Zavedení československé měny

Předložení a schválení zákona č. 84/1919, Sb. z. a n., jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky, vyvolalo téměř okamžitou reakci ze strany Rakousko-uherské banky. Hned druhý den došlo na stůl ministra financí Aloise Rašína její ohrazení podepsané viceguvernérem Ignácem Gruberem von Menningerem. V něm předběžně odmítla rozhodnutí o oddělení měny a zároveň československou vládu informovala, že ji činí odpovědnou za jakoukoliv újmu, která by snad z tohoto kroku vzešla akcionářům.

Na Gruberův telegram ostře odpověděl ještě téhož dne Alois Rašín. Prohlásil: „Nebéřu na vědomí, poněvadž Rakousko-uherská banka, jak jsem měl několikráte příležitost konstatovati, nesplnila svých povinností podle statutu jí uložených, půjčovala státům vzniklým na území bývalého Rakousko-Uherska proti zřejmým ustanovením statutu a proti úmluvě uzavřené s Československou republikou.“ Na tuto reakci došlo od Grubera ještě další ohrazení 28. února 1919 a následně i protest generální rady Rakousko-uherské banky z 6. března 1919. Ani jeden z nich však již nemohl zvrátit skutečnost, že 25. února 1919 vznikla československá měna.

Československá měnová jednotka, resp. československá koruna (označená Kč) však de iure existovala teprve až na základě zákona ze dne 10. dubna 1919 č. 187/1919 Sb. z. a n., jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a doplňuje zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84/1919 Sb. z. a n. Nadále se ale o ní hovořilo jen jako o prozatímní, neboť se zvažovalo, že vedle měny kryté státním dluhem (československé koruny) vznikne také měna krytá zlatem (frank či československý frank). Původní úvahy o dvou paralelních měnách ukončilo až přijetí novely zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. ze dne 23. dubna 1925 (č. 102/1925 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové).

Telegram viceguvernéra Rakousko-uherské banky ve Vídni Ignáce Grubera von Menningera na A. Rašína z 26. 2. 1919

cesta_ke_korune_18_obr_01_nahled

cesta_ke_korune_18_obr_02_nahled

cesta_ke_korune_18_obr_03_nahled

cesta_ke_korune_18_obr_04_nahled

cesta_ke_korune_18_obr_05_nahled

cesta_ke_korune_18_obr_06_nahled

cesta_ke_korune_18_obr_07_nahled

Zdroj: AČNB, arch. fond Rakousko-uherská banka, RUB/8/1