřejnost. 

Zahraniční poskytovatelé finančních služeb mají možnost v ČR podnikat jak prostřednictvím pobočky usazené u nás, tak často i přeshraničně na základě tzv. notifikace. Ta v praxi funguje tak, že dotyčná instituce oznámí nejprve orgánu dohledu svého domovského státu záměr vstoupit na český trh a označí činnosti, které v ČR zamýšlí provozovat. Tento orgán poté informuje Českou národní banku, která doplní tuto instituci na seznam zahraničních finančních institucí, jež jsou na základě svobody volného pohybu služeb oprávněny své služby poskytovat v ČR.

Obecně proto platí, že zákazník by si před uzavřením smlouvy o poskytování finančních služeb s jakýmkoliv poskytovatelem, zejména však s těmi se sídlem mimo ČR, měl nejprve ověřit, zda je tento subjekt oprávněn příslušnou finanční službu v ČR poskytovat. Nejjednodušší způsob je prostřednictvím webových stránek ČNB v Seznamech regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu.

Pro českého spotřebitele z  nabídky zahraničních společností vyplývá řada dalších potenciálních rizik, a to zejména z těchto tří důvodů:

  1. Zahraniční subjekt je zpravidla dohlížen orgánem dohledu domovského státu.
  2. Smlouva se zahraničním subjektem je nezřídka uzavřena podle cizího práva.
  3. Komunikace se zahraničním subjektem probíhá obvykle v cizím jazyce.

Kapitálový trh

Ke konci dubna 2017 bylo u ČNB registrováno téměř 2000 obchodníků s cennými papíry z členských zemí EU, kteří byli oprávněni k přeshraničnímu poskytování investiční služby na území ČR. Současně zde více než 30 zahraničních bankovních i nebankovních obchodníků s cennými papíry mělo zřízenou pobočku.

Podle informací ČNB někteří z těchto zahraničních obchodníků aktivně kontaktují potenciální zákazníky, a to zejména s nabídkou služeb ke spekulativním investičním nástrojům, jež nejsou primárně určeny laickým investorům. ČNB zde proto považuje za nutné zdůraznit několik rizik. Potenciální zákazník by měl před podpisem smlouvy zvážit v první řadě fakt, že tato smlouva bude zpravidla uzavřena podle cizího práva a případný soukromoprávní spor může řešit příslušný soud se sídlem v jiném členském státě EU.

Stejně tak dohled nad společností se sídlem v jiném členském státě EU vykonává zejména orgán dohledu domovského státu. ČNB dohlíží na pobočky zahraničních obchodníků s cennými papíry pouze v omezeném rozsahu stanoveném zákonem (jedná se zejména o dodržování pravidel jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky). V případě, že ČNB zjistí, že daný subjekt porušuje zákonem uložené povinnosti, může na tuto skutečnost orgán dohledu domovského členského státu pouze upozornit, přičemž možnost přímého zjednání nápravy je velmi omezená.

S podezřeními na porušení povinností těchto zahraničních obchodníků, která nejsou podložena jasnými důkazy, by se proto zákazníci přeshraničně poskytovaných investičních služeb měli obracet přímo na orgán dohledu příslušného členského státu. Ten jediný je totiž oprávněn provést šetření u dohlíženého subjektu a přijmout potřebná nápravná opatření. Je také potřeba připomenout, že veškerá komunikace musí být logicky vedena v cizím jazyce.

Příkladem z praxe je zkušenost zákazníka, který nikdy na kapitálovém trhu neinvestoval, obdržel v češtině nabídku, aby uzavřel smlouvu se zahraničním obchodníkem s cennými papíry o obchodování s deriváty s příslibem vysokého zhodnocení vložených prostředků. Zákazník se nechal přesvědčit, odeslal peníze na daný účet a začal obchodovat, přičemž se plně řídil radami osob, které ho oslovily. Když utrpěl první finanční ztrátu, bylo mu doporučeno, aby svou investici navýšil s tím, že peníze, o které přišel, se mu vrátí zpět i se ziskem. Investoval tedy své celoživotní úspory a věřil, že se mu s pomocí osob, které s ním jménem zahraničního obchodníka s cennými papíry komunikovaly a které považoval za odborníky, podaří dostat se k slibovanému zisku. Rizikovými transakcemi s využitím finanční páky však takřka celou investovanou částku ztratil. Zákazník se poté obrátil přímo na zahraničního obchodníka s cennými papíry. Ten mu sdělil, že ho považoval v oblasti investic za dostatečně odborně znalého a zkušeného (zákazník totiž tyto informace vyplnil dle instrukcí osob, které ho s nabídkou investice oslovily), a že si tedy musel být vědom rizikovosti obchodů, které na základě vlastního rozhodnutí uzavřel. Zahraniční obchodník s cennými papíry také tvrdil, že osoby, které se zákazníkem komunikovaly, investiční služby neposkytují, ale pouze pro něj zajišťují marketingové služby a jazykovou podporu. Opak se následně nepodařilo prokázat.

Poskytování spotřebitelských úvěrů a zprostředkování hypotečních úvěrů

Pro oblast poskytování spotřebitelských úvěrů a zprostředkování hypotečních úvěrů je třeba mít na paměti, že notifikované zahraniční subjekty mohou na území ČR vyvíjet svoji činnost jak prostřednictvím pobočky, tak přechodně také přeshraničně.

Pokud se český spotřebitel rozhodne využít jejich nabídku, měl by mít na paměti, že možnosti dohledu ČNB nad činností těchto společností jsou stejně jako v oblasti kapitálového trhu omezené (a to i v případě, že podnikají na území ČR prostřednictvím pobočky). Případná šetření v oblasti ochrany spotřebitele může ČNB provádět jen ve spolupráci s domovským orgánem dohledu, čímž se dosažení nápravy případných porušení komplikuje a prodlužuje.

Další úskalí může vyplynout z volby jiného než českého práva rozhodného pro řešení sporů, jež vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Proto je důležité, jak je ve smlouvě sjednán způsob komunikace a řešení stížností a sporů, jakož i dostupnost a dosažitelnost zjednání nápravy v případě nekvalitního nebo závadného poskytnutí finanční služby. Také případná komunikace v jiném než českém jazyce může českému spotřebiteli způsobovat obtíže a může být zdrojem závažných nedorozumění.

ČNB proto apeluje na klienty, aby před uzavřením smlouvy se společnostmi, jež nejsou přímo dohlíženy ČNB, pečlivě posoudili všechny souvislosti. Pokud se spotřebitel pro uzavření smlouvy rozhodne, ČNB připomíná, aby se před jejím podpisem pečlivě seznámil s veškerými informacemi o nabízeném produktu a jeho poskytovateli a případně též zprostředkovateli.

Problém může nastat také například v případě, kdy se dlužník dostane do nepříznivé životní situace způsobené třeba pobytem v nemocnici a kdy zaplacením pravidelné splátky svého úvěru pověří někoho jiného. Je-li splátka uhrazena z jiného běžného účtu, než který dlužník zadal, může se stát, že poskytovatel platbu odmítne a vrátí na účet plátce. Stává se tak proto, že úvěrová společnost má ve většině případů v podmínkách poskytnutí spotřebitelského úvěru stanoveno, že splátka může být zaslána pouze z daného účtu dlužníka. Neznalost takových omezení může klientovi způsobit řadu problémů, počínaje upomínkami a konče zesplatněním úvěru, což často bývá jeden z posledních kroků věřitele před tím, než vám na dveře zaklepe exekutor.

Poskytování platebních služeb

Pro oblast poskytování platebních služeb je třeba hned v úvodu uvést, že tyto služby na našem území mohou vedle bank a spořitelních úvěrových družstev provozovat také tzv. nebankovní poskytovatelé platebních služeb, kterým ČNB udělila oprávnění k činnosti. Pro platební instituce a instituce elektronických peněz platí v rámci EU princip jednotné licence (tzv. jednotného pasu). Ta je podmíněna pouze notifikací. Všechny oprávněné subjekty lze dohledat v již zmíněných seznamech.

Klientovi, který se chystá využít služeb zahraničního poskytovatele notifikovaného pouze k přeshraniční činnosti, hrozí rizika zejména při případných reklamacích, kdy není spokojen s úrovní poskytovaných služeb nebo kdy mu dané služby nejsou poskytnuty vůbec či v rozporu s ujednanými podmínkami. Rizika se mohou projevit rovněž v situaci, kdy zahraniční poskytovatel ukončí činnost a klient se domáhá navrácení svých peněžních prostředků.

V případech zde uváděných služeb je rizikem již sám fakt, že je smluvní dokumentace (smlouvy, obchodní podmínky apod.) v cizím jazyce, obvykle v angličtině, byť ani toto nemusí být pravidlem. Obzvláště v případě, kdy zahraniční poskytovatel nemá v ČR kamenné provozovny a poskytuje služby na dálku (typicky prostřednictvím webových stránek), lze očekávat, že veškerá komunikace bude probíhat výhradně v cizím jazyce.

Typickým příkladem je zřízení online platebního účtu prostřednictvím webu zahraničního poskytovatele, na který lze zasílat peníze pro účely úhrady nákupů v e-shopech. Spotřebitel uzavírá smlouvu zpravidla opět online, kdy zaškrtnutím políčka často jen formálně potvrzuje všeobecné obchodní podmínky v příslušném cizím jazyce. Těm ale ne vždy věnuje dostatečnou pozornost. Často si proto neuvědomí, že i v případě zpoždění platby, pozdního připsání peněz na platební účet nebo reklamace je nutné komunikovat obvykle také pouze prostřednictvím těchto webových stránek.

V případě, kdy si chce klient ověřit další veřejně dostupné informace o zahraničních poskytovatelích (např. informace o sankcích dříve uložených dohledovými orgány, o případné insolvenci zahraničního poskytovatele apod.), představují primární zdroj zahraniční rejstříky či databáze. Otázkou je pak dostupnost informací v takovýchto rejstřících či databázích pro klienty z ČR.

I zde je nutné věnovat pozornost volbě práva, neboť smluvní vztah se může řídit stejně jako v předchozích případech právním řádem státu, ve kterém bylo zahraničnímu poskytovateli uděleno povolení k činnosti.

Důležitým aspektem pro rozhodování by měl být v neposlední řadě již zmíněný fakt, že případnou stížnost na činnost zahraničního subjektu nelze uplatnit u ČNB, nýbrž je třeba ji adresovat zahraničnímu dohledovému orgánu.

Navzdory výše uvedeným rizikům a upozorněním není snahou tohoto příspěvku označit přeshraniční poskytování finančních služeb jako a priori něco špatného. Cílem je pouze upozornit spotřebitele, že nákup každého finančního produktu nebo služby, a to zejména od zahraničních poskytovatelů, by měl být uskutečněn vždy až po zralé úvaze a s patřičnými znalostmi a informacemi. Teprve po seznámení se se všemi odlišnostmi a specifiky je i v tomto případě možné učinit racionální a relativně bezpečné rozhodnutí.