ČNB > O ČNB > Archiv ČNB > Fondy archivu ČNB > Národní banka Československá (NBČS)

Národní banka Československá (NBČS)

Fondy archivu ČNB

( literatura : 42, 49, 50, 58, 63, 67)

Časový rozsah fondu: 1918 – 1954

Budova Národní banky Československé v Praze, ulice Politických vězňů; Czechoslovak National Bank building in Prague, Politických vězňů Street Obsah fondu:
Protokoly bankovního výboru a bankovní rady 1919 – 1951;
Protokoly užšího výboru bankovní rady 1926 – 1945;
Protokoly administrativního odboru 1926 – 1945;
Protokoly úvěrového odboru 1926 – 1945;
Protokoly valutového odboru 1926 – 1945;
Protokoly obchodní správy 1937 – 1945;
Protokoly revidujícího výboru 1926 – 1945;
Protokoly pensijního fondu zaměstnanců Národní banky čsl. 1928 – 1945;
Devisové porady 1946 – 1948;
Bankovní rada 1919 – 1950;
Akcie Národní banky 1925 – 1945;
Valné hromady Národní banky 1927 – 1945;
Presidium 1919 – 1950;
Studijní oddělení 1916 – 1952;
Revise 1920 – 1949;
Úvěry 1920 – 1950;
Funkcionáři NB;
Dr. Fridrich Müller 1939 – 1945;
Dr. Herbert Winkler 1939 – 1945 (Dr. Winkler byl dosazen do Národní banky v r. 1939 jako vládní přidělenec říšského protektora);
Fotografie, film apod. 1919 – 1948;
Dokumenty a písemnosti z obchodní činnosti:
Záležitosti všeobecné 1918 – 1950: hospodářská krize, Janovská konference, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Washington, měnové záležitosti: deflace, devalvace, dovoz Kč ze zahraničí, podřízení Říšské bance a říšskému protektorovi, politická a hospodářská situace v zahraničí, Rakousko-uherská banka, likvidace banky a pod., Říšská banka německá, depotní záležitosti, převody, říšská platidla, výměny marek;
Správa banky 1919 – 1950: arizační otázky, začlenění protektorátu do celního území německé říše;
Eskont 1919 – 1950;
Lombard 1919 – 1950;
Žiro 1921 – 1950;
Devisový obchod 1918 – 1950;
Cenné papíry 1919 – 1950: anglická půjčka Československu – rok 1922;
Valuty 1919 – 1950;
Drahé kovy a mince 1919 – 1950;
Rakousko-uherská banka 1879 – 1937;
Ústřední účtárna 1919 – 1950

Rozsah: 395,00 bm

Akcie Národní banky Československé z roku 1926; Czechoslovak National Bank shares, 1926Národní banka Československá byla zřízena podle zákona o akciové bance cedulové (jpg, 109 kB) ze dne 14. dubna 1920 č.347 Sb. zákonů a nařízení, změněného a doplněného zákonem ze dne 23. dubna 1925 č.102 Sb. zákonů a nařízení. Akciová jistina Kč 405,000.000.- byla rozdělena na 120.000 nedělitelných, rubopisem převoditelných akcií po Kč 3 375,-, znějících na jméno a zapsaných v knize akcionářů. Jednu třetinu akcií vlastnil stát. Akcie měla hodnotu 100 zlatých dolarů Spojených států amerických, přepočtených na Kč podle kursu.
Svoji činnost, jako cedulová banka Československé republiky, zahájila dne l. dubna 1926. Do této doby vykonával úkoly spojené se správou měny zvláštní Bankovní úřad ministerstva financí.
Bankovní úřad ministerstva financí byl zřízen vládním nařízením ze dne 6. března 1919 č. 119 Sb.z.a. n. a měl především provést dokonalou měnovou odluku. Jeho úkolem a poté i Národní banky Československé bylo především: spravovat zúročitelné státní zápůjčky založené stažením bankovek z oběhu při okolkovací akci – spravovat žirové účty a pokladniční poukázky Rakousko-Uherské banky, které byly uvedeny, resp. vydány u hlavního ústavu v Praze a u filiálek jmenované banky v oblasti Československé republiky – působit jako odborný poradní sbor v záležitostech úvěrování státu pro ministerstvo financí.

Bankovní úřad ministerstva financí od 28. listopadu 1919 shromažďoval devizy za vyvážené zboží a přiděloval je dovozcům, opatřoval devizy pro státní platby a staral se o stabilizaci československé koruny.
Činnost Bankovního úřadu ministerstva financí skončila dnem 31. března 1926. Národní banka Československá se stala vrcholným orgánem, který spravoval naší měnu. Jejím cílem bylo dosáhnout zlaté parity, což se jí v roce 1929 ve velké míře podařilo. Na podzim roku 1929 byla totiž v Československé republice zavedena měna zlaté devizy. Nejvyšším orgánem Národní banky Československé byla v době I. ČSR bankovní rada, která se skládala z guvernéra a dalších devíti či deseti členů. Guvernéra a tři členy bankovní rady jmenoval a odvolával na návrh vlády prezident republiky, dalších šest členů volila valná hromada a poslední desátý člen byl kooptován se souhlasem guvernéra samotnou bankovní radou. Z volených členů rady byl prezidentem jmenován náměstek guvernéra, viceguvernér. V souvislosti s autonomizací Slovenska se proměnil i počet členů bankovní rady. Od roku 1939 ji tvořil guvernér a dalších jedenáct členů. Od této doby byli jmenováni také dva viceguvernéři.
Vlastní bankovní agenda byla řízena obchodní správou (ředitelstvím). Vedoucím úředníkem byl vrchní ředitel (od roku 1945 generální ředitel). Banka měla výhradní právo vydávat bankovky, řídit v tuzemsku oběh platidel a dbát o jejich správnou funkci ve státě.
Banka byla oprávněna provozovat následující obchody: eskontovat směnky, cenné papíry a kupony, půjčovat a přijímat vklady na žirové účty, kupovat a prodávat nemincované zlato a stříbro.
V roce 1948 nastala změna vydáním zákona o Národní bance Československé č. 38 Sb. zákonů a nařízení ze dne 11. března 1948. Podle zákona č. 38/1948 Sb. zákonů a nařízení byla Národní banka Československá veřejným státním ústavem.
Zákonem č. 31 Sb. zákonů a nařízení ze dne 9. března 1950 byla zřízena Státní banka československá, která převzala veškerá práva a závazky m.j. také Národní banky Československé. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1950.