ČNB > Často kladené dotazy > Důvody a přínosy oslabení koruny - nejčastější otázky a odpovědi

Důvody a přínosy oslabení koruny - nejčastější otázky a odpovědi

 

Proč ČNB rozhodla o dalším uvolnění měnové politiky prostřednictvím oslabení koruny na 27 Kč za euro, a učinila tak razantní krok, že někteří občané a podnikatelé se cítí překvapeni? Neměla by se ČNB naopak snažit přinášet do ekonomiky spíše stabilitu a předvídatelnost? To nebylo vyhnutí?

Česká ekonomika prošla v letech 2012-2013 obdobím hospodářského útlumu, který se nepříznivě odrazil v nárůstu nezaměstnanosti, v poklesu příjmů a spotřeby domácností, stejně jako zisků a investic firem. Česká národní banka reagovala na uvedený vývoj tím, že bezezbytku využila svého hlavního měnověpolitického nástroje, když v závěru roku 2012 snížila úrokové sazby na technickou nulu (0,05 %). Dále se ČNB zavázala, že na této rekordně nízké hladině budou úrokové sazby ponechány tak dlouho, jak bude potřeba. Cílem ČNB přitom v souladu s jejím zákonným mandátem bylo a je udržet cenovou stabilitu, a tím přispívat ke stabilnímu vývoji české ekonomiky. ČNB proto současně již od podzimu roku 2012 komunikovala připravenost použít své další nástroje v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky. Pro tento účel byl z mnoha dobrých důvodů vybrán měnový kurz. Již samotné vyhlášení ČNB, že je připravena kurzu použít, vedlo koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 k oslabení kurzu koruny, které umožnilo zbrzdit dezinflační tendence a pomohlo ekonomice se přeci jen trochu nadechnout.

Ukázalo se, že recese a útlum na trhu práce odeznívají jen velmi pomalu a jejich protiinflační dopady vedou spolu s poklesem cen surovin a energií k dalšímu snižování inflace. ČNB očekávala, že začátkem roku 2014 klesne k nule, a že po očištění o úpravy spotřebních daní na cigarety dokonce úhrnná cenová hladina poklesne. Ceny mnoha položek spotřebního koše (zejména ceny spotřebního zboží) přitom klesaly již delší dobu. Proto ČNB jednala, aby dostála svému zákonnému mandátu, kterým je péče o cenovou stabilitu.

Co by se stalo, kdyby ČNB takové rozhodnutí neučinila?

Bez dalšího uvolnění měnové politiky ČNB hrozilo, že se předchozí poměrně stabilní kurzový vývoj přeruší a koruna začne výrazně posilovat. Současně zesílil pokles inflačních očekávání podniků, domácností i finančních trhů. Úsilí ČNB uvolnit měnové podmínky (tj. oslabit reálný měnový kurz a snížit reálné úrokové sazby) tak mohlo být bez další akce zvráceno. Takové nežádoucí zpřísnění měnové politiky by dále zesílilo protiinflační tendence v ekonomice, tj. zbrzdilo či zcela zastavilo počínající oživení a zlepšování situace na trhu práce a uvrhlo ekonomiku do další vlny recese či dokonce do deflace, tj. do setrvalého poklesu cenové hladiny.

Pokles cen nakupovaného zboží a služeb, který je na úrovni jednotlivce jako spotřebitele zdánlivě pozitivní skutečností, je na úrovni národního hospodářství jevem krajně nepříznivým a nevítaným. Centrální banky všude ve světě se maximálně snaží rizikům takového vývoje předcházet. V očekávání poklesu cen totiž řada podniků či domácností odkládá své nákupy na pozdější dobu, což ovšem vede k tomu, že chybí, resp. se v čase odsouvá poptávka. Není-li poptávka, není potřeba tolik vyrábět, firmy propouštějí, snižují se příjmy domácností i zisky podniků, což tlačí na další pokles cen. A tak dokola. Říká se tomu deflačně-recesní spirála, z níž není snadné cesty ven, když už se do ní nějaká ekonomika dostane. Nesmírně negativní zkušenost s deflačním vývojem ve 30. letech minulého století je v tomto ohledu stále silným mementem pro všechny hospodářsko-politické autority, zejména pak pro centrální banky. Negativní zkušenost s deflací má v posledních dvou desetiletích rovněž Japonsko. ČNB se proto v souladu se svým mandátem pečovat o cenovou stabilitu rozhodla konat tak, aby výše uvedené riziko vyloučila, tj. aby zajistila rychlejší návrat inflace do dvouprocentního cíle, tj. do bezpečné vzdálenosti od deflačních vod.

Jakému ekonomickému vývoji rozhodnutí ČNB konkrétně předešlo a jaké budou jeho ekonomické dopady a přínosy?

Podkladem pro rozhodnutí o dalším uvolnění měnové politiky byly ekonomické analýzy ČNB. ČNB je ve světě a zejména v komunitě ostatních centrálních bank a mezinárodních institucí (jako jsou MMF, OECD apod.) uznávanou kapacitou právě v oblasti ekonomického modelování, prognózování a měnové politiky obecně. Tyto analýzy ukázaly, že při nečinnosti měnové politiky by se česká ekonomika mohla v roce 2014 dostat do deflace trvající přinejmenším 2-3 čtvrtletí. To byl ovšem velmi optimistický předpoklad, protože jak ukazuje historická zkušenost, deflaci může být velmi obtížné zastavit, jakmile se jednou rozjede. Proto její prevence je lepší než pokusy o následnou léčbu.

Díky oslabení kurzu hrozba deflační pasti pominula a ekonomický růst zrychlil. V roce 2014 česká ekonomika vzrostla o dvě procenta a v letošním roce ekonomický růst dále zrychlil. Růst ekonomiky přitom podporuje oživující zahraniční poptávka, domácí měnové podmínky uvolněné prostřednictvím oslabeného kurzu a zvýšení vládních investic. V případě nečinnosti měnové politiky by ekonomika oživovala podstatně pomaleji. Růst HDP by při nečinnosti ČNB mohl být v roce 2014 až o jeden procentní bod nižší.

Pro někoho mohly být bezprostřední důsledky oslabení koruny nepříznivé, a to zejména v krátkém období. Firmám zdražily nakupované suroviny, materiály a polotovary ze zahraničí, zdražily i dovážené zboží a energie pro domácnosti. Tento nepříjemný a bohužel nezbytný negativní průvodní efekt oslabení kurzu byl však pouze krátkodobý a postupně začaly převažovat pozitivní vlivy. Je to podobné jako v medicíně, kde je také někdy potřeba ordinovat lék, který má krátkodobě negativní vedlejší účinky, ale v delším období vede k vyléčení pacienta a obnovení jeho dobré kondice. Oslabení měnového kurzu k hladině 27 Kč za euro vedlo k vyšším cenám věcí z dovozu, což podpořilo poptávku po zboží domácího původu. Současně se ukázalo, že se nevyplatí čekat na další pokles cen a řada lidí začala méně spořit a více utrácet. Českým firmám tak postupně vzrůstá odbyt, najímají více lidí a lépe své zaměstnance platí. Vyšší příjmy a spotřeba domácností stejně jako zisky a investice podniků znamenají vyšší daňový výnos pro veřejné rozpočty. Hlavní přínos pro občany je ve větší jistotě udržení či nalezení nového zaměstnání. Důležité sdělení spotřebitelům bylo, že nemělo nadále smysl odkládat spotřebu v naději na trvale se snižující ceny.

Co říkáte názorům, že dopad rozhodnutí ČNB na kurz koruny postupně vyprchá a vydrží jen několik týdnů?

Nesouhlasíme. Tento dopad bude dlouhodobý, respektive kurz koruny vydrží na oslabených úrovních tak dlouho, jak bude ČNB považovat za potřebné k zajištění co nejrychlejšího návratu inflace do cíle. ČNB jasně řekla, že je rozhodnuta intervenovat v takovém objemu a tak dlouho, jak bude potřeba k dosažení požadované hodnoty měnového kurzu, a tím k hladkému plnění jejího inflačního cíle v budoucnosti. Takže očekávat vyprchání efektu během několika týdnů není na místě. Možnosti ČNB intervenovat na trhu s cílem oslabit korunu jsou neomezené. Na nákup cizí měny může ČNB použít koruny v nekonečném množství, neboť českou měnu sama vydává v papírové i elektronické podobě. Koruna se drží poblíž hladiny 27 Kč za euro, což odpovídá rozhodnutí bankovní rady intervenovat na devizovém trhu na oslabení kurzu koruny tak, aby kurz koruny vůči euru poblíž této hladiny 27 setrval. Odchylky v řádu haléřů od úrovně 27 nehrají žádnou významnou roli.