Co se rozumí poskytováním asistenčních služeb a kdo tuto činnost oprávněn realizovat?

Ve smyslu § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojišťovnictví“), se pojišťovací činností rozumí zejména uzavírání pojistných smluv podle zvláštního právního předpisu pojišťovnou, správa pojištění a poskytování plnění z pojistných smluv, poskytování asistenčních služeb a zpracování osobních údajů včetně rodných čísel s těmito činnostmi souvisejících. Pokud jde o definici asistenčních služeb ve smyslu § 2 odst. 1 písm. t) citovaného zákona, jde o pomoc poskytovanou osobám, které se dostanou do nesnází během cestování nebo při pobytu mimo místo svého bydliště; ta spočívá v závazku pojistitele, který provozuje pojišťovací činnost podle pojistného odvětví č. 18, části B přílohy č. 1 k citovanému zákonu, poskytnout na základě předchozí úhrady pojistného okamžitě dostupnou pomoc osobě oprávněné podle pojistné smlouvy, pokud se tato osoba dostane do nesnází v důsledku pojistné události. Jak je patrné z definičních ustanovení, je asistenční služba poskytovaná pojistelem součástí plnění vyplývající z pojistné smlouvy. Asistenční služba provozovaná pojistelem je vždy konkretizovaná v pojistné smlouvě (pojistných podmínkách) a jde zejména o zajištění, zorganizování a úhradu služeb spojených s odstraněním následků nehody, která postihla pojištěné vozidlo, zejména pak posádku vozidla. Z titulu asistenčních služeb se obvykle nehradí náklady na opravu vozidla postiženého poruchou či nehodou ani nahrazovaný materiál. Za asistenční činnost se také nepovažuje servis nebo údržba vozidla ani informace o poskytování této činnosti nebo její zprostředkování.

V souladu s právní úpravou je, pokud pojistitel věcné plnění vyplývající z pojistné smlouvy přenese na svého smluvního partnera, který konkrétní pomoc v nouzi zabezpečí.

Kontaktní osoba: Dana Králíčková
Email: dana.kralickova@cnb.cz
Aktualizováno: 9. června 2008