ČNB > Často kladené dotazy > Euro - dotazy veřejnosti k eurozóně

Euro - dotazy veřejnosti k eurozóně

  1. Jak to, že v Británii, Dánsku a Švédsku euro nemají?
  2. Mají vůbec v plánu společnou měnu zavést (případně kdy)?
  3. Jak je možné, že ve Švédsku euro ještě nezavedli a dokonce tam měli o zavedení eura referendum, když ve smlouvách nemají vyjednanou žádnou výjimku v tomto směru?
  4. Jak je to s dodržováním Paktu stability a růstu ze strany zemí, které euro zavedly?
  5. Neznamená nedávná reforma Paktu stability přílišné změkčení pravidel, které bude mít za následek oslabení eura?
  6. Jak je možné, že řada zemí, které už euro zavedly, tzv. konvergenční kritéria nesplňují a po nových členských zemích se jejich dodržování striktně vyžaduje? (u řady "starých' členů se nakonec dohodlo, že bude postačovat, když se hodnotám kritérií budou přibližovat a neplní je dodnes).
  7. Ve "starých členských zemích' obíhaly obě měny - národní měna a euro - po určitou dobu najednou. Jednalo se o období jednoho až dvou měsíců. Kdo rozhoduje o tom, jak dlouhé toto období společného oběhu obou měn bude? Resp. je dána nějaká minimální doba tohoto oběhu a čím?
  8. Kdo hlídá měnu euro?
  9. Kde jsou (byly či budou) mince a bankovky euro vyráběny?

 

1) Jak to, že v Británii, Dánsku a Švédsku euro nemají?

První dvě země si již při sjednávání a ratifikaci maastrichstké  smlouvy vyjednaly tzv. opt out tedy trvalou výjimku z povinnosti přijmout společnou měnu euro. Švédsko v podstatě od počátku nenaplňuje svůj závazek přijmout euro. Tento postoj podpořil i výsledek referenda, které přijetí eura odmítlo. Švédsko je v podobné právní pozici jako ČR  a ze smlouvy vyplývá závazek přijmout euro, avšak není specifikováno, kdy přesně by se to mělo stát.

Na začátek

 

2) Mají vůbec Velká Británie, Dánsko a Švédsko v plánu společnou měnu zavést (případně kdy)?

V tuto chvíli je na tuto otázku obtížné odpovědět.

 

Na začátek

3) Jak je možné, že ve Švédsku euro ještě nezavedli a dokonce tam měli o zavedení eura referendum, když ve smlouvách nemají vyjednanou žádnou výjimku v tomto směru?

Viz odpověď na otázku č. 1.

 

Na začátek

4) Jak je to s dodržováním Paktu stability a růstu ze strany zemí, které euro zavedly?

Pro země, které zavedou euro platí Pakt stability a růstu v plném rozsahu. Na rozdíl od zemí, které dosud nezavedly euro je možné uložit členovi eurozóny, který neplní podmínky pro nápravu nadměrných deficitů sankce ve formě zvýšeného rozpočtového dohledu, pokuty , či omezení přístupu ke Kohezním fondům.

 

Na začátek

5) Neznamená nedávná reforma Paktu stability přílišné změkčení pravidel, které bude mít za následek oslabení eura?

Tato otázka již není příliš aktuální, jelikož reforma SGP již proběhla před nějakou dobou a k oslabení eura nedošlo. Do budoucna však obecně nelze vyloučit situaci, že při výrazném zhoršení rozpočtové situace velké části členů eurozóny může dojít k oslabení jednotné měny.

 

Na začátek

6) Jak je možné, že řada zemí, které už euro zavedly, tzv. konvergenční kritéria nesplňují a po nových členských zemích se jejich dodržování striktně vyžaduje? (u řady " starých' členů se nakonec dohodlo, že bude postačovat, když se hodnotám kritérií budou přibližovat a neplní je dodnes).

Vedle hodnocení maastrichtských  kritérií v absolutních hodnotách se při hodnocení přihlíží  k udržitelnosti jejich plnění. V r. 2006 nebyla doporučena pro vstup do eurozóny Litva, která velmi těsně nesplnila inflační konvergenční kritérium. Rozhodujícím faktorem pro nepřijetí Litvy byla skutečnost, že výhled vývoje inflace pro další roky ukazoval na další zvyšování inflace, čili nebyl patrný trend "přiblížení se k referenčním hodnotám' v následujícím období.

Země eurozóny jsou i po zavedení eura povinny dodržovat ukazatele stability veřejných financí. Vynucování jejich plnění je možné na základě novelizovaného Paktu stability a růstu.

U dalších ekonomických kritérií (míra inflace, dlouhodobá úroková míra, účast v ERM II) je další vyhodnocování buď nemožné (ERM II) nebo neúčelné, protože opatření měnové politiky v rámci eurozóny nesměřují na každou zemi jednotlivě ale na celou eurozónu. Míra reakce jednotlivých zemí pak může být různá.

 

Na začátek

7) Ve "starých členských zemích' obíhaly obě měny - národní měna a euro - po určitou dobu najednou. Jednalo se o období jednoho až dvou měsíců. Kdo rozhoduje o tom, jak dlouhé toto období společného oběhu obou měn bude? Resp. je dána nějaká minimální doba tohoto oběhu a čím?

O době souběžného oběhu národní měny a eura (doby duální cirkulace) rozhodla vláda ČR v r. 2007, a to schválením "Národního plánu zavedení eura v ČR', který vypracovala Národní koordinační skupina pro zavedení eura. Doba duální cirkulace potrvá v České republice dva týdny. Maximální délka duální cirkulace je ze strany EU omezena na 6 měsíců, země první vlny zavádění eura tuto dobu si samy omezily na 2 měsíce.

 

Na začátek

8) Kdo hlídá měnu euro?

Za "hlídače' měny euro lze označit Evropskou centrální banku, která stanovuje a ve spolupráci s národními centrálními bankami zemí eurozóny (skupina států, které již zavedly euro) i provádí měnovou politiku pro euro.

 

Na začátek

9) Kde jsou (byly či budou) mince a bankovky euro vyráběny?

Bankovky a mince mohou být vyráběny v zásadě v kterémkoliv státě eurozóny, a to na základě povolení, které vydává ECB. Bankovky jsou v celé eurozóně shodné, mince mají odlišnou "národní' stranu. Obecně bývá zvykem, že ražba mincí probíhá na území té země, kde budou následně mince uvedeny do oběhu (tj. např. mince s českou národní stranou v ČR), není to však podmínkou. Ražba mincí může být zadána kterékoli mincovně s příslušným atestem.

Na začátek