ČNB > Často kladené dotazy > Dotazy k zákonu č. 284/2009 Sb. o platebním styku

Dotazy k zákonu č. 284/2009 Sb. o platebním styku

účinný od 1. listopadu 2009

Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku (externí odkaz)

 

  1. Neautorizované platební transakce – zneužití karty
    U neautorizovaných plateb uskutečněných prostřednictvím zneužitých, ztracených nebo odcizených platebních karet nese klient banky podle nového zákona o platebním styku ztrátu do výše 150 EUR. Zajímá mne, zda se tento limit vztahuje k jednotlivým transakcím, nebo k celkovému součtu všech transakcí?
  2. Výpisy z účtů zdarma
    Výpisy z účtu mají být na základě zákona o platebním styku zadarmo. Pokud je informace o povinnosti zasílat výpisy zadarmo pravdivá, v jakém paragrafu zákona je uvedena?
  3. Poplatek za odvolání trvalého příkazu
    Může banka zpoplatnit odvolání trvalého příkazu?
  4. Lhůty k převedení peněžních prostředků
    Chtěla bych poprosit o informaci o nových lhůtách k převedení peněžních prostředků z jednoho bankovního účtu na druhý podle § 109 zákona o platebním styku.?
  5. Vydávání platební karty bez speciálního oprávnění ČNB?
    Je možno vydávat platební karty, aniž by k tomu měl vydavatel karty speciální oprávnění od ČNB?
  6. Ochrana peněžních prostředků
    Jaká jsou pravidla ochrany peněžních prostředků podle § 20 zákona o platebním styku pro licencovanou bezhotovostní směnárnu?

 

1. U neautorizovaných plateb uskutečněných prostřednictvím zneužitých, ztracených nebo odcizených platebních karet nese klient banky podle nového zákona o platebním styku ztrátu do výše 150 EUR. Zajímá mne, zda se tento limit vztahuje k jednotlivým transakcím, nebo k celkovému součtu všech transakcí?

Česká národní banka vydala 11. listopadu 2009 úřední sdělení, které přináší jednoznačný výklad ustanovení nového zákona o platebním styku, jež se týká ztráty plátce z neautorizované platební transakce. Podle něho nese plátce odpovědnost za ztráty z neautorizovaného použití své platební karty do celkového limitu odpovídajícího v přepočtu 150 eurům. Tento limit se vztahuje na souhrn částek všech neautorizovaných platebních transakcí, což znamená, že držitel platební karty neutrpí ani při opakovaném zneužití zcizené či ztracené karty škodu větší, než je 150 eur (v přepočtu podle současného kurzu necelých 3.900 Kč).

Úředním sdělením ČNB reagovala na rozdílné výklady § 116 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Úřední sdělení je jednoznačným doporučením pro banky, jak zákon a příslušnou směrnici Evropské unie vykládat. Jeho nerespektováním by se banky vystavily riziku soudních sporů s klienty, kteří by se opírali o právní stanovisko ČNB. Znění tohoto úředního sdělení bylo potvrzeno i změnou zákona o platebním styku č. 156/2010 Sb.

 

2. Výpisy z účtu mají být na základě zákona o platebním styku zadarmo. Pokud je informace o povinnosti zasílat výpisy zadarmo pravdivá, v jakém paragrafu zákona je uvedena?

Poskytovatel platebních služeb je povinen poskytovat informace o zaúčtovaných platbách (výpis z účtu) uživateli zdarma a bez zbytečného odkladu. To, že je poskytování výpisů zadarmo, je stanoveno v § 77. V situaci, kdy banka klientovi nabízí více různých způsobů předávání výpisů (na papíře na pobočce, zaslání poštou, zaslání e-mailem, skrze elektronické bankovnictví), je postup takový, že banka navrhne v rámci smlouvy o účtu jeden způsob poskytování výpisů jako standardní, a ten musí být zdarma. Přeje-li si klient odebírat výpis též jiným způsobem, může jej banka zpoplatnit.

 

3. Může banka zpoplatnit odvolání trvalého příkazu?

Zpoplatnění odvolání (zrušení) trvalého příkazu v případě spotřebitelů a drobných podnikatelů je v rozporu se zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), neboť odporuje ustanovení § 77 odst. 1 ve spojení s § 106 odst. 1 a 4 zákona.
Trvalý příkaz je v podstatě souborem jednotlivých platebních příkazů, které mají odloženou splatnost. Zrušení trvalého příkazu znamená faktické odvolání platebního příkazu k platební transakci, u které ještě nenastalo datum splatnosti. V souladu s § 106 odst. 4 zákona může být platební příkaz s odloženou splatností do konce pracovního dne předcházejícího datu splatnosti odvolán.
Ustanovení věty druhé § 106 odst. 5 zákona, které umožňuje sjednání poplatku za odvolání platebního příkazu, se vztahuje výhradně na případy uvedené v první větě tohoto ustanovení, tedy pouze na případy, kdy k odvolání dochází na základě dohody stran po okamžiku přijetí platebního příkazu, nikoli na odvolání platebního příkazu obecně .

 

4. Chtěla bych poprosit o informaci o nových lhůtách k převedení peněžních prostředků z jednoho bankovního účtu na druhý podle § 109 zákona o platebním styku.

§ 109 stanoví lhůtu pro připsání peněžních prostředků na účet poskytovatele příjemce na nanejvýš jeden pracovní den, kromě výjimek stanovených v § 109 odst. 2 až 5, kdy je možné si dohodnout i jinou lhůtu při dodržení tam uvedených omezení. Tak je tomu např. při podání platebního příkazu na papíře, kdy se v některých případech prodlužuje lhůta o jeden den. Pro názornost uvádíme přehlednou tabulku lhůt, která obsahuje v poznámce i odkaz na konkrétní zákonná ustanovení.

Tabulka - Lhůty pro připsání peněžních prostředků na účet poskytovatele příjemce (§ 109 a § 145 ZoPS)

Ř. Měna účtu
plátce
Měna
transakce
Stát banky
příjemce
Max. lhůta
do 31.12.2011
Max. lhůta
od 1.1 2012
Poznámka
A1 CZK CZK ČR D+1 D+1 § 109/1
A2 EUR CZK ČR D+2 D+1 § 109/1
§ 145/2
A3 ostatní měny CZK ČR D+2 D+2 § 109/2c
 
B1 CZK EUR ČR D+3
D+4p
D+1
D+2p
§ 109/1
§ 109/2b
§ 145/1
§ 145/3
B2 EUR EUR ČR D+3
D+4p
D+1
D+2p
§ 109/1
§ 109/2a
§ 145/1
§ 145/3
B3 ostatní měny EUR ČR D+4 D+4 § 109/3a
 
C1 CZK EUR EHP D+3
D+4p
D+1
D+2p
§ 109/1
§ 109/2b
§ 145/1
§ 145/3
C2 EUR EUR EHP D+3
D+4p
D+1
D+2p
§ 109/1
§ 109/2a
§ 145/1
§ 145/3
C3 ostatní měny EUR EHP D+4 D+4 § 109/3a
 
D1 CZK CZK EHP D+4 D+4 § 109/3b
D2 EUR CZK EHP D+4 D+4 § 109/3b
D3 ostatní měny CZK EHP D+4 D+4 § 109/3b
             
E1 měna nerozhoduje ostatní měny EHP ČR D+4 D+4 § 109/3c
E2 měna nerozhoduje ostatní měny EHP EHP D+4 D+4 § 109/3c
 
F1 měna nerozhoduje měny mimo EHP ČR     § 75/2a
F2 měna nerozhoduje měny mimo EHP EHP     § 75/2a

 

Vysvětlivky:
Měna účtu plátce:

  • ostatní měny - měny EHP s výjimkou měny euro a české měny (např. GBP, PLN) a měny mimo EHP (např. AUD, JPY, USD)
  • měna nerozhoduje - měny EHP včetně měny euro a české měny (např. CZK, EUR, GBP, PLN) a měny mimo EHP (např. AUD, JPY, USD)

Měna transakce:

  • ostatní měny EHP - měny EHP s výjimkou měny euro a české měny (např. GBP, PLN)
  • měny mimo EHP - měny mimo EHP (např. AUD, JPY, USD)

Stát banky příjemce:

  • ČR – platební transakce prováděna výlučně na území České republiky
  • EHP – platební transakce do členských států EHP s výjimkou ČR

Maximální lhůta při použití papírového příkazu:

  • D+2p / D+4p – prodloužení lhůty o jeden pracovní den, pokud je dáván papírový platební příkaz (podle §109 odst. 2 písm. a) a b)/ § 145 odst. 3)

Poznámka:

  • § 145 – platí do 31. prosince 2011

 

5. Je potřeba k vydávání každé platební karty nějakého speciálního oprávnění ČNB?

V některých situacích není povolení ČNB k vydávání platební karty potřeba. Podle § 3 zákona o platebním styku je platební službou činnost uvedená v § 3 odst. 1 nebo 2 zákona o platebním styku. Přičemž k poskytování platebních služeb podle odstavce 1 nebo 2 jsou oprávněny pouze osoby uvedené v § 5 zákona o platebním styku.

Jednou z platebních služeb je i vydávání a správa platebních prostředků podle písmena e). Jestliže však subjekt vydává platební prostředek v rámci tzv. omezené sítě, např. karta, která je určena k placení pouze v rámci jednoho obchodního domu, nejedná se o platební službu podle odstavce 3 a takováto služba nespadá pod regulaci platebního styku. Pro názornost uvádíme tři konkrétní příklady, na které se regulace platebního styku nevztahuje.

Tabulka - Přehledem příkladů k tzv. „omezené síti“

  Typ produktu Místo nákupu Příklad
1 Dárková karta vázaná ke konkrétní společnosti, která může být užívána ke koupi řady produktů - ve vlastních obchodech,
- online obchody,
- „frenšíza“,
- mezinárodní společnosti v rámci jedné obchodní skupiny
Obchodní řetězec prodejce kávy, kdy tímto jím vydaným platebním
prostředkem lze platit za cokoli v prodejně tohoto řetězce.
2 Dárková karta více značek/obchodů, která však je užívána pouze ke koupi zvláštního produktu nebo druhu produktů.
Rovněž v tomto případě lze zmínit karty vydané dopravcem a využívané k úhradě pouze jedné konkrétní služby- dopravy, a to i u jiných dopravců než je vydavatel
Řada obchodníků (vč. online obchodníků a „franšízy“) prodávajících stejný produkt nebo stejnou kategorii produktů Příkladem může být dárková karta pro konkrétní kosmetickou značku. Tato karta smí být používána pouze k nákupu různých produktů této konkrétní kosmetické značky v různých obchodech (drogerie, lékárny apod.).
3 Dárková karta nabízená konkrétním obchodním domem nebo centrem Řada obchodníků v rámci jedné budovy obchodního domu/centra, bez ohledu na druh zboží/služeb nabízených těmito obchodníky Příkladem může být hypotetická karta užívaná v rámci budovy nákupního centra nebo v rámci budovy obchodního domu.

Tabulka je pouze příkladná a příklady jsou demonstrovány pouze na dárkových kartách, obdobně však lze aplikovat i na jiné platební prostředky, které připadají ze své samotné povahy věci do úvahy (např. virtuální účet). Každý příklad je nezbytné posuzovat individuálně. Příklady lze na základě § 4 odst. 2 zákona o platebním styku aplikovat obdobně rovněž na elektronické peníze.

 

6. Jaká jsou pravidla ochrany peněžních prostředků podle § 20 zákona o platebním styku pro licencovanou bezhotovostní směnárnu?

Pravidla pro ochranu peněžních prostředků stanovuje § 20 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Výkladem předmětného ustanovení se dojde k závěrům, že je třeba vycházet ze systematického členění čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2007/64/ES, o platebních službách na vnitřním trhu, (dále jen „PSD“) a § 20 odst. 1 písm. a) a b) zákona, tedy že držení svěřených peněžních prostředků (dále jen „PP“) na zvláštním účtu vedeném institucí (výčet institucí je uveden v § 20 odst. 1 písm. b) zákona) je až tzv. další fází ochrany a přichází do úvahy v případě, kdy regulovaný subjekt podle zákona (dále jen „regulovaný subjekt“) svěřené PP uživatelů drží i po konci pracovního dne následujícího po dni, kdy PP obdržel. Bude se například jednat o případy, kdy regulovaný subjekt vede platební účty uživatelům. Pro službu tzv. poukazování peněz je naopak obvyklé, že regulovaný subjekt PP ještě ten samý den, co PP obdržel od uživatele, převádí tyto PP podle dispozice uživatele dál a není tedy již co převádět na takovýto účet.

Výkladem předmětného ustanovení zákona také docházíme k výkladové otázce, jak definovat držení PP odděleně od vlastních peněžních prostředků regulovaného subjektu a od peněžních prostředků jiných osob s výjimkou ostatních PP, které byly platební instituci svěřeny za účelem provedení platební transakce podle písmena a).

Obecně je nezbytné konstatovat, že na takovýchto speciálních účtech nebudou moci být uloženy PP, které regulovaný subjekt používá na financování vlastního provozu (např. platby za nájem svých kanceláří apod.) či neplatebního podnikání (příkladem můžou být platby v rámci podnikání s telekomunikačními službami u hybridních regulovaných subjektů typu mobilních operátorů).

Za důvodné držení PP (nad rámec uživatelských PP) na těchto účtech lze obecně označit např. držení nezbytných poplatků k vedení konkrétního účtu nebo úroky z PP držených na tomto účtu.

U podnikatelského nastavení tzv. bezhotovostních směnáren lze tedy PP uložené na účtu se speciálním režimem podle § 20 zákona, který byl zřízen u instituce uvedené v § 20 odst. 1 písm. b) zákona, rozdělit na PP uživatelů a dále důvodně držené PP. Kromě výše uvedených důvodně držených PP u tohoto typu podnikání za důvodné lze při poskytování bezhotovostní směny označit i nezbytně držené PP ke krytí kursových rozdílů. Ovšem pouze v nezbytně nutné míře a za podmínky pravidelné kontroly a evidence PP držených na takovémto účtu zaměstnanci regulovaného subjektu. Pravidla provádění kontroly musí mít každý regulovaný subjekt pro své zaměstnance interně a písemně stanoveny.

V rámci aplikace § 20 zákona je stěžejní, že objem přijatých PP od uživatelů musí být vždy v plné výši převeden na tyto speciální účty. Důležité je rovněž, zda jsou PP identifikovatelné. Tyto skutečnosti budou zkoumány ČNB v rámci povolovacího řízení.

O bezdůvodné držení PP se nejedná ani v případě tzv. bez/polo-hotovostní směnárny, která může být zároveň i hotovostní směnárnou, a PP určené ke konverzi drží vždy na jednom účtu v dané měně, bez ohledu na to, zda se jedná o prostředky přijaté k hotovostní či bez/polo-hotovostní směně či dokonce o její PP určené ke krytí prováděných směn. Směnárna je však povinna PP přijaté k bez/polo-hotovostní směně oddělit a následně převést na speciální účet do konce následujícího pracovního dne. Zde se potom bude již jednat o tzv. další fázi ochrany PP svěřených uživateli podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona.

Upozorňujeme však, že tzv. důvodnost držení na speciálních účtech ve smyslu § 20 ZPS bude u nebankovních subjektů regulovaných podle zákona vždy jiná a bude se muset přihlížet k typu regulovaného subjektu. Co bude důvodné u bezhotovostní směnárny, nemusí být důvodné u mobilního operátora. Každý případ tedy bude nutné posuzovat ad hoc.

ČNB se vyjadřuje k výše uvedené problematice v této souvislosti pouze z pohledu zákona o platebním styku. K aplikaci ostatních právních předpisů se v tomto příkladu nevyjadřujeme.